55 her na výlety s dětmi

Když cesta je cíl: radost, nuda, nepohodlí i odolnost zabalená v jednom batohu

Znáte to. Ještě ani nejste v půlce cesty a ozývá se: „Už tam budeme?“ Nebo: „Bolí mě nohy.“ Nebo jen tiché přešlapování a pohled, který říká vše. A přiznejme si – dospělí to mají podobně. Chceme dojít na místo, splnit plán, vyfotit výhled. A přitom kolem nás probíhá výlet, který děti zažívají úplně jinak. Jedno dítě se chce zastavit a zkoumat každý kámen. Druhé chce běžet dopředu a dobýt kopec. Třetí by nejraději sedělo na jednom místě a hrálo si s větvičkami. Čtvrté vymýšlí příběh o skřítcích, kteří bydlí pod kořeny stromů.

Někdy nás to rozčiluje. My velcí už chceme vyrazit, něco ujít, vidět, dosáhnout. Proto přinášíme nápady, jak si výlet s dětmi zpříjemnit hrami. Ale možná je to i příležitost pro nás velké, jak se naučit od dětí umění nechat se pohltit místem, hrou, žasnout, řádit, napojit se na rytmus přírody.

Příroda je jedinečné místo pro odpočinek. My velcí ji někdy bereme jen jako kulisu a děti nás mohou naučit zpomalit. Tedy berme výlety s dětmi jako příležitost hlavně být spolu, užít si společný čas a pak se taky navzájem obohatit. V umění překonávat překážky nebo v umění nechat se pohltit místem a hrou.

Jsem máma čtyř dětí a moje nejsilnější výletní vzpomínky nejsou z vrcholů hor ani z rozhleden. Jsou z momentů, kdy jsme se zastavili u potoka či jiném jedinečném místě. Když jsme díky očím dětí objevili něco jedinečného. Nebo když nejmladší seděl půl hodiny u mraveniště a pozoroval, co se děje. Nebo když starší dva vymysleli hru z klacků a kamínků a hráli ji tak dlouho, že jsme přišli domů za tmy.

Nejde o to děti zaměstnat, aby někam došly. Jde o to, aby cestu zažily, a my s nimi. V dnešní době je skutečný čas spolu vzácný a společná hra venku, objevování, kochání se v přírodě nám to nabízí.

Proč je léto jiné než zbytek roku

Léto není čas rychlých výletů s jasným cílem. Je to čas zklidnění, obnovy energie a jiného rytmu. Výzkumy opakovaně potvrzují, že pobyt v přírodě snižuje hladinu stresových hormonů, obnovuje pozornost a zlepšuje náladu – a to platí stejně pro děti i dospělé. Ale tyto účinky nastupují až tehdy, když zpomalíme. Rychlé procházky jsou fajn pro naše svaly a tělo, ale hlava a duše potřebují k napojení na přírodu zpomalení. Zapnutí smyslů. Vnímání drobností, zvuků, vůní, větru.

Wellbeing, naše pohoda není o tom, kolik kilometrů ujdeme. Je o tom, jak přijdeme domů. Unavení v dobrém slova smyslu, s plnýma rukama zážitků, s příběhy k vyprávění. Léto je ideální příležitost naučit se od dětí to, co ony umí přirozeně: žasnout, hrát si, odpočívat, řádit, zastavit se u každé zajímavosti.

Chvilková nuda patří do dětství

Na závěr vás chceme uklidnit v tom, že je v pořádku že děti občas něco nebaví, že se nudí, že musí občas překonat překážky delší monotónní chůze. To vše buduje odolnost. Není třeba cítit 100 % zodpovědnost za zábavu dětí. I nuda patří do dětství. Jen je třeba hlídat, aby výlety nebyly celé plánované i chozené naší rychlostí, našimi cíli a potřebami. Čím jsou děti menší, tím víc chtějí spíš řádit a žasnout na jednom místě či krátkém výletě. Netlačme tam, kde to není třeba. Stačí potkat pár měsíců či let a děti se stanou skvělými parťáky na i delší výlety. U nás to tak fungovalo.

Odolnost se nebuduje v pohodlí, ale v malých výzvách

Děti potřebují mít na výletě naplněné potřeby – pohyb, bezpečí, hru, pozornost. To je základ. Ale stejně důležité je, že občas zmokneme, unavíme se, odřeme si koleno při skoku z pařezu. Tyto chvilky nejsou selhání výletu – jsou jeho součástí.

Dítě, které zažije mírné fyzické nepohodlí a zjistí, že to zvládlo, si odnese víc než jakákoliv hra. Klíč je v tom, jak na to reagujeme my dospělí. Náruč a podpora rodiče, který ošetří odřeninu a zároveň důvěřuje, že dítě situaci zvládne, buduje odolnost nenásilně a přirozeně. Skupinová radost a chuť prožít dobrodružství jsou tím nejlepším pojítkem, které udrží výlet pohromadě i ve chvílích, kdy se věci nevyvíjejí podle plánu. Mysleme na sílu našeho modelu, který dětem dáváme každou vteřinu nejen na výletě.

Respektovat se učím, když jsou respektovány mé potřeby

A ještě jedna věc, která přichází s věkem. Čím jsou děti starší, tím víc je důležité, aby se citlivě učily vnímat a respektovat potřeby ostatních ve skupině. Výlet je skvělé místo, kde se tohle děje přirozeně – ne jako poučka, ale jako zkušenost. Když akční dítě zjistí, že jeho sourozenec potřebuje chvíli zastavit a odpočinout, a počká na něj, to je moment, který se nedá naplánovat, ale je ohromně důležité jej prožít. To jsou okamžiky, kdy my dospělí můžeme pomoci ne další hrou, ale nasloucháním, empatií, pokud je třeba i podporou v řešení problému.

Ano někdy je to dlouhé, emočně náročné, ale na výletě v přírodě máme větší šanci to vše vyladit než doma v běžném kalupu. Dejme prioritu i vyladění vzájemných interakcí během společných výletů. Je to skvělý vklad pro budoucí sourozence či kamarády, kteří znají své potřeby, mají zdravou sebedůvěru, ale zároveň umí naslouchat a vnímat potřeby ostatních.

Ještě, než vyrazíme. Pozor, každý z nás potřebuje trochu jiný výlet

Tady přichází věc, která nám v rodině hodně pomohla. Uvědomění, že různé děti potřebují z výletu úplně jiné věci – a že to není rozmar, ale přirozená součást jejich osobnosti.

Naštěstí máme blízkou přítelkyni, úžasnou psycholožku Šárku Mikovou, která v Česku přizpůsobila a rozšířila Jungovu typologii osobnosti nejen pro práci s dětmi a rodinami. Nejde o škatulkování, ale o klíč k tomu, proč se jedno dítě či dospělí na výletě skvěle baví a druhé/ý vzdychá. Podrobněji se o tom dozvíte na www.teorietypu.cz.

Děti s potřebou svobody a akce, tady a teď

Tyto děti potřebují pohyb, výzvy a okamžitý dopad toho, co dělají. Nudí je procházka bez možnosti něco testovat, lézt nebo skákat. Když mají prostor, jsou nejšťastnější – dobývají kopce, přeskakují potok, hledají dobrodružství za každým rohem. Nesnáší čekání a dlouhé vysvětlování. Chcete-li je motivovat, dejte jim výzvu, ne instrukci.

Tipy pro akční děti:

1. Zeměláva – chodit se může jen…po kamenech, listech, trávě, kládách, co je zrovna v okolí. Kdo šlápne mimo, musí si obnovit život…tancem, dřepy, písní atd. do vypadne zvyznačeného

2. Pokladovka – hoďte létací talíř cestou a doběhněte ho. Pod ním musíte najít nějaký poklad, něco speciálního, jedinečného. Ukažte si to a házejte znovu.

3. Stopovací výzva – kdo první najde pět věcí ze seznamu: stopa zvířete, červený list, kámen s dírou, zvuk ptáka, pavučina.

4. Kdo vidí první – soutěž o to, kdo jako první zahlédne konkrétní věc: první čápa, první lesní studánku, první houbu.

5. Hledání pobytových znamení – stopy, ohryzená kůra, trus, hnízdo, nora. Kdo jich za deset minut najde nejvíc?

Tip z praxe: Připravte jim zásobu energie, až jim vyhládne díky akci a zjistí to ve chvíli, kdy na ně díky hladu a únavě skočí špatná nálada. Také se nám vyplatilo mít náhradní oblečení. Protože se v akci často namočí.

Děti s potřebou stability a předvídatelnosti

Tyhle děti se nejlépe baví na místech, která znají, nebo když předem vědí přesně, co je čeká. Překvapení je nestresuje, jen pokud jsou na ně připraveny. Klíčové je s nimi výlet plánovat dopředu – říct jim, kam jdeme, co tam bude, jak dlouho to potrvá, co si vzít. Čím více detailů, tím lépe. Mají rády svůj batoh s obvyklými věcmi a svou roli ve skupině.

Tipy pro plánovací děti:

6. Piknik podle vlastního plánu – nechte je naplánovat svačinu, vybrat místo, připravit deku. Mají svůj plán a jsou v tom skvělé.

7. Mapa výletu – každý si kreslí vlastní mapu cesty s tím, co ho zaujalo. Na konci porovnají, co kdo zaznamenal.

8. Průvodce skupiny – dejte jim roli toho, kdo ví, co přijde dál. Rádi vedou, pokud vědí, co vedou.

9. Hra se slovy cestou – slovní fotbal, věty na jedno písmeno, státy abecedou. Klidná, známá hra a zábava pro mozek.

10. Záchranáři přírody – sbírají odpadky, hlídají ostatní, aby nešlapali na rostliny. Mají zodpovědnost, a to jim vyhovuje.

Tip z praxe: Připravte dobrou a známou svačinu, udělejte si pravidelné pauzy a užijte si pití a jídlo jako malou slavnost, u které si vždy řeknete, co už jsme zvládli a co nás čeká.

Děti s potřebou rozumět a prověřovat

Tyhle děti se nadchnou pro výlet, kde mohou něco zkoumat. Pohyb bez smysluplného cíle je nenadchne, ale průzkum potoka nebo hledání stop zvířat je pohltí na hodiny. Jejich nejčastější otázka je „proč“ – a zaslouží si pořádnou odpověď. Nebo ještě lépe, pomůcku, která jim pomůže odpověď najít samotným.

Tipy pro objevitelské děti:

11. Hledání souvislostí – během cesty objevujeme zajímavosti a povídáme si proč je asi něco tak jak to je. Proč jsou kmeny stromů zelené víc z jedné strany? Co je to za dutiny a díry ve stromech podél cesty? Co slyšíme za zvuky?

12. Diskuzní dýchánek – zkuste s dětmi o něčem debatovat cestou. Jasně záleží na věku a náladě, ale máme zkušenosti, že pokud máme zajímavé téma, tak tyto děti milují trénink argumentů, tvoření myšlenek, doptávání a trénink diskuze. Je jedno o čem. Co se zrovna děje kolem, oblíbené téma dětí, jejich plány, jak funguje svět, cokoliv, o čem vás bude bavit se bavit. Můžete si rozdat i různé role, nemusíte zastávat své názory. Jde tu o samotnou diskuzi ne výsledek.

13. Poznávání světa kolem nás – přibalit na cestu můžete určovací klíč nebo aplikace jako je Seek, Merlin bird nebo PlantNet – aplikace, které určí rostlinu nebo živočicha z fotky či ptáka ze zvuku. Pro tyto děti je to lákavá potrava pro mozek. Nepotřebují vše určit, chtějí porozumět souvislostem a jak věci fungují.

14. Pomůcky na průzkum – pokud máte, přibalte dalekohled, lupu, kapesní mikroskop. Občas se můžete zastavit a prozkoumat místo trochu víc a detailně. Udělat si poznámky do deníku, fotku a jít dál.

15. Předpověď počasí bez telefonu – pozorovat mraky, vítr, chování zvířat a tipovat, jaké bude počasí za hodinu.

Děti s potřebou harmonie, hlubšího smyslu a jedinečnosti

Tyhle děti dokáží vidět ve větvičkách skřítky a v kaluži moře. Venkovní prostředí je pro ně spouštěčem fantazijních her – v šiškách vidí postavičky, v kořenech domečky, v mracích příběhy. Během cesty jim pomáhá, když mají čas na své fantazie nebo když někdo naslouchá jejich světu a nebral ho jako rozptylování. Je pro ně také zásadní nálada ve skupině, zda je všem dobře a není tu dlouhodobě nervozita, naštvání. Rády pomáhají nebo dělají něco jedinečného nebo něco co má hlubší smysl je výjimečné.

Praktický tip: nechte je vzít na výlet svou oblíbenou figurku nebo hračku. Zvíře, plyšák nebo kamenný skřítek se najednou stane průvodcem celého dne a otevře nekonečný prostor pro hru.

Tipy pro děti s potřebou hlubšího smyslu, harmonie a jedinečnosti:

16. Lapač zážitků – ze stočeného proutku vytvoříme kulatý rámeček, který omotáme provázkem, vznikne nám síť, do které pak během cesta vplétáme zážitky – přírodniny a vzniká nám tak jedinečná vzpomínka, kterou pak můžeme zavěsit do pokojíčku, do okna, na dveře. Jako připomínku našeho výletu. Během cesty můžeme věneček zavěsit na batoh. Výroba je podobná jako https://ucimesevenku.cz/druziny/jaro-venku/#lapackouzel

Tip: Případně můžete s dětmi vyrobit během cesty i kouzlenou hůlku – viz https://ucimesevenku.cz/druziny/jaro-venku/#hulka

17. Chmýří ve větru – z pampelišek, topolu, chmýří a semen vyrábějí létající bytosti a pouštějí je do větru.

18. Příběh cestou – jeden řekne větu (nebo slovo), druhý přidá další, třetí další, příběh se odvíjí podle toho, co cestou vidí.

19. Fotografování bez foťáku – dítě si vytvoří rámeček z prstů, zaměří zajímavý záběr a ostatní hádají, co „vyfotilo“.

20. Záchranná mise – stromy jsou v zajetí zlého čaroděje a je třeba je vysvobodit. Pravidla hry si vymýšlejí samy.

Jak výlet naplánovat, aby se líbil všem

Nejjednodušší věc, kterou můžete udělat před každým výletem, je zeptat se každého, co by na výletě chtěl zažít. Ne kam chce jít, ale co chce dělat nebo najít. Akční dítě řekne něco jiného než to plánovací, a když to víte předem, můžete cestu naplánovat tak, aby každý dostal alespoň kousek toho, co potřebuje.

S plánovacím dítětem projděte trasu dopředu, ukažte mu na mapě, kde budete, co tam uvidíte. S objevitelským si připravte lupu a aplikaci. S tvořivým se domluvte, co si vezme s sebou. S akčním si naplánujte, kde bude prostor pro pohyb a dobrodružství.

A pak – nechte cestu být pomalejší, než jste plánovali.

Bonusové tipy pro společnou hru a odpočinek

Tyhle hry fungují pro všechny typy najednou a jsou ideální, když chcete chvíli zastavit a nabrat energii.

21. Výletní bingo – každý dostane proužek papíru, ideálně tvrdšího. Na něj si napíše 10, 15 nebo 20 věcí, které během cesty můžete potkat, vidět, slyšet. Cílem výletu je co nejdříve posbírat všechny tipované přírodniny, místa, organismy. Každý si tak může sepsat svůj vlastní odhad, co můžete na vašem výletu vidět. Vyhraje ten, kdo má bingo hotové jako první, nebo může vyhrát každý kdo ho naplní např. z 80 % Můžete také rozdělit bodování. Věci, které mají i ostatní jsou za 1 bod, to, co se objeví jen na jednom papírku je vzácnější a tak autor získá např. 3 body. Opět tu nejde ani tak o soutěž, ale o společnou zábavu a zdokonalování odhadu, předvídání, hypotézy.

Tip z praxe, už doma na papír přidejte provázek či karabinku k zavěšení na popruh batohu, ať mají výletníci volné ruce.

22. Úkryt zážitků – malý pytlík či krabička, kam si během cesty sbíráme největší poklady, které si můžeme vzít/půjčit z přírody – suché větvičky, pírko, prázdná ulita, kamínek, dřívko. Pak si o nich vyprávíme příběhy a po návratu domů je můžeme vystavit na poličku, na stul a znovu si vyprávět, co jsme zažili.

23. Poletuchy – vyrobte si oblíbenou, jednoduchou hračku z míčků/šišky a šátku/kusu látky. Pak ji vezměte sebou na výlet a o zábavu máte postaráno. Jak na to najdete zde https://ucimesevenku.cz/druziny/pohyb-venku/#poletuchy víc o hrách s poletuchami zde https://ucimesevenku.cz/druziny/jaro-venku/#carovani

24. Lovci odpadků – ještě před cestou se vybavte jednou igelitkou a párem rukavic. Budou se hodit až půjdete cestou a objevíte nějaké odpadky. Je to skvělá příležitost nejen na sbírání odpadků, ale ještě víc předávání hodnot a dovednosti řešit problémy, míst sílu a chuť zlepšovat místa kolem sebe.

25. Bahenní zápisník – do sešitu obtiskujeme listy, plody, kůru kresby a vznikají nám jedinečné obrazy, které můžeme doma dokreslit.  stop, fotky hub, poznámky o počasí. Vlastní terénní deník.

26. Detektiv stop – kdo najde nejvíc stop po životě za pět minut a přidá k nim teorii, jak vznikly? Nora, ohryzená kůra, trus, pavučina, stopa v blátě. Akční děti tyto znaky života rády hledají, ale skupina dětí s touhou porozumět a zkoumat, rády diskutují jak a proč vznikly.

27. Komentované závodění – během cesty jeden či postupně všichni výletníci popisují posun skupiny jako sportovní komentátor závody (chodců, běžců, koní, formulí, letadel…). Víc než o vítězství jde o cestu a radost, vtip, veselí a legraci. Můžeme střídat „disciplíny“ běh, skákání, chození pozadu, chůze ve dvojici atd.

28. Tichá pošta cestou – běžná tichá pošta, ale hrajeme ji cestou na výletě. Někdo začne, postupně se slovo či věta předává a na konci se řekne na hlas.

29. Tichá minuta – celá skupina mlčí jednu minutu a každý si zapamatuje, co slyšel. Pak sdílí. Překvapivě silný zážitek.

30. Oblačná chvilka – po svačině si lehnout na záda a pozorovat mraky. Kdo vidí co? Žádná správná odpověď neexistuje.

31. Piknik na nečekaném místě – zastavit se tam, kde to nikdo nečekal, rozbalit deku či batoh a jíst. Malá změna plánu, velký zážitek.

32. Tajný předmět – během cesty každý člen najde nějakou přírodninu (kterou si můžeme půjčit – né nic živého, komu můžeme ublížit. Svou vybranou přírodninu vloží každý do pytlíku a pak společně hádáme pomocí hmatu, co je uvnitř (pírko, šiška, kámen, list, větvička, žalud, nažka…)

33. Lapač zvuků – děti si na papír nakreslí místo, kde stojí, a zaznačí všechny zvuky, které slyší a odkud přicházejí. Trénuje pozornost a děti jsou pak úplně ticho, protože poslouchají.

34. Zvuková mapa – pokud děti baví poslouchání, mohou si na papír vyznačovat zjednodušeně celou cestu a zapsat či zakreslit jaké zvuky slyšely.

35. Přírodní deník z kapsy – každý si najde nebo vyrobí z papíru malou knížečku a cestou sbírá jeden zážitek na každou stránku, třeba list, kresba stopy, napsané slovo. Na konci výletu má každý svůj unikátní deník.

36. Stopovací výzva – kdo první najde pět věcí ze seznamu, třeba červené auto, pes na vodítku, člověk s kloboukem. Jednoduchá, nevyžaduje nic a funguje v MHD i na výletě. A „Tichá pošta pohybem“ – jeden předvede pohyb bez zvuku, druhý ho zopakuje a přidá svůj, řetěz se prodlužuje.

37. hra Kontakt – hodně oblíbená hra, kterou nás naučili kamarádi. Kdy jeden člen skupiny (hádač) si myslí slovo (těžké na uhodnutí), zbytku skupiny řekne první písmeno. Ostatní hledají slova, která začínají na stejné písmeno. Neřeknou ho nahlas, ale řeknou poradu (slovo či sousloví) podle kterého ho ostatní mohou uhádnout. Jakmile někomu ze skupiny dojde, co myslí řekne „kontakt“ pak společně počítají 10, 9, 8, 7…3, 2, 1 a pak řeknou najednou slovo, které myslí. Hádač má šanci na slovo přijít, než napočítají od 10 od 1. Pokud na to nepřijde, musí skupině říct další písmeno ze svého tajného slova, které se skupina snaží uhodnout.

38. Společné zpívání – je to skvělé vyladění celé skupiny, najednou získáme společný rytmus. Nás nejvíc baví písničky od Uhlíře a Svěráka, rytmické lidovky…někdy nám písničky dojdou, a tak uprostřed prázdnin zpíváme i koledy:)

39. Průvodci krajinou – pokud to děti baví, přibalte na výlet mapu, kompas či buzolu a naučte je, jak s nimi pracovat. Co je vrstevnice, kde teče potok, jak najdu sever a jih, co je orientační bod, nadmořská výška atd.

40. Vlastní mapa – pokud děti baví práce s mapou, nechte je během či po výletu namalovat mapu a zanést ty hlavní orientační body.

41. Ukrytý poklad – pokud můžete ukryjte dětem během cesty poklad (třeba svačinu) a dejte jim jen indície či mapu, ať samy najdou místo.

42. Zvířecí chůze – na vybraných úsecích trasy napodobujte pohyb zvířat (skákání jako žába, plížení jako liška, těžká chůze slona). Pokud jsme už unavení, můžeme napodobovat zvuky a hádat zvířata.

43. Hod mincí – tam kde je to možné, u každé odbočky hodíte mincí – hlavy vlevo, orel vpravo – a děti sledují, kam je „osud“ zavede.

44. Mini poklady – Matchbox – dejte dětem malou krabičku (např. zápalkovou) a úkol: najdi 5 drobných přírodnin a vlož je dovnitř. Učí soustředění a jemné motoriky.

45. Lov Abecedy – každý hledá něco, co začíná na další písmeno abecedy (např. A jako akát, B jako borovice…).

46. Společné fotoalbum – děti dostanou (nebo sdílí) foťák či mobil a fotí zajímavé tvary, barvy, tvory, mraky… pak se fotky promítnou či vytisknou jako „výstava“ z výletu.

47. Potopa – během cesty může krokoliv zakřičet potopa a všichni musí rychle vylézt na něco vysoko, obejmout strom či si odečíst život. Tip: Můžete omezit počet potop, který může každý člen skupiny říct.

48. Frotáž cestou – zkuste přibalit papír a tužky (+ ořezávátko) a cestou „ulovit“ zajímavé textury – kůry, listů, chodbičke po lýkožroutech, ale i značky na lavičkách atd.

49. Přírodní parkour – tam kde to jde nejdou děti cestou, ale zkouší si najít dobrodružnější cestu přes klacky, kameny, kmeny. Skákají, krčí se, drží stabilita atd. Nebo tam kde je to možné (bezpečné pro děti i obyvatele vody) mohou děti jít kus cesty potokem. Je to výzva pro chodidla i odvahu.

50. Maskovaná cesta – už, než se vydáme na cestu se vhodně oblékneme dle terénu, kam vyrážíme a pak se snažíme být co nejméně vidět i slyšet.

51. Hledání turistických značek – menší děti rády hledají turistické značky cestou. U každé si můžeme dát nějaký úkol. Někdy děti rodičům, jindy rodiče dětem atd.

52. klacík na provázku – každé z dětí dostane provázek. Cestou si najde klacík, který se mu/jí líbí a uváže si ho na provázek. Pak jde jako s pejskem na vodítku na procházku. Nebo s ještěrkou, drakem, koněm, jednorožčem, dinosaurem…co jen děti chtějí.

53. Kešky – Geocaching treasure hunt – hry s GPS, kde děti hledají skutečné „schované poklady“.

54. Najdi něco… – malé výzvy během cesty. Může zadávat nejprve dospělák a pak se můžeme střídat. Například najdi něco… „najdi něco šedého/suchého/letícího/bzučícího/roztomilého…“ nebo „co nejzajímavější list“.

55. Klíště – určitě znáte, naše asi nejoblíbenější hra. Stačí vzít s sebou na výlet jeden či více kolíčků a tajně si je chytat na oblečení. Kdo ho v jistý okamžik má musí udělat nějaký úkol. Můžete si dát pravidla jako vynechat batohy, vlasy atd.

Kde hledat další inspiraci

Pokud máte stále nedostatek nápadů, doporučujeme Kurz Spolu ven na ucimesevenku.cz vás provede tím, jak pracovat s různými typy dětí venku a jak z každého výletu vytěžit maximum pro všechny zúčastněné. Vychází z práce Šárky Mikové a propojuje teorii typů s konkrétními venkovními aktivitami. Akademie Učíme se venku nabízí přístup k 365 hrám ven, přes 150 metodickým lekcím a videokurzům. Jsou tam hry pro všechna roční období, pro všechny typy dětí a pro všechny věkové skupiny. Více na ucimesevenku.cz.

Přidáváme shrnutí do 12 rad:

1) Kratší cesta, víc zábavy

Čím jsou děti mladší, tím méně záleží na délce trasy a tím víc na tom, co je po cestě. Tříletý nepotřebuje dojít na rozhlednu, potřebuje potok, mraveniště a hromadu bláta. Plánujte cestu podle věku, ne podle mapy.

2) Poznejte své děti ještě doma

Akční dítě potřebuje dobrodružnou trasu, kde jsou výzvy – stoupání, přeskakování, lezení. Opatrnější dítě ocení, když ví dopředu, co ho čeká. Zapojte ho do plánování, ukažte mu trasu na mapě, řekněte mu, co tam uvidíte. Výlet, na který se těší, je napůl vyhraný ještě před odchodem z domu.

3) Batoh plný víc než svačiny

Náhradní oblečení a jídlo jsou základ, ale stejně důležité je přibalit chuť se zastavit. Pár metrů provazu, míček nebo jen kapesní lupu – to jsou startéry her, které zachrání odpoledne, když přijde „nuda“.

4) Přestávka na hraní

Nedělejme pauzy jen na jídlo a pití. Děti potřebují nadopovat i jiné potřeby. Stačí malá hra na honěnou, tvoření domečku, válení sudů a hned je nám veseleji a chce se nám jít.

5) Nechte děti vést

Jednou za výlet předejte vedení dítěti. Ať samo rozhodne, kudy půjdete na dalších deset minut, kde se zastaví, co prozkoumá. Překvapí vás, kam zamíří a co cestou uvidíte, když za nimi jdete vy.

6) Zastavte se dřív, než musíte

Nejlepší přestávka je ta, kterou uděláte ještě před tím, než někdo začne naříkat. Hledejte místo s potůčkem, zajímavým kamenem nebo pořádnou louží – a prostě se zastavte. Pět minut odpočinku na správném místě vydá za hodinu přemlouvání.

7) Učte se od dětí odpočívat

Děti nepotřebují dovolenou, aby zpomalily – ony zpomalí samy, kdykoli je něco zaujme. Ryje se v hlíně? Nechte ho. Zastavilo se u pavučiny? Podívejte se taky. Tohle je typ odpočinku, který dospělí většinou zapomněli – a příroda je nejlepší místo, kde si ho připomenout.

8) Chvilka nudy či námahy je ok

Důvěřujme dětem, že vydrží trochu nepohodlí, překážek, nudy, námahy. Chvilku mohou během cesty brblat, jak jinak se naučí vyrovnávat s negativními emocemi. Jak jinak zjistí, že i nepohodlí, a to že je něco nebaví přežijí, a naopak budou silnější nejen ve svých nohách ale i představách co zvládnou a sebedůvěře. Ale rozhodně to nesmí být většina výpravy. Jen chvilky, které vystřídá zas spokojenost a radost.

9) Slavte milníky

Vyšli jste na kopec? Přešli jste potok? Našli jste houbu? Oslavte to. Nemusí to být nic velkého – stačí zatleskání, společný pokřik nebo speciální svačinová zastávka. Děti milují rituály a malé oslavy jim dávají pocit, že něco zvládly.

10) Vypněte navigaci, zapněte povídání

Cesta je čas, kdy nejste každý u svého displeje. Využijte ho. Hry se slovy, příběhy na pokračování, vzpomínky na minulé výlety, plány na ty budoucí. Tohle jsou rozhovory, na které doma není čas – a venku přijdou samy.

11) Počítejte s tím, že plán nevyjde

Začne pršet, někdo si odře koleno, trasa bude delší než na mapě. To není katastrofa, to je výlet. Děti, které zažijí nepohodu a zvládnou ji, si odnesou víc než ty, které prošly dokonale naplánovanou trasou. Trocha nepohodlí patří k věci a posouvá odolnost nenásilně a přirozeně.

12) Výlet nekončí doma

Cestou domů nebo u večeře se zeptejte každého na jeden zážitek, který ho nejvíc zaujal. Jeden objev, jeden moment, jedna věc, na kterou bude vzpomínat. Tohle zakončení dělá z výletu příběh – a příběhy jsou to, co si děti pamatují dlouho po tom, co zapomněly, kde přesně šly.

Jaké jsou vaše oblíbené hry a tipy?
Napište nám na email nebo na Instagram či Facebook.

Připravil pro vás tým Učíme se venku
Justina Danišová a tlupa dětí (17, 15, 13, 10)

Justina je máma čtyř dětí, z nichž dvě jsou ještě vzdělávána doma, a každý výlet s nimi je pro ni zároveň terénní výzkum. S rodinou prochodila Korsiku, Bretaň, Jižní Francii i kupu hor v ČR a SR. Ví, jak vypadá výlet, kde každý chce něco jiného – a ví, že právě v tom je ta největší příležitost.
Vystudovala biologii a geologii na Přírodovědecké fakultě UK, je spoluautorkou knihy Svobodná hra a od roku 2017 spoluvytváří iniciativu Učíme se venku, která každý rok pomáhá stovkám učitelů dostat děti z lavic ven.