Něco pro nácvik vnímání okolí, ale i vnímání sebe sama. Na tuto aktivitu se každý vybaví vyrobeným CD z pevnějšího papíru, pastelkami a trpělivostí. Každý sám si najde takové místo, kde bude moci být sám a tiše poslouchat dění okolo sebe. Neuškodí, když na chvíli zavře oči, aby se mohl soustředit ušima. Pak ale oči otevřít musí, protože slyšené zaznamenává na připravený nosič. Už nemusí být abstraktní, klidně nakreslí na CD psa, ptáčky, vlak, podle toho, ze které strany mu tyto zvuky přiletěly. Zvuková mapa může být variantou pohybovou – každý sám se prochází vymezeným územím (zahradou, okolím domu) a zaznamenává, jaké zvuky převládají v různých částech plochy. Jestlipak to všichni sono-kartografové slyšeli stejně? Proč ano? Proč ne?

věk: MŠ, 1. - 5. ročník ZŠ, čas: 10 - 30 minut, kdy: celoročně, pomůcky: přírodniny

Hudba z přírody navazuje na předchozí Zvukovou mapu. Děti dostanou nebo si nakreslí kruh a vyznačí do středu sebe. Pak na domluvený čas zavřou oči a soustředí se na zvuky kolem sebe. Zkouší rozpoznávat nejen to, co zvuk způsobuje (jako u sluchových map), ale navíc zkouší vnímat i barvu hudby, kterou slyší. Tu pak zakreslí do svého kruhu.

Tip: Je zajímavé porovnat zvuky, hudbu přírody ve městě a v zeleném ostrově (v parku, zahradě, lese).

věk: MŠ. - 6. třída ZŠ, čas: 10 - 30 minut, kdy: celoročně (lze i na sněhu, jen je vhodné zkrátit čas)

Venku může vzniknout celý orchestr. Vyzkoušejte, jak hrají dvě borové šišky, když jimi o sebe drnkáte. Objevte rozdíl, jak zní šišky z modřínu a ze smrku. Nebo jak různě cinkají odlišné oblázky. Zavěšené přírodniny otevřou další nové zvuky. Stačí vzít ven provázek a koncert může začít. Dřevěný závěsný xylofon už je jen třešnička na dortu. Vyzkoušejte různé zvuky, např. během cesty. Potom vyberte hudební nástroj pro každého hráče a zkuste se společně vyladit, např. u známé lidovky. Pak přichází na řadu improvizace. Vytvořte např. hudbu lesa, města, usínání v jehličí nebo déšť.

Ač se může zdát, že tato aktivita do hudebky moc nepatří, tak věřte tomu, že přece patří. I slova mají svoje délky a krásně hodí do venkovního prostředí.

1) Vyzvěte žáky, aby se zamysleli nad délkami jednotlivých slov. Zkuste jim pár slov nabídnout (ČÁP, JETEL, ZAHRADA, ZÁHON, JEHLIČÍ,…) a seznamte je s tím, že budou skládat různá slova z čárek a teček.
2) Dlouhá slabika ve slově bude zastoupena čárkou a krátká slabika zase tečkou. Potom nechte děti (ve dvojicích, nebo ve skupinách) posbírat klacíky a například kamínky (nebo jiné přírodniny, které by znázorňovaly tečku).
3) Jako první dětem zadáte (napíšete křídou na chodník, na venkovní tabuli, na papír/plakát, který pověsíte venku) slova a ony musí poskládat jejich správnou „partituru“. Klidně 10 slov.
4) Poté můžete role vyměnit a vy (jako učitel) můžete napsat „partituru“ a děti vymýšlí na papír/tabulku/chodník, které slovo by to mohlo být.
5) Poslední varianta může být ponechána na dětech samotných. Nechte je vytvořit například 3-5 slov pomocí teček (kamínků) a čárek (klacíků) a ostatní pak obchází a zkouší přijít na to, jaká slova se pod tím skrývají.

věk: MŠ, 1. - 5. ročník ZŠ, čas: 10 - 30 minut, kdy: celoročně, pomůcky: přírodniny, psací potřeby

Tato aktivita je spíše na zklidnění a může sloužit jako forma meditace.

1) Vyzvěte děti, aby si vybraly, každý za sebe, nějaký přírodní objekt na domluveném území a zkusily mu zazpívat nějakou písničku, potichu, do „ouška“.

2) Pak zkuste nabídnout dětem, aby i ony přiložily svá ouška na danou přírodninu a zaposlouchaly se, jestli i sama přírodnina jim zazpívá nějakou písničku, nebo třeba jim jen nabídne svou řeč.

věk: MŠ, 1. - 3. ročník ZŠ, čas: 10 - 15 minut, kdy: celoročně, pomůcky: přírodniny

To je taková malá rozcvička. Hlavní muzikant (učitel, lektor, jedno z dětí) nashromáždí různé přírodniny, které může rozeznít. Hádající posluchači buď vždycky na chvíli zavřou oči nebo se otočí zády nebo prostě jsou na druhé straně opony, než kde hraje muzikant. Ten vybírá nástroje a hraje na ně, ostatní podle sluchu hádají. Využijte i různé pohyby a vzájemné kombinace – ťukání, tření, štěrchání v dlaních. Zkuste kameny i kamínky, klacíky, šišky, prázdné ulity, skořápky, suché listí, přelívání vody….  Po zvukové ukázce a tipech posluchačů si hudební nástroj ukažte.

věk: MŠ, 1. - 5. ročník ZŠ, čas: 10 - 20 minut, kdy: celoročně, pomůcky: přírodniny

aneb Zvukové pexeso v pohybu – podobné uspořádání jako při Zvukové hádance. Jen s tím rozdílem, že muzikant hraje, ale nástroj neukáže. Posluchači se snaží ve svém okolí najít takový nástroj, který bude hrát stejně jako ten muzikantův. Je to dobré cvičení pro uši, jak přesně vnímáme různé zvuky.

věk: MŠ, 1. - 5. ročník ZŠ, čas: 10 - 30 minut, kdy: celoročně, pomůcky: přírodniny

Cílem je samostatně zkoumat, jak co spolu hraje, zkoušet různé kombinace živé i neživé přírody. Klidně si toho vyzkoušejte víc a nakonec vyberte nástroj, který vám nejlíp padne do ruky nebo zní nejpříjemněji vašim uším. Uvádíme několik motivačních příběhů, které jsme někdy pro vznik přírodního orchestru použili:
- chystá se lesní (luční, zahradní) slavnost, na které mají víly tancovat, je potřeba sehnat hudebníky
- nějaký přírodní kmen vybírá nového náčelníka podle písně, kterou dokáže se svými pomocníky zahrát (zazpívat, zatančit)
- přivolávání (zahánění) deště
- Česká filharmonie letěla na zájezd do Japonska, ale jejich letadlo letělo bouří a otevřel se zavazadlový prostor. Všechny nástroje vypadly ven a spadly právě do toho místa, kde jsme my – najdeme všechny nástroje do orchestru, aby se nemusel rušit večerní koncert?

Společné mají to, že po shromáždění všechny nástroje rozezníme a zapojíme je i do písničky. Může to být nekoordinovaný chaos, nebo můžete zapojit dirigenta.

věk: MŠ, 1. - 5. ročník ZŠ, čas: 10 - 30 minut, kdy: celoročně, pomůcky: přírodniny

Když už máte nástroje pohromadě z předchozí aktivity, tak muzikanty rozdělte jako v opravdovém orchestru do skupin podle nástrojů. Na jednu stranu si stoupnou ti, kteří ťukají kamínky, na druhou ti, kdo škrtají klackem přes šupiny šišek, na další ti se skořápkami ořechů či s šustícím listím. Dirigent nejprve nechá hrát každou hudební sekci zvlášť. Pak nastane fáze nácviku hraní podle ukazování, vnímání rytmu, trénink pohotovosti a soustředění na mávnutí dirigentovy taktovky. Když jsou hudebníci trošku nacvičení, můžeme se pustit i do písničky, kterou všichni znají. A to už bývá těžší – soustředit se na slova, rytmus, ale hlavně na pokyn dirigenta, aby hráli vždy jen ti, kterým to ukáže.

věk: MŠ, 1. - 5. ročník ZŠ, čas: 10 - 30 minut, kdy: celoročně, pomůcky: přírodniny

Tato varianta sice vyžaduje jistou přípravu, ale rovněž se hodí ven. Děti při ní uklízí – hledají věci, které do přírody nepatří (předem nachystané očištěné odpadky – sklenice, dráty, plechovky, víčka, staré příbory apod.). A opět zkouší, jak co spolu zní, a navíc se z těchto prvků snaží zkonstruovat nějaký složitější hudební nástroj – vozembouch z víček od piva, zvonkohra na kolotoči z drátků, varhany z lahví.

věk: MŠ, 1. - 5. ročník ZŠ, čas: 10 - 40 minut, kdy: celoročně, pomůcky: přírodniny

Rozšiřme pozornost z hudebních nástrojů, které rozezníváme my, také na ty, které se projevují „samy“ – vítr, listí na stromech, tekoucí voda. A teď zkuste pojmenovat ty zvuky, které slyšíte. Využijte postupně citoslovce (švih, vrz, škrrrk, fíí), podstatná jména (hučení, pleskání, kapání, ševelení), přídavná jména, slovesa, zkuste jeden zvuk pojmenovat co nejvíce výrazy.

věk: MŠ, 1. - 5. ročník ZŠ, čas: 10 - 20 minut, kdy: celoročně, pomůcky: přírodniny

Dokážete pomocí zvuků předat druhým beze slov příběh? Vypravěč si tajně vymyslí svůj příběh. Může si ho taky napsat, aby ho nezapomněl pro další opakování. Posluchači poslouchají a zkouší odhadnout, o čem ten příběh je. Své tipy můžou napsat, nakreslit. Nevadí ani to, když sérii zvuků nakreslí abstraktně. Zajímavé je sdílení představ všech zapojených a nakonec i odhalení autorského příběhu. Při přemýšlení o příběhu se ani nemusíte pouštět do popisů postav a dějů, pro začátek může stačit i vyjádření nálady, kterou předané zvuky vyvolávají.

věk: MŠ, 1. - 5. ročník ZŠ, čas: 30 - 50 minut, kdy: celoročně, pomůcky: přírodniny

Může mít hudba nějakou barvu? U nástrojů se to tak někdy říká, že jejich zvuk má barvu, i když pak teoretici použijí přívlastek jako třeba „sametová“ či „zádumčivá“, což nám vůbec nic neříká o barevných odstínech. Ale zkuste to – jak byste namalovali šustění listů, proudění vody, déšť, vítr, klepnutí kamene, zpěv ptáků, chůzi v písku? Bude to pěkná abstraktní tvorba.

věk: MŠ, 1. - 5. ročník ZŠ, čas: 15 - 30 minut, kdy: celoročně, pomůcky: přírodniny

Máme-li se bavit o námětech pro hudební výchovu, musíme si nejprve uvědomit rozdíly v různých zvucích. Bavte se o tom, který zvuk bychom nazvali ruchem, který tónem, který je tichý, který hlučný. Jsou zvuky harmonické, ale také dizonantní (falešné). Hluboké, nízké, krátké, dlouhoznějící. Jak vlastně vznikají? Tak to už jsou otázky buď pro jednoduché zkoušení a hledání, nebo pro experimenty a bádání v oblasti fyziky, zejména akustiky.

věk: MŠ, 1. - 5. ročník ZŠ, čas: 10 - 20 minut, kdy: celoročně, pomůcky: přírodniny

Ano, jsme u fyzikálních otázek. Zvuk je mechanické vlnění, které se šíří v nějakém vhodném prostředí a které může rozkmitat i naše sluchové orgány. Zvukové vlny se šíří určitou rychlostí, s určitou frekvencí, dají se popsat vlnovou délkou. V závislosti na tom zvuky slyšíme nebo taky ne. Co je tím spouštěčem chvění, které vnímáme jako zvuk? Všímejte si, kdy zvuk vznikne úderem, kdy třením, rychlým pohybem (švihnutí), drnkáním o něco jako strunu, foukáním přes hranu. Zkuste, jak se mění síla zvuku v souvislosti s hustotou materiálu, kdy se rozezní víc, kdy je naopak zvuk tlumený (třeba něčím měkkým). Zní líp věci plné nebo duté? Zavěšené, položené, držené v ruce? Proč?

věk: 1. - 7. ročník ZŠ, čas: 10 - 30 minut, kdy: celoročně, pomůcky: přírodniny

V tunelech, sklepech, kostelích a podobných uzavřených prostorech jste si určitě všimli, že se váš hlas rozléhá, že se vám v ozvěně vrací. Podobně se chovají i některá místa v přírodě. Schválně najděte na výletě místo, kde ozvěnu uslyšíte. Bude to v rovině? V kopcích? V lese nebo v otevřené krajině? Když se vám toto místo podaří objevit, pohrajte si s ním – jaký zvuk se vrací? Vrací se stejné slovo? Je lepší volat nebo zpívat? Věty nebo jednotlivá slova? A za jak dlouho se dočkáme odpovědi? Mohlo by se tohle zjištění k něčemu hodit? Zvuk se vzduchem šíří rychlostí 330 m/s. Zkuste tedy podle ozvěny spočítat, jak daleko jste od protějšího kopce, který vám ozvěnu vrací (nezapomeňte, že ten zvuk nejdřív letěl od vás tam a teprve potom zpět). Srovnejte svůj výpočet s mapou – nelže ozvěna?

věk: 3. - 7. ročník ZŠ, čas: 10 - 30 minut, kdy: celoročně

Výška tónu může souviset s materiálem, který rozezníváme, ale co je lépe pozorovatelné, tak souvislost s vlnovou délkou. Všimněte si toho třeba u píšťalek z pampelišky, křídlatky či vrbových píšťalek, kdy výšku tónu ovlivňuje povytažení nebo zastrčení pohyblivé části nebo zakrytí dírek na píšťalce. A nebo na délce a napnutí tětivy luku.

věk: 3. - 7. ročník ZŠ, čas: 10 - 30 minut, kdy: celoročně, pomůcky: přírodniny

Výška tónu v závislosti na výšce vzduchového sloupce se dá sledovat i v nádobách s vodou. Sestavte si „vodní varhany“ – do lahví s úzkým hrdlem, přes které se dá snadnou foukáním vyloudit zvuk, nalijte různé množství vody. Zkuste takové vodní varhany naladit, aby zahrály čistou stupnici. Bude záležet na množství vody nebo na tom, kolik vzduchu zbývá od hladiny k hrdlu? Budete-li pozorně měřit, mohli byste zjistit, jestli se v různých sestavách (míněno srovnání sestavy stejných širokých lahví se sestavou stejných úzkých lahví) dají vysledovat stejné matematické závislosti – porovnat to třeba s tabulkou, která udává ladění stupnic. Jednodušeji řečeno – zazní vždycky oktáva, když bude zvukový sloupec poloviční než u prvního tónu? Jaké jiné poměry (zlomky) se dají vysledovat? 
Více teorie najdete zde.

věk: 3. - 7. ročník ZŠ, čas: 30 - 60 minut, kdy: celoročně, pomůcky: lahve s úzkým hrdlem, voda

A ještě jeden námět, který souvisí s vlnovou délkou – všimli jste si, jak se mění zvuk dopadající vody v lahvi nebo v hrníčku, když ho napouštíte? Dokázali byste jen podle toho měnícího se zvuku naplnit nádobu tak, abyste nepřelili?

věk: 3. - 7. ročník ZŠ, čas: 10 - 15 minut, kdy: celoročně, pomůcky: nádoba na vodu, voda

Pojďme ale od fyziky a matematiky k tvorbě, zručnosti a tvořivosti. Když už víme, jak zvuky vznikají, můžeme řadu hudebních nástrojů vyrobit. Jednoduché je tzv. škrdlátko – silnější  dřívko, do kterého uděláme zářezy – zvuk vzniká přejížděním jiným klacíkem přes ty zářezy. „Pískátko“ (tady úplně nevím, jak to nazvat) – širší list trávy napnutý mezi palci se rozechvívá foukáním. Chrastidlo – ulity nebo skořápky ořechů (srovnejte zvuk půlky skořápky, celého plného ořechu, celé skořápky zbavené jádra a slepené dohromady) navléknuté na provázek – chřestící náramek nebo nákotníček, přivázaný trs skořápek na tyčce. Zkuste i jiné suché plody (fazolové lusky, makovice).

věk: 3. - 7. ročník ZŠ, čas: 45 - 90 minut, kdy: celoročně, pomůcky: přírodniny, nůž, nářadí

Nebojte se zapojit pilky, kladívka, nůžky, třeba i lepidlo, barvy. Xylofon – neboli „dřevohlas“ – vzniká sestavením různě znějících dřevěných prvků (polínka, plochá dřívka) na rezonanci umožňující podložku. Prvky mohou být i zavěšeny, důležité je, aby spojení nebylo úplně pevné, spíš prostřednictvím bodů. K rozeznění se použije např. dřevěná palička, účinnější je s kuličkou na konci.

věk: 3. - 7. ročník ZŠ, čas: 45 - 90 minut, kdy: celoročně, pomůcky: kladívka, nůžky, lepidlo, barvy, přírodniny

Petrofon – kamenná obdoba xylofonu. Jeho výroba je o něco náročnější, je složitější vnímat rozdíly a výšky tónů. Ale jde to, rozeznívá se tvrdou paličkou, zajímavé je to i pomocí prázdné ulity.

věk: 3. - 7. ročník ZŠ, čas: 30 - 45 minut, kdy: celoročně, pomůcky: kladívka, barvy, přírodniny

Štěrchátko z papírové trubičky – lze použít roličku od toaletního papíru, která se dá ozdobit, naplnit kamínky a na koncích slepit či secvaknout. Nebo roličku od široké lepící pásky, kterou uzavřeme pomocí pauzovacího papíru z jedné strany, naplníme vhodným materiálem a uzavřeme i z druhé strany. Zdobení barvami či různými přívěsky se meze nekladou.

věk: 3. - 7. ročník ZŠ, čas: 30 - 45 minut, kdy: celoročně, pomůcky: nůžky, lepidlo, barvy, přírodniny

Dešťová hůl – do stěny delší papírové trubky v pravidelných rozestupech uděláme dírky, do kterým zastrčíme a vlepíme špejli nebo hřebík (jasnější zvuk, ale méně přírodní varianta). Naplníme drobnými kamínky, semínky apod. a oba konce uzavřeme. Délka zvuku při přesypávání závisí na použitém materiálu a hustotě vlepených tyčinek.

věk: 3. - 7. ročník ZŠ, čas: 30 - 45 minut, kdy: celoročně, pomůcky: nůžky, lepidlo, barvy, přírodniny

A nesmíme zapomenout na „australský telefon“ – zvučící dřívko zvané čaringa. V podstatě je to jen ploché dřívko na dostatečně dlouhém provázku, které se rozeznívá točením ve vzduchu. Je hezké si ho pomalovat, zvuk se dá ovlivnit pomocí zářezů na hraně dřívka. A pozor - rozhodně se roztáčí na místě a v takové vzdálenosti od ostatních, kde s ním nikomu nemůžete ublížit.

věk: 3. - 7. ročník ZŠ, čas: 10 - 30 minut, kdy: celoročně, pomůcky: nůž, barvy, přírodniny