POMŮCKY VEN

CO NENÍ TŘEBA KUPOVAT?

Venku je mnoho pomůcek zdarma, navíc je zde otevřeno 24 hodin po 365 dní v roce.

POMŮCKY, KTERÉ NOSÍME VEN ČASTO

Ven stačí opravdu málo.

PODSEDÁKY A PODLOŽKY

Pro učení venku toho většinou není třeba mnoho. Ale co bereme ven téměř vždy, je taška s kartóny. Mohou se využít jako podložky na psaní i jako podsedáky na sezení. Stačí nastříhat či nařezat silnější karton na kusy o velikosti A4 (podsedáky) a A5 (podložky). Zabalit to do jedné nebo dvou látkových tašek a můžeme vyrazit. Nebo je možné proděravět každý kartón a přenášet je všechny na provázku. Finanční investice je 0,- Kč, jen je třeba trocha organizace při shánění tlustšího kartónu a čas při nařezávání. Většinou ale kartóny vydrží celý školní rok. Pokud je vlhko, po návratu je stačí nechat uschnout nebo na provázku zavěsit. Podsedáky jsou výborné i z gumové pěnové hmoty (např. materiál pro karimatky) a tento materiál je ještě trvanlivější.

NĚCO NA PSANÍ A KRESLENÍ

Venku stačí sada tužek spojená gumičkou (pokud můžeme vybírat, volíme světlé a svítivé barvy, lépe se v terénu hledají), pár fixů (na popis kamenů), křídy na zem. Hodí se i papíry v nepromokavém obalu. A také provázek a kolíčky pro přichycení výtvorů a snadnější sdílení.

 

BADATELSKÁ TAŠKA

I když nejdeme zrovna cíleně bádat, občas se nám naskytne neplánovaná příležitost k objevům. Pokud je badatelská taška malá, nosíme ji ven s třídou téměř vždy. Pak můžeme bádat, kdykoli máme příležitost či chuť. V některé třídě se utvoří badatelská skupinka, která si bere tašku na starosti, a navíc vždy místo, kam přijdeme, badatelsky prověří a objevy sdílí s ostatními. Chvíli to trvá, v některých třídách je to náročnější, ale většinou to funguje.

Naše badatelská taška většinou obsahuje: určovací klíče (tenké papírové či zalaminované), pytlík na objevy, 2-3 kelímkové lupy či kelímky od jogurtu s víčkem, levné jednoduché lupy. Někdy přidáme síťky do vody, dalekohled, teploměr či malý mikroskop a určovací knihu. A pravidelně nosíme také malou lékárničku.

 

Ká Pé Zetka

Postupně jsme minimalizovali materiál na tvoření venku. Vyzkoušeli jsme, že stačí malá sada pomůcek, se kterými si venku zcela vystačíme, i když je nás celá třída. Ze začátku někomu vadilo, že na něj nevybylo, co potřeboval, ale časem se potvrdilo pravidlo, že umělce netvoří záplava materiálu. Umělce tvoří kreativní (divergentní) myšlení, a to umí tvořit z mála.

Naše KPZetka obsahuje malou sadu pastelek (aquarelek), křídy, voskovky, malé vodovky, pár štětců, nůžky, nůž, fixy, tužky, papíry, provázky.

Vytvořte si svou vlastní KPZetku. Otestujte, co do ní dáte a jak ji zabalíte. Dejte nám vědět, co se vám osvědčilo!

Kelímková lupa

VÝZVA: Vlastnoručně si vyrobit pomůcku pro objevování divočiny v trávě, na stromě, v hlíně i ve vodě.

CO BUDEME POTŘEBOVAT: chuť objevovat, (nejlépe průhledný) kelímek/malou zavařovací sklenici, kousek igelitu, gumičku, vodu

1. KELÍMEK + LUPA
Na detailnější pozorování hmyzáků, květin či jiných pokladů se hodí přibalit ven lupu. Jak si vybrat lupu ven, vám poradí článek - https://ucimesevenku.cz/jak-vybirat-lupy-do-terenu/. Pro pozorování pohybujících se breberek se hodí mít i tzv. kelímkovou lupu. Tedy lupu, která má nádobku, kde může živočich chvilku bezpečně pobýt a my ho můžeme pozorovat.

2. BEZPEČNOST PRO BREBERKY I PRO NÁS
Odchyt hmyzáků musí být bezpečný (například pomocí smýkačky, či planktonky). I pozorování by mělo být rychlé a živočicha bychom měli co nejdříve vypustit na původní místo, kde jsme ho našli (ať už to bylo například ve vysoké trávě, na stromě, u kamenů nebo jinde). Především v horkých dnech nepozorujeme na přímém slunku, které může prostor v kelímkové lupě příliš zahřát.

3. JAK SI JI VYROBIT
Kelímkové lupy lze koupit, ale není to nutné a při opakovaném používání se mohou poškrábat (například pískem či kamínky) Proto se hodí si na běžné pozorování a objevy v přírodě vyrobit vlastní lupu. Jak si ji vyrobit? Stačí kelímek od jogurtu či pevnější sklenička (např. malá zavařovačka), průhledná folie, gumička a trocha vody.

4. POZORUJEME
Do skleničky či kelímku můžeme šetrně lovit, pak rychle přetáhnout kousek igelitu a zagumičkovat. Na igelit kápneme trochu vody, aby vznikla jedna společná kapka. Vodní „bochánek“ funguje jako lupa a nabídne až dvojnásobné zvětšení.

Kukátko do vody

VÝZVA: Objevujte tajuplný život na dně mělkých vod, potůčků, rybníčků, jezírek i kaluží. Otestujte zručnost a vyrobte si kukátko do vody.

CO BUDEME POTŘEBOVAT: plechovku či jinou větší pevnější „rouru“, lepenku a pevnější igelit, chuť zkoumat mokrou divočinu

1. VYRÁBÍME VODNÍ „DALEKOHLED“
U  plechovky, PET lahve či pevnější papírové roury odstraníme dno i vrchní část. Jednu stranu nádoby přikryjeme pevným igelitem (lze využít např. pytlíky do mrazáku či jiný tlustší pytlík). Igelit připevníme velmi těsně a pevně lepenkou. Je třeba zajistit, aby voda nevtekla dovnitř nádoby, proto se vyplatí okraje igelitu zalepit co nejvýš na nádobě (především, pokud je papírová). Zda kukátko někde neprotéká, můžete otestovat v nádobě s vodou nebo přímo na břehu.

2. POZOROVÁNÍ
Hurá ke břehu. Kukátko nám dovolí zanořit se hlouběji a pozorovat život u dna či v hloubkách. Je dobré při pozorování moc nedupat, nekřičet a pohybovat kukátkem ve vodě pomalu. Jednak jsme na návštěvě ve vodní říši a také nevyplašíme živáčky. Podle toho, v jaké fázi roku a kde jsme, můžeme pozorovat z větší blízkosti na dně kameny, řasy, vodní bezobratlé (znakoplavky, larvy vážek či šídel, larvy chrostíků), možná i vodní plže či čolky atd.

3. ŠETRNÉ NAKUKOVÁNÍ
I při pozorování mysleme na život ve vodě a kolem vody. Pokud zvedáme kameny, pracujme šetrně a pokládejme je pak na původní místo, stejnou stranou dolů. Na břehu sledujme, kam a na co šlapeme.

4. HRANÍ U VODY
Když už jsme u vody, užijme si tento živel. Počítejme s časem pro dětské hraní s vodou. Tam, kde je to možné a bezpečné, můžeme zout boty a ponožky a vyrazit na boso do vody. Můžeme stavět skřítkovské domečky u vody. Pouštět lodičky či stavět přehrady.

Srážkoměr

VÝZVA: Díky vlastnímu srážkoměru si vyzkoušet, jak se měří srážky, a objevit, kde kolik naprší.

CO BUDEME POTŘEBOVAT: zavařovací sklenici/PET lahev s rovným dnem, řezák či nůžky, pravítko, fixu, papír, zvědavost malého meteorologa

1. VYRÁBÍME
Připravíme si vhodnou nádobu: zavařovací sklenici nebo seříznutou PET lahev s rovným dnem. Na nádobu nakreslíme centimetrovou (nebo ještě lépe milimetrovou) stupnici permanentním fixem.

2. HLEDÁME MÍSTO
Venku musíme najít vhodné místo, kde můžeme na otevřeném prostoru lahev položit či připevnit. Nesmí tu být například koruna stromu, přesah střechy či jiné překážky, které by lahev svrchu zastínily. Je také výhodné vybrat místo, kam vidíme z okna nebo kudy často chodíme, aby bylo snadné nádobu kontrolovat.

3. PO DEŠTI
Když naprší, hurá ven. Můžeme odečíst, kolik vody nám do nádoby napršelo. Jeden či jeden a půl centimetru? Děti mohou v praxi zažít, co znamená, že napršelo např. 2 milimetry srážek na metr čtvereční.

4. DLOUHODOBÉ POZOROVÁNÍ
Pokud nás sledování srážek baví, můžeme si s dětmi vytvořit graf, kde na jednu osu zaneseme dny a na druhou, kolik centimetrů či milimetrů napršelo. To dovolí dětem opět v praxi zažít, jak pracujeme s grafem a v čem nám může pomáhat, co nám ukazuje.

TIP: Pokud si chcete vyzkoušet skutečnou vědeckou práci, vytvořte si raději 2–3 srážkoměry, které umístíte v jedné oblasti (například na jedné zahradě či předzahrádce). Můžete tak porovnávat, kde napršelo nejvíc, a svá měření zprůměrovat – tedy děti si vyzkouší i jak funguje průměr.

Větrná korouhvička

VÝZVA: Otestujte vlastnoručně vyrobenou větrnou korouhvičku a určete, odkud fouká.

CO BUDEME POTŘEBOVAT: papíry, brčka, špendlíky, nůžky, kelímky, víčko od fixu, modelínu/talíř/pokličku, (kompas/hodinky), chuť hledat a dívat se venku

1. VĚTRNÁ KOROUHVIČKA
Neseďme doma, počasí je venku. Fouká? Máme jedinečnou příležitost vyrobit si jednoduchou korouhvičku a hned ji otestovat. Doma můžeme vyrábět a venku testovat. Nebo, pokud nefouká moc, vyrábět i venku. Výhodou vyrábění v terénu je dostupnost nových materiálů – proč stříhat papír, když můžeme použít přírodniny?

Postup je snadný. Brčko na obou koncích mírně nařízneme. Na jedné straně do něj zasuneme z papíru vystřiženou špičku a na druhé straně stejným způsobem připevníme papírovou letku.  Brčko pak propíchneme v polovině špendlíkem, aby se snadno kolem špendlíku otáčelo, a špendlík zapíchneme na konec tužky či větvičky. Tužku/větvičku můžeme zapíchnout přímo do země nebo jí vytvoříme základnu. Například z kelímku a pokličky.

2. SVĚTOVÉ STRANY
Místo pro umístění korouhvičky je potřeba dobře vybrat. Sledovat, kde nejvíc fouká, kde je otevřený prostor, kde jsou větrolamy, které by mohly měření zkreslit. Na zem, na papír či na pokličku si vyznačíme světové strany. Jak v terénu určíme, kde je sever, jih, východ a západ? Nejjednodušší je samozřejmě použít kompas, můžeme ale také určit světové strany podle hodinek nebo využít pozorování a znalosti krajiny (např. podle orientace kostela nebo pokud víme, kterým směrem jsou výrazné body v okolí). Procvičení světových stran v praxi je zaručeno. Fouká severní, jihozápadní či východní vítr? Nezapomeňte, že např. jižní vítr vane z jihu, západní ze západu atd.

3. KOHOUTÍ KOROUHVIČKA PRO MENŠÍ
Rychlá, hravá, veselá varianta pro menší. Stačí si na papír namalovat dva jednoduché kohouty, vystřihnout je, děti je mohou i pomalovat. Pak oba kohouty slepíme k sobě, jen v místě, kde by byly kohoutovy nohy, je třeba vlepit víčko od fixu. Víčko pak napíchneme na pletací jehlici / tenkou větvičku, kterou zapíchneme do země opět na vhodném větrném místě. Místo vybíráme i tak, aby bylo snadné ho během dne pozorovat (třeba i z okna), můžeme tak sledovat, jak se mění směr větru během dne.

Vlhkoměr

VÝZVA: Prozkoumat, jak a proč šiška reaguje na vlhkost.

CO BUDEME POTŘEBOVAT: šišku (ideálně celou velkou borovicovou), provázek/drátek, případně i krabici, lepidlo, větvičku/špejli, papír a tužku, chuť bádat

1. VYRÁBÍME
Důležité je najít si vhodnou šišku. Ideální je velká šiška borovice. Pokud budete pracovat se starší šiškou, nebudou pohyby tak výrazné. Vybranou šišku navlékněte na provázek či napíchněte na drát a umístěte ji venku tak, aby na ni nepršelo.

2. POZORUJEME
Šiška by měla otvírat a zavírat své šupiny podle toho, jaká je venku vzdušná vlhkost. Pokud to při pokusu zaregistrujete, je skvělé s dětmi diskutovat, proč to šiška dělá. Proč, když je vlhko, zavírá šupiny a naopak, když je sucho, tak je otvírá? Je to proto, že se tak semena chrání před vlhkem a v suchu mají díky otevření možnost vypadnout. Proč ale šiška chrání semena před vlhkem? Proč je uvolňuje, když je sucho? Nepotřebují semena vlhkost? Nechte děti vymýšlet podobné otázky. Je to skvělý trénink na tvorbu badatelských otázek a na některé si pak mohou zkusit i najít odpověď vlastním pokusem.

3. ŠIŠKOVÉ POKUSY
Zkuste otevřenou šišku hodit do vody. Můžete měřit, za jak dlouho se zavře. Šupiny šišky se pohybují díky tzv. hygroskopickým pohybům, které jsou založeny na rozdílné schopnosti různých částí rostliny nasávat vlhkost z okolí. Proto je možné šišku využít jako vlhkoměr.

4. HLEDÁME ODPOVĚDI NA NAŠE BADATELSKÉ OTÁZKY
Objevilo se mezi dětskými badatelskými otázkami například Proč šiška otevírá šupiny v suchu, když semínka potřebují vlhko na klíčení? Zkuste děti nechat vymyslet, jak by to zjistily, jak by mohly vyzkoušet, co šišce či semínkům na vlhku může vadit. Když je nebude nic napadat, pomozte jim. Položte si semínko z borovice, nebo i jiného jehličnanu, na dlaň, foukněte. Jak daleko doletělo? A zkuste to s namočeným semínkem. Suché semínko pravděpodobně doletí dál. Mateřská rostlina chce, aby se její semínka rozšířila co nejdál, a proto otevírá své šišky, když je sucho. Semínka pak se svým malým „křidélkem“ dolétnou co nejdál a mají šanci najít příhodné místo pro svůj růst.

Jak to ale šiška dělá, že se zavře nebo otevře? To je otázka, která z úst dětí taky určitě padne a na kterou nenajdou samy lehce odpověď. Mohou jen zkoušet, jak dlouho to které šišce bude trvat, než se ve vodě zavře a pak zase, než se na suchu otevře. Šišky se otvírají a zavírají díky hygroskopickým pohybům, které jsou způsobeny rozdílem v rychlosti bobtnání vnitřních a vnějších částí šupin. Vnější strany semenných šupin bobtnají a propouštějí vodu rychleji, než se děje na vnitřních stranách.

TIPY: Podobný pokus si můžete vyzkoušet s papírovou kytičkou. Namalujte kytičku na pevnější papír (čtvrtku), vystřihněte a okvětní lístky ohněte do středu květu, jako by byl květ uzavřený. Položte ho na hladinu vody. Můžete s dětmi pozorovat, jak se květ začne pomalu otvírat, až se nakonec zcela otevře. Jak je to možné? Můžete s dětmi hledat, z čeho se vyrábí papír a jak jeho rostlinná vlákna vyrobená ze dřeva, mají stále schopnost nasávat vodu. Tím, že vlákna nasají vodu, zvětší nepatrně svůj objem a to způsobí otevření květu.

Pokud vás pokusy a bádání baví, doporučujeme web a videa, která pomáhají objevům, jak co funguje.

5. PŘESNĚJŠÍ VLHKOMĚR
Pokud si chcete vyzkoušet skutečnou vědeckou práci, vyrobte si šiškový vlhkoměr i se stupnicí. Na prkýnko či do krabice připevněte šišku, která má k jedné ze svých šupin připevněnou tenkou větvičku či špejli. Větvička či špejle pak ukazuje na stupnici a vy můžete přesněji určit rozdíl v otevírání a zavírání šišky. Jako praví meteorologové pak můžete sledovat změny vlhkosti vzduchu v průběhu týdne nebo i měsíce. Nemůžete měřit přesnou vlhkost, ale přesněji změříte, jak moc se vlhkost zvětšuje nebo naopak, jak moc se zmenšuje.

ZAJÍMAVOST: Víte, že první vlhkoměry využívaly hygroskopické vlastnosti (schopnosti pohlcovat a udržovat vlhkost) lidských vlasů?  Vlasy vlivem vlhkosti měnily svou délku a přes převod se tak vlhkost zobrazovala na ručičkách vlhkoměru

Životní cyklus na kamenech

VÝZVA: Objevovat změny a vývoj v přírodě. Vyrobit si vlastní kamenné pomůcky k zobrazení životního cyklu vybraných druhů. 

CO BUDEME POTŘEBOVAT: kameny, pastelky, fixy, tužky, knihy, atlasy či určovací klíče, lupu, (křídu)

1. POZORUJEME V PŘÍMÉM PŘENOSU
Na výpravách do přírody, včetně zelených míst ve městě či v zahradě, pozorujeme, jak se co mění a vyvíjí. Kde co nově roste, kdo kam nakladl vajíčka, už se vylíhli pulci, …?

2. HLEDÁME ODPOVĚDI
Pokud děti baví pozorování vývoje, určitě padá i mnoho otázek. Jak se do vody ta vajíčka dostala? Proč ta žába skřehotá? Co dělá na květech včela? Jak pije motýl? Je skvělé si s dětmi hodně vyprávět, pozorovat v přírodě, ptát se, nabízet obrázky a knížky. Čím víc odpovědí najdou děti samy, tím lépe. Hodí se mít pár kvalitních knih o přírodě, které můžete brát s sebou i do terénu na deku. Když se nám otázky a povídání kolem vývoje jednotlivých druhů opakují, možná děti ocení příležitost vyrobit si pomůcku: kameny s obrázky životních cyklů vybraných živočichů. Skvěle se s nimi hraje i bádá.

3. TVOŘÍME KAMENNÝ ŽIVOTNÍ CYKLUS
Nejprve s dětmi vyrazíme na hledání vhodných kamenů. Nejlépe se maluje na ploché hrubší kameny – hodí se najít si v okolí jejich stálý zdroj. Pak si na příjemném místě (na dece, lavici, terase) rozložíme knížky, obrázky a hurá na malování. Každý může namalovat nějaký obrázek z vývoje života např. včely, motýlka, žabky, šídla atd. Malým dětem můžeme namalovat obrysy, které ony vybarvují. Pokud vyrábíme víc životních cyklů, můžeme na druhou stranu kamenů namalovat barevné tečky, a tak označit, co k čemu patří.

Pak už je na dětech, jak si s kameny vyhrají. Mohou skládat vývoj živočichů do řady nebo do kruhu. Na papír či křídou na zem si mohou domalovat i šipky.

TIP: Někdy děti rády dávají hromádku kamenů s obrázky k seřazení někomu z dospělých, kteří si občas pěkně potrápí hlavu. Možná je to naláká ven pozorovat originál

Klíč z pexesa

VÝZVA: Vyrobte si svůj vlastní určovací klíč. Objevujte a poznávejte svět kolem sebe.

CO BUDEME POTŘEBOVAT: pexeso/karty, nůžky, děrovačku či jehlu/šídlo, silnější provázek či stužku a chuť vyrábět a porovnávat

1. PEXESO
Najděte pexeso nebo karty s fotkami či realistickými obrázky (ideálně zaměřené na jedno téma – hmyz, motýli, ptáci, dopravní značky, vyjmenovaná slova atd.). Pexeso je třeba rozstříhat na jednotlivé dílky a rozdělit na dvě sady obrázků, takže si můžete vyrobit hned dva klíče.

2. VYRÁBÍME KLÍČ
Kartičky je třeba v jednom z rohů propíchnout. Zdatnější děti mohou zkusit propichování šídlem či jehlou, která má navléknutý silnější provázek/stužku. Děti, které nemají moc zkušeností s ostrou jehlou, mohou použít děrovačku. Jen těm nejmenším připravíme díry a necháme je provlékat pevnější provázek. Pořadí kartiček můžeme nechat libovolné, nebo je řadit dle nějakého znaku (např. barvy květu, tvaru listu) nebo podle příbuznosti druhů (např. babočky, otakárci atd.). Po navlečení všech kartiček jedné sady provázek zavážeme. Nesvazujte kartičky příliš blízko u sebe, aby se s nimi dobře pohybovalo během listování a hledání. Naopak příliš volné svázání dovoluje kartičkám se zamotat. Nejprve tedy uzel na provázku utáhněte lehce, vyzkoušejte, a když najdete ideální vzdálenost, zavažte uzel pevně. Používejte příjemný, neřezavý provázek. Je pohodlnější do ruky i jemnější ke kartám.

3. URČOVÁNÍ V TERÉNU
Teď můžeme vyrazit ven a objevovat. Při vyrábění vlastního určovacího klíče je nejdůležitější motivace a chuť dívat se, otestovat vlastní výrobek. Proto není zásadní, zda určíte vše a hned. V trávě, na keřích, ve vodě i ve městě žije tolik breberek. Cílem by mělo být naučit se dívat, hledat rozdíly, určovací znaky, chtít pozorovat a budovat vztah. Proto i při testování svého určovacího klíče podporujte hravost, detektivní pátrání a společně se učte, že když něco neurčíte, je to vlastně skvělá pozvánka k dalšímu objevování. 

TIP: Pexeso není třeba laminovat, pokud se opotřebuje, raději si vyrobte nové. Děti potrénují prsty a nespotřebuje se zbytečně mnoho plastu.

Žlutozelená učebna

VÝZVA: Užijme si výjimečný čas, kdy je trávník víc žlutý či bílý než zelený. Objevujme krásu i tvárnost pampelišek.

CO BUDEME POTŘEBOVAT: vhodné místo, kde je dostatek pampelišek pro hmyz i pro nás, hodí se deka, papír, nůžky, lepenka, pastelky a hlava plná fantazie pro vymýšlení nových her

1. POZOROVÁNÍ
Je skvělé věnovat dost času pozorování žlutozeleného koberce. Co vše se tu hýbe, kdo hledá potravu, kdo úkryt? Kolik pampelišek kvete, kolik odkvétá?

2. MALOVÁNÍ
Jak se maluje pampeliškovými barvami? Vyzkoušejte na papír. Nebo co si vyrobit pampeliškové domalovánky? Stačí rozstřihnout květ a list napůl, nalepit a druhou polovinu domalovat. Menší děti si mohou obrys obkreslit, větší to mohou zkusit samy.

3. POČÍTÁNÍ A PSANÍ
Vyrobte si navzájem příklady pomocí přírodnin. Nejprve je lepší počítat přímo s přírodninami, a až později vyzkoušet psaní číslic nebo písmenkové hádanky a vzkazy.

4. VYRÁBĚNÍ
Pampelišky jsou dokonalý materiál pro vyrábění. Vyrobte si hodinky, prstýnky, chobotničky, frkačky, tetování pampeliškovým mlékem. My možná vyzkoušíme i vyrábění pampeliškového medu/sirupu.

5. HRANÍ
Trávník plný pampelišek je skvělá herna. Vezměte ven vláčky, uvařte pampeliškové menu, vyzkoušejte, jak daleko dolétne chmýří, zahrajte si na pampeliškové víly, které doprovází semínka na jejich dobrodružné cestě. Vyprávějte si příběhy a pohádky, co vše musí chmýří na svých cestách překonat, než může vyklíčit.

TIP: Pokud už pampelišky odkvétají a plodí, vyzkoušejte s dětmi bláznivě radostnou hru. Vezměte si čepice a rukavice a vyrazte běhat do trávy – brzy začne „sněžit“ poletující chmýří.

JAK SI POŘÍDIT POMŮCKY?

Stačí si je vyrobit. Zdarma. Venku.

KAMENY MÍSTO LÍSTEČKŮ

Pracovat s kameny v rukou je někdy lákavější než s papírem. Navíc kameny venku neulítnou. Najděte s dětmi vhodné kameny, popište je a pomalujte. Učení písmen, slov, čísel či slovíček venku (a pak i ve třídě) může začít. Pokud děti své pomůcky vyrábějí, učí se už při přípravě. Pokud kameny doslouží, můžete je vrátit do přírody nebo půjčit vedlejší třídě. Někdo je nechává na tajném místě v okolí školy a další skupina si je musí najít pomocí mapy a úkolů. Pomůcky: kameny, fix, tužka, pastelky

věk: 1. – 7. ročník ZŠ, MŠ, čas: 5 - 40 minut, kdy: celoročně

NÁLADY A EMOCE

Kameny se výborně hodí také pro povídání o lidských emocích, mimických výrazech či náladách. Malé děti i starší žáci mohou vytvořit sami či ve skupinách sady výrazů. Je to skvělý startér pro diskuze i nástroj pro sdílení emocí, když o nich děti nechtějí moc mluvit.

Tip: Pomalujte obě strany plochých kamenů. Získáte tím 2x více možností.

věk: MŠ, ZŠ, čas: 30 minut kdy: celoročně

OKNO DO MRAKŮ

Plánujete s dětmi pozorovat typy mraků? Vyzkoušejte jednoduchou motivační pomůcku. Na široký rámeček z kartónu nalepte s dětmi obrázky různých typů mraků (není třeba vše tisknout, prohlédněte časopisy či staré kalendáře). Můžete přidat i názvy typů mraků a lze dopsat i obvyklou výšku, ve které mrak vzniká. Pak už stačí jen se dívat a určovat.

věk: MŠ, 1. – 9. ročník ZŠ, SŠ, čas: 30 minut, kdy: celoročně, pomůcky: karton, lepidlo, obrázky mraků

KAMENNÁ PŘEDPOVĚĎ

Sada oblázků se lehce stane pomůckou pro určování počasí. Stačí sesbírat vhodné kameny, pomalovat je, a pak už jen určovat, jak je venku. Na začátku baví většinou celou třídu, ale časem zůstává jen skupinka dětí, které počasí baví dlouhodobě a určují počasí pravidelně i za oknem ve třídě. Stávají  se "odborníky" a zásobují třídu aktuálním počasím.

Tip: Kameny se dají využít i při výuce cizích jazyků nebo odlišných klimatických pásem.

věk: MŠ, 1. - 5. ročník ZŠ, čas: 20 - 40 minut, kdy: celoročně, pomůcky: kameny, pastelky

Připravujeme další...

... nápady a tipy, jak jednoduše vyrábět pomůcky pro venkovní výuku. Těšte se.

Nejnovější články blogu

Jarní byliny nabízí skvělou příležitost k bádání a hledání vztahů v přírodě. Děti mohou díky pozorování a pár informacím…
Celý článek
Někdy je těžké odtrhnout děti od obrazovek, a to i například ve škole o přestávkách. Mobil, tablet, počítač jsou pro…
Celý článek
Právě padají na území celé republiky všestranně použitelné pomůcky. Vyzkoušejte je, než roztají. Vyrazit ven můžete na…
Celý článek
Venku se z laboratoře může stát ve vteřině ateliér, tvůrčí dílna nebo tělocvična. Mezipředmětové mosty se venku…
Celý článek