Je učení venku nebezpečné?

9 TIPŮ, JAK BEZPEČNĚ VEN

Učení venku má v našich představách mnoho bariér spojených s nebezpečím. Kolik nebezpečí venku skutečně hrozí? Jak poznat skutečné riziko? Jak mu předcházet? Zeptali jsme se těch nejpovolanějších dětí, pedagogů a vychovatelů. V čem vidí rizika učení venku a jaké mají rady z praxe?



1. TIP: Učení venku je normální

„Rozhodně nepovažuju venkovní prostředí za nebezpečné. Naopak, louka na školní zahradě, kterou žáci důvěrně znají je přece daleko bezpečnější, než třída s nábytkem, kde mají děti omezený prostor. Jen snad dvě věci: rizika přesunů žáků přes rušné komunikace a silní alergici.“

Liběna Dopitová, ZŠ Vsetín – Rokytnice


2. TIP: Zapojit rodiče

„Učím venku velmi malé děti. Hned na první úvodní třídní schůzce v první třídě jsme vystoupili všichni tři společně – třídní učitelka, párový učitel a vychovatelka. Vysvětlili jsme rodičům, proč jsme se rozhodli učit venku a jak to bude probíhat. Rodiče učení venku přijali za své. Děti chodí oblečené přiměřeně počasí, ošetřené opalovacím krémem atd. Nastudovala jsem aktuální mapu s místy nákazy klíšťat. U nás se nevyskytovala, tak nestříkáme.

Za dva roky jsme venku neměli vážnější úraz. Necháváme děti lézt na stromy, lovit živočichy v potoku, přenášet kameny, větve. Chápou, proč nemají šťourat klacíkem do každého otvoru v zemi nebo stromu. Vždy tam může žít nějaký jiný živočich. V tělocviku i v tělocvičně jsme s kolegou naznali, že si s naší třídou můžeme dovolit víc a náročnější aktivity než s paralelními třídami.

Hodně pomohlo zapojení rodičů do akcí. V rámci družiny rodiče pomáhali s údržbou „naší“ zahrady. Kosili trávu, hrabali ji, postupně pomáhají s jejím zařízením: přivezli a nainstalovali pokácený strom jako stůl a špalky na sezení. Na konci sezóny jsme měli na zahradě slavnost světel. S lampiony a lucernami jsme si opekli jablíčka a chleba. Jeden tatínek si připravil chemické světelné pokusy.“

Markéta Vokurková, ZŠ Kunratice


3. TIP: Vybavení ven – stačí vzít to podstatné

 „Nepociťuji, že učení venku by bylo nějak více nebezpečné než ve škole, kde jsou nástrahami skleněné vytrýny,rohy skříní, kluzká podlaha na WC apod. Žáci jsou předem poučeni, že se půjde ven, tedy ať přizpůsobí oblečení svému komfortu (zima, vedro, ne silonky, co mohu ušpinit apod.) Pokud je někdo alergik na hmyzí bodnutí, tak holt svou první pomoc s sebou. Minilékarničku mám u sebe já, učitel. V létě beru ještě opalovací krém, repelen  a láhev s vodou.“

Monika Hošková – ZŠ Dobiášov


4. TIP: Společně si domluvit pravidla ven

„Dodržujeme pravidla, která si třída sama navrhla. Opakovaně se k nim vracíme, abychom upevnili jejich význam. Jako nejdůležitější považuji pravidla RESPEKTUJEME SE a JSME DOBRÁ PARTA. Z toho vyplývá, že všechno co dělám, nesmí ohrozit nikoho jiného. Ani živočicha. Při pobytu venku jsou děti zvyklé se pohybovat tak daleko, aby věděly kde jsem. Je nutné vymezit vždy předem prostor a čas, kdy mohou pracovat samostatně. Děti reagují na pouhý hlas. Není nutné křičet. Jsou schopné se sami svolat velmi rychle. Spolupracují. Umí se rychle převléknout a na chodbě školy nerušit ostatní třídy. Nejdůležitější je asi to, že se respektujeme a podporujeme i my dospělí, učitelé a vychovatelka.“

Markéta Vokurková, ZŠ Kunratice

„Má praxe je, že jim vše řeknu a když jsou venku poprvé, na vše zapomenou. Takže jsem smířená s tím, že to venku holt párkrát ještě zopakuji, ale vetšinou se to už třetí hodinu v pohodě poddá. Pravidla – mám paní učitelku na dohled, popřípadě na doslech. Vím a rozumím tomu, co mám právě dělat, než začnu. Jinak platí obecná pravidla o respektování se navzájem – neskáčeme si do řeči, neubližujeme nikomu a ničemu živému, co zkoumáme, nic neničíme (zbytečně netrháme rostliny atd.).“

Monika Hošková – ZŠ Dobiášov

„Pravidla si s dětmi venku domlouváme vždycky. Pravidla máme dvojího druhu. První v souvislosti s přechodem ven. Pokud je to na školní zahradu, týkají se spíš provozu školy, tedy jak se přemístit a jak být připraven ven. Druhá jsou v souvislosti s pobytem venku (zahrada, les). Tam sděluji to, že mají dodržovat tato pravidla:
1. Myslím na to, abych neohrozil sebe nebo druhého.
2. Po celou dobu pobytu venku je potřebné, abych viděl na paní učitelku.
3. Pokud mě kamarád požádá o radu, pomoc nebo spolupráci, jsem připraven vyhovět.
4. Když odcházím, dívám se, že nesu vše s sebou tak, jak jsem si věci přinesl.“

Monika Olšáková, ZŠ Janovice

„Oceňuji, že kolegyně vnímají, že moje děti mají jiná pravidla – mohou se zout, hrát si s klacky, hrabat se v hlíně… a nemáme kvůli tomu konflikty. Dokážeme se domluvit. U něčeho třeba posunuly své hranice, když viděly, že je to bezpečné. Já se naopak snažím dětem vysvětlit, že něco mohou dělat jen v lese nebo když jsme na hřišti sami – a vysvětlit proč a za jakých podmínek (třeba proto, že když jsme sami, je to přehlednější – uhlídám dodržování pravidel a bezpečnost). Stojí za to s dětmi mluvit – proč něco nemohou dělat, proč a kam neházet kameny a kdy to jde, na který strom, kdy a kam až mohou lézt. Stačí se zeptat. Vědí, ale nejsou zvyklé na to myslet.“

Zoja Zlonická, družina ZŠ Kunratice


5. TIP: Venku se „zabydlujeme“ postupně

„Nestalo se mi, že by nějaká třída někdy nechtěla ven. Občas poprvé podcení oblečení, ale za 45min se ještě nikdo nerozpustil ani nezmrzl. A je to zážitek, ze kterého se sami poučí lépe, než když já třikrát řeknu, vezměte si dlouhé kalhoty atd. Tak 3 hodiny trvá, než si zvyknou, že se venku bude také učit a pracovat, že to není jen vypuštění dravé zvěře do prostoru za účelem, aby se utahala a vyřvala. A pak už v tom vidíme společně jen samé výhody. To, že chodíme ven, nás většinou s těmi třídami dost stmeluje a zlepšuje vzájemné vztahy žák – žák i žák – učitel. Co jsem začala chodit se třídami ven, tak se mi stalo (i pro mé kolegy neuvěřitelné), že třeba deváťáci se chtěli i v pátek odpoledne ještě sejít.“

Monika Hošková – ZŠ Dobiášov

„Od září mám nové páťáky, kteří nebyli zvyklí se venku učit. Učení venku je pro ně naprosto přirozené! Ven chodí rádi a moc mě překvapili, že se chtěli chodit učit ven i v zimě při adventním období. Chodili jsme a bylo to moc fajn.“

Andrea Tláskalová, ZŠ Zbiroh

„První se seznámíme s místem. Dále si řekneme pravidla. Z počátku jsme venku tak 20-30 minut (problém s organizovaným přesunem:-D), pak jsme venku i celou hodinu (45 minut), optimum je minimálně 90 minut (dvě hodiny). Když jsme na zahradě, máme u „válírny“ bednu s materiály které můžeme potřebovat (tabulky, fixy, polštáře, podsedáky apod.).“

Monika Olšáková – ZŠ Janovice


6. TIP: Děti si na učení venku potřebují zvyknout

„Trvá tak dva měsíce (při režimu les 1x týdně), než se děti trochu zklidní a jsou vnímavější. Na začátku je nechám vylítat, pak  5-10 minut smyslové zaměření, pak volné činnosti, inspirace pomůckami. Učím je držet se na dohled – zpočátku jim řeknu, kam až smí.

Zoja Zlonická, družina ZŠ Kunratice


7. TIP: Děti se venku učí jinak

Zpočátku jsem byla pod tlakem, abych dětem předala nějaké vědomosti. Na první skupině se ukázalo, že ani nejaktivnější nadšená dívenka si za rok nepamatuje názvy rostlin, které jsme opakovaně pozorovali. Ale pamatuje si barvu, tvar listů, že jsme kytku pozorovali na jaře a kde rostla. A tu radost, když ji našla a sdílela radost s dětmi. Není to dost? Obavy, že nemám dost znalostí, které bych dětem předala, mne opustily – o tom to není. Některé děti se zajímají o názvy, ale pozornost zaměřuji spíš na detaily – tvary, vůně, barvy, někdy i chutě, počet nožiček.

Zoja Zlonická, družina ZŠ Kunratice


Jaké jsou obavy dětí a rodičů a jak vše řeší učitelé?

„Učit venku nelze v zimě a v dešti.“
Děti si rychle zvykly, že chodíme ven v každém počasí.

„Učení venku je nebezpečné kvůli silnicím.“
Děti vytipovaly místa, kam jsme došli měřit hluk pomocí aplikace v mobillu – rušné silnice, městský park a nakonec les u rybníka. Tam byl božský klid.

„Děti se někdy venku bojí klíšťat, pavouků a jiné havěti.“
Učitelé sami našli řešení např. Když to jde, dají dětem na výběr. Kdo nechce smýkat a určovat pavouky, může pozorovat čmeláky a jiné opylovače na záhonu.


Doporučení pro výuku venku:

  • Nezapomeňte se zapsat do třídnice, případně do knihy vycházek.
  • Přizpůsobte oblečení – hmyz, teplota.
  • Zjistěte alergie – reakce, léčba.
  • Vybavení –píšťalka, lékárnička, telefon s kontakty.
  • Prohlédněte si stanoviště předem.

Magdalena Josková, ZŠ Bezručova, Říčany


8. TIP: Jak na klíšťata

„Než jdeme do lesa, do vysoké trávy, tak si děti stoupnou do kolečka okolo mě a já jim repelentem postříkám nohy, potom se otočí zády ke mně a postříkám jim nohy ještě jednou.“

Andrea Tláskalová, ZŠ Zbiroh

zalévání


9. TIP: Učení venku je návykové

„Na učení venku je nebezpečné to, že ho chtějí děti čím dál více a čím dál častěji. Stává se, že se děti navzájem dozvídají, že chodí ve výuce ven, že tam něco podnikají, plánují, zkoumají, pozorují a pak to vyžadují i ostatní. Námitky učitelů – že se to dá jen v přírodopise nebo v prvouce, už neobstojí. Máme mnoho krásných příkladů, kdy lze učit venku napříč předměty.

Monika Olšáková, ZŠ Janovice



Zkušenosti učitelů a průvodců dětí ukazují, že učení venku ve skutečnosti není víc nebezpečné, než učení v třídě. Naopak nám může přinést řadu výhod a příležitostí. Krom rozvoje psychického i fyzického zdraví učení venku dětem pomáhá zlepšovat pozornost, vzdělávací výsledky, motivaci k učení i vztahy ve třídě. Všechny benefity učení venku jsme popsali v knize Tajemství školy za školou, která je volně ke stažení.

Cest ven je mnoho. Můžete začít krátkými aktivitami, vyráběním jednoduchých pomůce, využít zkušenosti kolegů kteří již venku učí nebo otestovat celou lekci na konkrétní téma. Stačí si jen vybrat.



Článek vyšel v Bedrníku – 2019, číslo 1.

UČÍME se VENKU. Spojujeme učitele, rodiče i odborníky. Podporujeme hru a učení venku jako předpoklad zdravého rozvoje dětí. Seznamte se s týmem tady>> nebo nahlédněte PROČ učit venku>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů