Vytvořme si malé ptačí divadélko. Stačí si vybrat herce a pustit se do hry. Při vymýšlení děje může děti inspirovat skutečný život ptáků - co řeší, s čím se setkávají? Ale kdo chce, může do programu divadla zařadit i třeba aprílovou absurdní komedii...

Potřebujeme:

• černobílé obrázky ptáků na tvrdším papíře
• pastelky, vodovky, tužky...
• nůžky
• lepenka
• větvičky
• dalekohled na pozorování skutečných ptáků nebo atlasy na určování

Jak na to:

Namalujeme si obrázky ptáků nebo si vystřihneme černobílé obrázky z pracovního listu. Doporučujeme použít černobílé, aby je děti mohly vybarvovat, a znovu pozorně hledat, jaké barvy jednotlivé druhy mají. 

Když jsou ptáci vybarvení, stačí nalepit na větvičky, které venku najdeme, a může se zkoušet. Kulisy nám nabízí sama příroda.

Děti často baví víc zkoušení a hraní si s ptáčky, než výsledné hraní divadla. Je možné, že k němu ani nedojde. I to je v pořádku. Přínosný je zde proces hraní rolí ptáčků v příbězích, které děti viděly v přírodě nebo které si vymyslí.

Pozorování ptáků nabízí zklidnění, ale i nadšení a vzrušení, když vidíme příběhy přírody odehrávající se přímo před našima očima.

Potřebujeme:

• krmítko nebo jiné místo navštěvované ptáky
• dalekohled
• pokud chceme, tak pracovní listy
• případně atlasy na určování

Jak na to:

Najdeme si v okolí místo navštěvované ptáky (např krmítko, ale i vhodné keře), pohodlně se usadíme, zklidníme, a pak už jen obdivujeme opeřence kolem nás.

Případně můžeme zaznamenávat, kolik a kterých ptáků jsme zahlédli. Zajímavé může být i naučit se je rozpoznávat po hlasu.

Doporučujeme např. online atlas ptáků od Českého rozhlasu nebo aplikace na určování ptáků z článku APLIKACE, KTERÉ TÁHNOU VEN na našem blogu. 

Doplnit na jaře krmítka - ano či ne?

Dle výzkumů známého německého ornitologa Petera Bertholda můžeme ptáky přikrmovat po celý rok. Kvůli úbytku přirozené potravy (zejména úbytek hmyzu) totiž stavy některých druhů dramaticky klesají a přikrmování je tedy namístě. Hlavně v období krmení mláďat (jaro, léto) je pro ně často náročné sehnat v daném místě dostatek potravy jak pro mladé, tak pro sebe, a krmítko jim v tomto může výrazně pomoci.

Pro menší děti je ideální doplnit pozorování a malování skutečných ptačích druhů o nové vymyšlené. Děti milují barvy a rády vymýšlí mnohobarevné nové druhy ptáků. Podpořte je, ať k svým novým druhům vymyslí název ptačího druhu a připojí i pár informací o jejich životě.

Potřebujeme:

• tužší papíry
• tužky, pastelky, vodovky... atd.
• lepenku, pokud chceme lepit ptáčky k větvičkám

Jak na to:

Když jsou nové ptačí druhy domalované, mohou si je děti navzájem představit, jak se jmenují, co jedí, kde hnízdí, zda přezimují u nás, zda v zimě odlétají. Děti mohou zahrát i kratičké představení z ptačího života a vyzkoušet roli komentátora, jako David Attenborough.

Na jaře mají všichni napilno. Ptáci obhlížejí domovy, které po vyvedení svých mladých opustili. Pouštějí se do oprav nebo staví nová obydlí. Kolik práce dá postavit takové ptačí hnízdo a jak je možné, že se tak křehká stavba nerozpadne? Vyzkoušíme si to!

Co budeme potřebovat:

• cokoliv, z čeho se dá postavit hnízdo, např. větve, kameny, suchá tráva, rákosí, pikniková deka

Jak na to:

Brzké jaro je ideální čas na hledání vhodného stavebního materiálu, jak ma zahradě tak ve volné přírodě. Po zimě najdeme venku spousty sušin a polámaných větví. Lesy jsou mnohem lépe prostupné. Dostaneme se i do míst, která jsou přes léto zarostlá kopřivami a mlázím. Na stavbu ve volné přírodě nikdy nepoužíváme živé větve stromů a keřů. Pracujeme jen s odumřelými částmi rostlin a s tím, co najdeme na zemi. 

A teď už hurá stavět! Odvážně a směle. Možnosti jsou nekonečné.

Děti budou možná překvapené, kolik dá taková stavba hnízda práce. O to víc budou obdivovat ptáky, kteří si na svých hnízdech pěkně zamakají.

Pozorování ptáků nabízí zklidnění, ale i nadšení a vzrušení, když vidíme příběhy přírody odehrávající se přímo před našima očima.

Potřebujeme:

• papíry
• podložky
• tužky, pastelky...
• pracovní list Vodní opeřená sledovačka
• případně dalekohledy, určovací klíče, (fotoaparáty)...

Jak na to:

1. ODHAD

Ve třídě, doma nebo cestou k vodě děti samostatně nebo ve skupinách zapíší svůj odhad, které ptáky u vody asi uvidí + připojí odhad jejich zbarvení. Stačí jen naznačit barevné skupiny peří, není třeba vybarvovat důkladně. Je to jen odhad, který startuje větší zájem o pozorování.

2. POZOROVÁNÍ

Na vhodné lokalitě, kde lze pozorovat vodní ptáky, se rozdělte do menších skupinek. Pokud máte dalekohledy (děti si mohou donést i vlastní z domova), rozdělte děti tak, aby byl každé skupině alespoň jeden.

3. ÚKOLY PRO SKUPINY

• pokusit se určit druhy ptáků;
• zaznamenat jejich zbarvení;
• sledovat chování ptáků (jak se pohybují po vodě, jak se krmí, hierarchii atd.).

4. DISKUZE

Po pozorování, před návratem do školy nebo domů, rychle sdílejte zážitky a záznamy ve skupinách. Porovnávejte určení druhů, zbarvení, zápisky o chování ptáků. Společně hledejte shodná pozorování, nebo sdílejte, co komu uteklo/uletělo, co kdo neviděl. Můžeme přidat diskuzi o tom, čím je vhodné ptáky krmit a co jim může uškodit.

Pozorování ptáků nabízí zklidnění, ale i nadšení a vzrušení, když vidíme příběhy přírody odehrávající se přímo před našima očima.

Potřebujeme:

• papíry
• podložky
• tužky, pastelky...
• pracovní list Městský ptačí detektiv
• případně dalekohledy, určovací klíče, (fotoaparáty)...

Jak na to:

1. ODHAD

Ve třídě, doma, nebo cestou do zastavěné lokality děti samostatně nebo ve skupinách zapíší svůj odhad, které ptáky v takovém místě objeví.

2. DETEKTIVKA ZAČÍNÁ

Dnešní pozorování ptáků bude jiné. Dnes si děti nezkouší roli ornitologů-pozorovatelů, ale spíš detektivů. Pátrá se nejen po ptácích, ale i po stopách jejich výskytu (peří, stopy, zbytky hnízd, vývržky atd.). Hledají DŮKAZY, podle kterých můžou určit druh ptáka, který se vyskytuje blízko lidských obydlí, i když ho nezahlédnou.

3. DETEKTIV V AKCI

Proto sledujte nejen pohyb na nebi, ale i vytvořená (možná již opuštěná) hnízda v korunách stromů či stopy v bahně během cesty. Pokud to bude možné, můžete na vhodném místě (v parku, na náměstí) dát po skupinách dětem/studentům rozchod. Po návratu v domluvený čas sdílejte, co jste vypátrali. Cílem je zmapovat co největší území hustěji obydlené lidmi a důkladně prozkoumat důkazy o přítomnost ptáků. Případně dokázat, o který druh se jedná.

4. DISKUZE

Po pozorování, před návratem do školy, rychle sdílejte zážitky a záznamy ve skupinách. Porovnávejte určení druhů, zbarvení, zápisky o chování ptáků. Společně hledejte shodná pozorování, nebo sdílejte, co komu uteklo/uletělo, co kdo neviděl, sestavte seznam druhů ptáků žijících v blízkosti člověka.

Jak udělat z „obyčejné“ procházky do lesa dobrodružství?

Jak nalákat ven děti (nebo dospěláky), kteří se nechtějí jen tak procházet, ale potřebují mít nějaký cíl, úkol, a nejlépe po něčem pátrat?

Vydejte se na „lov“ samorostů.

Co jsou to samorosty? 
Když se v lese rozkládá strom, některé jeho části, často kořen stromu, ale třeba i „uzlovitá“ pokroucená větev, vydrží déle. Okolní dřevo se rozloží a zůstane jen tvrdší jádro (nebo části, které nebyly vystaveny náročným podmínkám apod.) - samorost. Z některých druhů stromů, např. z dubů, vznikají častěji.

Tyhle pokroucené a trošku tajemné kousky dřeva nenajdeme na každém kroku. Stejně jako třeba divoká zvířata se vyskytují jenom někde a musíme mít štěstí, abychom na nějaké narazili. Nic pro netrpělivé. O to větší ale může být radost z nálezu.

A co s ním?
Nejdříve je dobré samorost opatrně prozkoumat, jestli v něm (nebo pod ním) někdo nebydlí a případně ho radši nechat na místě.

Poté si můžeme třeba představovat, že je to nějaké tajuplné zvíře, doplnit mu oči, uši, ocas, rohy, křídla apod. Nebo mu v lese vytvořit hnízdo, pelíšek...
Nebo z něj vytvořit domeček pro skřítky, případně nějaké hračky, co máme s sebou.
Pokud se nám některý nalezený kousek obzvlášť líbí, můžeme si ho vzít domů jako suvenýr. Nechat jen tak, nebo ho očistit, vyhladit a natřít včelím voskem.

Žádný samorost není k nalezení?

Nevadí, zajímavé tvary a zvířata můžeme hledat i jinde. Třeba v kamenech, kůře, mracích, stínech…

TIP: Doufáme, že vás to bude nejvíc bavit venku. Pokud ale chcete na atmosféru samorostů navázat i u počítače nebo třeba nalákat děti, které je těžké od monitoru odtrhnout, doporučujeme zahrát si poetickou počítačovou hru Samorost (zdarma).

Vyrazit do lesa, na louku, nebo zkrátka do zeleně, je skvělé, ale nejde to úplně pokaždé. Zábavu i pohyb si ale můžeme dopřát i na chodníku nebo asfaltu na dvorku nebo před domem / školou. S křídami se dá vymyslet spousta aktivit. Skákací panák, bludiště, jen tak kreslit... 
A tady nabízíme pár nápadů s geometrickými tvary, které snadno vyrobíme s trochou kreativity nebo pomocí papírové pásky.

Potřebujeme:

• rovný asfaltový nebo betonový povrch
• barevné křídy
• papírová páska
• provázek
• případně pravítka, krabičky... (viz dále)

Jak na to:

První výzva - jaké známe tvary? Jak je nakreslit, aby byly co nejpřesnější? Jak uděláme čtverec? Jak kolo? Ať děti zkusí navrhnout postup. Papírovou pásku si zatím necháme na později. Čtverce a obdélníky možná zvládneme vytvořit obkreslováním vhodných krabiček? Kružnici snadno vytvoříme improvizovaným kružítkem - stačí křídu přivázat k provázku, druhý konec provázku pevně držet na zemi a obkroužit křídou kolem.

Poté můžeme ukázat kouzlo s papírovou páskou - je to snadný způsob, jak vykouzlit zajímavé tvary s nejmenšími dětmi. Z pásky na zemi vytvoříme tvary. Děti mají za úkol tvary křídami vybarvit a pak pásku odstranit. To je kouzlo! 🙂

Snažíme se pásku co nejvíce recyklovat, ať nevyplýtváme celou roli (když ji nezmuchláme, jde ta samá využít víckrát).

HOP NA ČTVEREC!

Když máme kolem sebe dostatek různých tavrů, můžeme se trochu rozhýbat a procvičit se - stačí, aby vedoucí hry vykřikoval, na co je právě potřeba skočit - hop na čtverec, hop na trojúhelník!

Nebo si můžeme zahrát na babu s domečkem. Ale pozor, domeček se mění! Chvíli je to obdéník, chvíli kruh...!

SKÁKACÍ ČÍSELNÉ BLUDIŠTĚ

Se staršími můžeme na asfaltu také vytvořit celou síť polí, na každé pole napsat číslici. Pak můžeme hrát různé počítací hry:

• Přeskákejte přes pole pouze po lichých/sudých číslech
• Skákejte po násobcích 2, 3…
• Jeden skáče po číslech a říká, kolik musel přičíst nebo odečíst
• To samé, jen to zapíše na papír a předá někomu dalšímu - ten pak musí danou trasu najít.
• Na papíře máme napsaná znamínka, např. + - +  - * / a cílem je najít takovou trasu, aby byl výsledek co nejnižší/nejvyšší

Tip: Při kreslení polí jsme také použili papírovou pásku, měli jsme pak pole hezky rovná, ale není to vůbec nutné.

9. 4. je Mezinárodní den jednorožců. Vyhlásili ho jednorožčí nadšenci. Pojďme to vzít jako pozvánku ven! 

Potřebujeme:

• fantazii
• případně jednorožce, které můžeme vzít ven

Jak na to:

VEM JEDNOROŽCE VEN

Máte doma jednorožce? Plyšového, plastového, jednorožčí čelenku? Vemte ho ven! Ukažte mu okolí domu, školy, vemte ho na výlet. Možná vzniknou i nějaké vtipné fotky... a třeba i hezká každoroční "netradiční" tradice.

Že žádného nemáte? Můžete si ho třeba nakreslit... a nebo přijmout druhou výzvu - hledat jednorožce venku. 

HLEDEJ JEDNOROŽCE

Stačí chvíli nebrat svět moc vážně a zapojit nadsázku a fantazii - v čem můžeme vidět jednorožce? Připomíná nám nějaký mrak jednodožce? Nebo stín? Nebo kousek kůry? Vyrobíme si jednorožce z kamínků? Z mechu, ze sebe? Jaké zvuky asi jednorožci dělají? Třeba je uslyšíme, když se na chvíli ztišíme?

Stromy ke svému životu potřebují půdu, ta musí být většinou kvalitní s dostatkem živin. Ty v ní mimo jiné obstarávají žížaly a další půdní živočichové. Víte, že právě žížaly patří mezi nejvýkonnější stavitele tunelů na světě? Jednoduchý tunelovací pokus vám dokáže, že je tomu opravdu tak.

Potřebujeme:

• plastová lahev
• zemina, písek a listí
• potravinářská folie
• tmavý papír
• 3 žížaly

Jak na to:

Seřízněte vrchní část plastové lahve. Lahev naplňte střídavě vrstvami hlíny a písku. Navrch položte suché listí a nalijte trochu vody, aby byla půda vlhká. Do láhve opatrně vložte 3 žížaly. Vršek lahve zakryjte kuchyňskou průsvitnou fólií a udělejte do ní několik provzdušňovacích dírek. Kolem láhve nalepte tmavý papír. Láhev postavte na zastíněné místo. Udržujte půdu vlhkou, pravidelně žížaliště zalévejte (ale nepřelévejte, aby se žížaly neutopily!). Přibližně po dvou týdnech odstraňte tmavý papír.

A co se stane? Žížaly půdu promíchají a vytvoří tunely. Tak to jsou opravdu velcí tuneloví stavitelé! Po pokusu žížaly vraťte do půdy. Hlínu přidejte k rostlinám, které doma pěstujete nebo ji odneste ven do záhonu nebo ke svému oblíbenému stromu.

Něco navíc:

Pro akční průzkumníky máme ještě jeden rychlotip na bádání přímo v terénu. V jednoduché lesní laboratoř si vystačíte s bílým listem papíru a  můžete se pustit do pozorování života v tlejícím listí. Odeberte spodní vrstvu spadaného listí, rozložte ho na papír a hned uvidíte, jak se to začne rojit. V tlejícím listí žijí hlavně roztoči, mnohonožky, stonožky a další půdní živočichové. Ti pomáhají listí rozkládat a vytvářet z něj prospěšný humus.

Zdroj:

Aktivita je čerpána z materiálu Krajina pod lupou programu GLOBE.

Malování vodou patří k aktivitám, které děti pohltí na nekonečně dlouhou dobu. Mohlo by se zdát, že to bude fungovat stejně jako vodovky, ale děti jsou při malování vodou mnohem kreativnější a mají větší odvahu experimentovat. Většinou to končí tím, že máte pomalovanou celou terasu, což ovšem vůbec nevadí, protože o úklid se vám postará sluníčko. Veliká radost je, že pomůcky vás nic nestojí. Potřebujete pouze vodu, suchý povrch a štětec. Starším a zkušenějším výtvarníkům nabídněte dešťové graffiti. Pomocí papírových šablon lze na chodníku vykouzlit znamenitá díla. 

Potřebujeme:

• štětce, kelímek

• velký arch papíru

• pastelky, nůžky

• rozprašovač na vodu

• déšť

Jak na to:

Na malování vodou neexistuje návod, vybavte děti štětcem, natočte jim vodu z kohoutku a nechejte je pracovat. Budete překvapeni jejich kreativitou. Když máte pocit, že si neví rady, ukažte jim různé způsoby "malování" jako je cákání, prskání, šplíchání, rozstřikování... Uspořádejte cákací soutěž. Kdo dokáže kapku vody poslat co nejdál? Hledejte různá místa, na která se dobře maluje. Při slunečném počasí stopujte, jak dlouho sluníčku trvá vodu z povrchu vysušit. Možností je spousta.
Dešťové graffiti si nejdříve vyzkoušejte "nasucho". Na velký arch pevnějšího papíru nakreslete jednoduché tvary, opatrně je vystřihněte nebo vyřízněte řezákem. Položte šablonu na suchý hladký povrch (betonová terasa, chodník nebo asfaltový plácek před domem), v rozích je dobré ji zatížit kameny.
Naplňte rozprašovač vodou a pusťte se do sprejování. Otestovanou šablonu pak můžete vyzkoušet za deště. Jakmile se schyluje k dešti, vyběhněte ven a položte šablonu na vybraný plácek, o sprejování se postará déšť.

Jak voní příroda právě teď? Vydává víc vůně meduňka nebo jehličí z borovice? A proč některé rostliny nevoní vůbec nebo naopak voní velmi odpudivě? Zkuste nachytat vůně z vaší zahrady, parku nebo lesa do kelímku a vyrobit si svůj originální přírodní parfém. Vaše čichové buňky se rády zapojí do pořádného tréninku.

Potřebujeme:

• papírovou čtvrtku na výrobu kelímku
• případně papír na poznámky a tužku

Jak na to:

Nejdřive si poskládejte papírový kelímek na míchání parfému (jednoduchý video návod najdete ZDE). Nechce se vám do skládání? Dobře poslouží i papírový sáček nebo obyčejný papírový nebo plastový kelímek.

Na zahradě, v parku nebo v lese nasbírejte vzorky přírodnin, které zajímavě voní (např. listy bylinek, okvětní lístky kvetoucích rostlin nebo keřů, větvičky z jehličnatých stromů). Vždy si utrhněte jen malý kousek.

Vše smíchejte dohromady v kelímku nebo v sáčku a přivoňte si. Co vám vůně připomíná, jak by se mohl váš parfém jmenovat? Vymyslete název, přidejte popis a taky si napište tajný seznam přísad - psst nikomu neukazovat. Zapojte do výroby parfémů celou rodinu nebo kamarády, pak můžete hádat, jaké ingredience kdo použil.

Máte doma malé dobrodruhy, které už klasické vycházky do lesa nudí? Spíš než na poklidný rodinný výlet by chtěli vyrazit třeba na cestu džunglí? Muset přeskakovat liány a mít se na pozoru před tygrem? Jenže vy v okolí nic takového nemáte? Pravou džungli asi ne, ale místa, kde můžete zažít výzvy a dobrodružství jistě ano.

O čem hra je:

Co takhle někdy opustit cestu a jít chvíli lesem přímo za nosem? Možná budete muset přelézat padlý kmen, prodrat se hustníkem nebo přeskakovat rozbahněný potok. Možná narazíte na kopřivy nebo dokonce na ostružinové šlahouny. A možná u toho zažijete radost z překonání překážek, důvěru v pomoc ostatních nebo si třeba všimnete zajímavých detailů, rostlin, zvířat... na které byste při chůzi po cestách vůbec nenarazili.

Jak na to:

Pokud jste v lese (nebo jinde v přírodě) a zrovna máte dobrodružnou náladu, tak hurá na to:

Určetě si směr. Možná v okolí vidíte něco, co vás zaujalo, a chcete se tím směrem podívat. Nebo nechte rozhodnout náhodu – stačí vyhodit do vzduchu zašpičatělý klacík – kam po dopadnutí ukazuje, tam povede vaše cesta. A pak už vás čeká jen výzva: držet směr a neuhnout. Jasně, někdy to asi nepůjde, jistě si ale sami nastavíte pravidla tak, aby cesta byla bezpečná a přitom zůstala výzvou.

Je dobré udržet atmosféru spolupráce - jsme v tom všichni společně. Hra je skvělou příležitostí učit se spolupracovat, pomáhat mladším, slabším, mít ohled na ostatní.

A jak daleko jít? Můžete si nastavit časový limit, jak dlouho přímo za nosem půjdete. Většinou stačí kolem 10 minut. Až limit vyprší, je hezké cestu zakončit malou oslavou – třeba si potřást rukama, že jsme to zvládli. Nebo sebrat na památku nějakou zajímavou přírodninu, která se tu zrovna nachází. (A pak už zbývá se jen vymotat z toho hustníku, ve kterém jsme skončili :-))

K nezbytné výbavě každého dobrodruha patří kompas, který nám pomůže zorientovat se v přírodě a na mapě. Jak kompas funguje? To nejlépe pochopíte, když si ho sami vyrobíte. 

Kompas funguje jen díky tomu, že naše Země je jeden velký magnet a přitahuje vše magnetické k severu, respektive k magnetickému pólu. Střelka kompasu je magnetická a ať jste kdekoliv, tak neviditelná síla zemského magnetického pole přitahuje střelku k Severnímu pólu.

Potřebujeme:

• špendlík nebo jehlu
• list ze stromu nebo keře
• misku s vodou (v přírodě lez využít kaluž nebo rybník se stojatou vodou)
• magnet

Jak na to:

Připravte si list - podložku pro střelku kompasu. Nalijte vodu do misky nebo se porozhlédněte v přírodě po kaluži. Teď přichází nejdůležitější krok, je potřeba zmagnetizovat jehlu. To uděláte tak, že přejedete magnetem po jehle od špičky k oušku, nejméně 20 krát.

POZOR magnet musíte vést jen jedním směrem, nikdy nepřejíždějte tam a zpátky. Položte list na vodní hladinu a na něj umístěte jehlu. Špička jehly by se měla s listem sama natočit k severu.

Dobrodružná výprava do světa větrných draků a vaků. Kdo byl někdy dál ve světě, mohl tuto větruši potkat pod tajemným názvem KOINOBORIE. Když s malou rybkou s velkou hubou na nitích zavěšenou popoběhnete, bude i létat a vlát k radosti celého okolí.

Potřebujeme:

• ruličku od toaletního papíru
• barevné papíry
• pastelky nebo fixy
• nůžky
• tyčinkové lepidlo
• zbytky vlny nebo krepový papír
• děrovačku

Jak na to:

Na tělo rybodraka použijte ruličku od toaletního papíru. Z barevného papíru nastříhejte různé tvary, kterými tělo ozdobíte. Nezapomeňte na oči. Pomocí děrovačky vyražte na jedné straně roličky několik dírek na ocas (třásně z vlny) a na druhé straně si připravte dvě dírky pro uchycení. Z vlny nastříhejte cca 30 cm dlouhé třásně a ty postupně navlékněte do připravených dírek. Nakonec provlečte delší vlněný provázek u „huby“ rybodraka, udělejte ho dostatečně dlouhý, bude vám sloužit k řízení letu. Aby se rybodraci vznesli, bylo by potřeba opravdu silný vítr. Vyhrajete si s nimi i v bezvětří, ale pohonem bude váš běh. Otestujte to na zahradě nebo v parku.

Tip na zjednodušení:

Místo vlny použijte na ocas krepový papír, odpadne vám práce s děrovačkou a provlékáním vlny. Nastříhané krepové proužky nalepte do vnitřní části ruličky tyčinkovým lepidlem. Navíc krepák ve větru vydává příjemný šustivý zvuk. Místo papíru zkuste použít spadané listy, rybodrak tak bude maximálně recyklovatelný.

Mami, kdy už tam budeme? Mě už bolí nožičky. Proč je to furt do kopce? Já už nemůžu! To jsou chvíle, kdy trpělivost rodičů prochází zatěžkávací zkouškou a je čas rozpustit nudu a únavu do her. Máme jich pro vás pěknou řádku. Díky tipům z facebookové skupiny Jděte ven jsme ty naše ověřené doplnili o další a tak vás už žádné kňourání na cestě nemůže ohrozit.

A,B,C slovní hry
Pilujte abecedu a znalosti všech generací, protože za chůze to lépe myslí. 

• Slovní fotbal, klasika všech klasik.
• Státy abecedy. Kooperativní hra, kdy si všichni výletníci snaží vzpomenout na názvy států, které začínají na A,B,C…
• Věty na jedno písmeno (Anna a Adam aplaudovali Americe. Bláznivá beruška bombardovala Berlín atd.).
• Až poletím na Měsíc, vezmu si. Hráči postupně přidávají slova podle abecedy a ten, kdo je na řadě, musí zopakovat slova, která řekl hráč před ním.
• Hádej kdo/co jsem. Jeden si něco myslí (dle dohody, třeba osobu, pohádkovou postavu, město, stát….) a ostatní se otázkami ano/ne snaží zjistit řešení.
• Skupiny slov. Jeden říká různá slova a druhý se snaží uhodnout, co mají společného např. chleba, jogurt, brambory, polévka, pizza = jídlo.
• Hádanky. Pro menší děti fungují jednoduché hádanky, např: Je to malé zvíře, má to šest nohou, krovky. Co to je?
• Škola za pochodu. Trénujte se školáky vyjmenovaná slova, násobilku, angličtinu…

Živá učebnice
Cestou v přírodě se často najdou zajímavé příležitosti k učení např. poznávání stromů, bylin, orientace v mapě, systém hrází proti záplavám, proměny počasí a další.

Vypravěči
Vyprávění nekonečných příběhů, vymyšlených pohádek, vypravěč se na výletě nezastaví.

• Pět slov do příběhu. Střídejte se ve vyprávění krátkých příběhů. Jeden vybere 5 slov a druhý je zapojí do příběhu.
• Nekonečný příběh. Jeden začne s vyprávěním příběhu a další ho postupně rozvíjejí.
• Asociace. Jeden řekne slovo a druhý doplní slovem, které ho první napadne, např. červená, krev, nehoda, au, zakopnout, pozor atd. Je zajímavé poslouchat, kam se ubírají dětské myšlenky.

Písní proti trudomyslnosti

• Společné zpívání oblíbených písniček zaručeně zkracuje každou dlouhou cestu a taky pomáhá proti zvracení v autě. Vymýšlejte nové písničky nebo básničky podle toho, co kolem sebe vidíte.
• Klasické odrhovačky. Jedna a dva a tři a… deset a klobouk a hůl a chleba a sůl a Arizona. Kapitán Laudon. Chytil táta sojku. Máma mi dala korunu. A další hity až do zblbnutí.
• Přezpívaná. Rozdělte se na skupiny. Jedna začne zpívat, a když někdo z druhé skupiny uslyší slovo, které je v nějaké známé písni, začne ji zpívat. Cílem je dozpívat obě písně do konce.

Mapy, značky, hledačky
Starším dětem svěřte mapu (papírovou nebo mobilní), mladší zas mohou hlídat turistickou značku. Vyzkoušejte taky různé hledačky.

• Značkování křídou. Děti mohou malovat šipky nebo své originální značky pro ostatní po cestě. A když se jde stejnou cestou zpátky, tak je hledají.
• Zašifrovaná stezka. Pověříte jedno dítě nebo skupinku, ať jde napřed a značkuje cestu klackem nebo křídou. U každé značky mohou navíc psát šifry po písmenkách.
• Kdo dřív najde... šišku, kamínek, tekoucí vodu, pavučinu… Dívejte se kolem sebe a vymyslíte toho milion. Další tipy na hledačky najdete zde.
• Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku. Barvy se hledají v okolí trasy.

Přískokem vpřed
Ke startu, připravit, pozor, TEĎ! Na to zareaguje 90 % dětí, tak proč to někdy nevyužít, abychom se posunuli mílovými kroky dál na naší cestě.

• Počítací. Počítáme kroky, např. do stovky.
• Indiánský běh. Do deseti krokujeme, do deseti běžíme.
• Seběhy. Když je cesta z kopce, stačí se rozběhnout a dole jste raz, dva.
• Jdi jako zvíře. Snažte se napodobovat pohyb a chování různých zvířat. U nás je nejoblíbenější skunk!
• Povodeň. Bomba. Při povodni musíte vylézt alespoň metr nad zem, při bombě zalehnout nebo se schovat.
• Kdo bude první u další naučné tabule nebo turistické značky.
• Dlouhé schody. Kamínkem nebo šiškou hoď na co nejvzdálenější schod a hurá pro něj! A pak ještě a ještě a už jste nahoře.

Apky
Chcete-li, zapojte do výletů chytré aplikace, srdce milovníků technologií povyskočí.

• Geocaching
• Hranostaj - zásobník her
• Prozkoumejte článek Aplikace, které táhnou ven a Určování rostlin

Poklady
Poklad táhne malé i velké. V cíli nebo v polovině cesty schovejte malý poklad. Nemusí to být vždy dobroty. Naplňte pro změnu poklad drobnostmi, které děti zabaví na zpáteční cestě, např. balónek, křída, deníček….

• Pokladovka s frisbee. Cestou házejte frisbee na různá místa a po každém hodu nechejte děti podrobně prozkoumat, jaký poklad se schovává pod frisbee talířem. Může to být krásně zbarvený list, třpytivý kamínek, lískový oříšek nebo třeba kvítek sedmikrásky. Tuto hru a další nápady na poznávání krajiny najdete v publikaci Krajina nápadů.
• Poklad pro skřítky. Na trase, kterou chodíte častěji, schovejte společně s dětmi malý poklad (třeba jen zajímavý kamínek nebo pár oříšků, přidejte i vzkaz) a příště zkontrolujte, zda tam pořád je.

Vymazlená bojovka
Jste nadšenci do bojovek a rádi si chystáte hry předem? Zmapujte si cestu a zajímavosti kolem a připravte pro děti úkoly, které budete plnit společně po trase výletu. Zkuste si taky někdy otočit role, a vyzvěte děti, ať připraví bojovku pro vás.

Seznam her na klíčenku
Stáhněte si hry z Jděte ven v pdf, rozstříhejte, zalaminujte, vyzdobte samolepkami a zavěste je na kroužek od klíčů. Nápady budete mít pořád při ruce. 

Netopýři začínají létat za soumraku... to  bude doba, kdy vyrazíme ven i my (a možná nějakého toho netopýra dokonce potkáme).

Potřebujeme:

• světýlka, pokud se rozhodnete pro čajové svíčky ve sklenici, nezapomeňte na sirky nebo zapalovač, využít se dají i elektrické svíčky či svítící náramky
• kartičky, které se budou hledat
• tmu nebo alespoň šero
• kousek odvahy

Jak na to:

Rodič, popř. jiný starší hráč, nejprve rozmístí na předem stanovené a ohraničené místo (cestu, louku, zahradu) zdroje světla. Mohou to být čajové svíčky, nejlépe v zavařovací sklenici, aby nehrozilo vypuknutí požáru, elektrické svíčky nebo svítící náramky. Počet světel závisí na vašem výběru, ale 6 většinou úplně stačí. Ke každému světlu pak schová kartičku(y), a to podle varianty hry, kterou zvolí. Když je trasa připravena, což zabere asi 5 minut, hledači jdou potmě od světýlka ke světýlku. U každého světýlka se zastaví a najdou kartičku(y), kterou si schovají pro vyřešení závěrečného úkolu. Je-li zdroj světla na stanovišti slabý, mohou si pro prohlédnutí kartičky posvítit baterkou. Níže je ukázka dvou variant světýlkové hledačky. Ve skutečnosti je však variant velmi mnoho. Schválně, jakou vymyslíte vy?

Varianta pro nejmenší hledače (2-5 let):

Zvířátkové pexeso: ke každému zdroji světla schovejte dětem jednu z dvojice kartiček pexesa se zvířátkem, které si můžete stáhnout ZDE. Na konec trasy schovejte druhé dvojice. Hledači hledají kartičky s jednotlivými zvířátky. Vždy po nalezení zvířátka si můžete říct, jak se zvíře jmenuje, kde žije, popř. jaké vydává zvuky apod. Na konci nalezené kartičky přiřaďte k jejich dvojicím. Na pořadí nalezených kartiček nezáleží. Pexeso se vzpomínkou na dobrodružství venku pak můžete hrát kdykoli i doma.

Varianta pro starší hledače (5+)

Tajenka: ke každému zdroji světla schovejte dětem kartičku s písmenkem či slovem. Na konci hledači písmenka či slova seřadí a přečtou tajenku. Pořadí kartiček je vhodné označit čísly. Pokud máte chuť, může výsledek sloužit jako indicie, prozrazující, kde se skrývá poklad popř. další úkol.

Máte doma mladšího i staršího hledače?

Spojte obě dvě varianty a mohou hledat společně! Ke každému světýlku můžete kromě kartičky či kartiček od pexesa schovat i papírek se slovem. Poté, co hledači naleznou všechna slova, dozví se, kde je ukryt zbytek kartiček. Např. Na trase je 6 svíček. U každé svíčky jsou 2 kartičky pexesa a 1 slovo z věty „Zbylé kartičky jsou pod velkým dubem“.

Kuličky skutečně patří mezi nejstarší sporty v historii lidstva. Potvrzují to archeologické nálezy - například ve starověkém Egyptě byly v hrobkách nalezeny kuličky vyrobené z oblázků. Dříve se hrávalo s kuličkami vyrobenými nejčastěji z oblázků, jílu, kostí či mramoru. Právě mramor dal pravděpodobně kuličkám jejich název v angličtině (marble = anglicky mramor, marbles = anglicky kuličky).

Potřebujeme:

• pytlík hliněných nebo skleněných kuliček

Jak na to:

Hru hrají 2-4 hráči proti sobě. Cílem hry je vyhrát co nejvíc kuliček.
Nejdříve se domluví, s kolika kuličkami se bude hrát. Například každý se třemi. Každý postupně hodí své kuličky od čáry k důlku. Kdo je nejblíž nebo se trefil do důlku, bude začínat. 

Teď už se pokračuje cvrnkáním. Každý má jeden cvrnk, když se ale trefí do důlku, může cvrnkat dál. Na konci svého tahu si pak vezme všechny kuličky, které jsou v důlku. Pak hraje další hráč.
Cvrnk je pohyb pouze jednoho prstu, přičemž se smíte dotknout jen jedné kuličky. 

Můžeme hrát několik kol, kdo má na konci nejvíc kuliček, vyhrál.

Jaro je v plném proudu! Hurá! Ptáčci zpívají, kytičky kvetou a radují se z nich nejen lidé, ale především hmyzí mrňousci - opylovači. Chcete na chvilku proniknout do jejich světa a zjistit, co se děje v trávě, a které rostliny jsou právě v plném květu? Zajímá vás, kde mrňousci bydlí, čím se živí, s kým se kamarádí a co celé dny dělají? Snadno je objevíte, když se na chvíli stanete jedním z nich.

Vyrobte si jednoduchá tykadla a zahrajte si třeba na včelu, čmeláka nebo motýla. Dívejte se chvíli na svět jejich očima. Kde byste se asi schovali před ostrým sluncem nebo před deštěm? Kam byste si zašli na jídlo? A jak byste se pohybovali? Odpovědi na tyto otázky a ještě mnohem více na vás čekají v encyklopedii zvané příroda. Pozor! Mrňousci už čekají na své nové kamarády, tak tykadla nasadit a let z květu na květ může začít!

Potřebujeme:

• nůžky
• čtvrtku
• lepidlo
• pastelky, vodovky, fixy nebo barevné papíry

Jak na to:

Ze čtvrtky vystřihněte pruh na čelenku, dostatečně dlouhý na to, abyste jím objali obvod hlavy. Poté ze čtvrtky vystřihněte tykadla. Pruh i tykadla můžete vybarvit nebo polepit barevnými papíry. Oba konce pruhu slepte tak, aby vznikla čelenka padnoucí přesně na hlavu. Na čelenku zepředu přilepte tykadla.

Na přípravu materiálu mírně náročnější, zato však bytelná tykadla vyrobíte také z plastové čelenky a z „chlupatého“ drátku. Zkuste se poohlédnout doma, možná najdete nepoužívanou čelenku k „upcyklování“.

Zkoušeli jste už frkačku z pampelišky? Stébla jsou všude kolem nás. Překvapivě snadné je i vyrobit píšťalku ze suchých stonků křídlatky, případně jiných rostlinných dutinek.

Potřebujeme:

• pampelišky na frkačku
• stébla křídlatky na píšťalku

Jak na to:

FRKAČKA Z PAMPELIŠKY

Jednoduché, rychlé a zábavné. Utrhneme vhodně tlustou pampelišku. Natrhneme jeden kraj na 4 díly, druhý konec stlačíme mezi rty a foukáme. Chce to chvilku testování, ale jde to.

PÍŠŤALKA Z KŘÍDLATKY

Nejdostupnější jsou u nás suché duté lodyhy křídlatky. Ty lze snadno sbírat kdykoli během roku, nejsnadněji v zimě, kdy je stačí ulomit u země, svázat do otepi a odnést ke zpracování. Podobně poslouží i suchá stébla rákosu, ale v našich krajích nedosahují dostatečné síly. Základem všech typů fléten je část stonku z jedné strany otevřená a z druhé uzavřená kolénkem. Stonek ostřím nože nařízneme po obvodu a při současném tahu od sebe stonek ulomíme. Není-li okraj otevřeného konce dostatečně hladký, ořízneme.

Na vzniklou trubičku pak lze s úspěchem zapískat jeden tón. Výška tónu závisí především na délce píšťaly.

Obruče jsou v dětských hrách od nepaměti. Dětem nabízí mnoho různorodých her. 

Potřebujeme:

• obruče
• šátky

Jak na to:

S obručemi můžeme vyzkoušet nejen točení na různých částech těla, ale i hru na ostrovy a mosty v moři plném žraloků nebo různorodé prolézání.

Nebo ještě něco jiného: Stačí vzít ven obruče a pár šátků. Jednoduchým zavázáním vzniknou létací talíře i skvělé módní klobouky. Děti kolem vás jistě vymyslí další skvělé hry s obručí v šátku.

Oslavte Den Země venku. Nápadů, co dělat a do čeho se zapojit je jistě hodně. My nabízíme jednu nenáročnou aktivitu, kterou lze využít třeba se školní třídou.

Projdeme se venku, budeme objevovat, pozorovat a naslouchat - co by nám asi příroda říkala, kdyby mluvila lidskými slovy?

Potřebujeme:

• komiksové "bubliny" z tužšího papíru (lze je vyrobit až venku - v tom případě nůžky)
• tužky, fixy...
• případně lepenky a klacíky na uchycení "bublin"
• fotoaparát / mobil

Jak na to:

Úkolem je napsat na vystřižené bubliny různé hlášky, výkřiky, sdělení, co by nám asi mohla okolní příroda říkat, kdyby mluvila lidskou řečí. Cílem je zaostřit pozornost na nejbližší přírodní okolí a zamyslet se nad tím, co se tu děje - co tento kousek přírody, strom, rostlina apod. asi potřebuje? Co se jí líbí, co ji trápí, z čeho má radost, na co myslí, co ji vystihuje?

Fantazii a kreativitě se meze nekladou. Pokud je potřeba, můžeme na začátku dětem ukázat pár příkladů. Vymýšlet mohou např.:

• krátké "komiksové" či "akční" výkřiky
• oslavy jara, dne Země
• motivační citáty, aforismy
• prosby směrem k lidem
• informace, zajímavosti
• básně, zamyšlení, rozjímání...

Pokud (zejména menší) děti chtějí, mohou si z papíru vystřihnout i komiksové "oči" a vytvořit tak rostlinám, přírodninám či jiným objektům výraz.

Na závěr je hezké udělat krátké sdílení - projít si, co vytvořili ostatní, nechat na sebe jejich nápady zapůsobit a pak ve skupině sdílet dojmy.

Každý takový "hlas přírody" můžeme vyfotit (děti mohou přemýšlet i nad zajímavými kompozicemi - jak úhel či záběr ovlivní výsledný dojem sdělení?). Poté, např. už doma nebo ve třídě, si můžeme udělat krátké sdílení fotek nebo je třeba použít jako pozvánku do přírody. 

V České republice rostou stovky druhů divokých rostlin, které je možné konzumovat a mnohé z nich můžeme běžně najít na našich zahrádkách, nebo v parcích, kde je označujeme jako plevel. Pojďme si představit nejběžnější z nich a udělat si jarní salát z plevele. Kromě vitamínu, pohybu na čerstvém vzduchu si tak dopřejete i nevšední kulinářský zážitek. Můj nejoblíbenější recept jsou čerstvé byliny nahrubo nasekané smíchané s rajčaty, balkánským sýrem a olivovým olejem. Nic složitého.

Budeme potřebovat:

• Hodí se starší karimatka nebo prostěradlo, dále provaz nebo delší větev. Hru ale zvládnete na měkčím terénu i bez přípravy.
• Případně barevné křídy a kus volného chodníku na další hru

Jak na to:

Zásady sběru planých rostlin

Základní podmínka pro sběr jedlých rostlin z přírody je prostá a shoduje se zásadami sběru jedlých hub. Musíte vědět, které rostliny sbírat a kdy. Co bezpečně neznám, nesbírám! U planých rostlin, více než u těch kulturních platí, že všeho moc škodí. Zeleniny byly člověkem šlechtěny na objem a snadnou stravitelnost. Jejich těla mají větší obsah vody a méně ostatních látek, ať už pro nás prospěšných nebo ne. Divoké rostliny mají v sobě živiny koncentrovanější a víme, že i věci pro nás zdravé v nadměrném množství mohou být škodlivé.

Místo sběru 

Rostliny nesbíráme u exponovaných míst v parcích, u silnic nebo na záhoně kde jsme se do nedávna danou rostlinu snažili umořit herbicidy.

Čas sběru 

Zpravidla platí, že mladší rostliny chutnají lépe než starší. Aby sběr nebyl omezen jen na jarní měsíce, můžeme některé druhy průběžným zastřiháváním zmladit, a tím i v letních měsících podpořit růst čerstvých listů.

Bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), je rostlina z čeledi miříkovitých a jako plevel činí potíže zejména na zanedbaných záhonech. Vytváří rozsáhlou síť oddenků s vysokou regenerační schopností, kterými se množí, a tak pokud s ní chceme bojovat, je to zarputilý nepřítel. Lepší je se s ní smířit a využít jako zeleninu. Listy jsou 1 až 2 trojčetné, podlouhle vejčité a ostře pilovité. Květenství je uspořádáno do okolíku, okvětní lístky jsou bílé. Mezi miříkovitými je i pár druhů jedovatých, porto je potřeba být při sběru opatrný. Nesbírat na březích vod, kde jedovaté druhy zpravidla rostou. Všímat si tvaru listů a jestli má rostlina po vytržení oddenkatý kořen, to jiné druhy než bršlice nemají.

Jako jarní bylinka obsahuje velké množství vitaminu C, karotenoidů a cenných minerálů, jako železa a manganu. Podporuje látkovou výměnu (metabolismus) i uvolňování kyselých usazenin a jejich vylučování z těla – vede k odkyselení organismu. Blahodárně působí na pohyblivost kloubů a jejich regeneraci po dlouhé zimě.

Česnáček lékařský (Alliaria petiolata) roste v podrostu dřevin, na vlhčích živných půdách, ale i na okrajích záhonů. Je z rodiny brukvovitých, do které patří společně třeba s kedlubnou. Má chuť trochu po hořčici, jak ale název napovídá, chutí také připomíná česnek. Květy jsou bílé čtyřčetné, listy okrouhlé, na okrajích zubaté. Sbírají se mladé listy, které mají vysoký obsah vitamínu C a A. Zároveň česnáček působí protizánětlivě, pročišťuje močové cesty a podporuje funkci jater.

Česnek podivný (Allium paradoxum) v zahradách není vyloženě plevel. Svým vzrůstem a krátkou dobou vegetace příliš nikomu a ničemu nepřekáží. V parcích a ve volné přírodě už je méně vítaný, protože se jedná o nepůvodní, invazivní rostlinu, která na některých lokalitách může vytlačovat naše původní druhy jarních bylin. Je skvělou náhradou za česnek medvědí, který, díky své popularitě, je často sbírán nešetrně a nájezdy sběračů trpí. Česnek podivný se dá sbírat kdekoliv a v neomezeném množství. Třeba svahy parku na Petříně jsou ho plné. Listy by se od pohledu daly splést s nejedlými listy sněženek nebo ladoněk, česneková vůně je ale nezaměnitelná a splést se nedá.

Popenec obecný (břečťanolistý) (Glechoma hederacea) je léčivá, vytrvalá, až 30 cm vysoká bylina s okrouhlými zubatými listy a modrofialovými květy. Popenec roste hojně na okrajích lesů a křovin, podél cest a na stráních od nížin do hor.

Obsahuje velké množství tříslovin, silice, vitamín A, C a jiné.

Odedávna se uplatňuje v kuchyni i lidovém léčitelství. Ve středověku byl popenec považován za zázračnou rostlinu, chránící před morem a očarováním. Nať se sbírá v dubnu až květnu. Má příjemnou vůni a kořenitou chuť, s trochu fantazie připomíná bazalku. V Kuchyni se používá čerstvý i sušený. Přidává se do zeleninových salátů, karbanátků, polévek, nebo tvarohových pomazánek.

V lidovém léčitelství popenec podporuje chuť k jídlu a je vhodný pro osoby se sníženou žaludeční kyselostí. Má i hojivé účinky, působí proti průjmům.

Ptačinec prostřední (Stellaria media) patří do čeledi hvozdíkovitých. Je vysoký 10-30 cm. Roste celoročně. Je to jednoletá bylina. Listy na bázi zaoblené, vejčité, špičaté. Květy mají 5 bílých korunních lístků, hluboce dělených, dlouhých 3-5 mm.

Ptačinec je bohatý na vitamin A, a hlavně na vitamin C, éterické oleje, slizové látky a minerály. Vedle draslíku a kyseliny křemičité obsahuje, zinek, fosfor, hořčík a měď. Dá se sklízet a používat čerstvý do salátu skoro po celý rok.

Hlavně na jaře čistí tělo, povzbuzuje činnost ledvin a uvolňuje tuhé hleny z dýchacích cest.

Sedmikráska obecná (chudobka) (Bellis perennis) pomůže vám dovést váš salátový výtvor k dokonalosti, aby byl i pro potěchu oka. Přidejte na konec pár květů sedmikrásek. Nejsou jen krásné, ale obsahují řadu prospěšných látek na podporu jater a žlučníku. Jako odvar je lze použít i při zánětech dýchacích cest.

Článek pro vás napsal a dobrou chuť vám přeje Michal Plundra.

Tip:

Dostali jste chuť nejen na salát z plevele, ale i zkusit s bylinkami něco víc? Ještě jste si nestáhli Hravý herbář? Tak právě teď je ta pravá chvíle.

Jakým způsobem ptáci používají své zobáky? Pojďme si to vyzkoušet!

Potřebujeme:

• obrázky ptačích zobáků např. z atlasu ptáků
• nástroje (louskáček, pinzeta, síťka, kleště, nůžky, šroubovák - místo dláta... atd.)
• na výrobu zobáků: tužší papíry, nůžky, pastelky, tyčinkové lepidlo, sešívačku, gumičky

Jak na to:

1. NENÍ ZOBÁK JAKO ZOBÁK
Na začátku je dobré s dětmi zmapovat, co všechno ptáci jedí, čím se živí. Pak se můžeme zaměřit i na to, zda se nějak liší ptačí zobáky. Pokud děti váhají, můžeme jim ukázat několik příkladů (např. na obrázku dravce, kachny, pěvce, tučňáka atd.). Děti asi rychle objeví, jak a proč se ptačí zobáky tak liší. 

2. ZOBÁK JAKO NÁSTROJ
Dětem – ideálně do skupinky – předáme obrázky ptačích zobáků a k tomu sadu předmětů. Děti mají jednoduchý úkol: přiřadit k obrázkům nástroje, které jsou svou funkcí nejpodobnější tvaru daného ptačího zobáku. Přichystat můžeme louskáček na ořechy, štípačky, síťku, pinzetu atd. Není důležité, zda všichni umístí předměty stejně, zásadnější je povídání během práce.

Poté si děti mohou práci s nástroji / zobáky vyzkoušet - jaké by to bylo klovat do suchého stromu jako datel nebo jakou sílu musí mít v zobáku dlask na rozlousknutí oříšku / pecky? 

3. MODELUJEME ZOBÁK
Pokud to děti láká, můžeme je nechat si z papíru nebo z přírodnin vyrobit ptačí zobák. Jak bude vypadat, jaký bude mít tvar, jak bude velký?

Děti možná znají indiánské lapače snů, které se zavěšují nad místem spánku a lapají špatné sny. V období čarovných svátků si můžete zkusit vyrobit lapač kouzel.

Potřebujeme:

• ohebné proutky, nejlépe modřínové
• provázek

Jak na to:

Stačí stočit ohebný proutek. Skvěle se k tomu hodí větička modřínu, která díky brachyblastům (výčnělkům na větvičce) drží provázek na místě. Stočenou větvičku pak obmotáme provázkem a do něj pak vplétáme přírodniny. Každé z dětí si může vybrat svou ideální kombinaci.

Aktivita hravě zaměřuje pozornost dětí k místu, kde jsou. Co kde roste, voní, leží. Na závěr si můžeme společně prohlédnout, co kdo vytvořil. Výsledné lapače můžeme zavěsit doma, ve třídě, na stěnu, okno, strom nebo si s nimi děti mohou hrát.

Tvorba kouzelné hůlky může skvěle zkrátit čas během cesty. 

Potřebujeme:

• provázky / bavlnky
• pastelky

Jak na to:

Každé dítě si najde svůj klacík, může si ho i pomalovat. Pak uváže provázek a během cesty nebo na domluveném místě postupně přivazuje přírodniny, které pro něj mají nějakou zvláštní význam, sílu... Květy, listy, větvičky atd. Nezáleží na velikosti. Někomu stačí hůlka malá, někdo tvoří velkou, plnou kouzelných ingrediencí. Postupně vzniká hůlka, upomínka na cestu, která má pro dané dítě často silný význam a může i inspirovat do další hry nebo příjemně provonět třídu.

Uvolníme mysl. Provětráme tělo. Zapojíme fantazii při vymýšlení nových her.

Potřebujeme:

• šátky, kusy starých látek (záclon, gázy, juty...)
• přírodniny
• provázky, případně stužky

Jak na to:

Stačí málo. Šátky, stará látka či záclony, pár šišek a provázků. A hurá do toho. Děti baví vyrábění i vymýšlení her s poletuchami.

Výroba je jednoduchá. Do jednoho rohu látky stačí zavázat bezpečný předmět - šišku, kus látky, ponožky atd. Pak ovázat látkou a provázkem upevnit.

Pak už jen stačí chytat, házet, poletovat po venku. Děti vymyslí mnoho vlastních her na body, rychlost nebo i záchranu létacích draků.

 Pojďme si začarovat s poletuchami. Pořádně se rozhýbat. Zdokonalit koordinaci rukou i spolupráci.

Potřebujeme:

• šátky, kusy starých látek (záclon, gázy, juty...)
• přírodniny
• provázky, případně stužky

Jak na to:

Už jste si vyrobili poletuchy? Pokud ne, jednoduchý návod najdete v předchozí aktivitě.

Když si děti užijí volné házení s poletuchami, mohou se pustit do něčeho těžšího. Poletuchy můžeme přivázat ke klacíkům a pak si vyzkoušet běhání a točení. Nebo vyzkoušet ještě větší výzvu: K poletuchám přivážeme delší provázek (kolem 1 m) a pak už stačí jen točit. Kolem sebe, kolem rukou, nad hlavou a tak dále. Děti mohou vyzkoušet točit i se dvěma poletuchami zároveň. To už je opravdu velká výzva. Ale děti i dospělé to baví. U dětí jen hlídáme, aby mezi sebou udržovaly dostatečné mezery a navzájem si neublížily.

Další možností je prohazovat si poletuchy sem a tam ve dvojici. Nebo zkusíme i složitější choreografii ve více lidech? Kolik poletuch najednou udržíme v pohybu / ve vzduchu?

Nebo můžeme oprášit starou známou hru "na třetího". Pro házeče je to větší výzva, protože poletucha se dá chytnout i za "ocas".

 Pojďme si začarovat s poletuchami. Pořádně se rozhýbat. Zdokonalit koordinaci rukou i spolupráci.

Potřebujeme:

•  větve, silnější proutí
• nůžky na větve
• případně jídelní nože na loupání

Jak na to:

Máte doma / ve škole cirkusové tyčky flowersticks? Pokud ne, vyrobte si je s dětmi venku a otestujte své cirkusové dovednosti.

Stačí vyrobit tři tyčky pro každé dítě nebo pět tyček do skupinky. Ideální je najít náletové dřeviny nebo využít jiné proutí, které je stejně třeba ostříhat. Větve je vhodné nastříhat na délku 60-80 cm. Kůru můžete oloupat, stačí ji setřít kuchyňským nožem (některé děti mají tuto práci velmi rády).

Když je hotovo, stačí vzít do každé ruky jednu tyčku a s třetí na nich balancovat. Může se kutálet, vyhazovat, otáčet, přehazovat a vše mohou děti zkoušet samy nebo ve dvojici.

Pokud vás láká vyzkoušet si s dětmi trochu jinou oslavu svátků jara, doporučujeme vyrobit si postavičky z přírodnin. Nejen čarodějnice plné magických sil, ale také postavičky víl a lesních skřítků.

Potřebujeme:

• přírodniny
• provázky
• pastelky
• případně nožíky pro starší děti

Jak na to:

Stačí vzít větší větvičku, namalovat jí obličej, přidat malé větvičky, kvítka, kůru dle potřeby a vše svázat provázkem. Pokud si děti vyrobí postaviček víc, mohou si vymyslet příběh a zahrát divadlo. Dětem to dovoluje oslavit jarní čas plný čar jinak, než pálením postav v ohni.

Starší děti mohou větvičky i upravit nožem, například seříznout kůru a vyříznout plošku na nakreslení obličeje.