Co potřebuje druhostupňový učitel ven?

Odpověď je jednoduchá. Potřebujeme jen sebe a své žáky/studenty. Sice se nám druhostupňovým a středoškolským učitelům zdá, že výuka venku je jen pro družiny a první stupeň, ale to je velký omyl! A že se dá učit na druhém stupni venku maximálně přírodopis a možná výtvarka. Ne, dá se tam učit cokoliv. 

A to si dovolím říci i díky Covid 19. Jarní návrat do školy byl pozvolný, že se nedoženou tématické plány se už vědělo a byla to výborná možnost, jak si s maximálně 15 žáky ve třídě jít zkusit učit ven. Tehdy si všichni moji kolegové a kolegyně dali říci a šli do toho. Ve škole je nás přes 40 učitelů a víc jak polovina s výukou venku pokračovala i v září, ač se učivo dohánělo a byly už plné třídy. Kolegové ani já nechodí ven na každou hodinu, ale už třeba jednou za týden či 14 dní ano.

„Tak že co jako mám dělat, když jsem druhostupňový učitel a učím v každé své třídě tak 2 hod týdně?“

1. Přemoci obavy (možná i pohodlnost) a nastarovat odvahu

Přemoci své obavy a dost často i pohodlnost (nazývejme to správně), přemoci strach z toho, jak to venku uřídím, co když něco zapomenu, zda naplním tematický plán, co když se tam něco stane apod.  Jsou samozřejmě legitimní, ale neprogramujme se tak.  Krizové scénáře řešme, až nastanou. Je nutné najít sílu přemoci nám vyhovující srozumitelný stereotyp, tedy potřebujeme ODVAHU. Ale nemusíme zas z toho dělat hrdinství.

2. Přestat hledat proč to nejde!

Pokud je hledáme, vždy najdeme spoustu „tvrdých dat“ proč raději neučit venku. A pokud jsme ještě venku neučili a nemáme ten prožitek, tak důvody proti zvítězí. Tak že naopak, zkusit to vzít jako VÝZVU. Věřte, že ty zážitky z výuky venku jsou lepší než pochvala, že jste výzvu zdolali. A s výzvou se pojí MOTIVACE. Možná, že u sebe budete hledat déle, jak se namotivovat pro zvládnutí této výzvy a možná bude zprvu motivace spíš sobecká (pohyb a splněných 10000 kroků, čerstvý vzduch atd). Věřte, že pro své žáky, aby se šli učit ven, už žádnou motivaci další nepotřebujete. Pro ně je motivace jít učit se ven ta největší.

3. Potřebná příprava a pomůcky?

Jak to kdo cítí. Přípravu a množství pomůcek ještě můžete ovlivnit :). Z mých zkušeností MÉNĚ ZNAMENÁ VÍCE. Věřte mi, časem toho budete nosit čím dál méně. Ono taky čím méně věcí s sebou, tím menší riziko, že venku něco zapomenu. Jste odborníci a v hlavě nosíte encyklopedie. Zkuste se zamyslet nad cíli a metody a pomůcky často vyplynou sami. A dnes je tolik kolegů – odborníku na výuku venku, že je možné se inspirovat až do úmoru. (učíme se venku, svobodná hra, publikace …) tak že klidně zkuste nějaké ozkoušené osvědčené lekce vašich kolegů.

Já osobně už nosím ven jen tašku přes rameno, v ní lékárnu, vlhčené ubrousky, igelitový pytlík, nůž, pár tužek, bílý ubrus, provázek cca 3 metry, krejčovský metr, lupu a pak věci podle toho, co jdu učit.

4. Kam?

Možná jste také z těch škol, kde je přes 600 žáků, kolem Vás betonová džungle a prostě nemáte „vymazlenou“  školní zahradu a výuce venku přizpůsobenou učebnu. Víte, z mé vlastní praxe, těm dětem stačí z prvu už jen to, že se vyjde z „ústavu“ zvaný škola. A i betonový plácek, kolem nějž je pár keřů a může na něj svítit slunce, se cení. 

5. Kdy?

Kdykoliv. Když půjdete za hezkého počasí, úspěch zaručen. Prostě pořád to v sobě přirozeně máme, že venku na nespalujícím sluníčku se cítíme dobře. A časem si třeba troufnete i jindy. Ono jak vezmete své žáky na výuku ven, NENÍ CESTY ZPĚT, protože to na vás budou vyžadovat a klidně budou tvrdit, že tam prší málo, že tam zima není apod.

6. Nesuďte hned

My učitelé máme tendenci dělat rychlé závěry. Je to pro naše povolání nutnost, o tom žádná. Ale přesto, výuce venku dejte minimálně 3krát šanci, než usoudíte, zda je tento způsob učení pro Vás. Občas se mi totiž stalo, že mé první výpravy ven s žáky, kteří na výuku venku nebyli doposavad zvyklí, měli podobu nahánění tlupy zdivočelých paviánů. A je pravda, že jsem měla stažené nejen půlky, když jsem s takovou třídou šla ven po druhé. Ale už po druhé to je lepší (mají zmapovaný terén, ujištění, že jste ochotni ven chodit a už jsou prvky spolupráce). A po třetí, tam se to prostě láme a nebudete litovat, že jste „ztratili“  předcházející dvě hodiny.

Vy jste ty dvě hodiny neztratili, naopak, měli jste úžasnou sondu vidět své žáky v úplně jiném světle. A pokud s nimi budete chodit ven, máte zaručeno, že stoupnete v jejich pohledu na Vás. Venku totiž k sobě navzájem se svými žáky ĆASEM ZÍSKÁTE úplně jiné a hlavně bohatší vztahy a vzájemné interakce. Co naopak ztratíte budou vztahové bariery a někdy i předsudky k některým žákům. Minimálně „ADHáďáci“ by dle mé zkušenosti měli chodit ven povinně.

7. Ve dvou je začátek snažší

Pokud možno, nejděte do výuky veku na škole sami. Chápu a víme, že do konkrétních hodin sami jdete, ale nebuďte učitel nadšenec pro výuku venku sám. Mějte se rádi a mějte aspoň ještě jednoho kolegu, se kterým své zážitky můžete sdílet. A že toho na sdílení bude hodně, pokud „vylezete“ ven. Oni Vás podrží děti, protože začnou tlačit i na ostatní učitele, aby chodili učit ven, ale všichni máme zkušenost, že to nám někdy naopak u zarytě konzervativních kolegů přinejmenším nepomáhá.

Přiznání

Vím o čem mluvím. Já jsem učení venku na naší škole na II. stupni dávala přes rok sama, než se někdo přidal. A byla jsem sama i v kabinetě, tak že nešlo sdílet ani jen tak mimoděk. A jsem z velké městské sídlištní školy bez zahrady. A proč jsem vydržela? PROTOŽE TY DĚCKA VÁM TU ENERGII VRACÍ! Nečekejte vděčnost, ale o energii danou do učení venku nepřijdete.

A dokonce bych řekla, že jsem se díky učení venku naučila reagovat pružněji na neočekávané „překážky“ všeho druhu. A nemám strach, aby se na mě někdo mých žáků zeptal. Nemyslím si, že bych byla kdo ví jak oblíbená, ale s žáky jsme VENKU k sobě získali trochu hlubší vztahy a ten vzájemný respekt ovlivnil i to, jakou od nich dostávám zpětnou vazbu nebo mi kolegové říkají, že od dětí na mě slyšeli.  

V neposlední řadě

Přiznávám se, nemám ráda počítače (občas mám pocit, že ani oni mě). Občas si při práci s nimi připadám, jako bych řešila prevenci zubního kazu v právě havarujícím letadle. Venku se dá užít mnoho skvělých apek a získané poznatky naházet do grafů, tak že i počítače se dají učit venku, ale já jsem ráda, že venku s nimi já učit nemusím 🙂 a mým žákům tam v tu chvíli nechybí.

Autorka článku:
Mgr. Monika Hošková teď učí na ZŠ Dobiášova v Liberci, ale dříve byla součástí týmu TEREZY, kde koordinovala a vedla výukové programy. Působila i v organizacích Čmelák a Divizna. Dnes učí nejen na druhém stupni přírodovědné předměty včetně fyziky, výtvarnou výchovu, pracovky i angličtinu. Venku učí pravidelně a baví to i deváťáky.

UČÍME se VENKU. Spojujeme učitele, rodiče i odborníky. Podporujeme hru a učení venku jako předpoklad zdravého rozvoje dětí. Seznamte se s týmem tady>> nebo nahlédněte PROČ učit venku>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů