Hromnice je svátek slavený 2. února. V lidových zvycích se Hromnice staly oslavou blížícího se jara, podobně jako keltský předkřesťanský svátek Imbolc.

Potřebujeme:

• stačí oči a případně hodiny pro sledování délky dne
• případně tužka a papír na zapisování 🙂

Oslavme tradiční svátek Hromnice venku. Sledujte, jak se mění množství světla a zda ho je skutečně o hodinu víc, jak tvrdí jedna z pranostik. „Na Hromnice o hodinu více“ říká, že den je o hodinu delší než v době zimního slunovratu (tedy od cca 21. prosince). Odborníci změřili, že v ČR je rozdíl dokonce 80 minut.

Pokud máte venku svůj venkovní betlém, je čas ho uklidit. Na Hromnice se tradičně sklízel betlém a někde také vánoční stromek. Svátek byl také spojen s ochranou před ohněm, bouří a bleskem, jak napovídá jeho název. Nejznámějším příkladem této víry je svěcení svící, takzvaných hromniček, prováděné v tento den. Hromničky dávali lidé do oken na ochranu domácnosti před bleskem, který způsoboval požár nebo usmrcoval lidi a dobytek.

Tip pro zvědavé z Wikipedie: Svátek připomíná historickou událost, kdy Ježíšova matka Maria přinesla podle židovského obyčeje svého syna 40. dne po narození do jeruzalémského chrámu, aby jej zasvětila jako prvorozeného Bohu. Zde se potkala s Annou a Simeonem, který Ježíše nazval „světlem k osvícení národů“. Od tohoto Simeonova proroctví o Ježíši-světle pochází zvyk, který se začal šířit zřejmě od 11. století: v tento den se světily svíčky „hromničky“, které se během bouřek zapálené dávaly do oken a měly spolu s modlitbou chránit před bleskem. Protože je tradičně tento svátek spojován také s ochotou zasvětit svůj život poslání, které člověk dostává, je dnes v katolické církvi tento svátek slaven také jako Den zasvěceného života (tj. řeholníků a řeholnic).

 2. února je světový den MOKŘADŮ. Pojďme je trochu prozkoumat.

Potřebujeme:

• mapu
• gumáky
• chuť objevovat

Prozkoumejte své okolí na výletě nebo ještě širší skzr mapu či internetové online atlasy a najděte mokřad, který je k vám nejblíže. Pokud to jde, jděte ho prozkoumat. Jaké tu rostou byliny, stromy, jaké jsou tu známky pobytu živočichů.

Pokud máte mokřady hodně daleko, zkuste objevit alespoň vlhká místa v okolní krajině. Můžete také pátrat, proč tu jsou a kdo v nich žije.

Mokřady mají zásadní vliv na klima krajiny. Právě v době klimatické krize a hrozícího sucha jsou to zásadní místa, která udržují stabilnější klima, vlhkost i biodiverzitu. Proto je velmi důležité je znát, chránit je a tam, kde byly násilím vysušeny, je vracet do původního stavu.

Pokud máte možnost, vytvořte si vlhký zarostlý kout i ve vaší zahradě nebo rovnou malou tůňku, svejl, jezírko či dočasný vodní biotop v době největšího sucha. Příroda kolem vás to velmi ocení.

Něco o mokředech pro zvědavé: Mokřad je ekosystém, který je trvale či jen část roku zaplaven nebo nasycen. Díky tomu, že je tu tolik vody nad i v půdě, odehrávají se tu hlavně "bezkyslíkaté" procesy v půdě. Jak nejsnadněji tyto místa poznáte? Dívejte se, co tu roste. V zamokřených plochách se daří odlišným druhům rostlin a živočichů než jsou ty "suchozemské". Musely se přizpůsobit půdám plným vody a tedy s menším obsahem kyslíku. Mokřady mají většinou velkou biodiverzitu a patří k velmi rozmanitým ekosystémům. Žije tu velké množství rostlin a živočichů. Dávají velkou stabilitu divoké přírodě. Jsou na všech kontinentech a mohou být naplněny sladkou, slanou či brakickou vodou. 

Něco víc o mokřadech v ČR: https://mokrady.ochranaprirody.cz/o-mokradech-mokrady/
Krátné video o mokřadech: https://edu.ceskatelevize.cz/video/14125-mokrady-fascinujici-ekosystemy
Víc o vodě v ČR se dozvíte v úžasném dokumentu V proudu: https://www.ceskatelevize.cz/porady/15751364204-v-proudu/

Malovat na nekonečné sněhové plátno je jedinečný zážitek. Vyzkoušejte ho také.
Ale místo umělých barev si tentokrát vyrobte barvy přírodní. Propojíte tak kreativitu s badatelstvím.

Potřebujeme:

• vhodný sníh na malování - to otestujte
• štětce či větvičky
• nádoby na míchání barev
• přírodní barvy či pigmenty - kávová sedlina, popel, hlína, kurkuma, voda z červené řepy...

1. BARVY
Nejprve zkuste promyslet, co vše by šlo využít jako barvivo na sníh. Své nápady si můžete zapsat  na papír. Pak si připravte dostatek nádobek a hurá do míchání barev.

Doporučujeme např.:
ŽLUTÁ – kurkuma či kari koření
ORANŽOVÁ – spojit kurkumu a šťávu z červené řepy
ČERVENÁ – šťáva z červené čerstvé nebo šťáva ze zavařené řepy
TMAVĚ HNĚDÁ – hlína, např. z květináče pokojových rostlin (pokud je venku sníh)
ŠEDÁ – popel nebo sedlina z kávy
MODRÁ/FIALOVÁ – šťáva z červeného zelí
ZELENÁ – rozemleté suché kopřivy, trocha prášku z mladého ječmene, chlorely a jiných řas

Připravíme si uzavíratelné skleničky s trochou vody, rozpustíme vybrané barvy, dobře promícháme. Děti mohou pracovat ve skupinách a každá skupina si vytvoří svou vlastní sadu barev. Podpořte děti, aby objevovaly nové kombinace a testovaly, jaké všechny odstíny zvládnou vytvořit. Pak hurá testovat ven.

2. MALOVÁNÍ
Ne každý sníh dovolí malování, testujte i druhy sněhu. Používejte různé štětce či rozprašovače. Když mají všichni hotové své obrazy nebo obraz společný, otevřte sněhovou galerii a pozvěte někoho z okolí na komentovanou procházku výstavou.

TIP: Výsledné obrazy můžete doplnit o semínka, jablíčka – jako svačinku pro zvířecí sousedy.

Sníh je významný zdroj vláhy. Pojďme prozkoumat, kolik je sněhu a vody na konkrétním místě v přírodě. Využijeme i matiku v praxi.

Potřebujeme:

• lopatka na odběr sněhu,
• nádoby na vzorky (např. starý kastrol, větší kádinky, kbelík apod.),
• pásmo,
• odměrný válec

Sníh představuje významný druh vláhy pro les, zahrady a další části krajiny. Víte, kolik vody ale skutečně obsahuje určité uzemí lesa či zahrady? 

Postup:
• V lese vyměřte a vyznačte čtverec o straně 5 m (případně si vyměřte menší území).
• Odhadněte, kolik tu je asi sněhu (jaký je objem na vyznačené ploše) a kolik tu je vody ve sněhu zadržené?
• Ve vyměřeném čtverci změřte výšku sněhu od země na pěti místech tak, aby byla zastoupena jeho nejvyšší a nejnižší vrstva. Z naměřených hodnot spočítejte průměrnou výšku sněhové pokrývky od země.
• Odměrným válcem odměřte objem nádoby, do které budete nabírat sníh.
• Naplňte nádobu sněhem (nepěchujte ho, jen lehce seberte) a nechejte ho rozpustit.
• Ve třídě odměřte množství vody, kterou jste získali z roztátého sněhu.
• Vypočítejte objem sněhu na vyměřené ploše (čtverci o straně 5 m) a poté spočítejte, kolik vody by z tohoto množství sněhu vzniklo.

Společně můžete průzkum zakončit diskuzí nad otázkami:
Liší se hodnoty objemu vody a sněhu? Pokud ano, proč? - viz Informace k výpočtu.

Informace k výpočtu:
Průměrná výška = (součet naměřených výšek v metrech) / 5
Objem = a × b × c, tj. 5 × 5 × průměrná výška v metrech,
výsledek je v m³, pro údaj v litrech vynásobte hodnotu číslem 1000 (1m³ = 1000 dm³ = 1l).

Sníh obsahuje značné množství vzduchu, které z něj po jeho rozpuštění uniká, proto bude hodnota objemu sněhu nižší než hodnota objemu vody. Pro menší děti lze tuto aktivitu zjednodušit tak, že naplní sklenici (či jakoukoliv jinou průhlednou nádobu) sněhem a označí si, kam až byla naplněna. Až sníh roztaje, zjistí, že voda zdaleka nedosahuje k vytvořené značce. To už jsme zkoušeli v lednové aktivitě :).

Je kolem nás kupa prašanu? Nejdou stavět sněhuláci? Nevadí, pojďme skákat!

Potřebujeme:

• měkký příjemný sníh
• chuť se hýbat

Je to snadné, ale rozhodně vyzkoušejte. Při procházkách po známých místech nebo na zahradě si užijte hopsání a hlavně padání do sněhu. Můžeme skákat ze stromů, pařezů, závějí, co se kolem namane.

Jen je důležité místo znát, aby pod sněhem nebyly větve, kameny, či jiné přeměty o které se můžeme zranit.

TIP: Během procházky se posouvejte, aby se vám sníh příliš neudusal.

Pojďme si vyzkoušet, jak funguje odrazivost povrchu na různých materiálech.

Potřebujeme:

• sněhovou pokrývku a jasné počasí. Pokud ji nemáte, můžete měřit teplotu povrchů.
• různě barevné (různě tmavé) papíry o velikosti cca A4, igelit, alobal stejných rozměrů
• hřebíky/kameny na upevnění papírů
• Hodí se dotykový teploměr, papír, tužka, podložka na psaní, fotoaparát (mobil), kalkulačka…

Postup:
Umístěte papíry na sněhovou pokrývku a pomocí hřebíků či kamenů je upevněte do sněhu. Důležité je, aby bylo jasno a slunce svítilo alespoň hodinu na plochu všech papírů. Dobré je, když sněhu pod papíry není mnoho, nanejvýš několik cm. Po cca 10 minutách od umístění papírů na sníh zjistěte teplotu povrchu papíru. Po hodině pozorujte, co se se sněhem pod jednotlivými papíry (igelitem, alobalem) stalo.

Co jste zjistili? Jak barva a různé materiály ovlivňují odraznost v přírodě?

TIP: Můžete si zapsat svá zjištění do tabulky:

Meteorologické údaje:
Datum:
Čas měření:
Výška sněhové pokrývky (cm):
Teplota vzduchu na začátku měření (°C):
Teplota vzduchu na konci měření (°C):
Teplota sněhu (°C):
Oblačnost během měření (%):
Další meteorologické jevy (vítr…):
Další zajímavé údaje:
Teplota 5 cm nad sněhovou pokrývkou (°C):
Teplota 5 cm nad povrchem bez sněhové pokrývky (°C):
Teplota asfaltu (°C):
Albedo asfaltu (%):
Albedo sněhu (%):

Zmapujte kolem sebe: Kde v krajině se aktuálně drží sníh? Kde v krajině sníh taje nebo roztál?

TIP: Můžete místo papíru využít i mince (mají různou barvu a lépe vedou teplo), výsledek bude rychlejší.

Pro ty, co chtějí víc: 
Albedo (česky odrazivost) je fyzikální veličina, která definuje, jak daný povrch odráží (vysoké albedo) nebo naopak pohlcuje (nízké albedo) sluneční záření. Albedo je odvozeno od latinského „bílý“ a vyjadřuje se v procentech. Bílé, stříbrné či zrcadlové povrchy se s odrazivostí blíží 100 % (poměr záření, které dopadá a které se zase odráží), tmavé a černé povrchy nule (většina záření je pohlcena). Zajímavým jevem, který si dneska dokážeme, je albedo sněhu. Čím více je sněhu, tím víc záření se odrazí a nedovoluje povrchu se zahřívat, takže další srážky nad studeným povrchem budou zase sněhové, nad sněhovou pokrývkou za jasné noci klesají teploty velmi nízko pod nulu. Naopak když se sněhová pláň ohřívá, sníh taje, objevují se tmavší místa, povrch se zahřívá o to víc a sníh taje o to rychleji. Díky tomu taje sníh dříve na poli a asfaltu než na louce nebo rybníku. 

TIP: Změřte si albedo. A můžete zjistit i hodnotu albeda pomocí aplikace Albedo. Albedo změříte pomocí expozimetru ve vašem mobilu. Stáhněte si aplikaci Albedo (A Reflectance App). Budete ovšem potřebovat tzv. gray card, tedy kartu s 18% šedou, která se prodává v potřebách pro fotografy. Pro jednoduché srovnání albeda se dá gray card (tedy šedá kalibrační karta) i vytisknout, ale výsledek není tak přesný.

Albedo různých povrchů na Zemi, podle více zdrojů (Wikipedie, faktaoklimatu.cz…)
Sníh: 70–90 %
Pouštní písek: 40 %
Stepi, pastviny: kolem 20–30 %
Lesy: 10 % (bory) – 20 % (listnaté lesy)
Bažiny: 9–14 %
Zemědělská půda: 5 % (zorané pole) – 15 % (před sklizní)
Město: 7–12 %
Asfaltové plochy: 4–10 %
Oceány: 6–10 %
Oblaka: 0 (dešťové tmavé mraky) – 70 % (bílá oblaka)

Cíl i postup je jasný. Zažít, jak krásná je sněhová sprcha.

Potřebujeme:

• příjemný sníh prašan
• hodí se klacek či koště při procházce lesem
• na zahradu se hodí zase nádoba

Během procházky si vyhlédněte vhodné stromy. Nasaďte čepiči, nákrčník či kapucu. Stoupněte si pod větev se sněhem. Jemně zatřepejte větví klackem či koštětem a čekejte na osvěžující sprchu.

Na zahradě, kde není dost stromů či vhodných větví se sněhem, naberte sníh do nádoby a hoďte nad sebe.

TIP: Skvěle funguje i lopata.

Vyzkoušejte, co udělá s různými materiály mráz. Objevte, co se stane, když opět roztají. Sledujte různou dobu tání ledu v různých podmínkách.

Potřebujeme:

• nádoby na vodu,
• voda,
• přírodniny a věci z různých materiálů, které můžeme namočit a nechat zmrznout

1. PŘÍPRAVA POKUSU
Když jsou teploty pod bodem mrazu, jeden den připravíme do plastových nádob různé druhy
materiálů (plast, dřevo, křída, tuha, kov atd.). Vše zalijeme vrstvou vody a necháme přes noc zmrznout venku (např. na parapetu okna).

2. VÝSLEDEK VENKOVNÍ MRAZNIČKY
Následující den sledujeme, co se stalo. Jak který materiál reagoval na zamrznutí? Ještě zajímavější je sledovat i následný krok – rozpouštění. Děti mohou odhadnout, za jak dlouho se voda z pevného stavu změní na kapalný. Různé vzorky mohou umístit na odlišná místa (na topení, na stůl, na zem, obalit šálou atd.) a sledovat, co se stane. Kromě různé rychlosti rozpouštění ledu je dobré diskutovat o tom, co se stane se zamrznutými předměty (např. křída se většinou rozpustí).

TIP: Doporučujeme zkoušet právě když mrzne, a využít tak přirozenou venkovní mrazničku. Není třeba plýtvat energií v mrazáku!

Pokud sníh dobře lepí, můžete z něj s dětmi vytvarovat i skvělé prostorové 3D modely. A pomocí větviček přiřadit 2D tvary.

Potřebujeme:

• lepivý sníh, větvičky
• hodí se jídelní nože a nádoby na tvarování

Přeneste matematiku ven. Vyzkoušejte vymodelovat 3D tvary a pak k nim přiřadit i 2D obrazce. Co k čemu patří? Můžete použít k tvarování jen ruce nebo i nůž a nádoby s vhodným tvarem. 

Poslouchejte, co povídají stromy kolem nás.

Potřebujeme:

• lepivý sníh
• fantazii

Pokud lepí sníh, vytvořte oblíbenému stromu obličej a pak se ho zeptejte na pár otázek. Někdo z vás se může postavit za kmen a vymyslet, co by tak asi odpověděl strom.

TIP: Nerušte stromy dlouho, jsou v zimním odpočívání 🙂

Venku mrzne? Pískoviště je zasněžené, zmrzlé a nejdou dělat bábovičky? Co takhle vzít oblíbené formičky a zkusit je naplnit místo písku ledem?

Potřebujeme:

• formičky na bábovičky nebo pokud máte doma silikonové formičky na pečení, tak ty budou fungovat ještě lépe
• potravinářské barvivo nebo přírodní barvy (hlína, červená řepa...)
• petlahve s vodou
• termoska s horkou vodou

Jak na to:
Formičky na bábovičky doma trochu vypláchneme, aby v nich nebyly nánosy písku. Do petlahví nasypeme potravinářské barvivo (do velké petky stačí třetina nebo polovina pytlíčku) a naplníme je vodou.

Venku formičky vyskládáme tak, aby ležely pěkně rovně. Opatrně do nich nalijeme obarvenou vodu, pod okrajem necháme pár milimetrů místa (led má větší objem než voda). Necháme zamrznout, např. přes noc (případně 24 hodin by měla být téměř jistota, samozřejmě záleží, jak moc mrzne).

A teď hurá vyklepávat. Není to bohužel tak jednoduché, jak by se mohlo zdát - led ve většině formiček pevně drží a boucháním se spíš rozláme. Pomůžeme si ale drobným trikem: formičku před vyklepnutím polijeme horkou vodou z termosky. Pak led již půjde dobře vyndat. Litrová termoska nám hravě vystačila na vyklepnutí cca 10-15 báboviček. Samozřejmě čím teplejší voda je, tím menší množství je jí potřeba. Pozor ale na bezpečnost, vyloženě vařící vodu raději nedoporučujeme.

Pokud máte doma malé stavitele, doporučujeme vzít i pár plastových krabiček a kelímků - vznikne z nich bezva ledová stavebnice.

Venku stále mrzne, až to praští? Architekti, stavitelé pozor! Okamžitě opustit kostky, lego a teplo pokojíku. Jde se ven, vyrábět ledovou stavebnici. 

Potřebujeme:

• plastové krabičky a kelímky různých rozměrů: bábovičky na písek, silikonové formičky na pečení, nafukovací balónky (vhodné nádobíčko najdete i doma v plastovém tříděném odpadu)
• potravinářské barvy
• sklenice na míchání barev
• voda

Jak na to:

Připravte si tolik sklenic, kolik barev bude mít vaše stavebnice. Do každé sklenice napusťe vodu a přidejte potravinářské barvivo. Obarvenou vodu nalijte do připravených formiček a nechejte venku pracovat mráz. Bude to trvat přibližně 24 hodin, záleží na tom, jak moc venku mrzne. Hotovou stavebnici vyklopte z formiček a zábava může začít. Čím víc kostek zamrazíte, tím větší město postavíte.

Jaro se blíží. Pojďme to společně oslavit. 

Potřebujeme:

• příjemný sníh - né moc mokrý či hrubý
• kdo chce karimatku, deku či kartón

Zdánlivá maličkost, ale zkuste si na svých procházkách vyhlédnout místo někde u vody, kde je vám hezky. Rozhlédněte se kolem a najděte si příjemné místo. Tam si zkuste lehnout jako do postýlky a poslouchat zvuky zasněžené přírody. Co vše uslyšíte? Slyšíte i svůj dech? Na začátku stačí poslouchat pár vteřin, ale postupně zkuste své chvilky v zimní přírodě prodlužovat a prohlubovat. Poslouchejte led na rybníce, jak praská. Poslouchejte, jak tiše se snášejí vločky (a jaký rámus proti tomu dělá déšť). Poslouchejte kroky ve sněhu.
Zkuste je třeba zaznamenat na mikrofon.

Zapište si, co jste slyšeli a cítili první den, co den druhý, den třetí – a zkuste takto poslouchat nejen zimu alespoň pětkrát.

TIP: Pokud je vás víc, najděte si větší místo a nechte si mezi sebou rozestupy. Ať se vidíte, ale zároveň ať se nerušíte.

TIP: Nás moc baví občas si lehnout naopak k sobě či na sebe a odpočívat společně. Po chvilce odpočinku se často odstartuje koulovačka či válení sudů.

Oslavit lásku s radostí, pohrát si se symbolem srdce a prohřát tak sebe, své blízké i únorovou přírodu špetkou lásky. Za posledních několik let jsme vyzkoušeli různé způsoby, jak na srdce venku. Vyzkoušejte některý z našich jednoduchých tipů, jak si užít svátek lásky venku. A klidně se do toho pusťte kdykoliv, nemusí to být zrovna na Valentýna.

1. SRDCOVÝ VÝLET
Na procházce nebo na výletě zaměřte svoji pozornost na tvar srdce. Hledejte mezi kameny, v kůře stromů, v mechu, na rostlinách…Sami se budete divit, kolik srdcí najednou kolem sebe uvidíte.

2. ZAMILOVANÁ PSANÍČKA
Vymodelujte sněhové vzkazy na kmeny stromů v parku, v aleji nebo kdekoliv v přírodě.. Možná se váš nápad chytne a inspiruje ostatní kolemjdoucí. Představte si, jak by vypadal celý osrdíčkovaný les.

3. MALŮVKY S LÁSKOU
Vyvětrejte vodovky a vyzkoušejte malovat na sníh a led - srdce, vzkazy, příběhy, omalovánky. Sněhové malování se letos rozjelo i v Jděte ven komunitě. Jste-li na Facebooku, přidejte se. Díky Svobodné hře, za vyvětrání tématu.

4. SNĚHOVÉ BLUDIŠTĚ
Vyhlédněte si dostatečně velký prostor s neporušenou vrstvou sněhu a vyšlapejte mega srdce.

5. PTAČÍ ZOB V SRDCI
Máte doma silikonové formičky na muffiny ve tvaru srdce? Vyrobte ptáčkům jedlé ozdoby, máte to raz,dva. Nasypte do formiček směs do krmítek, přidejte provázek na zavěšení a zalijte např. kokosovým tukem nebo hovězím lojem. A nebo se s tím nemažte a vysypte to zobání rovnou do sněhu.

6. SRDCE ZE SUŠINY
Už vás nebaví vánoční věnec na dveřích? Vyměňte ho za rychlou, snadnou, recy výzdobu. Využijte sušiny, plevely, uschlé zbytky květin ze zahrádky a vyzdobte si dům sušenými srdíčky. 

7. ZAMILOVANÉ MÍSTO
Oslavte svátek lásky výletem na své oblíbené místo v přírodě. Ještě ho nemáte? Zkuste si jej právě dnes najít. Mělo by to být místo, kde se cítíte dobře, je pro vás něčím zajímavé a příjemné. Může být blízko domova, ať ho můžete často navštěvovat. Nebo si naopak zvolte vzdálenější kousek přírody, ať vás motivuje k pravidelným výletům. Tipy na celoroční pozorování oblíbeného místa najdete v Deníku do divočiny. 

Zaposlouchejte se do křupání sněhu, praskání ledu, šumění větru...

Potřebujeme:

• ticho
• uši a chuť poslouchat

Vyzkoušejte část procházky proít potichu a poslouchat zvuky přírody. Jak jinak zní zima oproti podzimu, létu či jaru? Nebo si vyberte jedno místo a tam chvilku poslouchejte. Jak to zní pod stromem, u potoka, na poli?

Otestujte jaké zvuky udělá led, rampouchy, sníh, zmrzlé šišky, kaluže, zmrzlá hlína... 

Zakresli, co slyšíš v zimní přírodě. 

Potřebujeme:

• papír a tužka
• podložka 

Pokud vás baví poslouchání zvuků, vyzkoušejte je zachytit na papír. Můžete si vybrat jedno místo, kde se zastavíte a zakreslíte nebo zapíšete, kde co slyšíte. Můžete poslouchat jen chvilku nebo delší čas, ale nedoporučujeme v zimě u kreslení dlouho sedět. Spíš se snažme hýbat.

Pro nadšence doporučujeme zakreslit celou zvukovou mapu cesty, kde zachytíte, kde a co bylo slyšet.

Větší výzva pro zkušenější:

Pokud jsou děti zvyklé pohybovat se samy v přírodě, zkuste je po zkoumání sněhu zklidnit a namotivovat na „tiché pozorování lesa o samotě“. Každému z žáků dejte čistý papír, na který si doprostřed udělá znaménko X (označuje místo, kde posluchač sedí), a tužku. Poté si každý sám vybere místo, kde se posadí. Z tohoto místa poslouchá zvuky (nejlépe se zavřenýma očima). Jakmile uslyší nějaký zvuk, otevře oči a zaznamená si jej do mapy. Měl by zaznamenat vzdálenost, směr, odkud zvuk přichází, a do mapy zakreslit jednoduchou značku (třeba notičku – zpěv ptáka; lístek – šumí stromy; vlnky – fouká vítr apod.), která zvuk charakterizuje, případně může vše zapsat. Kreativní žáci vymýšlí pro zvuky i tvarové vyjádření (zpěv pěnkavy – spirála, motorová pila – zubatá čára apod.). Žák by měl trávit co nejvíce času posloucháním a co nejméně
času zapisováním. Takto necháme děti poslouchat a zaznamenávat zvuky 5–10 minut. Je však důležité, aby byl v lese klid a ticho, aby na sebe děti nepokřikovaly, dovedly se zaposlouchat a soustředit na okolní les.

Potom je jednoduchým smluveným zvukovým signálem svoláme zpět. Aktivitu zakončíme nejdříve reflexí ve dvojici, kterou si žáci sami zvolí. Ptají se vzájemně na otázky, které jim můžete napsat na malé kartičky:
Kolik různých zvuků jsi slyšel?
Který zvuk se ti nejvíce líbil? Proč?
Který zvuk se ti líbil nejméně? Proč?
Který zvuk jsi nikdy předtím neslyšel? Víš, co jej způsobilo?

Nakonec se sejdeme společně v kruhu a dáme prostor těm, kteří chtějí sdílet svou mapu a odpovědi na otázky v celé skupině.

Nechte se inspirovat aktivitami Procházky po Zemi z metodiky Výchovy o Zemi (Eartheducation), které vnímavost k přírodnímu okolí u dětí rozvíjí formou drobných, ale neotřelých aktivit složených do jednotlivých procházek. 

Zdá se vám, že letošní zima na nás byla, řekněme, mírnější? Zvířata, kterým už pomalu a jistě docházejí zásoby, by s vámi nesouhlasila. Na zimní piknik vyrážejí každý den, ale najít něco kloudného k snědku začíná být na konci zimy náročný úkol.

Půda je často zmrzlá nebo sněhem pokrytá. Stromy většinou holé, červíci zalezlí. No je to prekérní situace. Pravda, lidé se zvířátkům často snaží přilepšit, když ví, jak na to. Ale co když jsou krmítka nebo krmelce prázdné a podzimní zásoby došly? Na čem si chlupáči a opeřenci v zimě pochutnávají nejlépe zjistíte, když se do zvířat úplně vžijete.

Potřebujeme:

• ostříží zrak
• krabička nebo košíček na úlovky

Jak na to:

Představte si, že jste se stali divokým zvířátkem. Vydejte se ven shánět potravu jako veverka, srnka, zajíc, sýkorka nebo kos. Užijete si více legrace, když si vymyslíte i jednoduchý zvířecí kostým. Co třeba zaječí nebo veverčí ouška?

Pátrat po potravě můžete téměř kdekoliv, ve městě i v lese. Nezapomeňte, že zvířata na zimu často mění svůj jídelníček a vystačí si s tím, co je zrovna k mání. Když na nějakou potravu narazíte, odeberte si vzorek do košíčku nebo do krabičky.

Na závěr výpravy uspořádejte hladový piknik. Úlovky vyskládejte na pařez nebo na jiné vhodné místo. Vše si prohlédněte a řekněte si, kdo by si na nich mohl pochutnat. Dobroty můžete na místě zanechat pro nedočkavé strávníky a při další procházce zkontrolovat, jestli jim váš piknik chutnal.

Na co se zaměřit?

Obejděte stromy a keře, které byly na podzim obsypané plody. Na větvích ptačího zobu, hlohu, rakytníku, pámelníku, jeřábu, dřišťálu nebo jalovce mohly zůstat bobule, na nich si pochutnají zejména ptáci. Na šípkách plných vitaminu C si v zimě smlsne i liška.

Pod stromy by se při troše štěstí daly najít ořechy, žaludy nebo kaštany a do chudého zimního jídelníčku určitě patří semena šišek. Schválně, najdete šišky, které nesou jasné známky toho, že si na nich už někdo pochutnával?

Když na stromech ani pod nimi zrovna nic není, co třeba vyhrabat kořínky a zvadlou trávu, nebo ohlodat pupeny, kůru a případně se naládovat jehličím? No, už aby bylo jaro, že?

A co zvířátka, která se raději krmí červíky, larvami a hmyzem? Takový datel nebo strakapoud celou zimu pilně pracuje, ťuká a ťuká. A co vlastně hledá? Tučné larvy a kukly ukryté hluboko ve štěrbinách kůry stromů. Jste-li v lese, zkuste se zaposlouchat, uslyšíte jejich ťukání?

Ptejte se:

Mají zvířátka v zimě dostatek potravy?
Co tvoří jejich zimní jídelníček?
Jak jim můžeme přilepšit?
Co určitě nepatří do krmelce a do krmítka?
Co zvířátka dělají proto, aby přežila mnohdy i tuhou zimu?

Nesněží, nemrzne? Nevadí, je to skvělá příležitost hledat venku vodu v zimě. Kde všude je? A kde je naopak sucho? Pozorujte stromy, kůru, bláto, písek, oblíbený  potok. Jsou místa jiná než na podzim? Zkuste vyrazit, když fouká nebo když prší – jak se známá místa liší?

Potřebujeme:

• chuť prozkoumávat okolí a hledat, kde všude je voda

Po návratu zkuste namalovat mapu, kde všude jste vodu viděli, kde jsi slyšeli, možná i kde jste ji cítili. Nebo své zážitky navzájem sdílejte.

Hurá ven, obdivovat zimní výzdobu a trochu si u toho zopakovat, jak vznikají krasové jevy.

Potřebujeme:

• mráz 
• kapající vodu či tající sníh

Prvním úkolem je najít kolem nás rampouchy (doporučujeme aktivitu zařadit, když zjistíme, že dostatečně mrzne). Dalším úkolem pro děti je, odvodit jak rampouchy vznikají.

Z čeho vznikají?
Jak rychle rostou?
Proč vznikají jen na určitých specifických místech?

Pak požádáme děti, aby vymyslely, kde v přírodě najdeme podobný tvar a úkaz. Jak se jmenuje (krápníky) a jak vzniká (např. v jeskyních vysrážením odkapávajících minerálních vod)? Zvládnou děti určit, zda rampouch visící pod okapem připomíná stalagmit, stalaktit, nebo stalagnát?

Náročnější výzva pro skutečně zapálené badatele. Objev zásadní anomálii vody, hustotu ledu a sněhu. Zjisti, jak se jednotlivé formy vody v pevném skupenství liší svojí hustotou. Nauč se měřit objem, hmotnost a počítat hustotu. Odhal, proč je tato podivná vlastnost tak důležitá pro život na Zemi.

Potřebujeme:

• Váhy (stačí kuchyňské, ale čím přesnější, tím lepší)
• Odměrný válec (nebo kuchyňská odměrka),
• pravítko nebo jiné měřidlo délky
• Igelitové sáčky, růné skleničky nebo kádinky, nůž
• Papír, tužka, podložka na psaní, kalkulačka…

Jak na to:
1. SBĚR VZORKŮ
Venku najděte co nejpestřejší paletu vzorků zmrzlé vody. 

Hledejte v přírodě led v těchto a dalších podobách a zjistěte jejich hustotu:
Čerstvě napadený sníh / starý sníh (v hloubce) / zmrzlý sníh / mokrý sníh / rampouch nebo led z rybníka / námraza / jinovatka / firn (přemrzlý sníh opakovaně natátý a zase zmrzlý) / umělý sníh na sjezdovce / sněhová koule / ledová tříšť…

2. MĚŘENÍ VZORKŮ
Změřte objem vzorků, každé měření bude záležet na tom, v jaké konzistenci vzorek je:
- Pokud měříte sypký sníh, objem změříte tak, že sněhem naplníte kádinku nebo skleničku o známém objemu.
- Pokud měříte kompaktní sníh, vyřízněte z něj kostku 10 x 10 x 10 cm (tedy jeden litr).
- Objem zmrzlého sněhu nebo námrazy zjistíte tak, že vzorek dáte do sáčku, aby kolem nebyl žádný vzduch. Ponoříte ho do odměrky s vodou nebo odměrného válce tak, aby byl celý ponořen. Podle rozdílu hladin zjistíte objem vzorku se sáčkem. Proto ještě odečtěte objem samotného sáčku.
- Objem čistého ledu (rampouch) zjistíte tak, že jej rychle strčíte do odměrného válce, odečtete
rozdíl hladin a zase ho vyndáte.

3. VÝPOČET HUSTOTY
Vzorek následně zvažte (zjistěte jeho hmotnost). Hustota vzorku je hmotnost (v gramech) dělená objemem (v cm³ ), přičemž platí, že 1 cm³= 1 ml.

4. MĚŘENÍ VZNIKLÉ VODY
Vzorek poté rozpusťte a zjistěte pomocí válce nebo odměrky objem vody. Hmotnost vzorku se nezmění, ale hustota vzroste na 1 g/cm^3. Hustotu můžeme tedy vypočítat i tak, že objem rozpuštěného vzorku vydělíme původním objemem vzorku.

Ohlédnutí: 

Vaše měření můžete zanést do tabulky či grafu a v závěru diskutovat:
Proč je pro přírodu důležité, že led je lehčí než voda?
A proč se říká, že „únor bílý, pole sílí“?

Zanoření do tématu:

To, že kapalina zvaná voda má mnoho anomálií, které jsou zásadní pro život na Zemi, asi víte. Že jedna z těch základních zvláštností je její hustota, která je nejvyšší při 4 °C, je také známo. No a už malé děti vědí, že voda v pevném skupenství je lehčí než voda v podobě kapaliny. Prostě led plave na vodě a sníh je tvořen ledovými krystalky. A sníh a led mají mnoho podob. Pojďme změřit hustotu různých vzorků vody v pevném skupenství.

Potřebujeme:

• látky, oblečení a přírodniny na masku
• najít nejbližší Masopust v okolí
• možná i napéct koláče či koblížky

Ideální je nechat vymýšlení masky na dětech. Ty dokážou vymyslet úžasné nápady. Jen jim pomožte otevřít obzory, co vše mohou použít za oblečení, látky, šátky, přírodniny, rekvizity. Je dobré myslet na to, že je venku chladno a přispůsobit tomu masku. 

Velká zábava je, když se celá skupina domluví a vytvoří si společnou masku.

A pokud nemáte nikde poblíž Masopust, vytvořte si ho sami. Ale venku. Běžte na procházku ve svých maskách. Udělejte si masopustní piknik venku.

Zima je dlouhá a naši zvířecí sousedé ocení trochu dobrot na posilněnou.

Potřebujeme:

• jablka, mrkev...
• oříšky a semínka...
• nádoby na tvarování
• seno či slámu, pokud je dlouho sníh

Na místě, které je pro zvířata bezpečné, vyrobíme základ korpusu dortu. Vymodelujeme ho pomocí nádoby - viz video - nebo rukama. Pak už jen zdobíme dobrotami. Nezapomeňte si najít dobrou pozorovatelnu, kde můžete sledovat, kdo přijde na dobroty. Jací ptáčci přilétnou jako první? Nebo zahlédnete i jiná zvířata?

Vyrobte si jedinečnou zimní vůni...

Potřebujeme:

• papír čtvercového tvaru
• přírodniny dostupné v zimě
• případně nůžky či nůž

Jednu ze zimních procházek proměňte v kouzelné vyrábění vůní. Už doma v teple si poskládejte papírový "picí" kelímek z papíru. Do něj pak během procházky či na jednom místě, kde se domluvíte, poskládejte různé vůně zimní přírody. Nezapomeňte být šetrní a netrhat, co není třeba.

Pak zkuste své výsledné vůni vymyslet název. A pak si vzájemně své vůně představte a přivoňte. 

Vzniklé "parfémy" si můžete vzít domů, ať provoní váš pokoj či koupelnu.

Je to rychlý a trochu nebezpečný pokus, tak opatrně a s dopělým v zádech.

Potřebujeme:

• dostatečně pevný led na rybníce, který nás unese
• bubliny v ledu těsně pod povrchem ledu
• něco ostrého - např. šroubovák či hřebík
• zapalovač či sirky

Možná jste si všimli, při bruslení na rybníce, že jsou v něm občas zamrzlé bubliny. Jak se tam dostaly? Co v nich je? Je to vzduch? Není. 

Pokud je dost pevný led, najděte si bubliny, které jsou těsně u povrchu. Připravte si oheň těsně k bublině a probodněte led, aby mohl plyn z bubliny uniknout. Co se stane? 

Pokud se vám to povede, unikající plyn se zapálí o sirku či zapalovač a vyhoří. Je to totiž hořlavý metan, ne vzduch. Metan vzniká u dna z rozkládajících se zbytků rostlin a živočichů a stoupá nahoru. Když mrzne, zamznou bubliny v ledu. My můžeme propíchnutím ledu plyn uvolnit a zapálit.

Buďte opatrní a vyzkoušejte.

Vyzkoušej si, jak jiné je hrát v zimě na schovku.

Potřebujeme:

• místo vhodné na schovku
• pokud je sníh, hodí se přibalit bílá prostěradla pro maskování 🙂
• dobré oblečení (ať vydržíme čekat schovaní)

Můžete začít už doma. Společně s dětmi plánujte: 
Jak se obléknout na schovku a kde se skrýt, když sněží nebo když je bláto?

V terénu pak hledejte: Kde je suchá skrýš? Je super vlhko?

Pro větší dobrodružství (pokud je sníh) se můžete vybavit prostěradlem nebo šátky. Důležité je
před každou schovkou zahrát jako mezihru nějakou běhavku. Třeba na mrazíka, aby se tělo zahřálo a vydrželo trpělivě čekat ve skrýši při dalším kole zimní schovky :).

V závěru:  Sdílejte, jaké to bylo trpělivě se maskovat.

Co ti pomohlo? 
Co bylo náročné?
Co bys příště ještě chtěl/a vyzkoušet?

Bobování na bobech a sáních už je nuda? Zkus něco nového.

Potřebujeme:

• kusy pevnějšího kartónu
• kopeček a sníh 🙂

Je to snadné a plné adrenalinu i zábavy. Vezměte si dnes ven kusy kartónu z krabic. Raději silnější a odolnější kartón. Můžete použít i tenký, ale rychleji se roztrhne a rozmočí.

Velikosti mohou být různé. Je fajn mít si kam sednout a ohnout karton, aby se dal držet. Jinak se snadno zklouzne dolů, ale i to je zábava.

Na kartónu můžete sedět, ale nám nejlépe jezdil, když jsme klečeli.

TIP: Větší kartóny dovolují jízdu ve dvou, pak je super veselo.

Je tu výzva pro naše chodidla!

Potřebujeme:

• sníh, led, rosa, námraza - jakékoliv počasí
• odvahu posunout svou odolnost
• hadr na utření nohou, až poběžíme domů 🙂

Určitě už jsi zažil/a chodit na boso, když je venku teplo. Teď zkus zimní výzvu. Vyběhni na chvilku do sněhu, na led (tam, kde je to bezpečné), případně jen na bláto či trávník. Všude se potkáš se zimní vodou. Cítíš ji?

Už doma si zkus porovnat, jaké to je chodit venku na boso, když je teplo, a v zimě, když mrzne. Zkus si o tom s někým povídat.

TIP: Pokud máš příležitost, zkoušej naboso vybíhat pravidelně. Nohy si na to úžasně zvyknou a ty posílíš své tělo, představy, co zvládneš, i svoji obranyschopnost. Pro začátečníky doporučujeme nachystat si po návratu vlažnou vodu, ručník a teplé ponožky. Pro všechny pak bylinkový čaj.

Možná bzry přijde jaro, tak to chce užít si ještě zimu plnými doušky

Potřebujeme:

• deku, karimatku, kartón
• něco dobrého na zub

Máš pocit, že příjemně se dá piknikovat venku jen tehdy, když je teplo? Zapoj svou představivost a kreativitu a uspořádej pro sebe, své přátele, případně pro zvířecí sousedy zimní piknik.

1. PŘÍPRAVA
Na zimní piknik je dobré se připravit. Zabal dobroty, něco k pití a hlavně kvalitní deku či jinou izolaci. Dobře poslouží i kartónové krabice.

2. MÍSTO
Najdi vhodné příjemné místo, kde nefouká, případně svítí slunko. Vše si tu připrav. Je skvělé, když místo nabízí i prostor pro proběhnutí. Než se pustíte do jídla, je dobré si zahrát nějakou běhavou hru.

3. PIKNIK
Po přípravách a hraní vám určitě vyhládlo. Hurá na svačinu. Doplňte energii a pak honem opět do běhání, hraní, kutálení, stavění. Žádné dlouhé vysedávání, pokud je chladno.

4. DOBROTY PRO ZVÍŘATA
Je skvělé, když nemyslíte jen na vaše bříška, ale i na zvířata v okolí a připravíte plné krmítko, jablíčka a další dobroty. Rozhodně se v zimě hodí i pítko a koupátko pro ptáky, pokud dlouho mrzne.

OHLÉDNUTÍ

Cestou domů můžete naplánovat, kdy a jak budete piknikovat příště. Co vše ještě vylepšíte a koho pozvete na svačinku venku.

TIP: Pokud mrzne a je sníh, zkuste si vyrobit zmrzlinu mraženou sněhem.