DENÍK (venkovní) VYCHOVATELKY 2.

Poprvé v zahradě

Každé prostředí má svoje výhody a možnosti. Protože mi chybělo místo, kde by děti měly pocit soukromí, mohly si zde nechat své přírodniny, pozorovat nerušeně proměny přírody, půjčila jsem si před dvěma lety soukromou zahradu – stavební pozemek. S minulou skupinou dětí a rodičů jsme ji zabydleli a teď nám zbývá pár měsíců, než zde noví majitelé začnou stavět.

Prvňáčky jsem trochu pohádkově naladila a vešli jsme. Rozhlížejí se, prozkoumávají. Za chvíli už skupinka veverek louská na špalcích lískové oříšky cihlou – ale byla potřeba trošku nápověda, kde hledat, jak louskat. Kluci našli provazový žebřík a lano na ořešáku, dva už vylezli na strom. Několik dětí prolézá křoví a nachází domeček z palet.

Očima se pasu na útulnosti místa: kvetoucí trs trávy, ořechy, dozrávající šípky, ostružiní, které přes prázdniny proměnilo posezení v rohu zahrady v zámek Šípkové Růženky, a spokojené děti. I když nevidím stále všechny, ticho a klid, veselé hlásky či přemýšlivé rozhovory svědčí o pohodě dětí. Dohlédnout je třeba jen kolem stromu.


Potěšilo mne, že čilý šikula, který byl na stromě první, sleduje moje reakce a je snadné se s ním domluvit, kam až může. Je to jednoduché: tak vysoko, jak to připadá bezpečné mně. Domluvíme se postupně na konkrétních větvích, oba spokojení. Chci sehnat novou zahradu. A když to nevyjde, alespoň nějaké „naše“ místo, ke kterému se budeme vracet, mít k němu vztah.

Pravidla

„Každé dítě je originál a nemá smysl je nějak škatulkovat. Důležitější je vytvořit bezpečný prostor a srozumitelné hranice pro každého z nich. Může se i stát, že hranice nejsou jednotné, protože je vlastně vytváří tři strany: já, dítě a jeho rodiče.

Děti vnímají pravidla různě. Některé je dychtivě nasávají, protože jim tvoří bezpečné místo k životu. Nechápou, proč je ostatní děti porušují a často se na to ptají a ostatní napomínají. Můžu je nazvat třeba Klíčníci – drží klíč od bezpečné ohrady.

Další skupina Parťáci se tak nějak nechá unášet davem, prostě dělají to, co ostatní. Občas pravidla nedodrží, protože pro ně nejsou tak důležitá – zásadní jsou pro ně vztahy.

Vzácnější skupinkou jsou jacísi Hraničáři. Vyskytují se většinou na hranicích dovoleného. Rozhlížejí se po okolí, občas vylezou na pomyslný plot, zkoušejí, za jakých okolností pravidla platí. Pro ty je nejdůležitější pochopit a přijmout smysl hranic. Jsou-li k jejich dodržování tlačeni bez vysvětlení, mají tendenci k úhybným manévrům až k vzdorování. Jsou to báječní objevitelé, odvážní a podnikaví.

Početnější bývá skupina Mimoběžníků. Pozornost některých z nich uchvátí každý momentální impuls. Nechtějí zlobit, musejí prostě dělat zrovna to, co je napadne a nepřemýšlejí o souvislostech. Jiní ani okolí nevnímají. Tady jsou potřeba předvídavost a preventivní opatření, upoutat jejich pozornost očním kontaktem a stručnou instrukcí a občas je prostě přidržet. Obvykle reagují dobře na vlídnost. Někteří Mimoběžníci jsou stále v pohybu, jiní ponoření do svých myšlenek a představ. Jsou mezi nimi sportovci, snílci i myslitelé.

Ale toto rozdělení je jen zběžné, každé dítě je originál a nemá smysl je nějak škatulkovat. Důležitější je vytvořit bezpečný prostor a srozumitelné hranice pro každého z nich.

Může se i stát, že hranice nejsou jednotné, protože je vlastně vytváří tři strany: já, dítě a jeho rodiče. To, co dítě může, částečně určuje samo – v prostoru vyhrazeném mnou ještě musí zvážit své schopnosti a co by na to řekli rodiče. K tomu děti vedu při lezení na stromy, chůzi naboso, brodění… Vždy respektuji přání rodičů, vím-li o nich. Děti, které se bojí dělat něco, co dělají ostatní, ujišťuji, že je to v pořádku, že to mohou zkusit, až budou chtít. Někdy jim připravím klidnější podmínky, povzbudím je. Vždy je vedu k tomu, aby samy přemýšlely, proč co dělat či nedělat. Připadá mi to zásadní pro budování zodpovědnosti.


Za druhý díl DENÍKU VYCHOVATELKY děkujeme Zoje Zlonické, skvělé lektorce a vychovatelce v družině ZŠ Kunratice. Těšíme se na další díly. Pokud chcete víc, doporučujeme zde na blogu skvělé články od Zoji.

Doporučujeme např.
S DRUŽINOU (OPRAVDU) VENKU | Učíme venku
SPOLUPRÁCE S RODIČI | Učíme venku (ucimesevenku.cz)
VYBAVENÍ VEN – MÉNĚ JE NĚKDY VÍCE | Učíme venku (ucimesevenku.cz)
DRUŽINA VENKU – PLÁNOVÁNÍ | Učíme venku (ucimesevenku.cz)
ŠKOLNÍ DRUŽINA: představy versus realita | Učíme venku (ucimesevenku.cz)

Tento příklad dobré praxe vznikl díky podpoře Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Děkujeme!

UČÍME se VENKU. Spojujeme učitele, rodiče i odborníky. Podporujeme hru a učení venku jako předpoklad zdravého rozvoje dětí. Seznamte se s týmem tady>> nebo nahlédněte PROČ učit venku>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů