Potřebujeme:

• možnost se po hraní v kalužích převléknout

Jak na to:

1. 10. je Mezinárodní den lékařů. Můžeme na ně během procházky venku s vděkem vzpomenout a pak se pustit do hry: Pojďme se i my stát doktory. A koho budeme prohlížet a léčit? Třeba stromy kolem nás.

Aby se z nás mohli stát doktoři stromů, musíme si zopakovat, co takový strom vlastně potřebuje a co ho může ohrozit. Není nutné jít do velkých podrobností, stačí se trochu ponořit do života stromů. (Většina stromů potřebuje světlo, vodu, hlínu;
mají rády i společnost jiných stromů. Může je ohrozit např. houbová choroba, velké narušení kořenů, větví, velké sucho, chemické látky atd.)

Každý si vybereme jeden strom, který budeme prohlížet. Má náš strom zdravou košatou korunu? Dost vláhy a hlíny? Nemá někde poškození kůry, větví, listů atd.? Pokud děti chtějí, mohou případná zranění symbolicky obvázat bílou látkou. Nebo vymyslet, jak stromu skutečně pomoci: např. ho ve velkém vedru chodit zalívat.

Potřebujeme:

• zavařovací sklenici nebo PET lahev s rovným dnem
• řezák či nůžky
• pravítko
• lihovou fixu

Srážkoměr, odborně ombrometr je zařízení, které měří srážky, ty moderní umí měřit i intenzitu srážek, rozpouštějí napadaný sníh… Ale nám budou stačit srážky.

Jak na to:

1. Vyrábíme srážkoměr

Pokud jsme zvolili petlahev, musíme ji nejdříve uříznout vršek. Opatrně! Poté na nádobu nakreslíme centimetrovou (nebo ještě lépe milimetrovou) stupnici permanentním fixem.

2. A jdeme měřit srážky.

Srážkoměr umístíme na volnou plochu tak, aby nebyl ničím zakrytý (např. větvemi stromů nebo přesahem střechy). Když naprší, hurá ven! Můžeme odečíct, kolik milimetrů do nádoby napršelo.

3. Dlouhodobé pozorování

Pokud nás sledování srážek baví, můžeme si s dětmi vytvořit graf, kde na jednu osu zaneseme dny a na druhou, kolik centimetrů či milimetrů napršelo

Potřebujeme:

• možnost se po hraní v kalužích převléknout

Jak na to:

Jakmile naprší, rozhlédneme se po okolí a hurá ven do kaluží! Vyzkoušet můžete třeba tyto nápady:

1) ZRCADLO
Během procházky děti sledují, co odráží kaluže. Pozorují nebe, sebe, listí. Hlavně si musí dávat pozor, aby se nedotkly hladiny, vlnky jim pak rozvlní i zrcadlo. Je to skvělá hra na úvod her s kalužemi.

2) KRÁJENÍ KALUŽE
Super oblíbená hra. Najdeme si hezky hlubokou kaluž a velký pružný klacek. Pak pošleme do dálky všechny, kdo nechtějí být mokří, a „rozřízneme“ úderem klacku kaluž. Cákání je krásné a silné.

3) SKÁKÁNÍ PŘES KALUŽ
Kdo zvládne bezpečně a v suchu přeskočit různě velké kaluže? Každý si může vybrat tu svou. Není to soutěž, jen výzva pro odhad svých schopností. Je to napínavé a zábavné.

4) BĚH KALUŽÍ
Je jasné, že skákání přes kaluže ne vždy vyjde, a proto se trochu namočíme a zacákáme. Pokud se nám to už povedlo, je toho třeba využít a vychutnat si probíhání skrz kaluž. Jedinečná zábava, terapie i radost. Vyzkoušejte na slunku, rychle uschnete.

5) SKOČ DO KALUŽE
A pokud už máme mokré nohy od probíhání kaluží, pak nastal ideální stav pro skákání do kaluže.

TIP: Hry s kalužemi jsou skvělé na teplé dny nebo když můžeme děti rychle převléknout. Je důležité najít příležitost, kdy si mohou děti kaluže vychutnat, protože pak nemají potřebu je testovat, když zrovna jdeme k doktorovi či když mají na sobě slavnostní oblečení.

4. 10. si připomínáme mezinárodní Den zvířat. Pokud chcete, můžete zvířátkům na nějakém hezkém místě připravit hostinu na oslavu.

Jak na to:

Zkusme se vžít do role zvířat, která shání něco k snědku. Co by si dala sojka, co srnka, zajíc, liška a co rejsek? Nebo takový ježek? Obejděte stromy a keře v okolí, a zkuset najít různé plody. Kdo si na nich pochutná? Najdete i spadané plody stromů? Divokým prasatům by jistě zachutnaly bukvice, žaludy, kaštany...
Mravence možná potěší ostružina - co jim ji dát přímo k mraveništi?
Co si ráda dá veverka? Schválně, najdete šišky, které nesou jasné známky toho, že si na nich už někdo pochutnával?

Pokud chcete, můžete zvířátkům na nějakém hezkém místě připravit hostinu.

Je hezké někoho obdarovat. 5. 10. je Den učitelů, a tak našim učitelkám, učitelům, vychovatelům, družinářkám, oddílovým vedoucím, ale i třeba prarodičům nebo rodičům (protože každý může být v našem životě důležitým učitelem) můžeme přinést malý dárek. A zároveň prozkoumat, co v této části roku vlastně v přírodě najdeme. Stačí se s dětmi rozběhnout po okolí - ať žasnou, hledají, zkoumají, a pak přinesou to, co je jejich oku a srdci milé. Tyhle dárky bývají nejlepší.

Může to být kamínek, kytička, list, dřívko, kousek kůry, můžeme samozřejmě z přírodnin i něco vyrobit...

Takové dárky mají mnoho výhod oproti různým koupeným "lapačům prachu". Nejenom, že je nemuseli vyrobit v továrně a necestovaly k nám z daleka, ale nemusí nikde chytat prach dlouho - a jde je zase vrátit přírodě. Listy nebo květiny vydrží jen chvíli a pak uschnou / zvadnou - a to je v pořádku, zapadá to do jejich přirozeného koloběhu.

Je vlhko? Jak moc? Ověřte to! Stačí jedna šiška.

Potřebujeme:

• velkou šišku (osvědčila se borovicová)
• drát, provázek nebo něco, čím šišku upevníme

Jak na to:
Šišku zavěšíme nebo jinak upevníme někam pod střechu, ať můžete sledovat jen vzdušnou vlhkost, ne déšť. Na kapky máte již srážkoměr. A pak už stačí jen sledovat, jak se otevření či zavření šišky mění v závislosti na vlhkosti venku. A hned vznikají nové otázky: Proč to šiška dělá? Jak to vlastně dokáže?

Jak na to:

Najděme si vhodnou kaluž, kolem které se nám dobře chodí. Vyhlédneme si v okolí přírodniny ke zdobení a hurá na to.

Děti si často vymyslí i příběh. Nebo necháme na hladině kaluže vzkaz či pozdrav pro pozorné kolemjdoucí. Vystřižený list do zvláštního tvaru či písmeno složené z klacíků, tvar z přírodnin…

Potřebujeme:

• šátek na zavázání očí (není nutné)

Jak na to:

Při procházce přírodou si nasbíráme různé přírodniny - od každé dva kusy. Už cestou můžeme zkoušet, jaké zvuky se s nimi dají vyluzovat. Jak zní, když prstem přejedeme po šišce, zaškrábeme na kamínek, zaťukáme na ulitu nebo zašustíme suchým listem?

Na hezkém místě se pak můžeme zastavit a ve dvojicích si zahrát pexeso:
Dvojice sedí zády k sobě, každý má před sebou hromádku přírodnin (těch samých). Jeden ze dvojice začne - vybere přírodninu a udělá s ní nějaký zvuk. Úkolem druhého hráče je odhadnout, o kterou přírodninu šlo.

Kolik podzimní výzdoby nakupujeme? Kde vzniká podzimní, případně halloweenská výzdoba? Z jaké dálky k nám putuje? Nemá být podzimní výzdoba připomínkou víc cyklu roku, podzimních přírodnin a přirozené krásy v našem okolí, než uměle nazdobené okrasy? Zkusme to letos jinak.

Jak na to:

Ze svých procházek si přineste pár přírodnin, pokladů domů a vytvořte si věnce , květiny do vázy, zátiší a jiné ozdoby. Přírodní výzdoba rozzáří domov barvami i vůněmi.

Rosa, kaluže, zachycená voda na listech rostlin, mokřiny, rybníčky, potůčky, řeky. Tam všude je voda. Najdete další zdroje?

Potřebujeme:

• lapače vody: vatový tampón, kapesník, kuchyňská houbička
• kelímek, kbelík nebo jiná nádoba na vodu

Jak na to:

Vydáme se na vodní výlet a po cestě si všímáme, kde všude lze vodu najít. Rosa, kaluže, zachycená voda na listech rostlin, mokřiny, rybníčky, potůčky, řeky. Tam všude je voda. Najdeme další zdroje?

Vybavíme se vatovým tampónem, kapesníkem, kuchyňskou houbičku a nádobkou na vodu a lov může začít. Hned ráno vyběhněme zkontrolovat, zda se na trávě zachytila rosa a zkusíme ji nabrat na vatový tampón. Ulovenou vodu vymačkáme do kelímku. Všímáme si rosy na listech. Některé rostliny (např. kontryhel) totiž fungují jako zásobníky vody pro hmyz a motýly, rosa na nich tvoří vodní „korálky“. 

Po dešti bude váš vodní lov obzvláště úspěšný, prozkoumáme místa, kde se voda zachytila. Použijeme kuchyňskou houbičku, která dokáže nasát daleko více vody než vatový tampón. Zmapujeme kaluže v našem okolí, odebereme z nich vzorek do nádobky. 

Pokračujeme dál do přírody. Zkoumáme barvu vody z různých zdrojů. Porovnáme vodu z rybníka, potoka, zahradního jezírka, studánky nebo z kaluže. Která byla nejčistší a která hodně špinavá. Čím to bylo?

Narazili jsme na potok? Vydejme se proti proudu hledat místo, kde pramení. Je-li pramen daleko, pomůžeme si hledáním v mapě. Zastavíme se v lese, který je velkou zásobárnou a čističkou vody a hraje důležitou roli v koloběhu vody v krajině. Hledáme, kam všude si les vodu schovává.

Kolik vody se nám podařilo nashromáždit během jedné výpravy? Porovnáme své úlovky.

Ptáme se:

- Co se děje s vodou, která vyprší z mraků na zem?
- Co to je a jak funguje vodní cyklus v přírodě?
- Proč je v lese vlhko?
- Jak se les potí?
- Kolik vody les vypije?

Malý pes, Havran, Jednorožec, Fénix... to jsou přímo pohádková jména souhvězdí. Jak ale vypadají? Nemusíme čekat na jasnou noční oblohu. Trénovat hvězdářské umění lze i ve dne, třeba na chodníku v parku. Až se večer na obloze objeví opravdové hvězdy, budou z vás vyškolení astronomové.

Potřebujeme:

• křídy
• kamínky, listy či jiné přírodniny
• nákresy souhvězdí

Jak na to:

Vezmeme si křídy, nasbíráme venku zásobu kamínků, kaštanů, žaludů či listů a najdeme místo, kde můžeme malovat křídou (chodník, terasa, cestička v parku...).

Nejdříve si vezmeme na pomoc atlas vesmíru nebo jiné nákresy souhvězdí. Případně vhodnou aplikaci do telefonu.

Namalujeme tvar souhvězdí křídou a místo hvězd použijeme přírodniny. Můžeme si i zahrát na hvězdáře a vymyslet svá vlastní souhvězdí, může být třeba ve tvaru oblíbeného zvířete nebo pohádkového hrdiny. Vymýšlet můžeme i příběhy, jak se tato zvířata, hrdinové a pohádkové postavy dostaly na oblohu.

Podzim nabízí záplavu barev! Pestrobarevné listy lákají k probuzení fantazie a tvoření - jaká zvířátka nám asi vzniknou?

Potřebujeme:

• barevné listy, přírodniny
• papíry
• lepidlo na papír
• pastelky, fixy

Jak na to:

Nasbíráme si zajímavé a různě barevné listy, případně i jiné přírodniny. Když máme materiál, můžeme se pustit do tvoření. Buď rovnou venku (pokud nefouká), nebo až doma v teple třeba s hrnkem dobrého čaje. Každý může postupovat po svém a zvolit svou vlastní techniku tvorby. Můžeme vybrat zajímavý list, zamyslet se, co by z něj mohlo vzniknout, a dokreslit ho. Nebo můžeme naopak na papír předkreslit obrázek a pomocí listů jej vybarvovat nebo dotvářet. Kdo chce, může vyzkoušet listovou mozaiku nebo si vymyslet svou vlastní techniku. 

Tvoření je opravdu rychlé a aspoň malý obrázek jistě vyzkouší všichni.

12. 10. je mezinárodní den stěhovavých ptáků.
Proč ptáci vlastně odlétají do teplých krajin? Kteří u nás zůstávají přes zimu? Spousta otázek, na které děti určitě budou chtít znát odpovědi. Občas to není tak jednoduché - např. Česko je zimovištěm některých ptáků přilétajících ze severu (brkoslav, poštolka...), ti "méně otužilí" jedinci stejného druhu se posouvají dále na jih. Změny v migračních vzorcích způsobuje i změna klimatu. Pokud vás téma zajímá, doporučujeme prostudovat odkazy níže.

A rozhodně si na stěhovavé ptáky můžeme zahrát!

Potřebujeme:

• vytištěné kartičky ptáků

Jak na to:

Domluvíme se, které místo bude představovat Česko (např. nějaký strom s krmítkem, protože ptáci se na něm v zimě rádi přikrmí), a které místo bude představovat teplé krajiny (můžeme se pobavit o tom, kam ptáci létají a kde to je - často Afrika).

Poté si každý vylosuje jednu kartičku a dozví se, jakého ptáka představuje. Všichni se pohybují a létají po okolí a přemýšlejí, jestli jejich druh odlétá do teplých krajin nebo přezimuje v Česku.

Rodič nebo lektor popisuje, jak se mění léto na podzim a blíží se zima. Pak přijde čas k odletu: pískneme nebo vydáme jasný signál. Přezimující ptáci se musí shromáždit u krmítka a odlétající ptáci odlétnout do teplých krajin. 

TIP: Můžeme kartičky vytisknout víckrát a dát vždy více kusů od jednoho druhu - děti se pak před odletem budou moci houfovat a letět do teplých krajin spolu.

TIP: Pokud potřebujeme dodat napínavější a aktivnější prvek, může jedno z dětí představovat kočku, která se před odletem prochází po okolí a neopatrné ptáčky může ulovit. Kdo je uloven, musí si jít vylosovat novou kartičku.

Více o migraci ptactva: 
https://www.ochranazvirat.cz/2021/04/06/migrace-ptactva-a-tazni-ptaci-z-nasich-krajin/

https://www.stoplusjednicka.cz/odlety-taznych-ptaku-kolobeh-ptaci-migrace

https://radiozurnal.rozhlas.cz/stehovavym-ptakum-uz-se-za-teplem-letat-nechce-zabydleli-se-na-smetistich-8668188

Plakát s přehledem stěhovavých ptáků: 

https://www.birdlife.cz/wp-content/uploads/2021/10/podzimni-migrace.jpg

Příroda je plná zázraků, velkých, ale i úplně malých. Zavřete oči a představte si nějakého malinkého živočicha, ve kterého byste se rádi na mikrovýletě proměnili. Už jej vidíte? Pokud ano, tak se můžeme spolu s ním vydat na cestu. 

Potřebujeme:

• lupu (není podmínkou)

Jak na to:

Najdeme si zajímavé místo na pozorování. Může to být kousek travnaté plochy, starý pařez v lese, živo je i pod kameny nebo v potoce či rybníce. Pozorujeme okolí pomocí lupy (nebo bez ní).  Důležité je se moc nehýbat a být potichu. Soustředíme se na vše, co se na místě děje a co se mění.  Posloucháme také zvuky, které mohou z místa vycházet. Příroda naši trpělivost odmění a pustí vás nahlédnout do svého mikrosvěta.

TIP: Chtěli byste se více vžít do „kůže“ malého živočicha? Můžete podniknout mikrovýlet v leže břiše stejným způsobem jako třeba mravenec. Pomalu se plazte, hlavu nezvedejte více než 30 cm nad zem a pozorujte okolí, sousedy (jak vypadají, co dělají, s kým se potkávají), povrch půdy (materiály, vlastnosti) či jakékoliv další zajímavé úkazy.

Ptáme se:

Jaká je krajina, kterou pozorujeme?
Jaké živočichy vidíme? Co dělají a na čem a si pracují a jak tráví svůj den?

Potřebujeme:

• tužší papír
• nůžky
• lepidlo na papír
• pastelky, fixy
• víčko od fixy
• pletací jehlici nebo něco podobného, v nouzi postačí i špejle

Jak na to:

Stačí z vystřihnout dva kohouty, namalovat a slepit. Do míst, kde by byly kohoutovy nohy, je vlepíme víčko od fixy. Víčko pak napíchneme na pletací jehlici, kterou umístíme na vhodné větrné místo. Místo vybíráme i tak, aby bylo snadné ho během dne pozorovat (třeba i z okna třídy).

Potřebujeme:

• tužší papír
• nůžky
• lepidlo na papír
• pastelky, fixy
• víčko od fixy
• pletací jehlici nebo něco podobného, v nouzi postačí i špejle

Jak na to:

Na procházku vezmeme košík, do kterého je možné sbírat bylinky a plody. Vyrazíme do přírody či zahrady a díváme se nejen očima, ale i nosem a prsty. Hledáme části rostlin a plody v okolí, ze kterých je možné si uvařit čaj.

Co všechno můžeme z naší přírody využít pro výrobu čaje?

Vyzkoušet můžeme listy máty, meduňky, ostružiníku, maliníku či borůvčí. Pokud zkoušíme čarovat čaj na jaře, jsou skvělé i mladé listy kopřivy nebo šalvěje. Do čaje můžeme přidat i kvítky sedmikrásek, heřmánku, levandule. Z podzimních plodů samozřejmě šípek, jablka, hrušky...

Zásadní je pravidlo šetrnosti. Vždy přemýšlíme s dětmi, kde jsme a co můžeme utrhnout. Naše chutě na čaj nesmí ohrozit rostlinu či potravu či doupátko zvířat. Sbírání v přírodě je krásná příležitost pro rozvoj citlivosti k potřebám našich rostlinných i zvířecích sousedů.

TIP: Nezapomeňte na sušení. Natrhané bylinky a plody si můžete usušit a pak si vykouzlit kouzelnou chvilku s voňavým čajem kdykoliv během roku.

Zima se blíží. Některá zvířata ji stráví ve své noře, úkrytu či doupátku. Ještě než se ale uloží ke spánku, musí si udělat zásoby. Jak tukové, tak potravinové.

Potřebujeme:

• figurky lesních zvířat (není nutné)

Jak na to:

Pokud máme a chceme, vezmeme si s sebou ven své oblíbené figurky zvířátek. Jendoduchá zvířátka si můžeme i vystřihnout z papíru, vyrobit si je z přírodnin venku, nakreslit na kamínky nebo si je jen tak představovat. Děti většinou nepotřebují složitosti.

Cestou ven si můžeme povídat o tom, co podzim a blížící se zima pro zvířátka znamená. Kdo v zimě spí a kdo potřebuje jíst? Bude možná dobrý nápad si vytvořit pořádnou zásobárnu jídla!

Na místě, které se nám líbí, pak svým zvířecím kamarádům vytvoříme spižírny - kam si asi zásoby na zimu schovává jezevec? Kam sysel? A co veverka? A co vlastně jí? Najednou vyvstává mnoho otázek.

Když jim do hry nebudeme příliš zasahovat a poskytneme jim prostor, vymyslí si děti často i různé zajímavé příběhy. Nám stačí jen vše sledovat jako divadlo 🙂

Máte rádi pohybové hry a rádi skotačíte? Protáhnete svoje těla, a navíc se dozvíte i něco ze života veverek. Hra je vhodná pro mladší děti, a když si stáhnete pracovní list, užijí si ji i děti starší. Tak skočte do toho! Veverky už na vás čekají!

Potřebujeme:

• hnědé, oranžové a černé pastelky (není nutné)
• vytištěné obrázky veverek a jejich jídla

Jak na to:

1. Skoč si pro veverku!

Doskočím tak daleko, jako veverka? Vyzkoušejme si to! Nejdříve si vyznačíme startovní čáru a pak cílovou čáru 4 m daleko. To je vzdálenost, kterou dokáže doskočit veverka, když skáče ze stromu na strom.

Vyzkoušet můžete skok z místa bez rozběhu a s rozběhem! A pokud to bude málo, zkuste dvojskok, trojskok a tak dále...

2. Kolik barev může mít veverka?

Děti si vezmou vystřižené obrázky veverek. Zeptáme se dětí, jaké barvy měly veverky, se kterými se setkaly. S většími dětmi si můžeme víc popovídat o šedivé veverce, která žije v Anglii a vytlačuje původní druh veverky. U nás ale žádná taková veverka není a všechny barevné varianty veverek jsou jeden druh, který je u nás původní.

Děti budou mít za úkol svoje veverky vybarvit. Použít mohou barvy z přírody nebo pastelky.

Líbilo se vám skotačení s veverkou? Vyzkoušejte další.

Potřebujeme:

• vytištěné obrázky veverek a jejich jídla

Jak na to:

Po tom, co jsme si v minulé hře vyzkoušeli skákat jako veverka a dozvěděli se něco o jejím kožíšku, si můžeme vyzkoušet další hry:

3. Veverka je samotář a hájí si své teritorium.

Dokážu střežit své teritorium tak, jako to umí veverka? Vyzkoušíme si to! Vybereme si strom a okolo něj vyznačíme na zemi kruh rýhou, provázkem nebo větvemi. Velikost poloměru kruhu by měla být taková, aby dítě, představující veverku hájící své teritorium, dosáhlo na okraj kruhu a zároveň se dokázalo jednou rukou držet stromu. Hra spočívá v tom, že hráči, narušitelé teritoria veverky, se snaží do kruhu vstoupit. Domácí veverka je chytá a vyhání. Koho se dotkne, ten ji vystřídá.

4. Na čem si veverka smlsne?

Necháme děti rozběhnout se po okolí a přinést tři věci, o kterých si myslí, že je veverka jí! Poté, co to udělají, si můžeme popovídat o tom, zda se trefily nebo ne. Nakonec jim ukážeme obrázky dobrot, na kterých si veverka ráda pochutná – semínka z šišek, oříšky, houby. Na obrázku jim ukážeme okousanou šišku a vylousklý oříšek, které jim prozradí, že tam měla veverka oběd.

Potém můžeme vyrazit do terénu podruhé a zkusit, jestli najdou zbytky po veverčí hostině. Objevíme typicky okousané šišky nebo třeba rozlouskané oříšky?

Jak na to:

Na místě se stromy, kam obvykle chodíme, se s dětmi projdeme a společně se zastavíme u každého stromu (případně stačí jen u několika vybraných). Během krátkého zastavení můžeme stromy třeba pozdravit.

Krom pozdravu můžeme každý strom trochu prozkoumat a s dětmi se pokusit vymyslet: Jak starý je tento strom? Proč si to myslím? Co viděl, cítil, zažil během svého života? Jak by se mohl jmenovat?

Po procházce se mezi stromy zastavíme a nakreslíme (buď společně, nebo děti samy ve skupinách) jednoduchou mapu
na papír či křídou na chodník a do mapy zakreslíme stromy, u kterých jsme se zastavili. Děti mohou dopsat i odhad věku,
jméno, které jsme stromu vymysleli a další zajímavosti z jeho života či to, co jsme objevili.

TIP: Pokud máte čas, chuť a přírodniny, můžete si vytvořit i model místa a v něm vytvořit modely stromů.

Potřebujeme:

• jablka
• alobal
• máslo, olej, případně skořici, hřebíček...

20. 10. slavíme Mezinárodní den původních odrůd jablek. Tento svátek se slaví od roku 2000 a je inspirován dnem zvaným Apple Day, slaveným ve Velké Británii. Staré odrůdy jablek patří mezi naše kulturní dědictví a jablka jsou u nás od pradávna využívané ovoce, recepty na jablečné dobroty najdeme i v těch nejstarších kuchařkách.
Pojďme teď vyzkoušet jednu z nejjednodušších úprav jablek: jablka v alobalu.

Jak na to:

Celá jablka zabalíme do alobalu, můžeme přidat i trochu másla či oleje nebo i vyzkoušet do jablka zapíchat různé koření. Nyní jablka zahrabeme do žhavého popela. V závislosti na teplotě jejich upečení trvá 15–⁠30 minut. Když je jablko měkké, vyndáme ho, rozbalíme, vyfoukáme, aby vychladlo… a mlsáme.

Jak nastartovat zábavu s kouskem provázku a špulkou od niti.

Potřebujeme:

• provázek
• špulky od nití, ruličky od toaleťáku, karabinky či jiné lanovky

Jak na to:

Mezi vhodné stromy nebo větve natáhneme provázek s navlečenou lanovkou - nám se osvědčily špulky od nití nebo i ruličky od toaleťáku, na které se dá nakreslit třeba okýnka. Kdo si troufá, může si postavit lanovku z lega. Ale často jednoduché věci fungují nejlépe a probouzejí fanzazii a kreativitu.
A pak už stačí jen jezdit - nahoru a dolu, děti si vymyslí názvy zastávek, můžeme si popovídat třeba i o tom, kdo kde lanovkou jel nebo jak skutečné lanovky fungují.

Pokud chceme, aby naše lanovky jezdily dolu samy, je potřeba zvolit dostatečný sklon a provázek pořádně napnout (skvěle se na to hodí lodní uzel).

TIP: S podobnou výbavou můžete vyzkoušet i dobrodružnou cestu džunglí.

Tato varianta hry na hledání pokladů k nám přišla z USA a v angličtině ji najdete pod názvem „scavenger hunt“. Princip je velmi jednoduchý. Stačí vymyslet seznam věcí, které mají účastníci hry, buď jednotlivě, nebo v týmech, najít. Vyhrává ten, kdo najde vše ze seznamu v nejkratším časovém limitu. 

Hra upravená na venkovní prostředí podněcuje zvídavost a pomáhá při objevování rozmanitostí přírody všemi smysly. Baví se u ní děti i dospělí a lze ji hrát kdekoliv: na zahradě, v parku, po cestě na výlet… Kouzlo hry je v tom, že při stejném zadání pokaždé dojdete k jinému výsledku.

Potřebujeme:

• seznam věcí ke hledání (inspirovat se můžete na Jděteven.cz)
• krabička, pytlíček na nalezené poklady

Jak na to:

Základem je seznam, který může mít různé provedení. Buď klasicky napsaný na papíře k rozdání všem účastníkům hry nebo třeba nakreslený křídou na chodník. Pro menší děti se hodí ukázka předmětů, které mají hledat.

Nezapomeneme děti vybavit krabičkou nebo pytlíčkem, do kterého budou poklady sbírat. Nám se osvědčilly obaly od vajíček.

Před zahájením je vhodné si s dětmi popovídat o respektování přírodního prostředí. Při hledání pokladů v přírodě bychom se měli chovat citlivě, abychom ji svými aktivitami co nejméně ničili. Třeba když hledáme kytičku, není nutné utrhnout celou rostlinu, stačí jen jeden kvítek.

Hru často používáme na výletech jako motivaci, když se dětem nechce šlapat. Zadání obvykle nemáme předem připravené a úkoly vymýšlíme společně cestou. V menším počtu dětí poklady nesbíráme, jen si je ukazujeme, některé se totiž ani nedají sebrat.

Další varianty hry:

• Přiřadíme každé věci ze seznamu bodové hodnocení podle toho, jak je složité ji najít. 
• Místo seznamu určíme každému týmu jednu barvu. Vyhrává tým, který najde nejvíce věcí ve své barvě.
• Místo sbírání pořizujeme fotky. Tato varianta přijde vhod v oblastech s chráněnými druhy rostlin, které se nemohou trhat. Do seznamu pak můžeme přidat i zvířata, hmyz nebo věci, které sbírat nelze.

Potřebujeme:

• barevné listy
• kousek dřeva
• nůžky
• napínáčky

Jak na to:

Nejdříve si nasbíráme barevné listy, které připomínají plameny. Případně můžeme tvar upravit nůžkami. Můžeme se při tom bavit o tom, jakou barvu mají plameny skutečného ohně.

Poté listy uspořádáme a připevníme napínáčkem např. ke kousku kůry. Jednoduchá dekorace je hotová. A jak si budeme hrát dál?

Můžeme třeba:

• skákat přes oheň
• tančit okolo něj
• uvařit nebo upéct si na něm imaginární jídlo
• zazpívat si kolem něj

Nebo si povídat:

• Co máme na ohni rádi?
• Čeho se na ohni bojíme?
• Kde a jak můžeme oheň dělat?
• Co bychom ohni chtěli sdělit?

A plachtíme, tedy jedem. Rádi byste se s dětmi dostali ven, ale ty si, jak na potvoru, zrovna v pokojíku začaly hrát s legem? Jak to vyřešit a nevyrušit je v hraní? Zkuste vzít lego s sebou na zahradu nebo do parku a pusťte se do vědeckého experimentu, při kterém budete společně zkoumat větrný pohon.

Potřebujeme:

• lego autíčka a pasažéři
• papírovou čtvrtku
• nůžky
• izolepu

Jak na to:

Sestavíme si z lega jednoduchá autíčka, u zadních kol by měla být vyšší, aby se na ně dala dobře umístit plachta. Plachtu přilepíme izolepou (vyzkoušet můžeme i přírodní materiály). Pak do aut vybereme ty správné pasažéry, kteří zvládnout řízení s větrným pohonem. Děti určitě vědí, kdo z jejich panáčků se na řízení ve větru hodí a kdo by to nedal.

A jdeme závodit! Připravit se, pozor a fouknout! Komu jelo auto dál, kdo fouknul víc? Když je chuť a čas, můžeme se pustit do měření délky jízdy, zkoušet různé povrchy a materiály na výrobu plachet.  Závodění lze rychle přeměnit na záchrannou misi nebo útěk před větrným tornádem, aby hra byla tvořivější a ne tak soutěživá. Máme-li štěstí na větrný den, můžeme vyzkout, jak si s auty poradí vítr.  

Větrné lego plachtění je skvělou badatelskou příležitostí, děti si najednou všímají více sklonu, nerovností, překážek v terénu nebo rozdílů v konstrukci auta. Pokud jsme na zahradě, hodí se vyzkoušet jízdu na prkně. Bádání tak může pokračovat pokusy se sklonem a jeho vlivu na rychlost. Tuto rychlou legohrátku můžete samozřejmě hrát i doma, třeba po večeři s tátou a pořádně se u toho vydýchat.

Někdo se jich děsí, někdo je obdivuje. Ale rozhodně nás fascinují. Křehká a zároveň tak silná stvoření. Vyrobte si hravého podzimního pavoučka.

Potřebujeme:

• vhodné přírodniny
• drátky, špejle či provázky
• fixa
• papírová páska (není nutné)

Jak na to:

Stačí na procházce posbírat vhodné přírodniny. Oříšky, kaštany, žaludy či jiné plody. Přidat větvičky, provázky či drátky jako nožky.

Fixou můžeme pavoukovi domalovat očka či jiné znaky. A hurá si hrát či zdobit.

Z provázku můžeme pavoukovi také vyrobit pavučinu.

Někdo se jich děsí, někdo je obdivuje. Ale rozhodně nás fascinují. Křehká a zároveň tak silná stvoření. Vyrobte si hravého podzimního pavoučka.

Potřebujeme:

• přírodní provázek
• rovné klacíky
•  

Jak na to:

Stačí najít venku 4 nebo tři podobně tlusté a dlouhé suché větvičky. Svázat je ve středu a provázkem či vlnou obmotávat vzniklou osnovu. Stále dokola do šroubovice. Není třeba dělat uzly, stačí dobře utahovat a obtočit vždy 2x kolem větvičky. Menším dětem můžeme pomoci začít a ony pak dokončují. Na konci zavážeme uzlík na některé z větviček.

Teď začíná ta akčnější část. Když je pavučina hotová, musíme najít vhodné místo na umístění. Hurá na to. Na stromě, v keřích, na zemi. Kde všude si pavouci vyrábí své pavučiny? Nakonec můžeme do pavučiny umístit i pavouka. Nebo si během procházky do pavučiny zaplétáme přírodniny pro ozdobu či vzpomínku, co vše jsme zažili.

TIP: Doma si pak můžeme pavučinou vyzdobit zeď, okno či dveře.

Potřebujeme:

• šátky či jiné kusy lehké látky

Jak na to:

1. NARŮSTAJÍ NÁM KŘÍDLA

Velké šátky nebo kusy látky si děti připevní na záda a ruce. Hodí se použít provázky, gumičky, pevné kolíčky. Nejlépe fungují větší šátky a lehké vzdušné látky připevněné za zápěstí a za krkem (například na tričku mezi lopatkami). 

2. LET

Není třeba dětem nic dlouze vysvětlovat, samy rychle vylétnou. Raději si předem domluvte území, kam až mohou dolétnout, a pak ať se vrátí. Pokud děti chtějí a mají, mohou si nasadit svou ptačí masku. Je skvělé nechat děti jen tak si poletovat a hrát v ptačí roli. Můžeme pozorovat, jak si užívají volnost a let ve fantazii. 

TIP: TVARY KŘÍDEL

Pokud to děti láká, na prolétnutí navážeme povídáním o různých tvarech křídel, k čemu a jak je ptáci používají, z čeho jsou postavena, jak se liší zbarvením atd. 

Potřebujeme:

• sklenice
• voda
• popisovač
• podzimní barevné listí

Jak na to:

Cíl:
-          Objevit, jakou barvu vytvoří z vody podzimní listí
-          Vyzkoušet si dlouhodobé bádání

Pomůcky: podzimní barevné listí, sklenice, voda, popisovač

Podzimní listí má nekonečnou paletu barev. Navíc se zbarvení listů v průběhu podzimu mění. Většinu roku mají listy listnatých stromů zelenou barvu. Proč to tak je? Ano, je to kvůli zelenému barvivu (chlorofylu), díky kterému mohou listy zajišťovat fotosyntézu (fotosyntéza získává energii ze slunce k výrobě cukrů z CO2 a vody). Na podzim přestávají stromy chlorofyl v listech vytvářet a postupně tak můžeme vidět další barviva, která jsou v listech. Ve žlutých listech jsou karotenoidy, v červených listech převládají antokyany, v hnědých pak melaniny. V listech je vždy více barviv a díky jejich kombinacím vzniká celá úžasná škála podzimních barev.

Vyzkoušíme si jednoduchý pokus, při kterém zkusíme zachytit barvy listí do vody.

Nejprve vyrazíme ven a posbíráme barevné listí - ideálně několik barev (zelená, hnědá, žlutá, červená, oranžová). Listy si rozdělíme podle barev. Roztříděné listy dáme do sklenic podle barev a zalijeme vodou. Pak sklenice zavřeme a případně označíme.

Po týdnu, ideálně po čtrnácti dnech sklenice otevřeme a opatrně vyndáme listí. Jak moc se voda obarvila? Které listy daly nejintenzivnější odstín? Změnila se barva listů? 

TIPY: Pokud chcete, můžete do vody na začátku pokusu nalít i trochu alkoholu, který pomůže uvolňování barviv. Pokud chcete pokus urychlit, můžete v úvodu listy povařit nebo zalít horkou/teplou vodou. Alkohol i horká voda pomáhá rychlejšímu uvolňování barviv (narušuje buněčnou strukturu a výměnu látek v listu). Barviva rychleji opustí list a uvolní se do vody.

Celou badatelskou lekci s doprovodnými informacemi a tipy najdete zde.

Pokud vás lákají další hry a objevování s listím, můžete se zanořit do inspirace na našem blogu.

Potřebujeme:

• nůžky
• papír, tužka na nákresy (není nutné)
• lihová fixa (není nutné)

Jak na to:

Na procházkách posbírejte velké listy (javor či platan jsou ideální). A rovnou venku (pak není třeba tolik uklízet), přeložte list na polovinu a vystřihněte tvar netopýra. Pokud potřebujete, inspirujte se různými tvary v našich nákresech. Pak hurá do her. Děti se mohou proběhnout s netopýrem v ruce. Představovat si jak létají a orientují se jen podle zvuku (echolokace).

TIP: Raději pracujte s pevnějšími a čerstvějšími listy. Suché už dost praskají.

Potřebujeme:

• jablka nebo kořenovou zeleninu
• nůž
• troubu v kuchyni

Jak na to:

I pokud zrovna neslavíte Halloween, můžete si vyzkoušet tuhle legraci. Stačí rozpůlit jablka, brambory, řepy, mrkve... vyřezat do nich nožem strašidelné obličeje a upéct v troubě. A pokud bude ovoce a zelenina nasbíraná venku, bude jistě o to lépe chutnat!