DRUŽINA VENKU – PLÁNOVÁNÍ

Jak na plánování v lesní družině? A kolik toho vlastně plánovat? Zkušenosti ze své mnohaleté praxe sdílí Zoja Zlonická ze ZŠ Kunratice. Více o tom, jak vyráží ven s družinou, najdete také v článku S družinou (opravdu) venku.

První nápad s plánováním bývá trochu učitelský: co chci děti naučit? Jsou ale znalosti v tom prvoplánovém pojetí to nejdůležitější?

Poznám mercedes. Na obrázku i na ulici. Ale nemám k němu vztah. Nepomůže tomu, když se budu muset naučit funkci motoru, detaily výbavy atd. Lepší by bylo, kdyby to auto někdo odstavil před domem a mohla jsem si do něj vlézt, hrát si v něm, nakouknout do motoru, případně si ho tak trochu rozebrat, natahat si do něj poklady a kamarády, řídit… Tím ho poznávám. Zjišťuji víc o tom, co vidím. Jsou děti, které táhnou znalosti ke vztahu, ale ty bývají syceny při vyučování.

S lesem je to podobné. Když se pro mne stane místem, kde se cítím dobře, zažívám, co mě baví s někým blízkým, stává se z něj „můj les“, poznávám ho svým tempem. S léty se vztah může rozšířit na další lesy, které vnímám jako důležité, chci je chránit.
Proto je pro mne podstatné, aby dětem bylo venku dobře. A někdy „zážitek nemusí být dobrý, ale silný“. Taková letní bouřka, únava z dlouhého výletu, trocha překonaného strachu… Nezapomenutelné, obohacující. A svoboda.

Ukazuje se, že hlavní přínos lesních výprav je osobnostní výchova, učení se takzvaným měkkým dovednostem. Mohu se rozhodnout: dnes budu děti učit spolupracovat. To je dlouhodobý proces, který probíhá i ve škole: učitel dává dětem úkoly, které mají dělat ve dvojicích či skupinách, rozdělit si role, pracují víceméně pod tlakem na výsledek. V lese nastává jiná situace – mohou si vybrat, často mají potřebu spolupracovat a musí získat někoho, kdo je zrovna zaujatý něčím jiným, někdy neuspěji, zkoušejí oslovit někoho jiného, jinak. Tyto situace vznikají i když děti jen tak vypustím na hřiště, ale v lese probíhají většinou bez konfliktu, poklidně. Snad je to podnětností prostředí a klidem, který z lesa dýchá.

Děti nejsou v lese tak často pod tlakem stresorů – omezeného prostoru, času, množství lidí, nároků. To v nich uvolňuje schopnost vlastního rozhodování, plánování, seberozvíjení, můžou se ponořit bez rušení do činnosti, která je těší. Nemají potřebu naplňovat očekávání pedagoga, samy zjišťují, co je baví, co umí, co se chtějí naučit, s kým a na čem se jim dobře spolupracuje, který nápad zaujme druhé, jak je oslovit, jak se připojit.

Vypadá to jako banální věci, ale děti se k nim málokdy dostanou v tak podnětném prostředí bez tlaku na výsledek. Pokusů v každém odpoledni proběhne spousta. Děti si zapamatují úspěšnou strategii a znovu ji mohou použít v jiné situaci. Do vedoucího postavení se tu na čas dostávají i děti, které tuto roli běžně ve třídě nemají, protože se v lese projevují jiné schopnosti: všímat si detailů, hledat nezvyklá řešení, zvídavost, odvaha, síla, vytrvalost, tvořivost. Na posílení sebevědomí a zážitek úspěchu stačí pár minut.

Mé zkušenosti s plánováním

Základem plánování je roční plán akcí ŠD a téma, na kterém se dohodnu s třídní učitelkou (TU) (Např. 1. rok Semínka = hlavní téma rostliny, 2. rok Píďalky = živočichové, 3. rok = živly)
S TU domluvíme i několik hlavních aktivit, které budeme dělat společně (chov housenek, Trnkova Zahrada, výlety, Les ve škole…) Během roku se mi dobře navazuje na učivo, protože jsem asistentka žáka ve třídě, jsme s družinou ve stejné místnosti, vidím práce dětí. Na dalších aktivitách se s učitelkou domlouváme průběžně – něco navrhnu já do vyučování, něco ona do družiny. Na výukové programy se snažím být jako doprovod – je to pro mne poučné, snažím se navázat.

Osvědčilo se mi měnit prostředí, mít jasnou celoroční strukturu týdne: lesní den, zahradní den, zbytek na další aktivity. Ukázku plánování si můžete prohlédnout zde.

Jak ale plánovat, co se děje víceméně neřízeně? A tak je moje plánování v této oblasti poněkud naruby: pozorováním dětí vidím, o co se snaží, jak jim to jde, v čem se mění. Na jejich základě se snažím děti vést ke změně nežádoucího chování, povzbuzovat, oceňovat, ukazovat cestu.

Mohu si také zvolit delší časový úsek, kdy se společně věnujeme konkrétní oblasti. U prvňáčků to bývá hlavně nastavení pravidel. Nemá moc smysl vyčítat jim nedodržení něčeho, co neznají. Může to být i kdy koho a jak pozdravit.

I v sociální oblasti mohu plánovat a sledovat změny. Nejlépe se hodí forma epizodických záznamů. Mohu sledovat komunikační schopnosti, zapojení do skupiny, řešení problémových situací, fyzickou zdatnost… Abych se neutopila v množství a šíři záběru, je lepší si vybrat jednu oblast. Vyberu si dvě tři děti, které jsou výrazné – moc jim to nejde, jedno dravé, druhé spíš zdrženlivé, introvertní. Popíšu dvěma větami startovní pozici a v průběhu roku několikrát situaci, kdy vidím pokrok, změnu, příp. co k ní vedlo. Zaměření moji pozornosti se odrazí na většině dětí – vnímají, co se kolem nich děje, já ve sledované oblasti reaguji promyšleněji i na ostatní děti.
Je úsměvné sledovat rozdíl mezi plánováním každého okamžiku, úplného bezvládí a plánované volnosti. Každá doba má své představy o výchově, každý vychovatel svůj styl. Ale jde nám všem o děti.

Pokud neplánuji nic, čas na různé aktivity uplyne nevyužitý. Pokud to s organizovaným časem přeženu, ztratí se to vzácné, co mohou děti v lese prožít – opravdu volný čas. Na roční období mívám na papíře, ale hlavně v hlavě, pár nápadů, které chci s dětmi realizovat. Daly by se rozdělit do pěti kategorií:

smysly
poznávání přírody (vědomosti)
zážitek
nové prostředí (průzkumná výprava)
výrobek

Některé se zařadit jednoznačně nedají…

Každý časem získá zkušenosti a měl by si najít způsob plánování, který vyhovuje jemu i podmínkám školy. Možná je čas zajetý dosavadní způsob plánování změnit, nebojme se toho, ať plány nejsou otravná formalita.


Zoja Zlonická, vychovatelka v družině ZŠ Kunratice, maminka pěti dospělých dětí a babička čtyř vnoučat, účastní se i vede semináře pro pedagogy o venkovním učení a družinách. Fotogalerie družiny ze ZŠ Kunratice. Nahlédněte k Zoje i na seminář – například zde.


Vznik článku byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v rámci Podpory vzdělávání v regionálním školství v roce 2019.

UČÍME se VENKU. Spojujeme učitele, rodiče i odborníky. Podporujeme hru a učení venku jako předpoklad zdravého rozvoje dětí. Seznamte se s týmem tady>> nebo nahlédněte PROČ učit venku>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů