TVORBA VENKOVNÍ UČEBNY pohledem zodpovědného designu

„Během konzultací ve školách nám učitelé často vypravějí o potížích se školní venkovní učebnou. Jejich přání většinou končí zklamáním, že je architekt nebral do hry, že vzniklo něco drahého, co pro ně ve výsledku není moc využitelné ani užitečné. Přinášíme Vám rozhovor s ekodesignerem Davidem Vašinou, který o školních učebnách přemýšlí a tvoří je jinak – spolu s učiteli i dětmi, a často i s místními řemeslníky.“

Co podle tebe znamená kvalitní design?
Design nemusí být vnímán pouze jako bezohledný a účelový nástroj komerce, i když to tak bohužel často je. Dobře navržený produkt či služba by měly primárně zlepšovat život lidí a přitom neničit životní prostředí. Kvalitní designový produkt v sobě zahrnuje perfektní funkčnost, jednoduchost při užívání, kvalitní ekologické materiály, bezpečnou práci při výrobě, instalaci a údržbě, ale i promyšlení toho, co se s danou věcí stane, až doslouží. Důležité je, aby s finální podobou byli všichni spokojení.

Jaké jsou základní kameny, na kterých je postavena tvá práce?
V ideálním případě stojí v popředí myšlenka zkvalitňování životního prostoru pro lidi i přírodu a respekt ke všem zúčastněným. Ve své práci se snažím o harmonii v širším úhlu pohledu. Pokud v krajině něco navrhuji, je důležité zhodnotit, jestli je něco takového opravdu potřeba, odkud a proč daný materiál pochází. Kladu důraz na funkci a na to, zda výsledný vzhled opravdu dané místo respektuje a zkvalitňuje. Když nemohou například učitelé mluvit do konkrétní podoby venkovní učebny, tak je něco špatně. Pokud se při tvorbě či realizaci podaří zapojit někoho z místní komunity, jedná se podle mě o ideálně spolupráci napříč společenským spektrem.

Jak spolupráce s tebou vypadá?
Na schůzce se zadavatelem se bavíme, jaká je jeho představa a proč, v jakém rozsahu a pro koho, co si od výsledku slibuje. Následně vybereme, jak náročným směrem se vydat. Málokdy přichází zadavatel s konkrétní představou. Já doporučuji směr, který více zohledňuje životní prostředí. Záleží na nastavení každého, ale často se rád nechá přesvědčit, protože mu to přijde zajímavější, zábavnější a mnohdy je to i levnější.

Základem zůstává, pokud možno, použití lokálních přírodních materiálů. Například na hrad Hazmburk správa hradu pro nový mobiliář sehnala pajasany, které se kácely kvůli narušení statiky budov v okolí. S Lukášem Gavlovským jsme při realizaci školního hřiště na Benešovsku použili kromě místních akátů i kameny z okolí či hlínu. Nyní mám rozjednaný projekt v rámci biokoridoru na Hané. S paní starostkou řešíme, jak odsouhlasený návrh altánku a posezení zrealizujeme.

Zmínil jsi, že jsi pomáhal s realizací školního hřiště. Jak to probíhalo?
Sochař a umělec Lukáš Gavlovský mě přizval k realizaci návrhu herních prvků školního hřiště. Používali jsme přírodní materiály – dřevo, kámen, hlínu. Děti a učitelé viděli, jak postupně vznikají různé jeskyně, koryta, kterými teče voda, jak se to celé vyrábí přímo pro ně. Celé to trvalo asi tři měsíce, do procesu byli zapojení místní řemeslníci, starší děti pomáhaly odkorňovat velké kmeny a dokonce se zapojili i rodiče.

Jak přistupuješ ke tvorbě venkovních školních učeben?
Školní učebny jsou ideálním příkladem zodpovědného designu. Při navrhování a realizaci se kromě designera a vedení školy (popř. obce) mohou zapojit i žáci, rodiče, místní řemeslníci. Nejen, že se sníží náklady, ale zapojí se i místní komunita.

Setkám se s pedagogem nebo přímo s vedením školy. Zhodnotíme, co potřebují, kdo a v jakých předmětech bude učebnu využívat, pro kolik dětí, jaké na to mají prostředky. Dalším aspektem je, zda prostor bude sloužit jen škole, nebo i široké veřejnosti. Podle toho můžeme společně rozhodnout, jak velké to bude a jaké tam budou prvky.

Po setkání s vedením a učiteli je dobré zapojit do procesu i děti. Mohou se přitom hodně naučit a my díky workshopům získáme cenné informace, jak by podle nich mohla učebna sloužit. Nedává smysl udělat perfektní instalaci, ve které se děti i učitelé cítí špatně.

Pak přichází fáze návrhu konkrétních prvků – zapojení lavic, židlí, stolů a jakou mají plnit funkci. Jestli se s nimi bude často hýbat, nebo budou pevně umístěné. Jestli tam má být podlaha, nebo stačí travnatý povrch. Může to být i taková venkovní laboratoř nebo zákoutí s přírodními prvky – vodou, světlem, živými rostlinami.

Dále se řeší, zda jsou výslednou a schválenou podobu učebny schopní udělat místní řemeslníci, jak zapojit žáky či rodiče, nebo zda je třeba najmout firmu. Zapojením se žáci učí komunikovat s dospělými, vidí, jak věci vznikají, leccos si vyzkouší a má to na ně reálny dopad.

Máš nějakou konkrétní zkušenost?
Letos na jaře jsme chtěli učebny ve dvou školách realizovat, ale vzhledem k situaci zatím probíhá pouze plánování. V jedné z nich chtělo vedení školy realizovat školní učebnu s architektem, ale jeho návrh byl příliš drahý. Oslovili mě. Navrhl jsem, že můžeme udělat „jen“ provizorní verzi pod širým nebem – pár lavic, místo stolů přenosné desky, které si děti mohou vzít, kam zrovna potřebují. S vedoucími dílen budeme chystat výkresy toho, co mohou děti vytvořit samy, kde a co stlouct. Bude to vlastně taková předchystaná skládačka.

Co to přináší tobě a co (podle tebe) učitelům a žákům?
Výuka na čerstvém vzduchu je zábavnější a přínosnější, nejen v rámci přírodovědy, ale matematika i čeština mohou probíhat venku. Důležité je, aby děti měly uzpůsobené vhodné prostředí, kde se mohou bezpečně učit, mají tam klid a mohou se soustředit. Pro mě jsou venkovní učebny ideálním spojením přírody, designu a vzdělávání – spojení věcí, které jsou důležité a prospěšné pro společnost. Spolupráce na takovýchto projektech mi přináší radost a pocit smysluplnosti.

David Vašina, navrhuje a realizuje projekty do krajiny, ale i texty a grafiku do digitálních médií. A to v zásadách zodpovědného, ekologického a etického designu.

Více informací o Davidovi a jeho projektech najdete na www.zeed.cz