SPOLUPRÁCE S RODIČI

Obavy a očekávání

Ten, kdo dítě nejlépe zná a odpovídá za jeho výchovu, by měli být jeho rodiče. Pedagogické pracovníky vnímám jako odborníky, kteří s rodiči spolupracují na výchově a vzdělávání dětí, nabízejí své znalosti a zkušenosti. Nabízím to nejlepší ze sebe, co mohu dětem dát pro jejich rozvoj a spokojenost. V družině rodiče mohou ovlivnit míru zapojení dětí – mohou chodit jen některé dny, navštěvovat kroužky. Ráda bych slyšela jejich představy, ale jen zřídka se něco dozvím. Hlavní očekávání rodičů je, že děti budou v bezpečí, odpočinou si a budou se bavit. Chci mnohem víc. I když to řečené je základ, tato jejich očekávání je potřeba uspokojit v první řadě:
Je to pro mé dítě dobré? Bude se to mému dítěti líbit? Nenastydne? Neublíží si? Co klíšťata? (Některé děti si přinesly své spreje.) Počasí? Oblečení? Nepořežou se?

Na začátku školního roku na schůzce se rodičům pokouším říci, co chystám, domluvit si dny a pravidla, požadavky. Ukážu jim několik fotek z minulých let, pozvu je do zahrady. Velkou oporou je pro mě podpora třídní učitelky a články na webu Terezy.

Jak rodiče zapojuji

Nechala jsem kolovat po třídě mezi rodiči seznam, co bychom mohli potřebovat – věci i pomoc. Někteří se na seznam podepsali u toho, co mohou nabídnout. V příhodný okamžik jsem už věděla, koho oslovit. Dobře se navazují kontakty při mimoškolních akcích – návštěvě zahrady, výletě s rodiči, táboráku, zahradní slavnosti. Je to čas k neformálním rozhovorům. (Chce to opakovat. Na první akci si naši rodiče povídali hlavně spolu navzájem.) Někdy konkrétní návrh spolupráce padne tam. Také se dětí ptám nebo vzkazuji po dětech, ale to záleží spíš na povaze, paměti a zájmu dětí. Myslím, že rodiče nám důvěřují. Někteří jsou našimi příznivci, i když děti chodí do družiny málo, protože po obědě chodí domů či na kroužky. Ale chodí se učit ven dopoledne s třídní učitelkou Markétou.

Pomoc tatínků a dědečků

Ve spolupráci s třídní učitelkou vedou ženy. Vhodné vybavení dětí pro naše aktivity a různé materiály dodají maminky. Ale uvědomuji si, jak venkovní prostor přitahuje hlavně muže. Osvědčilo se mi přijít za nimi i jednotlivě, říci své představy, nechat jim čas na rozmyšlenou. Od tatínků je pro mě hlavní pomoc na zahradě: 2x ročně posekat trávu, drobné opravy plotu, přenos, převoz, technické práce a pomoc při stavbách.

Oslovila jsem tatínky s přáním pomoci dětem postavit na zahradě domečky z palet. Dva tatínci se přihlásili na dílčí práce – zakrytí střechy, zatlučení kůlů. Další dodal špalky na sezení a s manželkou je tak krásně v zahradě umístili, že se mi až zatajil dech. Dědeček Jára nás tak trochu adoptoval – sekal zahradu, vymýšlel a stavěl s kluky domeček, přiveze a odveze, co je třeba, opravil vrata a ještě za námi přijde na zahradu s bábovkou od babičky. To je poklad k nezaplacení. Má činorodého vnuka, který se k práci i vymýšlení umí postavit stejně šikovně, takže dědeček ví, jak s dětmi spolupracovat.

Byla jsem zvědavá, jak stavění dívčího koutku v zahradě s děvčaty proběhne, protože tatínek Gerhard mluví německy. Přinesl super aku nářadí. Děvčata s ním pracovala z technických důvodů méně, ale obdivné pozorování muže, který pracuje na splnění jejich představ, je také krásný zážitek. Jeho sny a vnímavost pro dívčí potřeby se do konečného výtvoru promítly také. S dalším tatínkem a jeho manželkou promýšlím trasu bojovky a dobrodružné zážitky, Otvírání studánek, Ukliďme Česko. S tatínkem, který má syny ve skautu, konzultuji použití nože a skautská pravidla, inspirujeme se navzájem četbou – půjčujeme si knížky.

Dobrá parta

S touto partou rodičů jsme dva roky. Několikrát se mnou rodiče řešili své obavy. Děkuji za to, beru to jako projev důvěry, že se se mnou dá domluvit, zájem. Opakovaně slyším slova ocenění, podpory, poděkování, zpětnou vazbu, že jsou děti spokojené a umí nové věci.

Za rodiči chodím především s pochvalami jejich dětí. Spolu také řešíme ty kázeňské problémy, kde je třeba spolupráce, pohled rodiče z jiného úhlu, stanovení společných pravidel.

Těšíme se navzájem na setkání, účast rodičů na společných akcích je velká. Setkáváme se i na sobotních akcích: Na kunratickém Otvírání studánek byly rodiny 12ti dětí – víc než zástupců zbytku školy se 750 žáky. Naši rodiče jsou angažovaní i v obecních záležitostech.
Děti spolu slaví narozeniny, navštěvují se, rodiče je vzájemně vodí na kroužky. Něco z toho začalo možná už ve školce, ale vztahy mi připadají užší než v ostatních třídách, komunita širší, často je vidím povídat si v hloučcích samotné nebo společně s dětmi. Před školou v přírodě otevřeli třídní Facebook.
Před rodiče na třídních schůzkách předstupuji s radostí ze shledání i společnou hrdostí na pokroky dětí. Máme před sebou poslední společný rok, bude se mi stýskat. Věřím, že řada přátelských vztahů přetrvá.


Zoja Zlonická, vychovatelka v družině ZŠ Kunratice, maminka pěti dospělých dětí a babička čtyř vnoučat, účastní se i vede semináře pro pedagogy o venkovním učení a družinách. Fotogalerie družiny ze ZŠ Kunratice. Nahlédněte k Zoje i na seminář – například zde.


Vznik článku byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v rámci Podpory vzdělávání v regionálním školství v roce 2019.

UČÍME se VENKU. Spojujeme učitele, rodiče i odborníky. Podporujeme hru a učení venku jako předpoklad zdravého rozvoje dětí. Seznamte se s týmem tady>> nebo nahlédněte PROČ učit venku>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů