MOJE CESTA VEN rozhovor s Mgr. Andreou Tláskalovou

Moje cesta k učení venku byla přirozená. I když jsem městské panelákové dítě, příroda mě vždy lákala a od 10 let jsem začala chodit na jízdárnu. Přirozeně jsem se naučila nejen spoustu věcí o koních a přírodě, ale při vyjížďkách se mi nejlépe učily i slovíčka, vzorečky, básničky (které jsem si předem vypsala na papír), od koní a přírody jsem se naučila i mnohé o sobě. To všechno bych ráda zprostředkovala i dětem. Koně do školy nedostanu, ale příroda je všude okolo a v ní se dobře učí mně i žákům.

Rozhovor a příklady z praxe učení venku přinášíme tentokrát od Andrei Tláskalové ( ZŠ J. V. Sládka Zbiroh). Článek je plný inspirace, ale bohužel skrze řádky nemůže sdílet tu neuvěřitelnou energii, nadšení a sílu, kterou kolem sebe Andrea Tláskalová šíří –  a to nejen v učení venku. Je ohromné vidět, co dokáže zvládnout jeden člověk. Co může ovlivnit (nejen ve škole) jeden učitel.  

Učím na „normální ZŠ“ nyní převážně 4. a 5. třídu (ČJ, M), Ekopřírodovědu + kroužky (chovatelský a pokusy – ne na zvířatech! :), s dětmi z 2. stupně se věnujeme projektům. Venku učím smysluplně v každém ročním období. 

Čím jsou děti mladší, tím jsou (podle mě) přirozenější a bohatší podmínky pro učení v přírodě. Na chovatelském kroužku trávíme s těmi nejmladšími venku 2/3 schůzek. Stejně tak při výuce prvouky jsem trávila s dětmi přes polovinu výuky venku – na zahradě, v lesíku spolu s výtvarnou výchovou, pracovními činnostmi, čtením. Čím jsou děti starší, tím se rozšiřuje učivo i vhodné metody výuky, některé jsou více propojené s vybavením učebny. Snažím se metody využívat přirozeně, aby vyhovovaly dětem, učivu, podmínkám.

Mezi největší překážky učení venku asi patří čas – vždy mi přijde, že bych potřebovala nechat děti alespoň hodinu „jen tak vylítat a prozkoumat“ okolí, potom by se lépe soustředily na připravené aktivity a lépe by spolupracovaly (venku mají hoši často tendence využívat „při spolupráci„ klacky). S tím souvisí i to, že některé děti nejsou zvyklé na pobyt v přírodě a mají těžko předvídatelné chování, které zvyšuje riziko úrazů.

Pravdou je, že čím jsem starší, tím jsem zimomřivější. Někdy se „musím přemluvit“, abych šla ven, ale potom jsem vždy ráda. 🙂

K učení venku využívám venkovní učebnu, stan „Zubřík“, schody ve stínu, ale hlavně přírodu na zahradě a přilehlý lesík.

Oblíbené u všech dětí 1. stupně je stavění různých domečků pro skřítky až po přípravu pasti na mamuty u páťáků, kteří k přípravě nástrojů a pomůcek dostanou 1m provázku místo střev zvířat – pravěk je moc baví.

Oblíbená je metodika programu Les ve škole pro 4.třídu – Lesní rovnováha, kde je asi největším zážitkem objevení drbacích stromů divočáků i s jejich štětinami při závěrečné výpravě.

Doporučujeme – v krátkém videu nahlédnout přímo do praxe v učení venku. 

Na podzim rádi sledujeme barvy listí, při opadu hledáme hnízda ptáčků. V zimě je velice oblíbené hledání pobytových znaků zvířat, ale i krmení ptáčků.

Nejoblíbenější výlet je linkovým autobusem za 20,- k nám na hájovnu. Autobus zastaví 4km od hájovny ve vesnici. Cestou lesem poznáváme stromy, na hájovně na děti čeká bábovka a hlazení zvířat. Cestou zpátky se děti vycachtají v potoce.

Na 1. stupni není problém přehodit si hodiny v kmenové třídě a jít na dopoledne ven. Problém mám, pokud učím v jiné třídě pouze 2 hodiny týdně, ale i tak se vždy zvládnu domluvit s kolegyněmi a přehodit si hodiny tak, abychom se alespoň na 2 hodiny dostali ven.

 

RADY VEN:

  1. NETĚŠTE SE, ŽE SE VENKU S 25 DĚTMI BUDETE KOCHAT PŘÍRODOU, KOCHEJTE SE OBJEVOVÁNÍM DĚTÍ, ALESPOŇ NĚKTERÝCH.

(Pokud mám nějakou náročnější aktivitu na přípravu, kterou si musím venku nejdříve připravit, případně alespoň projít bez dětí, tak se vždycky stihnu i kochat a těším se, jak se budu kochat s dětmi. S 25 čtvrťáky, páťáky se mi to nedaří.)

  1. POKUD NEMÁTE ČAS NECHAT DĚTI VENKU „VYLÍTAT“, řekněte jim potřebná zadání a informace už v učebně.
  2. POČÍTEJTE S TÍM, ŽE SE VŠICHNI NEBUDOU CHOVAT VZORNĚ, občas i přes upozornění použijí klacek, šišky, kamínky, budou divočejší – jsou to děti.

 

Jak učitele popisují žáci 2. stupně ze ZŠ J. V. Sládka Zbiroh :

Vyzkoušejte některé osvědčené aktivity z praxe Andrei Tláskalové: 

ZMRZLÉ BUBLINY a VLOČKY

V zimě s dětmi rádi pozorujeme sněhové vločky a mrznoucí bubliny. Na pozorování sněhových vloček využíváme černou čtvrtku a lupu. Minulý rok jsme si do kroužku pořídli malé mikroskopy, které využíváme i na pozorování v přírodě (Digiphot s LED světlem KM-20) a vločky byly opravdu krásné.

 

Pokud mrzne, až praští, jdeme vyfukovat bubliny a pozorovat jejich mrznutí. Čím větší mráz, tím hezčí bubliny. Pokud mrzne málo a my jsme nedočkaví, pomáháme si vyfukováním bublin na plech.

A když nepomůže ani to, tak se děti pokouší vybublat směs do největší výšky. 

BUBLAVÝ RECEPT:

Zatím se nám osvědčilo:
200 ml teplé vody
35 ml kukuřičného sirupu
35 ml saponátu na nádobí
2 polévkové lžíce cukru

Smícháte a směs strčíte na chvíli do mrazáku. Pak se teple oblečete a jdete ven vyfukovat bubliny. (Letos zkusíme nechat zmrznout i obří bubliny, na které si kupujeme náplň megabublifuk, mají i novinku na zimní bubliny, tak potom napíšu, jak jsme dopadli).

 

DETEKTIV V ZIMĚ

Mezi nejoblíbenější aktivity dětí venku v zimě patří, hledání pobytových znaků zvířat na sněhu. Nejprve si s dětmi povídáme, co potřebují zvířátka v k životu – potravu, vodu, úkryt a podle čeho poznáme, že se na daném místě zvířátka vyskytují – stopy, trus, zbytky jídla, úkryt.

Pro děti mám připravené „zalaminovaný“ pracovní list s popsanými stopami zvěře. Děti se samostatně rozdělí do dvojic – trojic. Venku mají úkol najít, co nejvíc pobytových znaků a zkusit určit, od kterých zvířátek jsou.

V okolí školy pravidelně nacházíme stopy ptáčků, koček, psů, lidí. Na školní zahradě, které je blízko zámeckého parku a lesa, nacházíme i stopy zajíce, srnčí zvěře. Všímáme si i vzdáleností stop od sebe, jestli šlo o klidnou chůzi, běh, skok. 

Z dalších pobytových znaků nacházíme hnízda, “tunely“ od myší, zbytky potravy okolo krmítek, trus i sníh zabarvený močí. Děti podle stop určují, co se na daném místě asi stalo, vymýšlí příběhy.

 

Moc děkujeme nejen za rozhovor a sdílení zkušeností s učením venku
Mgr. Andree Tláskalové ze ZŠ J. V. Sládka Zbiroh,
moc děkujeme především za obohacující a dlouhodobou spolupráci.
Být v kontaktu s učiteli jako je Andrea je velmi inspirativní a podporující.

Děkujeme!

 

 

UČÍME se VENKU. Spojujeme učitele, rodiče i odborníky. Podporujeme hru a učení venku jako předpoklad zdravého rozvoje dětí. Seznamte se s týmem tady>> nebo nahlédněte PROČ učit venku>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *