
Podzim postupně přebírá vládu nad přírodou a přináší s sebou nejen padající listí a chladnější dny, ale i období, kdy se v mnoha kulturách vzpomíná na zesnulé. Dušičky, Halloween nebo starobylý Samhain – ačkoli se tyto svátky mohou zdát jako soupeři, ve skutečnosti jsou různými větvemi vyrůstajícími ze stejného kořene. V tomto článku odhalíme překvapivé souvislosti mezi těmito svátky, ukážeme, jak je přirozeně propojit s rytmem přírody, a nabídneme vám 20 inspirativních aktivit, které můžete s dětmi v tomto období vyzkoušet. Dozvíte se také o fascinujících tradicích z celého světa, které oslavují přechod mezi světem živých a mrtvých v období, kdy se příroda ukládá k zimnímu spánku.

Když se děti zeptají: „Proč chodíme na hřbitov?“ nebo „Proč si lidé dávají masky?“ – máme příležitost jim odpovědět víc než jen „protože se to tak dělá“. Můžeme jim ukázat, že tyto tradice jsou propojené s přírodou, cykly roku i s tím, jak lidé chápali život.
Venku je to navíc snazší – mlha, světlo lamp, šustící listí… všechno to vytváří přirozenou atmosféru, která v dětech probouzí zvědavost a úctu. A my dospělí si připomínáme, že světlo svíčky má sílu právě tehdy, když kolem začíná být tma.

Listopad je měsícem zpomalení a zklidnění. Jak píšeme v našem průvodci Rok venku – listopad: „Nádherné jedinečné barvy pomalu mizí. Ozdoby korun padají dolů. Přichází zdánlivě nevýrazné barvy i vůně. Ale to vše je cesta k uklidnění, zpomalení, posilování. Bez odpočinku nemůže přijít velká síla.“ Tento průvodce je součástí našeho cyklu Rok venku = 365 her ven, který je součástí AKADEMIE Učíme se venku
Tento čas nabízí jedinečnou příležitost zpomalit společně s přírodou a vytvořit prostor pro hluboké rodinné zážitky. Zkuste s dětmi některou z těchto aktivit:


Období přelomu října a listopadu bylo odnepaměti vnímáno jako čas, kdy je hranice mezi světem živých a mrtvých nejtenčí. Tři hlavní svátky, které dnes slavíme, mají společné kořeny, ale každý se vyvinul svou vlastní cestou.
Původ: Starobylý keltský svátek datovaný minimálně do 1. století př. n. l.
Kdy se slaví: V noci z 31. října na 1. listopadu
Podstata svátku: Označoval konec léta a začátek nového roku v keltském kalendáři. Byl považován za čas, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých.
Propojení s přírodou: Samhain je z astronomického hlediska „čtvrtícím dnem“ – přesně v polovině mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem. Označuje dobu, kdy příroda viditelně umírá, stromy ztrácejí listí, dny se zkracují a noci prodlužují.
Tradice: Prostírání stolu pro zesnulé příbuzné, zapalování svíček ve vyřezaných řepách pro bloudící duše, převlékání do starých oděvů a malování obličejů jako ochrana před zlými duchy.
Zajímavost: Po christianizaci Evropy byly mnohé prvky Samhainu včleněny do křesťanských svátků Všech svatých a Dušiček.

Původ: Křesťanský svátek zavedený v roce 998 opatem Odilem z kláštera Cluny
Kdy se slaví: 2. listopadu (den po svátku Všech svatých, ale slaví se už v noci 1. 11. protože pro naše předky začínal další den ne v půlnoci, ale setměním)
Podstata svátku: Den liturgického roku, kdy se katolická církev modlí za duše v očistci. Jde o pokřesťanštěnou verzi starších pohanských tradic.
Propojení s přírodou: Dušičky se slaví v období, kdy příroda uléhá k zimnímu spánku. Symbolika světla svíček na hrobech představuje naději a víru v nový život – podobně jako semínka přežívající zimu v zemi, aby na jaře vyklíčila.
Tradice: Návštěvy hřbitovů, zdobení hrobů květinami a věnci, zapalování svíček, modlitby za zemřelé, mše za zesnulé.
Zajímavost: Na Dušičky se v českých zemích zapalují svíčky na hřbitovech, ale dříve se věřilo, že duše zemřelých navštěvují své domovy. Proto se na noc nechávalo světlo a jídlo na stole, aby nezbloudily. Lidé také nesměli klepat na dveře ani rozlévat vodu, aby duše nevyplašili. V mnoha regionech Česka se ještě v 19. století na Dušičky nechávalo na stole jídlo a voda pro duše zemřelých, aby se mohly po návratu z očistce občerstvit. Lidé věřili, že v noci z 1. na 2. listopadu přicházejí duše svých blízkých domů — proto se neuklízelo a nezametalo, aby se „duše nevymetly z domu“.

Původ: Vznikl jako americká varianta keltského Samhainu přenesená irskými přistěhovalci v 19. století
Kdy se slaví: Večer 31. října
Podstata svátku: Původně stejná jako u Samhainu – oslava konce léta a nového roku s vírou v tenkou hranici mezi světy živých a mrtvých. Dnes je spíše komerčním a zábavním svátkem.
Propojení s přírodou: Symbolem Halloweenu jsou dýně, které dozrávají právě v tomto období. Vyřezávání „jack-o‘-lantern“ původně sloužilo k odstrašení zlých duchů, dnes je spíše uměleckou aktivitou spojenou s přírodním materiálem.
Tradice: Dlabání dýní, kostýmy strašidel a nadpřirozených bytostí, „trick-or-treat“ (koledování o sladkosti), strašidelné dekorace, párty.
Zajímavost: Dýně nahradily původní vyřezávané řepy až v Americe, kde byly dostupnější. Název pochází z „All Hallows‘ Eve“ (předvečer Všech svatých). Přestože je často vnímán jako ryze americký svátek, jeho kořeny sahají hluboko do evropské historie.

Všechny tři svátky spojuje téma tenké hranice mezi světem živých a mrtvých, zapalování světel pro duše zemřelých a oslava v období, kdy se příroda ukládá k zimnímu spánku. Zatímco Samhain představuje původní pohanskou tradici, Dušičky jsou její křesťanskou adaptací a Halloween moderním, převážně sekularizovaným pokračováním.
V českém prostředí se historicky prolínaly keltské a slovanské tradice – Slované pořádali ritualizované hostiny přímo na pohřebištích k uctění předků. Tyto zvyky byly později absorbovány do křesťanských Dušiček, které zůstávají v české kultuře dominantním svátkem vzpomínání na zesnulé.

Kdy se slaví: 1. a 2. listopadu
Propojení s přírodou: Barevný a radostný svátek mrtvých. Rodiny vytvářejí oltáře zdobené květy měsíčku, svíčkami a jídlem. Mrtví se podle víry vracejí na návštěvu – a živí je vítají tancem a oslavou života.
Kdy se slaví: Obvykle v polovině srpna (data se liší podle regionu)
Propojení s přírodou: Svátek vrcholí pouštěním luceren po vodě (toro nagashi), což symbolizuje návrat duší do záhrobí. Voda jako živel zde představuje hranici mezi světy a zároveň očistný element.
Kdy se slaví: Patnáct dní během září-října
Propojení s přírodou: Svátek se koná na konci období dešťů, kdy se příroda obnovuje a začíná období sklizně. Symbolicky je to čas hojnosti, kdy se můžeme podělit i s dušemi zesnulých.
Kdy se slaví: Začátkem dubna (4. nebo 5. dubna)
Propojení s přírodou: Název svátku doslova znamená „Svátek čistoty a jasu“ a je úzce spojen s příchodem jara. Kromě návštěv hrobů lidé vyrážejí na pikniky, pouštějí draky a trhají jarní květiny, což symbolizuje propojení života a smrti v přírodních cyklech.

Ať už slavíme Dušičky, Halloween nebo jakýkoliv jiný svátek spojený s vzpomínáním na zesnulé, všechny tyto tradice nám připomínají, že jsme součástí něčeho většího – přírodního cyklu, který přesahuje náš individuální život. Právě v tomto období, kdy se příroda ukládá k zimnímu spánku, máme jedinečnou příležitost zpomalit, být spolu a zavzpomínat na ty, kteří tu byli před námi.
Jak krásně shrnuje náš průvodce listopadem: „Jak se příroda postupně stahuje dovnitř půdy, kmenů, břehů, můžeme i my vtahovat svou pozornost dovnitř nás samotných.“ Využijme tento čas k vytvoření hlubokých spojení – s našimi dětmi, s předky, s přírodou i se sebou samými.

Jaké jsou vaše oblíbené aktivity s dětmi v dušičkovém období? Podělte se s námi v komentářích nebo na našich sociálních sítích s hashtagem #ucimesevenku. Inspirujte ostatní a nechte se inspirovat!