REPORTÁŽ z venkovní výuky v Brně

Jak může vypadat učení venku z pohledu pozorovatele? Hanka Mikulicová zažila jednu takovou venkovní lekci v prosinci v Brně. Popisuje, jak lekce z jejího pohledu probíhala, co všechno se venku dělo, co se dětem během pobytu v parku naučily. Reportáž můžete využít jako inspiraci k tomu, jak lze skrze malé krůčky učit venku.

„Tak já jsem si říkala, že když už jsi tady, tak půjdeme ven,“ vítá mě s úsměvem Hedvika, členka týmu Cyrilometodějské základní školy v Brně. „To je fajn, to jsem teda nečekala,“ mumlám a prohlížím si svoje ne až tak terénní a ne až tak zimuvzdorné oblečení…

Jenže její čtvrťáčci jsou už připravení, se zvoněním se šikují u východu, všichni mají bundy, čepice a rukavice a v parku jsme asi 5 minut po začátku hodiny. Chodí ven pravidelně, tak už to mají vychytané. Hedvika stručně vysvětluje, co nás dneska čeká a hlavně, proč jsme kvůli tomu vyrazili ven, navzdory zimnímu počasí. Během chvilky se děti ve skupinách rozbíhají po parku a zapisují živočichy, buďto ty, které přímo vidí, nebo které si myslí, že by tu mohli žít. Zájem budí jezírko i poblíž stojící tabule s informacemi o parku. Pak se děti snaží roztřídit sepsané živočichy do skupin – savci, ptáci, plazi,…

Snažím se sledovat fungování dětí při skupinové práci, tak jak chtěla Hedvika – někde je ukázková spolupráce, někde to ale drhne. „Paní učitelko, kachna je savec?“, ptá se jedna z holek. „Jak vypadá kachna, co je pro ni typické?“, odpovídá otázkou Hedvika. „Má peří a zobák, takže… je to pták!“ odpoví si během chvilky holčička sama. Některým dětem je už zima, tak se přesouváme do školy. Z hodiny kupodivu zbývá i po převlečení dost času na probrání toho, co skupiny zjistily.

Po skončení s Hedvikou řešíme, jak skupinovou prací podpořit, aby se k cíli, tedy dovednosti zařadit nějakého živočicha do správné skupiny, dopracovali všichni žáci, ne jen tahouni skupin. Na konec mě překvapí otázkou: „Takže byla to venkovní výuka, tak jak má vypadat?“ Hlavou mi běží otázka, zda jsem někdy někde někomu říkala, jak má správně venkovní výuka vypadat… Jasně, bylo to krátké a úplně jednoduché, ale – a to je asi nejdůležitější – užitečné, protože to podpořilo cíl – schopnost zařazovat živočichy do skupin. Ne ty na obrázcích, ale skutečné živočichy z parku, přes který chodí ty děti každý den.

A mimochodem, nevíte, jestli v parku v Brně na Kraví hoře žijí vrány, havrani nebo kavky? Čtvrťáci to teda neví, ale do příště to zkusí zjistit :-).

Hanka Mikulicová, konzultantka projektu Mistři

Ptačí říše se dá snadno pozorovat a zkoumat venku, navíc celoročně. Stačí k tomu určovací klíče, případně dalokohledy. Lekce zaměřené na pozorování a zkoumání vodních ptáků venku můžete najít ve venkovní laboratoři.

Další příběhy, kudy pro konkrétní pedagogy vedla jejich cesta ven a jak k výuce venku přistupují, se můžete dočíst v dalších článcích. Jak se k výuce venku propracovala Andrea Tláskalová nebo jak lze učit venku všechno podle Evy Pospíchalové? Inspirujte se osobními příběhy vlastní praxe.