Většina stěhovavých ptáků už odlétla, teď se můžeme zaměřit na ty, co u nás přezimují a nabídnout jim něco do zobáčku. Pojďme připravit krmítka na zimu! 

Jak na to:

Pokud ještě krmítko nemáte nebo jich chcete mít víc, budete pořizovat nové... Pokud se rozhodnete pro výrobu, můžete se inspirovat lekcí pro školy.

Čím a jak krmit? Doporučujeme stránky České společnosti ornitologické:

https://www.birdlife.cz/zimni-prikrmovani-ptaku/

https://ptacihodinka.birdlife.cz/cim-krmit/

Jak na to:

Podzimní svátky jsou vhodný čas k zastavení a vzpomínání. Zkuste si společně povídat o blízkých, rodině, přátelích, kteří už nejsou s námi tady v každodenním životě. Nemusíte být jen smutní, připomeňte si hlavně krásné společné vzpomínky a zážitky. Vytvořte si společný rituál, kdy alespoň jednou ročně propojíte svou síť rodiny a přátel. Můžete se vydat na hřbitov, namalovat si společný rodinný strom předků, poslat přání do větru a nebe, nechat vzkaz na papírku či kamínku, je to na vás. Ale nechme děti zažít, že podzim nás přirozeně vede ke zklidnění, vzpomínání, uzavírání.

Potřebujeme:

• krepový papír, kusy lehké látky, šátky...
• provázky
• nůžky
• suché klacíky

Z krepových papírů, šátků, pruhu látky vytvoříme asi metrové pásky a zavěsíme je na různá místa, různě vysoko, na ploty, stromy, stožáry, na keře a vyšší byliny (tak aby jim to nevadilo). Až začne foukat, pozorujeme, v kterých místech je vítr nejsilnější, jaký má směr, jak je najednou vítr viditelný, jak se před námi neschová. Některé pásky můžeme přivázat na dlouhé klacky a běhat s nimi po louce, vyhazovat je do větru a sledovat, jak se ve větru třepetají a utíkají jedním směrem. Na závěr pozorování nezapomeneme pásky zase sundat.

Mech. Často zelené koberce, kam se podíváš. Možná ho považujeme za lesní samozřejmost a už si ho ani pořádně nevšímáme, ale to by byla rozhodně škoda! Pojďme ho trochu prozkoumat.

Můžeme vyzkoušet třeba tyto výzvy:

• Kde všude mech najdeme? Dole, nahoře? Na čem všem roste? Kde všude se dokáže udržet? Kde roste? Ve stínu nebo na slunci? Pod jakými stromy?
• Je mech savý? Zkusíme ho polít vodou nebo namočit třeba do louže a pak vyždímat. Kolik vody v sobě udržel? Co to pro okolní les znamená? (Po pokusu nezapomeneme mech zase položit na zem kořínky dolů - bude zase bez problémů růst.)
• Kolik různých mechů v okolí najdeme? Ti, co chtějí zkusit větší výzvu, mohou zkusit mechy určit - podle atlásků a určovacích klíčů to jde většinou poměrně snadno.
• Jak vypadá mech zblízka? Pomocí lupy nebo jen tak očima můžeme obdivovat jeho tvary.
• Jak se mech rozmnožuje? Najdeme nějaký, který má vyrostlé výtrusnice?
• Jaké je to lehnout si do mechu? Jaké to je projít se po něm bosýma nohama? Jak mech voní?
• Kde najdeme největší souvislý mechový koberec?
• Možná narazíme i na otázku, jak se liší mech a lišejník.

5. listopadu je Den prázdných tříd. Zkusme přenést školu ven. Pokud jako rodiče vyzvednáváme děti ze školy, můžeme cestu domů pojmout jako procházku, při které si hravou formou procvičíme školní témata. Ať už ta, která zrovna děti ve škole probírají, nebo třeba něco z následujících nápadů:

Jak na to:

• Psaní venku: písmena z větviček, z šišek, z kamínků... psát do písku, do bláta, psát vodou
• Najít celou abecedu (od každého písmene jednu věc, přírodninu, předmět...)
• Rýmy: pojmenováváme věci kolem nás a snažíme se co nejrychleji vymslet k danému slovu rým. Skála - bála, potok - otok, písek - misek, listí - čistí, louže - klouže...
• Počítání: Nasbíráme si přírodniny a určíme si jejich hodnotu, např. šiška = 1, žalud = 2, list = 3... Potém můžeme "obchodovat" nebo skládat různá čísla. 
  Na kamínky nebo třeba kaštany si můžeme napsat znaménka a tvořit příklady.
• Geometrické tvary venku: Ať už ploché nebo prostorové útvary... Najdeme kouli? Čtverec, krychli, jehlan, šestiúhelník? (Jde to snáz v přírodě nebo ve městě?)
• Historie: Jak jsou asi staré stromy kolem nás? Co tu bylo dřív - kameny, stromy, lidé? Z jakého roku je kaplička? Co se dělo v té době?
• Cizí jazyky: Pojmenováváme, co vidíme kolem sebe, nebo si jen tak při procházce povídáme.

V přírodě, na svých toulkách a výletech můžeme potrénovat i matiku. Zrovna rychlost se dost hodí, abychom zjistili, za jak dlouho budeme na konci trasy (abychom stihli autobus nebo teplou večeři).

Potřebujeme:

• pásmo (nebo znát svou délku kroku),
• stopky (např. v mobilu)
• tužka a papír na zapisování
• umět vypočítat rychlost (např. tady)

Jak na to:
Rychlost (víme, že její jednotkou je km/h) se počítá tak, že zjistíme, kolik kilometrů jsme ušli a vydělíme to časem, který jsme k tomu potřebovali. Jen pozor, čas píšeme v desetinách, ne minutách, tedy hodina třicet (1:30) pro nás bude 1,5 hodiny. Nejjednodušší je stopnout si hodinu a zjistit, kolik jsme ušli. Pak dělíme jedničkou. Když za tu hodinu ujdeme 5 kilometrů, šli jsme rychlostí 5 km/h.
A nemusíme jen chodit, můžeme běhat. Zkusíme třeba běžet 5 minut a změřit vzdálenost (za hodinu bychom urazili 12x tolik).

A můžeme používat i jednotku m/s. 1 m/s = 3,6 km/h. A teď už můžeme měřit nejen svou rychlost, ale třeba i rychlost letícího semínka, proudu řeky, ve které plave šiška, rychlost motýla nebo včely. Pokud máme dost času, tak třeba i rychlost šneka.
Zkusíme změřit svou rychlost při cestě na výletě (odečítámee přestávky na svačinu a oddech). Můžeme k tomu využít tzv. stopaře, když si do mobilu stáhneme MAPY.cz.

Barevné podzimní snášející se listí, to je nádhera. Co si ho na chvíli zavřít do sklenice?

Potřebujeme:

• velká zavařovací sklenice s víčkem
• nůžky
• voda na naplnění sklenice
• větvičky, které pěkně vyplní sklenici
• tavná pistole (není nutné)

Jak na to:
1. K víčku od zavařovací sklenice zevnitř připevníme větvičku, která bude představovat strom. Můžeme ji přilepit pomocí tavné pistole, ale pokud se nám do toho nechce, stačí jen vybrat tak velkou a rozvětvenou větvičku, aby vyplnila sklenici - pak ji jednoduše strčíme do naplněné sklenice (viz další krok) a zavřeme víčkem, takže se ve sklenici trochu vzpříčí a nebude plavat. 

2. Sklenici naplníme až po okraj vodou a přidáme nastřihané barevné listy (je dobré je střihat opravdu najemno). Zavřeme a pevně utahneme víčko.

3. Necháme sklenici alespoň jeden den stát, aby lístky trochu změkly a začaly se snášet dolu (jinak plavou na hladině).

4. Pak už stačí jen otočit sklenici víčkem nahoru a pak víčkem dolu a kochat se. Děti se u toho krásně zklidní a zasoustředí.

Vyberte si místo, kde roste pohromadě více druhů stromů. Zeptejte se dětí, které stromy znají a které ne – ty si můžete vyhledat v atlasu a společně se je naučit rozeznávat.

Když jsou stromy olistěné tak to bude snadné, ale v zimě a na jaře bude poznávačka tvrdší oříšek. Pokud tedy nejste v lese se samými smrky a borovicemi. Stromy se ale dají dobře rozeznávat i podle kůry, nic vás tedy nemůže zastavit a honička může začít!

Jak na to:
Vysvětlete si pravidla: ten, kdo má babu, chytá ostatní. Jeden je vedoucí hry a určuje, který strom je právě domeček. Kdo se chce před babou schovat do domečku, musí sledovat pokyny vedoucího hry, protože domeček se každou chvíli mění – jednou je to bříza, jindy habr, pak lípa…Domečky je vhodné měnit tak, aby baba měla vždycky možnost někoho chytit a hra měla spád. Žádné dlouhé stání u buku!

Jak udělat z „obyčejné“ procházky do lesa dobrodružství?

Jak nalákat ven děti (nebo dospěláky), kteří se nechtějí jen tak procházet, ale potřebují mít nějaký cíl, úkol, a nejlépe po něčem pátrat?

Vydejte se na „lov“ samorostů.

Co jsou to samorosty? 
Když se v lese rozkládá strom, některé jeho části, často kořen stromu, ale třeba i „uzlovitá“ pokroucená větev, vydrží déle. Okolní dřevo se rozloží a zůstane jen tvrdší jádro (nebo části, které nebyly vystaveny náročným podmínkám apod.) - samorost. Z některých druhů stromů, např. z dubů, vznikají častěji.

Tyhle pokroucené a trošku tajemné kousky dřeva nenajdeme na každém kroku. Stejně jako třeba divoká zvířata se vyskytují jenom někde a musíme mít štěstí, abychom na nějaké narazili. Nic pro netrpělivé. O to větší ale může být radost z nálezu.

A co s ním?
Nejdříve je dobré samorost opatrně prozkoumat, jestli v něm (nebo pod ním) někdo nebydlí a případně ho radši nechat na místě.

Poté si můžeme třeba představovat, že je to nějaké tajuplné zvíře, doplnit mu oči, uši, ocas, rohy, křídla apod. Nebo mu v lese vytvořit hnízdo, pelíšek...
Nebo z něj vytvořit domeček pro skřítky, případně nějaké hračky, co máme s sebou.
Pokud se nám některý nalezený kousek obzvlášť líbí, můžeme si ho vzít domů jako suvenýr. Nechat jen tak, nebo ho očistit, vyhladit a natřít včelím voskem.

Žádný samorost není k nalezení?

Nevadí, zajímavé tvary a zvířata můžeme hledat i jinde. Třeba v kamenech, kůře, mracích, stínech…

TIP: Doufáme, že vás to bude nejvíc bavit venku. Pokud ale chcete na atmosféru samorostů navázat i u počítače nebo třeba nalákat děti, které je těžké od monitoru odtrhnout, doporučujeme zahrát si poetickou počítačovou hru Samorost (zdarma).

Potřebujeme:

• vytištěné masky - nejlépe na tužším papíře (není nutné)
• čtvrtky, tužší papíry
• nůžky
• tužky, fixy, pastelky...
• štětce
• mističky
• voda
• gumičky

Jak na to:

1. POZOROVÁNÍ VZORŮ

Než se pustíme do vyrábění vlastních masek, doporučujeme věnovat společně nějaký čas sledování ptáků (např. na krmítku). Společně můžeme diskutovat, co a proč ptáci dělají, co je děsí, co je láká, kde odpočívají, kde hledají potravu, jak létají, jak chodí atd.

2. PTAČÍ MASKY

Nyní můžeme malovat a navrhovat vlastní masky. Pokud děti chtějí, mohou nejprve vyzkoušet vymalovat připravené šablony dle vlastní fantazie, nebo podle určitého ptačího druhu, který chtějí hrát.

Kdo je hotov s nakreslením hlavních obrysů, může masku vystřihnout a vrhnout se do vybarvování. Je možné použít běžné pastelky. Ale pro mnoho našich ptačích druhů se skvěle hodí vyzkoušet i malování hlínou.

Na ptačí masky se nám malování blátem velmi osvědčilo. Můžeme si v několika mističkách připravit různé odstíny hlíny smíchané s vodou. Skvěle funguje i jen otírání mokrého štětce přímo do vlhké půdy. 

3. OČI

Do namalovaných masek je třeba už jen vystřihnout oči. Doporučujeme dobře označit místo, kde je vhodné oči vystřihnout. Stačí masku přiložit na obličej a lehce vmáčknout papír do míst, kde jsou oči.

3. NASAZENÍ MASKY

Masky lze připevnit textilní gumičkou uvázanou na konce masky nebo rychlejší způsob, který nám také dobře fungoval - je možné využít obyčejné gumičky, které přetáhneme přes hlavu a necháme na čele držet masku.

HURÁ DO PTAČÍ AKCE

Pak už stačí jen "vylétnout" a natrénovat to správné ptačí chování.

Ach ty barevné listy, jsou všude, nelze jim odolat! Svěží podzimní vzduch v nás často probouzí tvůrčího ducha. Přinesme si domů podzimní náladu v podobě listové lucerničky.

Potřebujeme:

• klubíčko vlny nebo provázek
• kousek zahradnického drátku nebo špejli na propichování listů
• barevné listy (nejlepší jsou javorové)

Jak na to:

Na jeden konec vlny navlékneme drátek jako jehlu, na druhý zauzlujeme jeden stočený list jako zarážku a navlékáme list po listu. Lucerničky se dají navlékat i za pochodu, během podzimní procházky. Čím víc nás bude navlékat, tím delší girlanda vznikne. 

Zima se blíží. Někteří naši zvířecí sousedi se budou brzy ukládat ke spánku. Co takhle vzít svá oblíbená zvířátka ven a udělat jim útulné pelíšky a doupátka, aby přečkala zimu?

Jak na to:

Vezmeme s sebou na procházku svou oblíbenou figurku zvířátka (nejlepší jsou samozřejmě plastové, které jdou snadno umýt). Zamyslíme se, jak tohle zvířátko tráví zimu. Ukládá se k zimnímu spánku? Pokud ano, mohou mu děti připravit pelíšek, noru, nebo co se pro něj zrovna hodí. Pokud se ke spánku neukládá, co bude dělat? Najdeme pro něj místečko, kde by mělo dost potravy? Hospodářská zvířata asi budou v zimě potřebovat stáj a zásoby sena.

A pokud chceme pomoci našim skutečným zvířecím sousedům, můžeme třeba nechat v rohu zahrady hromadu listí a větví, do které si rádi zalezou třeba ježci, žáby nebo myši...

Byli jsme dlouho doma? Děti jsou jak utržené ze řetězu a pořád se mezi sebou perou a hádají? Je čas na změnu. Vyrazíme ven na boj proti společnému nepříteli, to vždy zachrání situaci. Zabojujeme si se zmrazovačem, bojovníkem, který zmrazí a zkamení vše živé.

Potřebujeme:

• partu rozdováděných dětí
• dospěláci se taky hodí

Jak na to:

Cíl hry je jednoduchý, zmrazovač musí všechny zmrazit, oběti (většinou děti) neotálejí, berou nohy na ramena a utíkají.  Prostor bojového lovu nemusí být velký – pískoviště, trávník ohraničený cestou nebo shluk stromů.

Kdo je kdo:

BATOLATA:  Zapojte do hry všechny. Úplně nejmenší se batolí uprostřed a sledují nadšeně, co se to kolem nich děje. Všichni ostatní hlídají jejich bezpečí.
OBĚTI: Z odrostlejších dětí jsou oběti.
ZMRAZOVAČ: Dospělák většinou převezme roli zmrazovače a komentátora (děti mají rády, když se strach i radost z úniku umocní komentářem nahlas).
KOUZELNÍCI A VÍLY: Pokud je dětí víc, většinou z nejmladšího uděláme kouzelníka nebo vílu, kteří mohou rozmrazovat zmražené děti. Zmrazovač na kouzelníka může útočit, až když všechny ostatní zmrazil. Malí kouzelníci a víly jsou tak ve hře, zažívají nervozitu, ale zároveň nejsou nejslabší hráči. Naopak jsou důležití a zachraňují ty velké.

Jak bojovat: 

Hra je jednoduchá. Jakmile je domluven lovný prostor a kdo je kdo, jde se hrát. Zmrazovač nadšeně komentuje svůj útok, loví a děti utíkají. Zmrazovač zmrazuje dotekem ruky nebo zásahem šišky, rukavice nebo žaludu. Záleží, co je kolem vás. Ve velkém prostoru běháme všichni. Když je bojové pole malé (např. pískoviště) zmrazovač běhá jen po obvodu a hází zmrazovací střely (lehce, bezpečně). Nebo si může zmrazovač nasadit čepici do očí a hůř vidět. To ho v malém prostoru také zaručeně zastaví.

Není důležité, kdo vyhraje. U bojových honících her je hlavní prožít nebezpečí, uvolnění, stres, křik, pomoc, společnou radost, to vše zároveň. Myslete na dobrovolnost (možnost kdykoli skončit) a nebojte se, když občas se někdo praští, pláče, fňuká. Dejte mu chvilkovou podporu a hurá znovu do hry. Postavte si hru tak, aby děti s radostí zažívaly tu tenkou hranici mezi strachem a radostí. Společné zážitky jsou silné.

Svobodná bojová hra umí u dětí přirozeně zvyšovat odolnost fyzickou i psychickou. Proto ji hrají téměř všechna savčí mláďata.

Co si letos vytvořit kostým inspirovaný přírodou? Co využít přírodniny místo nakupovaných hotových masek? Zkusíme zapojit svou kreativitu, šikovnost i citlivost. Napojíme se na nekonečné možnosti přírody a vtáhneme si ji i do reje masek. Ukažme světu, jaká krása a jedinečnost pochází z přírody!

Potřebujeme:

• Mohou se hodit nůžky, provázky, gumičky na upevnění masek, ale není to nutné. Občas je závavnější improvizovat.

Byli jsme dlouho doma? Děti jsou jak utržené ze řetězu a pořád se mezi sebou perou a hádají? Je čas na změnu. Vyrazíme ven na boj proti společnému nepříteli, to vždy zachrání situaci. Zabojujeme si se zmrazovačem, bojovníkem, který zmrazí a zkamení vše živé.

Potřebujeme:

• papíry (čtvrtka, karton či běžný papír ve dvou vrstvách)
• nůžky
• lepenka

Jak na to:

1. Nejdříve je třeba vybrat vodný kus papíru a vystřihnout ty části obrazu, kde bude skrze listí prosvěcovat slunce. Na papír je možné obrázek načrtnout. Vystřihování jde snadno, pokud se papír přehne.

Nejsnadněji se stříhá obyčejný papír, u něj ale prosvítá lepenka. Proto můžete použít dva listy papíru na sobě – lepenka přes dva listy již neprosvítá. Lepší je čtvrtka či kartón.

Pokud pracujete s menšími dětmi, doporučujeme používat dva listy papíru na sobě nebo čtvrtku – malé děti samy nedokážou kartón vystřihnout.

2. Vystřižené volné místo potom zaplňujeme listy. Jde to snadno, stačí jen přikládat listy a na okraji přilepit. U velkých ploch je lepší listy spojit lepenkou i uvnitř obrazu.

Jak vitráže uchovat:

VYLISOVAT – pokud chcete obrazy zachovat či darovat jako dárek. Doporučujeme vylisovat v zatížených novinách. Lze tvořit i s již vylisovanými listy, ale jsou křehčí a tak práce vyžaduje větší jemnost.

VYLEPIT – po vylisování se hodí obrazy nalepit na okno, kde vyniknou barvy.

TIP:

Celou lekci pro ZŠ naleznete zde.

Jak v přírodě změřit délku nebo šířku bez metru? Vezmeme si na pomoc své tělo! Noha, ruka, dlaň, to jsou pomůcky, které si na výlet nikdy nezapomeneme sbalit. Navíc si tak oživíme míry, které se používaly již za starých časů.

Loket je délková míra, používaná již od starověku, jejíž existence je doložená v Egyptě, Mezopotámii (2000 let př. n. l.), Perské říši, Řecku i dalších zemích. Díky své jednoduchosti a potřebě pouhé vlastní paže k měření se začal v minulosti používat nezávisle na sobě v různých oblastech světa.Ve středověku bylo velmi častým jevem, že každá země a i každé větší obchodní město mělo svoji vlastní délku loktu. Proto se stalo zvykem, že na náměstích býval kov o délce loktu zazdíván pro případné spory.

Píď je stará délková míra, užívaná v mnoha kulturách a odvozená z rozměrů lidské ruky. Nejběžnější, tak zvaná velká píď odpovídá přibližně 20 cm a je odvozena od rozpětí konců roztažených prstů ruky, palce a malíčku. "Měřilo" se tak, že člověk roztáhl oba prsty pravé ruky co nejdále od sebe, přiložil palec k levému konci měřeného předmětu, malíček přitiskl tam, kam až dosáhl, a palec k němu přisunul. Malíček opět natáhl co nejdál a tak pokračoval až k pravému konci předmětu. Tento opakovaný pohyb se počítal a nazýval se pídění.

Zdroj: Loket, Píď (12. 12. 2015). Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Získáno 07:14, 1. 12. 2016

Potřebujeme:

• metr / pásmo
• tužka
• papír

Jak na to:

Pomocí metru změřte délku svých osobních měřidel: stopa, krok, loket, píď. Míry si zapište na papír. Vymyslete, co všechno by se dalo venku změřit. Můžete začít třeba na zahradě. Spočítejte kolik kroků má váš pozemek, jak daleko to máte ke krmítku nebo na kompost. V parku na hřišti můžete změřit, jak dlouhá je houpačka nebo prolézačka. 

Můžete si zkusit nakreslit i jednoduchý plánek místa a naměřené míry do něj zanášet.

Venku zkoušíme, na co by se mohlo hrát. Co třeba dvě borové šišky, když jimi o sebe drnkáme? Jak zní šišky z modřínu a ze smrku? Nebo jak různě cinkají odlišné oblázky? Zavěšené přírodniny vytvoří zase jiné zvuky, stačí vzít ven provázek. 

Vyzkoušíme různé zvuky, např. během cesty. Potom vybereme hudební nástroj pro každého hráče a už máme orchestr! Zkusíme se společně vyladit, např. u známé lidovky. Pak přichází na řadu improvizace. Můžeme vytvořit např. hudbu lesa, města, usínání v jehličí nebo déšť.

Uvádíme několik motivačních příběhů, které jsme někdy pro vznik přírodního orchestru použili:
- chystá se lesní (zahradní) podzimní slavnost, na které mají víly tancovat, je potřeba sehnat hudebníky
- nějaký přírodní kmen vybírá nového náčelníka podle písně, kterou dokáže se svými pomocníky zahrát (zazpívat, zatančit)
- přivolávání (zahánění) deště
- Česká filharmonie letěla na zájezd do Japonska, ale jejich letadlo letělo bouří a otevřel se zavazadlový prostor. Všechny nástroje vypadly ven a spadly právě do toho místa, kde jsme my – najdeme všechny nástroje do orchestru, aby se nemusel rušit večerní koncert?

Společné mají to, že po shromáždění všechny nástroje rozezníme a zapojíme je i do písničky. Může to být nekoordinovaný chaos, nebo můžeme zapojit dirigenta.

Jednoduchá a známá hra, která nás vytahne ven. Trasa ze šipek může vést k pokladu nebo na výhled do krajiny, může obsahovat různé úkoly nebo překvapení.

Potřebujeme:

• bílé nebo barevné křídy

Jak na to:

Šipkovanou mohou připravovat děti dospělým, dospělí dětem, nebo se můžeme různě namíchat. Ale často děti baví, že mohou něco samy vytvořit. 

Na ulici budou šipky dobře kreslit křídami, v lese můžeme použít klacíky, šišky, kamínky... děti určitě přijdou an svá originální řešení.

Můžeme si domluvit i různé speciální značky, např. pro nějaký úkol.

Při pohledu do podzimní krajiny nelze přehlédnout barevnou harmonii, kterou nám poskytují stromy a keře těsně předtím než shodí všechny listy. Neskutečná variace odstínů od žluté přes růžovou, červenou, fialovou, zelenou až po hnědou, přitahuje naše oči a dává podzimu tu správnou atmosféru.

Barvy podzimu můžeme využít k jednoduchým hrám a poznávacím aktivitám.

Jak na to:

• papír
• tužka
• podložka na psaní
• plátěná / papírová taška nebo pytlík

Jak na to:

1. BARVY KOLEM NÁS

Každý si vybere místo, odkud má podle sebe příjemný výhled do okolí. Úkolem je spočítat všechny barvy a jejich odstíny, které vidíme z místa, na němž stojíme nebo sedíme, bez toho abychom otáčeli hlavu. Pokusíme se barvu blíže popsat – ne jen „zelená“, „hnědá“, ale upřesnit odstín, případně do názvu barvy i zakomponovat, co mělo takovou barvu, např. „tmavě hnědá kůrová“ nebo „svěže zelená travní“, „rezavá šišková“ apod. Barvy si zapíšeme na papír. Rozsah výhledu si můžeme omezit pomocí papírového rámečku, který si vystřihneme z listu papíru.

2. LISTOVÁ PALETA

Uspořádáme výzvu pro hledače barev. Najdeme na jednom místě nebo během procházky co nejvíce barevných odstínů spadaného listí. Listy opatrně skládáme do plátěné tašky nebo papírového pytlíku. Venku či doma si pak můžeme poskládat podzimní barevnou paletu, škálu nebo kruh. 

Potřebujeme:

• papíry
• tužky, pastelky, voskovky...
• foťák / telefon

Jednoduchá výzva: Děti zkusí venku najít zajímavé a jedinečné detaily přírody. Ty vyfotí nebo je nakreslí na papír. Jde udělat i "frotáž" (přiložit na detail papír a přejet ho tužkou nebo voskovkou naplocho. Děti mohou i vyznačit cestu či prostor, kde detaily našly. Potom stačí vybrat dobrého detektiva (kamaráda, rodiče, prarodiče) a ukázat mu obrázky. Pátračů může být i více. Cíl je snadný. Najít zaznamenané detaily ve skutečnosti.

Při pohledu do podzimní krajiny nelze přehlédnout barevnou harmonii, kterou nám poskytují stromy a keře těsně předtím než shodí všechny listy. Neskutečná variace odstínů od žluté přes růžovou, červenou, fialovou, zelenou až po hnědou, přitahuje naše oči a dává podzimu tu správnou atmosféru.

Barvy podzimu můžeme využít k jednoduchým hrám a poznávacím aktivitám.

Jak na to:

• rámeček (dřevěný, papírový, vyrobený z větviček)
• provázky
• papír, tužku (není nutné)

Jak na to:

1. HLEDÁNÍ MÍSTA A VÝHLEDU

Na začátek této hry je přínosné vybrat místo, které je klidné, různorodé, příjemné. Může to být tajemná část zahrady, smíšený či listnatý lesík, břeh potoka, odlehlá část parku. Každé dítě si vyrobí nebo přinese svůj rámeček a s jeho pomocí hledá nejzajímavější výhled – záběr pro svou Stromovou TV.

2. STROMOVÁ TELEVIZE

Když ho děti najdou, připevní rámeček na větev či kmen, aby mohly nerušeně sledovat, co se v televizi děje. Je důležité, abychom tuto část udrželi v klidu a tichosti. Zážitek je pak pro děti (i nás velké) větší. Pak si můžeme místa projít, podívat se na všechny stromové (televizní) kanály a chvilku si vyprávět, kdo v nich co viděl.
TIP: Někdy si děti vyrábí i dálková ovládání pro své rámečkové televize (z šišek, kůry, dřívek).

3. TV NA CESTĚ

Cestou domů si děti můžou nechat rámečky po ruce a hledají další zajímavá místa a záběry. Kde jinde než v zelených ostrovech najdeme stromy, a můžeme tedy zapnout naši Stromovou TV. Děti se najednou dívají na stromy trochu jiným pohledem. Skvělé je objevit, kde si můžete „zapnout“ nejbližší Tree TV od vašeho domu, školy atd.

4. POZVÁNKA KE SLEDOVÁNÍ

Pokud děti chtějí, mohou namalovat pozvánku pro ostatní ke sledování jejich Stromové TV. Na papír namalují lákavý obrázek, co sledovaly, nebo přidají i text: popis, co vše viděli, největší objev, zážitek, dojem atd.

22. 11. je Mezinárodní den nekupování ničeho. Myšlenka za tímto mezinárodním dnem je jednoduchá: Uvědomit si, že naše konzumní chování má dalekosáhlé dopady. A mnoho z nich může být negativní.

Zkusme se pobavit např. o tom:

• Odkud pochází věci, které kupujeme? Oblečení, potraviny, hračky... Kde byly vyrobeny, vypěstovány? Jak daleko k nám cestují?
• Jak a z čeho byly tyto věci vyrobené? Odkud se vzal materiál? Jaké to mohlo mít dopady?
• Jaký dopad může mít naše nakupování na zvířata?
• Co jiného můžeme udělat, pokud si nechceme nějakou věc koupit?

Pokud chceme, můžeme si vymyslet nějakou nenakupovací výzvu:

• Uvařit jídlo z vlastních plodin ze záhonu nebo si nasbírat něco k jídlu v okolí (jablka, šípky, arónie...) - doporučujeme mapu Naovoce.cz
• Improvizovat a obejít se bez nákupu, i pokud nám doma chybí nějaká potravina - upéct si placky místo chybějícího pečiva? Sníst staré zásoby?
• Vyrobit nebo připravit někomu dárek z věcí, které máme, místo toho, abychom ho koupili.

Hlavní je upozornit na důležité téma, ale zároveň získat určitý nadhled a užít si i  trochu legrace.

Trasu výletu nemusí pokaždé vybírat dospěláci a turistické mapy. Co takhle si najít mapu v přírodě? Můžeme se nechat vést mapou nakreslenou v žilkách listu, v jeho barvách, v jeho tvaru. Největší výběr map je teď na podzim, kdy ze stromů opadává krásně zbarvené listí.

Jak na to:

Na místě, kde je to vhodné, se domluvíme, že teď budou určovat cestu děti. Nabídneme jim, ať si vyberou zajímavý list, z něhož se stane mapa. Ta teď bude určovat, kudy půjdeme. Pokud to bude potřeba, můžeme nejprve čtení z mapy předvést sami se svým listem. Pak dětem můžeme nechat úplnou volnost, ať si zažijí radost i zodpovědnost z vedení a hledání společné cesty.

Něco navíc:
List (mapu) si můžeme vzít domů, vylisovaný ho nalepit na papír a kolem něj napsat či nakreslit příběh prožité cesty.

„Mami a kdy už konečně uvidíme toho jelena?"

Přemýšleli jste někdy o tom, proč se při procházkách přírodou celkem pravidelně potkáváme s ptáky a jen velmi zřídka narazíme na savce? Odpověď není těžká. Je to především proto, že většina ptáků je aktivních přes den. Savci jsou naproti tomu tvorové převážně noční či soumrační a přes den se velmi dobře ukrývají před ostatními zvířaty a hlavně před lidmi. 

Jak sami tušíte, šance, že s dětmi potkáte velkou lesní zvěř, je poměrně nízká. Místo nekonečeného čekání na jelena nebo lišku, nabídněte dětem hru na detektivy. Zvířata po sobě totiž zanechávají velké množství stop a znaků. Naučte se je dobře rozeznávat a můžete číst v přírodě jako v napínavé detektivce. A pozor, nepotřebujete k tomu jen skutečné otisky zvířecích tlapek. Všímejte si příbytků, hnízdeček, nor, zásobáren potravy, zbytků kořisti nebo ohlodaných plodů a rostlin. Nedávná přítomnost zvířat se dá také dobře určit podle zanechaného trusu, zbytků tělesných schránek nebo peří.

Jako stopaři-začátečníci budete samozřejmě potřebovat nějakou pomůcku nebo radu zkušenějšího. Postupně ale začnete rozpoznávat příběhy každodenního života zvířat v každé spadlé šišce nebo otisku v blátě.

Potřebujeme:

• lupa a hodí se i dalekohled
• stopařská kniha nebo tahák se stopami a pobytovými znameními - STÁHNĚTE SI ZDE

Jak na to:

Nejvíce zvířecích stop najdete v lese. Pobytová znamení zvířat se dobře pozorují v zimě. V čerstvě napadaném sněhu jsou otisky tlapek vidět nejlépe. Jednoduše poznáte, odkud zvíře přišlo a kam mělo namířeno. Proměňte se ve zvíře a vyzkoušejte si jít ve stopách srnky nebo zajíce. No, ale takové měkké bláto na polní či lesní cestě taky není pro pozorování stop špatné.

Nakonec i bez sněhu najdete dostatek důkazního materiálu. Prozkoumejte okousanou šišku nebo oříšek. S pomocí stopařské knihy přijdete na to, zda si na ní pochutnávala veverka, myšice nebo strakapoud.

Hnízda a zvířecí příbytky se lépe pozorují v období, kdy na stromech nejsou žádné listy. Když budete mít štěstí, možná zahlédnete vykotlanou dutinu pana doktora datla. Často lze najít parádní doupný strom, který má několik okének nad sebou, jako pravý ptačí panelák.

Nejprve je potřeba se zásobit vhodnými listy. Necháme děti prozkoumat, kde v okolí je spousta spadaného listí. Věnec upleteme nejlépe z listů, které mají dlouhé řapíky; javorové listy fungují dobře a navíc jsou na podzim nádherně barevné. Zkuste i jiné stromy, jako je platan, kaštan nebo ořešák. Listový věnec se plete stejně jako květinový. Každý nový list připevníme svým řapíkem kolmo k předchozím, poté jej obtočíme a zarovnáme konec řapíku s ostatními.

Když má každé dítě věnec, můžeme popustit uzdu fantazii a chvíli si jen tak hrát. Jaké by to bylo být stromovou vílou? Nebo mocným listovým králem? Děti si mohou vyzkoušet, jak mohou na pěkně splynout s přírodou, když nosí na hlavě listový věnec. Mohou uspořádat módní přehlídku nebo divadelní představení. Jistě si vymyslí vlastní hry, pokud dostanou příležitost.

Postavte si mezi stromy domky, úkryty, hnízda, stromové bunkry. Nemusí být velkolepé, důležité je, aby se děti pro stavbu nadchly a pořádně si ji užily. Pokud děti chtějí, může vzniknout hned několik bunkrů. I když máte les daleko, zkuste tam někdy vyrazit a užít si možnosti, které nabízí.

TIP: Pokud máte les daleko, poohlédněte se kolem sebe po divočejších místech. Nová městská divočina, místa zarostlá, husté kouty zahrad, velké vzrostlé keře, to vše jsou skvělé kulisy pro bunkry a domky. Hlavní je mít dost materiálu ke stavbě.
Pokud nemáte, sežeňte s dětmi větve, kůru, případně i pár prken či alespoň papírových krabic. Vše může být jen dočasné, než si děti své stavby dostatečně vychutnají. Rozhodně to stojí za to. Při stavbách děti rozvíjí plánování, dělení rolí, překonávání problémů, práci s chybou a mnohem víc.

Oheň je energický a hřejivý živel, který na nás působí jako magnet. Snad proto, že už se s ním v čisté podobě, tak často nepotkáváme. Symbolizuje pohodlí, domov a teplo. Nicméně provoz našich domácností se bez něj lehce obejde.

Z rozdělávání ohně v ohništi na zahradě nebo v přírodě se stal téměř svátek a zároveň příležitost naučit své děti s ohněm pracovat. Ty budou šťastné, když jim dovolíte, aby se podílely na přípravě táboráku. Je zábava běhat po lese nebo zahradě a hledat vhodný materiál na rozdělávání ohně. Těm starším uděláte velkou radost, když je necháte, pod dohledem dospěláka - poprvé škrtnout sirkou nebo se pokusit vykřesat jiskru z opravdového křesadla. A když už oheň hoří, vždy se hodí připravit si s jeho pomocí něco dobrého. Zkuste si tentokrát místo buřtů na klacku opéct jablko, papriku, kostičku tvrdého sýra nebo chleba.

Potřebujeme (například):

• celé papriky
• jablka nebo brambory
• tvrdý sýr (nakrájený na větší kostky)
• základní těsto na chleba: dva hrnečky hladké mouky, 0,5 hrnku vody, 1 lžíce olivového oleje, 2 lžičky prášku do pečiva, 1 lžička soli, miska na zadělávání
• nůž a klacky na opékání

Jak na to:

Upéct si celou papriku nebo jablíčko není nic složitého, nabodnete je na klacek a pomalu opékáte až začnou měknout. Máte-li větší jablko, je šikovné grilovat jej postupně a nožem ořezávat změklé vnější vrstvy. Nezapomeňte foukat! Podobné je to se sýrem. Ukrojte si větší kostku sýra, nabodněte ji na oříznutý klacek a opékejte. Sýr začne pomalu měknout a vy ho postupně budete uždibovat.

Chleba na klacku

Smíchejte všechny ingredience v míse a vypracujte vláčné těsto. Podle chuti lze do těsta přimíchat koření (kmín, oregano, sušenou cibuli) nebo připravit sladkou variantu s vanilkovým cukrem a skořicí. Z těsta vytvořte větší kuličku a vyválejte z ní tenkého hada, kterého navinete na klacek a opékáte. Důležité je, abyste chleba opékali nad ohněm a nedávali jej přímo do plamenů, těsto se totiž v plamenech lehce spálí. 

Dobroty v popelu

Když vám po opékání zbude dost popela, zahrabejte do něj jablka nebo brambory a nechejte je tam cca 30 min (dle teploty) péct. Raději zahrabejte větší množství, ať můžete postupně ochutnávat.

Les dvojitě je jednoduchá venkovní hra. Jde v podstatě o hledání dvojice k předmětům, které lze najít v přírodě, jakési venkovní pexeso. Vtip je v tom, že vybrané přírodniny sami v terénu nasbíráte a dětem je na začátku hry na malou chvíli ukážete. Úkolem dětí je, aby si co nejvíce předmětů zapamatovali a pak je do určitého časového limitu v okolí našly a přinesly. Hru si můžete zahrát třeba při svačinové pauze na výletě.

Potřebujeme

• Šátek nebo cokoliv jiného, čím zakryjete předměty, které budou děti hledat.

Jak na to:

Nasbírejte v terénu cca 10 přírodních předmětů, vyskládejte je na zem a přikryjte je šátkem. Přivolejte děti a nejdříve jim vysvětlete o čem hra je.  Pak odkryjte na pár desítek vteřin šátek  a dejte dětem prostor, aby si co nejvíce předmětů zapamatovali. Poté sbírku objektů opět zakryjte a vyšlete děti na lov.

Po uplynutí času na hledání (5–10 min) se všichni opět shromáždí u šátku. Vytahujte jeden objekt po druhém a o každém z nich si můžete říct nějakou zajímavost (cílem hry není podat výklad, jen zmínit, co jsme to vlastně našli). Děti si mezitím kontrolují, jestli našly správnou dvojici.

Vyhrává ten, kdo našel nejvíce dvojic.

Barevný podzim zve ke hrám. Pojďme si vytvořit rej masek! Postačí nám k tomu veliké barevné listy a trocha fantazie. Kdo chce být kočka, kdo liška? Ale i draka jistě vytvoříme. Výhoda je, že se po tomhle vyrábění se (odstřižky) nemusí uklízet. 

Potřebujeme (například):

• nůžky (hodí se spíš malé, pedikúrní)
• tempery a štetec, akvarelové pastelky nebo vhodné fixy

Jak na to:

Nejdříve vyrazíme na lov listů. Vybíráme ty největší (skvěle vypadají javorové) a uděláme si zásobu. Zbarvení listu občas masku pěkně dokreslí, můžeme na to při sbírání myslet.

Poté si vybereme list a opatrně do něj vystřihneme nůžkami díry na oči. Pokud chceme, můžeme masku dozdobit pomocí barev. Osvědčily se nám klasické tempery a úzký štěteček, případně také akvarelové pastelky nebo lihová fixa.

Tvar můžeme upravit nůžkami, např. u javorových listů jde nechat "uši" a čelo zakulatit.

A pak už se můžeme jen nechat děti vžít se do rolí a sledovat, jaké zajímavé příběhy vymyslí.

Podzim láká ke sběru všeho možného. Kromě toho, že jsou všechny sebrané přírodniny pěkné na pohled a většina také příjemná na dotek, jsou vhodné na probuzení kreativity a tvoření, ale taky se dají využít jako náhrada figurek, žetonků, obrázků a dalších hráčských propriet. Zahrát si s nimi můžete hned venku nebo až doma. Nebo z nich vyrobit hru jako dárek pro kamaráda.

Potřebujeme:

• čtverečkovanou látku, křídy nebo plato od vajec (viz dále)
• lihovou fixu (není nutné)
• případně pilku, pokud chceme řezat špalíčky

Jak na to: 
Jako hrací plán se hodí utěrka nebo kapesník s čtvercovým vzorem. Nebo Můžeme hrací plán nakreslit křídou na zem. Dobře funguje i velké plato od vajíček. Pak už stačí jen nasbírat dva druhy přírodnin.

Můžeme uspořádat piškvorkový turnaj nebo hrát jen tak pro radost. Vyzkoušet, jaké přírodniny fungují nejlépe nebo se nám nejvíc líbí. 

Pokud chceme zařadit trochu pohybu, nemusíme si přírodniny dopředu připravovat, ale jen si domluvit, kdo bude mít co - např. jeden kamínky, druhý žaludy... Před každým kolem si pak hráči musí doběhnout pro nový žeton, aby mohli hrát.