ŠKOLNÍ DRUŽINA: představy versus realita

Jaké jsou představy o fungování školní družiny? A nakolik odpovídají realitě? Zkušenosti ze své mnohaleté praxe sdílí Zoja Zlonická ze ZŠ Kunratice. Více o tom, jak vyráží ven s družinou, najdete také v článku S družinou (opravdu) venku.

V posledních letech jsem se setkala při vzdělávacích akcích s velkým počtem kolegyň, se kterými jsme si povídaly a sdílely své představy o fungování školních družin. Na většině škol zaznívají stesky nad organizačními problémy, chybějícími prostory. Setkávám se obvykle s těmi, kdo hledají změnu, zlepšení. V každé škole jsou specifické podmínky a každý si musí svou cestičku najít sám, ale mohu sdílet své zkušenosti.

Většina rodičů je přesvědčena, že nejlepší pro jejich děti je plno kroužků. Zaplatí lektora, aby se dítě naučilo to, co rodič chce: angličtinu, hudební nástroj, sport, výtvarku… Někdy si ani neuvědomí, jaký maraton tím připraví nejen dítěti, ale i sobě.

Řada prvňáčků už po pár měsících odmítá na kroužky chodit, chtějí být s vrstevníky, hrát si, jít ven… Děti se na kroužcích často učí léta to, co by o pár let později zvládly během nesrovnatelně kratší doby. Řadu věcí brzy zapomenou či odmítají dělat („To znám.“), i když to dělaly ve věku, kdy jim bylo potřeba hodně pomoci či předpřipravit. Jsou přesycené.

Nelze podceňovat ani to, že je pro děti náročný nástup do školy. Ze školky jsou sice zvyklé na kolektiv, ale obvykle na mnohem větším prostoru s možností poodejít, odpočinout si.
Také prudce vzrostou nároky na soustředění, samostatnost, sebeobsluhu, sebeovládání, toleranci. Děti jsou prostě unavené. Nechtějí od kamarádů, z družiny. Chtějí ven. Kroužek je do pololetí přestane bavit.
Děti, které tráví hodně času na kroužcích, mají problémy zapojit se mezi vrstevníky – nelze se spolehnout na kamaráda, který v družině věčně není, proto si najdu jiného.

Po třetí třídě se to obvykle trošku usadí.

Dnešní družiny často zápasí se dvěma extrémními představami:

1. Družina je volný čas dětí. Mohou si dělat co chtějí, jen je pohlídat.
2. Družina musí sloužit k rozvíjení dětí. Učí se zde spoustu potřebných věcí. Když děti něco nechtějí dělat, je to vina vychovatele – nezajímavá činnost nebo špatná motivace.

V rozumné míře se nedá nic z toho popřít, ale rodiče i nadřízení mívají v tomto směru velmi rozdílné názory oběma směry. V obou extrémech vlastně děti nemají moc prostoru pro vlastní rozvoj a iniciativu. Nenaučí se organizovat si svůj čas.

Vychovatelky někde tráví odpoledne se seznamem v ruce – vysílají děti na kroužky či je propouštějí domů. Nemají na práci klid. A taky nemají „tahouny“ – děti, které svým nadšením vtáhnou ostatní. Ty jsou na kroužcích. Zájmové činnosti v družině probíhají obvykle po 14. hodině, ale některé vychovatelky se je snaží nacpat dříve právě proto, aby se jich mohly zúčastnit děti odcházející před 14:00. Pak je čas jít ven. Bez družiny se děti ven nedostanou, nebo ne s kamarády. Jistě jsou i vychovatelky, které pro své pohodlí děti prostě pohlídají a nechají je, ať si dělají, co chtějí – hlavně ať při tom nezlobí.

V družině by děti měly mít příležitost zjistit, co je vlastně baví nejvíc, k čemu mají talent – pohyb, zpěv, kreslení či vyrábění. Mohou si to užít v kruhu kamarádů.

V prvních ročnících je potřeba dát dětem příležitost zvládnout základy – stříhání, vázání uzlů, skládání, řezání, vaření… Aby mohly tvořit, vymýšlet a experimentovat samostatněji, musí mít i příležitost pracovat na individuálních záměrech: každé dítě jiný výrobek s použitím stejné techniky, materiálu, nebo naopak shodný cíl a volba materiálu je na dítěti. Jen tak se naučí plánovat, rozmýšlet svou činnost, být v tom aktivní a nečekat jen na vedení a návody.
Program družiny nesmí být moc nabitý, aby bylo možno zařadit to, co děti zrovna baví, jejich iniciativu, změny kvůli počasí a jiné. Je zde příležitost navázat na školní látku hrou a skvělé je zapojit děti do plánování. Za týden nadšené práce nad nějakým tématem se děti naučí mnoho užitečného pro další život: vybrat si a rozvrhnout činnost, domluvit se, spolupracovat, nalézat souvislosti, získají zkušenosti.

Děti mají mít možnost nic nedělat („tráví“, zpracovávají a ukládají informace, rozvíjí sociální dovednosti, odpočívají). Skvělé je, že většina věcí se dá dělat i venku: děti tu mají možnost pracovat, hrát si, odpočívat a vychovatelka je může provázet podle jejich zájmů a potřeb.

Proto venku trávím s dětmi co nejvíc času. Je tam prostor, vzduch, méně stresu z hluku a nepořádku.

Důležité je nezapomínat, že hra je zájmová činnost a jakékoli nucení, nebo nemožnost s činností přestat, hru ruší a znemožňuje.

Pro mladší děti je přirozené učit se nápodobou. Proto funguje, když začnu něco dělat. Děti se přidávají, další se to učí vzájemně, někdo jen kouká – třeba něco z toho použije jindy. Někoho to nezajímá vůbec, protože je právě zaujatý něčím jiným. Tímto způsobem učím děti některé nové dovednosti po skupinkách.

Z vlastní zkušenosti vím, že se každé prostředí „vyžije“, ať uvnitř nebo venku – je potřeba změna místa nebo nové impulsy. Skvělé je, když děti mají k dispozici různé materiály, z kterých mohou tvořit. Použijí materiál podle svých zkušeností a představ, a to je velmi cenné. Jistě, základy plstění nebo kašírování si z prstu nevycucají.

U dětí, které se nezapojují častěji, hledám, ptám se, nabízím, co by dělat chtěly (vymýšlení her, 3D modely, pokusy, bitvy, hrabání, rozebrání vyřazených domácích spotřebičů, bludiště, …) a připravuji činnost cíleně pro ně. Důležitá je pro mě vzájemná ohleduplnost, svoboda a pocit bezpečí.

Jsem ráda, že ve své družině mohu být pro děti průvodkyní, a ne odpolední učitelkou výchov.

Zoja Zlonická, vychovatelka v družině ZŠ Kunratice, maminka pěti dospělých dětí a babička čtyř vnoučat, účastní se i vede semináře pro pedagogy o venkovním učení a družinách. Fotogalerie družiny ze ZŠ Kunratice. Nahlédněte k Zoje i na seminář – například zde.

Pokud vás zajímají další Zojiny zkušenosti s družinou venku, prozkoumejte tyto články:

• S DRUŽINOU OPRAVDU VENKU: Úvodní článek a rozhovor se Zojou.
• DRUŽINA VENKU – PLÁNOVÁNÍ: Jak na plánování v lesní družině? A kolik toho vlastně plánovat?
• VYBAVENÍ VEN – MÉNĚ JE NĚKDY VÍCE: Co s sebou brát ven? A jak si děti poradí, když nevezmeme nic?
• SPOLUPRÁCE S RODIČI: Jak v naší družině spolupracujeme s rodiči? Jak je zapojit?
• VIDEO – krátká návštěva u Zoji ve venkovní družině