Díky kolegiální spolupráci učí na jedné škole teď 22 PEDAGOGŮ VENKU

Učíme se venku a Kolegiální spolupráce? Říkáte si, co mohou mít tyto dvě věci společného? Myslíme si, že hodně, a pozitivní vliv toho, když se tyto dvě věci propojí, máme vypozorovaný přímo ze škol. Příběh jedné takové školy vám dnes přinášíme.

Markéta Vokurková učí na prvním stupni základní školy Kunratice. Ještě před dvěma lety učila na téhle obrovské škole se 750 žáky venku jen ona a její kolega Honza Mazurek z 2. stupně. Oba jsou mentoři programu GLOBE a v odpoledním kroužku s dětmi bádali na zahradě i v lese blízko školy. Markéta ale chtěla víc, protože jí učení venku přišlo důležité obecně, nejen v přírodovědných předmětech. Zjistila, že výuka venku děti baví a podporuje samostatnost a zvídavost žáků. Zapojí se i děti, které se ve třídě zapojují méně a celkově se stmelí kolektiv. Učení venku navíc bavilo i Markétu a měla pocit, že by to šlo ve všech předmětech. Oslovila tedy učitele na prvním stupni a společně vytvořili pětičlennou skupinku.

„Důležité je vybrat si pro spolupráci kolegy, s kterými si rozumíte, s kterými se vám bude dobře pracovat,“ zmiňuje akční učitelka základní kritérium úspěchu. Máte tedy alespoň jednoho či dva kolegy, s kterými sdílíte stejné hodnoty a názor na učení? Pokud ano, pojďte do toho! Ideální je, když jsou spolupracující učitelé ve společném kabinetu, to pak snáze hledají společný čas. Spolupracovat jde ale s úspěchem i s kolegou z jiného stupně či dokonce s vychovatelkami v družině.

Mluvte spolu o svých potřebách a o očekávání, které od spolupráce máte. Je vlastně jedno, jestli si chcete navzájem „jen“ dávat tipy na aktivity, které se vám osvědčily, nebo si chcete na začátku udělat analýzu přírodovědné gramotnosti na škole. Ta vám ukáže, co se daří a naopak která témata by bylo dobré ve výuce podpořit. To nejlepší na tom je, že vy jste ti, kdo rozhoduje. Můžete si to udělat po svém, cíle si nastavit svobodně na základě vlastních potřeb.
Takto to udělal i tým v Kunraticích, všem se líbila myšlenka učení venku. Všichni zapojení učitelé začali učit venku jednou týdně. Na každou z hodin společně připravovali výuku. Někdy ve dvojicích dle zapojených ročníků, někdy daný učitel s Markétou, jindy všichni. Po výuce vše společně reflektovali, povídali si o tom, co se jim dařilo a co udělat příště jinak.

Stále mě fascinuje moto, které Ondra Šíp, jediný muž v týmu, vymyslel: „Učit děti rozumět přírodě ve třídě je stejné jako chtít je naučit plavat v tělocvičně.“ Cíl byl pro skupinku pedagogů tak důležitý, že ho začali šířit napříč školou. Doprovod na venkovní výuku učitelům často dělali kolegové nezapojení do týmu. Díky tomu se dařilo šířit téma učení venku i mimo původní pětici kolegů. Dokonce dali na vrátnici sešit, aby se zapsal kdokoli, kdo jde učit ven. Výsledkem je důkaz, že skupinka pěti učitelů ve finále namotivovala chodit ven celkem 22 učitelů! Po dvou letech scházení týmu, vzájemné podpory a oceňování učí venku 10 učitelů pravidelně každý týden a 22 učitelů alespoň občas. To už se dá označit jako velká změna ve výuce na celoškolní úrovni.

Tak co? Zkusíte to také? Rozhodně to zvládnete!

Doporučujeme sdílet váš plán s vedením školy. Nemusí vám nijak pomáhat, ale alespoň tichá podpora vedení je důležitá. A my věříme, že na vás budou hrdí. Finta je nebát se, začít s malými věcmi, podporovat se, oceňovat se navzájem, za to, co se daří, a pomoci si v tom, co nejde. Společně se rozvíjet. Držíme vám palce.

Markéta Vokurková učí na I. stupni ZŠ v pražských Kunraticích. Při výuce využívá kombinaci prostředí klasické školní třídy s venkovním učením a on-line prostředím. Klade důraz na zapojení všech pěti smyslů při výuce, rozvíjí představivost a jedinečnou kreativitu žáků.

Hana Svobodová, metodička Badatelsky orientované výuky a konzultantka kolegiální spolupráce vzdělávacího centra TEREZA

Tento článek vznikl díky podpoře Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy. Děkujeme.