Potřebujeme:

• řeku, tůňku, jezírko, rybník nebo alespoň sud na zahradě
• chuť posouvat svou odolnost, své pohodlí i otužilost

Přijmeme výzvu? Otužování je zdravé a krásně nás osvěží pro vstup do nového roku. A můžeme si z něj klidně udělat každoroční tradici.

Můžeme se otužovat postupně, zlehounka. Pro někoho je dost velká výzva zout boty a projít se ve sněhu či namočit si nohy. 

Nejlépe se otužuje ve hře, když si děti vlastně jen tak hrají kolem vody a nikdo jim neřekne, že se v zimě nekoupají. Rozhodně nemá smysl děti jakkoliv nutit. Můžeme jít příkladem, ale někoho zimní voda láká, někoho ne.

TIP: Pokud se bojíte vy či děti, můžete zkusit řádění v zimních kalužích. 

Co si postavit sněžný domeček, doupátko, bunkr?

Potřebujeme:

• lepivý sníh
• nádoby či nářadí na tvarování sněhu
• koberce, karimatka či kartón na zem

Jak na to:

Možná se to na první pohled nezdá, ale konstrukční úlohy v reálném světě skvěle rozvíjí matematické
dovednosti. Pokud máte dost sněhu, času i nadšení, doporučujeme se s dětmi pustit do stavby něčeho
většího. Stavět iglú jde několika způsoby.
1. HROMADA SNĚHU
Pokud je dost sněhu, můžete nahromadit sníh na jedno místo, udusat, ideálně nechat i přemrznout a pak vydolovat uvnitř otvor. Hloubené iglú vám často dlouho vydrží. Ale je dobré se s dětmi domluvit, že nepolezou nahoru na střechu.

2. IGLÚ Z KOULÍ SNĚHU
Pokud není moc sněhu, lze postavit alespoň obvodové stěny. Jednoduše se na sebe stavějí koule jako
na sněhuláka a mezery mezi nimi se uhladí sněhem. Nahoru na střechu můžete přetáhnout prostěradlo
nebo kartón.

3. IGLÚ Z CIHEL
Když je sníh nelepivý a přemrzlý, dají se vykrajovat cihly nebo naplňovat nádoby do tvaru cihel.
Ty na sebe vrstvěte a opět můžete postavit krásné pravidelné iglú.
Doporučení od architektů: stavějte cihly do spirály, ne po patrech, ale jako schránku mořských plžů,
iglú bude mnohem pevnější.

4. SVAČINA V IGLÚ
Po práci se krásně uvelebte v teploučku iglú a dejte si něco dobrého ke svačině.

5. V IGLÚ POTMĚ
Je zážitek, když můžete do svého iglú zajít, když je tma. Připravit si svíčky nebo baterky a vyprávět si tu
tajemné příběhy. Nebo si přineste karimatky a spacáky – zkusíte i přespání venku?

Nechce se dětem na běžky? Co zkusit tentokrát na lyžích vyzkoušet něco neotřelého a bláznivého? Místo delšího výletu vyrazíme jen za humna a pořádně si na lyžích zablbneme. S běžkami totiž může být i náramná legrace!

Potřebujeme:

• běžky (pokud máme na výběr, tak raději starší)
• náladu hrát si a blbnout

Jak na to:

Vyzkoušet můžeme třeba:

• Postavit si slalomovou dráhu (po rovině)
• Zahrát si na schovávanou
• Zahrát si stopovačku (jeden odjede někam dál se schovat, ostatní se ho podle stop pokoušejí najít)
• Postavit si skokánek
• Svačit za chůze
• Běhat bez hůlek
• Zkusit se naučit styl telemark (na svahu)
• Uspořádat soutěž v krasojízdě (na jednotlivce či na týmy, které si mohou vymyslet choreografii)
• Zahrát krátké divadlo, např. známou pohádku (ostatní hádají)
• Dát si na běžkách krátký závod (ale doporučujeme moc nepodporovat soutěžení, které často náladu spíš zhorší
• Vyběhnout na běžkách v nějaký netradiční čas - třeba za tmy
• Děti jistě vymyslí další neotřelé nápady, jak se dá na běžkách blbnout

Nesněží, ale máte kolem sebe lehký nadýchaný sníh? Vytvořte si vlastní sněžení. Pokud navíc svítí sluníčko budeto nejen skvělá podívaná, ale také velká zábava.

Potřebujeme:

• nadýchaný sníh
• hodí se nádoby na sbírání sněhu - kybl, mísa, lopatka...

Jak na to:

Děti si naberou do rukou či nádob sníh a společně odpočítají, kdy ho vyhodí do vzduchu. Tři dva jedna, teď a sněžení je tu. Můžeme v padajícím sněhu tančit, skákat, probíhat. Co nás napadne.

Pokud svítí slunko je krásné postavit se v protisvětle a vychutnat si pohled na třitící se stěnu.

 Vyzkoušejte svou trpělivost a zažijte krystalizaci na vlastní oči.  Nebo zažijte že to tentokrát nevyjde a bude třeba to zkusit příště. 

Mrzne alespoň -5 C? Nefouká moc? Tak máte skvělou příležitost vyzkoušet zamrzající bubliny. Stačí vzít ven obyčejný bublifuk, nebo vyzkoušet směs z článku na blogu. 

Potřebujeme:

• teplé oblečení
• rukavice
• bublifuk
• případně odolnější směs na bubliny
• pokud nesvítí slunko přibalte baterk
• možná se hodí foťák na dokumentaci 
• vhodný rovný chladný povrch

BUBLAVÝ RECEPT:
Zatím se nám osvědčilo:
200 ml teplé vody
35 ml kukuřičného sirupu
35 ml saponátu na nádobí
2 polévkové lžíce cukru

Smícháte a směs strčíte na chvíli do mrazáku. Pak se teple oblečete a jdete ven vyfukovat bubliny. (Letos zkusíme nechat zmrznout i obří bubliny, na které si kupujeme náplň megabublifuk, mají i novinku na zimní bubliny, tak potom napíšu, jak jsme dopadli).

Je to krásný historická tradice. Vyjít ven a hledat, kde můžeme popřát krásný rok a pomáhat. 

Potřebujeme:

• převleky za tři krále
• křídy na nápisy K+M+B
• schránku na sbírání darů

Jak na to:

S dětmi se převlékněte za tři krále a obejděte své sousedy s písní a přáním všeho krásného v novém roce. Určitě si ven přibalte křídu a napište na dveře nápis K+M+B. Je to skvělá příležitost jak si nejen popovídat o legendě o Kašparovi, Melicharovi a Baltasarovi ale jak si ji na vlastní kůži prožít. 

Nebo se přidejte se k některé již zavedené Tří králové sbírce (např. zde). Případně si založte svou vlastní a pomáhejte tam, kde je třeba. 

 

Potřebujeme:

• pekáče
• kopeček a sníh či mokrá tráva

Proč se někdy bobům říká pekáč? Stačí vyzkoušet. Výhoda je, že není třeba velká sněhová vrstva, ani velký kopeček. Stačí opravdu malý sešup a klidně jen zledovatělá tráva nebo mokrá po dešti. Pekáče pěkně sviští téměř kdekoliv.

Na velké kopce je raději neberte. A také vybírejte odolnější pekáče bez ostrých hran. Ať vydrží pekáče i děti 🙂

Kdo by neměl rád krájení dortu? Pokud je dost sněhu, můžeme si jich udělat, kolik chceme!

Potřebujeme:

• velké nádoby - kýble a kbelíky
• pilka nebo nůž na krájení dortu

Jak na to:

Z velkého kýble jde snadno udělat velkou sněhovou bábovku - dort. Ozdobíme přírodninami, můžeme doplnit i "svíčky" a můžeme si zahrát na oslavu narozenin. Kdo bude mít narozeniny? Zazpíváme mu? A teď hurá na krájení dortu. Jde to třeba velkým (raději tupým) nožem nebo i pilkou. Kolik je hostů a kolik dílků budeme potřebovat? Půlka, čtvrtina, třetina, šestina... Děti si snadno představí, jak fungují zlomky.

Odhadnou děti či vy, kolik zbude vody po rozpuštění litru sněhu? Vyzkoušejte si malý pokus s hypotézou. 

Potřebujeme:

• nádobu do které nabereme sníh - ideálně průhledná sklenice či pet lahev s širokým hrdlem
• fixa či lepenka na označení odhadu, kolik bude vody až sníh roztaje

Je to často pro děti velké překvapení, jak málo vody zůstane z plné nádoby sněhu po jeho rozpuštění. Při nabírání sněhu, doporučujeme upozornit děti, ať zbytečně nádobu nepěchují sněhem. Ať pouze naberou plnou nádobu lehce „nadýchaného“ sněhu.

Po odebrání vzorku děti označí svůj odhad (hypotézu) kam bude sahat hladina vody po rozpuštění sněhu. Svůj odhad může každý označit jinak barevnou fixou nebo lepenkou se jménem.

Pak přeneseme nádobu se sněhem do tepla. Né přímo ke kamnům či topení, aby se voda hned neodpařila. Raději do pokojové teploty běžné místnosti. Jak voda taje sledujeme kolik se uvolňuje vody. V závěru pak porovnáme výsledek a naše odhady.

O víkendu 10.–12. ledna se bude v celém Česku už posedmé sčítat ptáky na krmítku. Akci pořádá Česká společnost ornitologická a zapojit se může úplně každý. Mezi cíle Ptačí hodinky patří dlouhodobé sledování zimování ptáků v Česku a snaha zjistit, co jejich výskyt a chování ovlivňuje.

Potřebujeme:

• výhled na krmítko
• papír a tužku na zaznamenávání druhů
• 1 hodinu času, po který se budeme na sčítání soustředit

Jak na to:

Sčítat je snadné!
1) Vybereme si vhodné místo k pozorování – nejlépe krmítko s pestrou nabídkou potravy.
2) Kdykoliv v průběhu 10.–12. ledna 2025 sčítáme ptáky po dobu jedné hodiny.
3) U každého druhu zapisujeme vždy nejvyšší počet jedinců, který vidíme současně. Vidíme například tři sýkory modřinky, za chvíli je jich tam šest a po chvíli už jen jedna? Zapišme si u modřinky šestku - je to nejvyšší spatřený počet modřinek.
4) Počítáme všechny ptáky – nejen na krmítku, ale i ptáky v okolí nebo přeletující.
5) Výsledky sčítání vložíme do formuláře na https://ptacihodinka.birdlife.cz/

Zkuste si zimní sněžnou sopku.

Potřebujeme:

• nádoba (malá sklenička či menší plastová nádoba)
• ocet a soda
• případně přírodní parvivo
• můžete přidat i minerální vodu pro ještě větší bublání
• figurky zvířat či postaviček - děti někdy baví přidat na model sopky 

Určitě jste s dětmi testovali již bahenní či písečnou sopku. Zima je pak ideální příležitost vyzkoušet si sopku ze sněhu.

Základ je stejný. Na dno nádoby nasypeme sodu. Nádobu pak uzavřeme a kolem navršíme sopečný kužel ze sněhu. Můžete s dětmi probrat různé tvary sopek dle tekutosti lávy (stratovulkány, štítové sopky atd.).

Když je sopka hotová, otevřete nádobu a děti do ní mohou nalít ocet, případně ocet smíchaný s barvivem (ideálně přírodním, např. kurkuma, kari nebo šťáva z červené řepy).

Pak už jen pozorujeme bublající lávu, jak ničí kráter. Ocet můžeme lít opakovaně, záleží, kolik jsme použili sody. Pokud je málo sněhu, doporučujeme se sodou šetřit, příliš velké množství může poškodit trávník pod sněhem.

Je těžší sklenice plná vody nebo sklenice plná sněhu? A o kolik? O kousek nebo je rozdíl veliký? Jak to v terénu bez váhy zjistit? 

Potřebujeme:

•  dvě zavařovací sklenice
• provázky
• klacík či ramínko

Stačí si ven přibalit dvě zavařovací sklenice, provázek, nůžky a rovnou větvičku (nebo ramínko). Z větvičky a provázku vyrobíme jednoduchou váhu, zavěsíme obě sklenice nejprve prázdné, tak aby byly v rovnováze a až pak přidáme do jedné vodu, a do druhé sníh. Doporučujeme pak sklenice zavřít. Co se stane?

Mrzne přes noc? Dost na to, aby nám zamrzla větší vrstva vody? Hurá vyzkoušet ledové lampy.

Potřebujeme:

• nádobu na zmrzlou vodu
• voda, mráz
• svíčky, sirky

Pokud máte s dětmi možnost, vyrobte si větší či menší ledovou lampu či lampičky. Z menších nádob vzniknou lampičky pro jednu svíčku. Větší nádoby vytvoří velké ledové lampy. Záleží jak moc mrzne přes noc.

Stačí nádobu napustit do poloviny vodou, pak vložit do nádoby další menší nádobu, kterou zatížíme (vodou či kameny tak aby klesla téměř na dno větší nádoby. Vše necháme zamrznout.

Po zamrznutí menší nádobu vyndáme a můžeme opatrně vysunout i samotnou ledovou lampu z větší nádoby.

Nejlépe po setmění do lampy vložíme svíčku/y a užíváme si pohled na krásné světlo. Výhodou je, že hrozba požáru je na sněhu či zamrzlé půdě minimální.

14. 12. je Světový den logiky. Co takhle ho oslavit klasickou hrou v netradičním prostředí?

Potřebujeme:

• přírodniny - dva různé typa
• větvičky na šachovnici
• trpělivost a přemýšlivou náladu

Krátká hravá aktivita, kterou můžeme využít např. než připravíme jinou hru.

Dvojice mají za úkol připravit si šachovnici 3×3, 4×4 nebo 5×5 (záleží, jak zdatní jsou v piškvorkách) a sehnat si či vymyslet své znaky – hrací kameny. Kamínky, šišky, oříšky.

Pak už hurá do hry. Kdo jako první poskládá řadu 3,4 či 5 kamenů (znaků) vyhrál.

Pokud je dost čistého sněhu, můžeme si vyrobit pokaždé novou šachovnici a znaky rovnou razítkovat do sněhu.

Nechte se pozvat do světa bájných bytostí. Postavte si víc než jen běžného sněhuláka.

Potřebujeme:

• lepivý sníh
• přírodniny na ozdobu
• fantazii a chuť modelovat opravdu velké sochy

Máte dost sněhu na svatění? Hurá. To dovoluje větší projekty. Možná k vám skrze sníh přilétne krásný bílý jednorožec. Stačí postavit dvě velké koule jako základ těla - přední plece a zadek. Prostor mezi vyplnit menší koulí nebo vrstou sněhu. pak postavit na přední kouli další koule či bloky.

Nejnáročnější je hlava, ale dá se vytvarovat a zpevnit na krku. Pak už jen domodelujeme všechny další tvary a dotvoříme oči, nozdry, pusu, hřívu, ocas a roh. 

Pak už hurá nasedat a jedeme do říše fantazie.

Co vše v sobě zadržuje sníh?

Potřebujeme:

• nádoby na odebírání vzorků
• filtrační papíry nebo papírové kapesníky či ubrousky
• gumičky či provázky pro upevnění filtračního papíru
• hodí se i lupa či mikroskop

Na nádoby umístíme ubrousky či filtrační papírky. Venku odebereme s dětmi vzorky. Ideálně na různých místech - u domu, u silnice, v zahradě, v lese atd. Sníh vložíme vždy opatrně do papíru, tak aby se nerozthl. Sklenice a jednotlivé vzorky si ideálně i popíšeme - kde jsme je odebraly.

Nádoby vezmeme do tepla nebo je necháme rozpustit na slunku pokud nemrzne. Rozpuštěný sníh můžeme přefiltrovat přes filtrační papír nebo kapesník a zjistit, kolik nečistot bylo ve sněhu. 

Na vrcholu papíru zůstanou větší či menší nečistoty. Můžeme porovnat různé vzorky, kde je nejvíc nečistot? A jaké? 

Zima je plná času, zklidnění, zpomalení, odpočinku. A k tomu se skvěle hodí knihy. Jaké jsou vaše oblíbené zimní knihy?

Čertovská magie 

Příběh O Čertovi od Pavla Čecha baví úplně všechny věkové kategorie. Pravda, je to maličko delší čtení, ale během dlouhého zimního večera ji zhltnete raz dva. Nejde tu ani tak o souboj dobra se zlem, jak by člověk od knihy o čertovi asi očekával, ale je to typický čechovský, řekla bych, magický realismus. Pokud jeho knihy znáte, budete vědět, co očekávat. Vy ostatní se nechte mile překvapit. 

O Louskáčkovi

Zkrácené verze známého příběhu O Louskáčkovi v posledních letech vyšly hned několikrát. Nám se nejvíce zalíbila knížka s ilustracemi od Anne Leysenové, která pohádku podává dojemně étericky a citlivě. 

Staré časy

Kdo chce zavzpomínat na staré dobré časy, ten ať otevře knihu České Vánoce Josefa Lady nebo si prohlédne knihu Bílá zima, popřípadě Ten vánoční čas s ilustracemi od Jana Kudláčka, které já osobně považuji za jedny z nejkrásnějších. Skupina Hradišťan Vám k tomu na CD nahrála krásné písničky a koledy. 

Bílé snění

Marjánčino dobrodružství je krásný, poetický a zachumelený příběh od mé oblíbené secesní autorky Sybille von Olfers. Pravda je, že u této knihy se překlad básní zrovna moc nevydařil, ale ilustrace jsou jako u jejích ostatních knih fantastické, takže si ji rozhodně nenechte utéct. 

Pro nejmenší

Abych nezapomněla i na ty naše nejmenší cvrčky, pro ně tu mám krásné leporelo s prostým názvem Winter od Gerdy Müller. Tato autorka nakreslila krásné knihy ke každému ročnímu období, jsou beze slov, ale říkají vlastně úplně vše. 

Lyže, saně, koulovačka a spol.

Začínající čtenáře potěší Mumínek a sníh od Tove Jansonnové (zkrácená verze), Husa Líza a vánoční hvězda od úžasného Petra Horáčka, Lyžníci z plískanic nebo soubor veršů s názvem Bílé od Hynka Viléma. Dvě knížky od pana Kahouna s názvem Chumelení a Knížkový pejsek jsou plné krátkých, milých a hravých příběhů se zimní tématikou. Tyhle příběhy baví děti už zhruba od dvou let a moje děti tyhle knihy zbožňují. U nás doma také často čteme Čapkovy pohádky O Pejskovi a kočičce, k zimě se hodí například Jak psali psaní (krásně zasněžená pohádka), Jak to bylo na Mikuláše nebo Jak slavili Vánoce (autorkou je Jana Uhlířová). 

Jak to bylo kdysi

Kniha Františka Nepila Štuclinka a Zachumlánek je příběh malé slečny, která se o sebe musí umět postarat i v kruté zimě sama. Nebojte, nejde o žádný kurz přežití, ale je to velice pěkný a milý příběh o tom, jak to chodilo za starých časů. Myslím, že vůbec nezaškodí si to s dětmi připomenout. 

V podobném laskavém duchu se potom nese i známá kniha od Astrid Lindgrenové Vánoční příběhy. 

A když už jsme u zasněžené klasiky, rozhodně bych neměla opomenout Kubulu a Kubu Kubikulu, pohádku, či chcete-li večerníček z mého dětství. 

Jak se mají zvířata v zimě

Příjemně mrazivá je Polární pohádka od Daniely Krolupperové. Vypráví osud a strasti sněhové vločky, díky které poznáme různá zvířata z chladnějšího pólu. 

Když napadne sníh, je to vždy skvělá příležitost vydat se do lesa hledat stopy lesních zvířat. K tomu se hodí i povídání o tom, jak a kde zvířata a rostliny přezimují. Moc hezkým, až poetickým způsobem tato témata představuje například knížka Over and under the snow. Když už jsem zmínila cizojazyčnou knihu, doporučím vám ještě příběh A dot in the snow. Krátký překrásně ilustrovaný příběh z jednoho dne eskymácké holčičky a ledního medvěda. 

Původní článek pro Jděte ven napsala Veronika Drobná.

Nasněžilo alespoň trochu? Jdete bobovat? Je vás víc? Spojte se do vláčku. 

Potřebujeme:

• boby, sáňky
• provázky na propojení

Ideální je menší kopeček. Nahoře se seřadíme a provazy si propojíme jednotlivé sáňky a boby. Hodí se mít nejrychlejší "vozidlo" ve předu a také nejtěžšího jezdce.  Pak už hurá jedeme dolů.

TIP: Pokud si nejjste jistí, můžete se napojovat postupně, nejprve zkuste jízdu ve dvou, pak ve třech a až pak další vozíky.

Potřebujeme:

• (malou) ledovou plochu, případně hladký uklouzaný sníh
• auta a podobné hračky
• vzorek štěrku, písku
• případně i věci, co kloužou nebo naopak nekloužou: nesmeky, puk...

Ledovou plochu můžeme vytvořit tak, že přes noc necháme zamrznout vodu v pekáči nebo podobné nádobě. 

Na začátek se můžete dětí zeptat: Které povrchy kloužou? Kdy potřebujeme, aby něco klouzalo? A kdy naopak potřebujeme, aby to neklouzalo? Případně pro starší: Co je to tření? Napadají vás příklady nízkého a vysokého tření?

Společně s dětmi si pak můžeme nejprve vyzkoušet, jak různé předměty kloužou po ledu (můžeme také pozorovat, jak se odrážejí od jiných předmětů či stěn). Co když auto vjede na kluzký led nebo sníh? Děti si mohou hrát s autíčky a vyzkoušet, jak kloužou.

Proč se na chodníky a silnice sype štěrk nebo písek? Děti si mohou vše hned vyzkoušet.

A co solení silnic? Jak to funguje?

Směs soli a ledu má nižší bod tání než samotný led. Teplota tání ledu za normálních podmínek je 0 °C. Pokud do ní ale přidáme sůl, teplota tání této směsi se sníží (v závislosti na množství přidané soli asi na -21 °C). Směs sněhu a soli je tedy při teplotě pod 0 °C nad svým bodem tání a začne tát. (Na tento proces se spotřebovává teplo a to se projevuje snížením teploty směsi.) Můžeme zkusit led/sníh posolit a pozorovat, co se stane.

Ale pozor!

Proč je dobré omezit solení silnic? Solení chodníků a komunikací škodí stromům, které v důsledku nadměrného solení usychají nebo odumírají. Sůl je škodlivá i ve vodě. Když slaný led roztaje, vsákne se do půdy a vteče do řeky a také do spodní vody. Sůl na chodníku škodí i zvířatům, například i našim psům - poškozují se jim tlapky. Sůl ničí i naše boty nebo jízdní kola. Proto je lepší v případech, kdy to jde, zůstat u šetrnějších řešení: písek, štěrk, piliny, popel, speciální drcený jíl...

Co jiného nám ještě pomůže proti uklouznutí (nás nebo auta) na ledu? Vyzkoušejte, jak fungují nesmeky, řetězy a pod.

TIP

Více o škodlivosti solení komunikací zde.

Pozorovat padající sníh, to je zimní aktivita, které se hned tak neomrzí. Hlavně v níže položených oblastech, kde se nám sněhu v posledních letech moc nedostává. I ten nejtitěrnější bílý poprašek přináší velkou radost. Proč někdy vypadají sněhové vločky jak vymodelované krajky a jindy je to jen obyčejné zrnko? Pusťte se s dětmi do pozorování a možná to tajemství sami odhalíte.

Potřebujeme:

• lupu, kapesní mikroskop, případně foťák 
• tmavou látku či papír
• tužku a papír

Pozorovat padající sníh, to je zimní aktivita, které se hned tak neomrzí. Hlavně v níže položených oblastech, kde se nám sněhu v posledních letech moc nedostává. I ten nejtitěrnější bílý poprašek přináší velkou radost. Proč někdy vypadají sněhové vločky jak vymodelované krajky a jindy je to jen obyčejné zrnko? Pusťte se s dětmi do pozorování a možná to tajemství sami odhalíte.

POZOROVÁNÍ 

Abyste vločky pořádně prozkoumali, vezměte si ven lupu. Vločky nejlépe vyniknou na černém pozadí. Nechejte je padat na černou vlněnou šálu nebo na rukavice Ideální je chytat vločky na černé chlupaté rukávy, díky chlupům ulpí dál od těla, takže se nerozbijí a neroztají.

HRA →  VLOČKY Z VĚTVIČEK 

Nastříháme větvičky ze smrků na okraji lesa, pokud možno využijeme větví z probírek nebo z míst po těžbě. Inspirujeme se fotografiemi vloček a necháme děti skládat vločky z větviček. Na souměrné šesti ramenné vločky musíme najít šest stejných větviček (jak délkou, tak tvarem). Mohou však vznikat i rozmanité tvary, podle toho jaký materiál máme k dispozici.  Podobně můžeme tvořit vločky z klacíků, suchého rákosí nebo dalších přírodnin.

POKUS → JAK SE SNÁŠÍ VLOČKA 

Vločky jsou vlastně plochá kolečka (většinou), proto se snášejí pozvolna, nepadají přímo k zemi (pokud nejsou zledovatělé nebo seskupené dohromady). Vytvoříme si několik koleček z papíru (případně vystříháme tvary vloček) a ty potom spouštíme od stropu na zem. Pozorujeme, jak vločky padají, jak se snášejí k zemi. Můžeme udělat stejný pokus třeba s kuličkami z papíru nebo s menšími kolečky. 

HRA → NA MRAZÍKA

Variace klasické hry na honěnou. Mezi hráči si zvolíme jednoho „mrazíka“. Pokud mrazík někoho chytí, zmrazí ho - chycený musí zůstat na místě, rozkročí nohy a nesmí se pohnout. Zbytek hráčů se snaží zmraženého vrátit do hry tím, že mu podklouznou pod roztaženýma nohama. POZOR! Mrazík může chytit i hráče, který právě zachraňuje, pokud zachránce právě podkluzuje mezi nohama zmraženého, pak vypadávají ze hry oba zmražení. Mrazíci se mohou během hry střídat.

Cílem hry je naučit se vzájemné spolupráci, rychlosti, bystrosti, pohotovosti a obětování sama sebe.

POZNATEK

Vločky sněhu jsou tvořeny šestihrannými krystaly. Často vypadají, jako by byly vyšité z krajky – to proto, že jak pomalu padají, postupně na jednotlivých hranách vyrůstají delší a složitější ramena. 

Tím hlavním, co určuje základní tvar krystalů a následně i sněhových vloček, je teplota vzduchu, v menší míře pak vlhkost vzduchu. Při nízkých teplotách (pod -22 °C) vznikají vločky ve tvaru jednoduchých ledových krystalků a destiček, zatímco při vyšších teplotách (v teplejším vzduchu) jsou tvary vloček složitější a bohatší. Dokonce se tvrdí, že podmínky pro vznik každé vločky jsou jiné, takže žádná vločka nebude stejná. 

Chcete-li se ponořit hlouběji do vědy sněhových vloček, pak doporučujeme web Snowcrystals profesora fyziky Kenneth G. Libbrechta.

Zdroj části her: Aktivity jsou čerpány z publikace ROK S MRŇATY, s laskavým svolením autorů Martina Kříže a Marie Rajnoškové. Kniha pomáhá přiblížit malým dětem dění v přírodě, a to ve všech čtyřech ročních obdobích. 

Je venku sníh a svítí slunko? Možná cítíte jak paprsky odražené od sněhu až bolí v očích. Zkuste si vyrobit ochranu jako objevitelé. 

Potřebujeme:

• látka či tvrdý papír
• provázky, nůžky, tužku

Inuité měli velké zkušenosti s pohybem v záplavě sněhu. Věděli, jak zásadní je chránit si také zrak, který
za slunného dne dostává velké dávky slunečních paprsků, které se odráží od sněhu (který má vysokou
odraznost = albedu – víc o něm se dozvíte v badatelské části výzev).
Vyzkoušejte si vytvořit nejen na zimu sněžné brýle.

1. MATERIÁL
Můžete použít tenký pruh dřeva nebo tenké kůry (například březové). Ale také lze použít i tvrdší kartón.

2. VELIKOST
Brýle by vám měly co nejtěsněji sedět. Proto si dobře naměřte velikost na svůj obličej i výšku očí. Menším
dětem můžete pomoci. Kartón se hodí použít i jen jako pracovní model, na kterém vyzkoušíte rozměry.

3. VÝROBA
S kartónem se pracuje snadno. Menší děti mohou stříhat nůžkami. Starší mohou zkusit vyřezávání.
Hodí se dětem přinést ven podložky, na kterých si mohou kartón či kůru opřít. Na okrajích brýlí uděláme
dva otvory pro chycení provázku či gumy kolem hlavy.

4. TESTOVÁNÍ
Hurá na výpravu jako Inuité. Nevadí, pokud není sníh. Můžete testovat v jakémkoli prosluněném dni.
Jen děti upozorněte, ať se nedívají přímo do slunce..

Možná nesněží, ale mrzne a fouká. To je čas, kdy kouzlí námraza. Pojďme ji obdivovat a prozkoumat kde a jak vzniká.

Potřebujeme:

• vhodné počasí a chuť objevovat
• foťák

Je to zázračná doba. Když nesněží, ale mrzne a fouká. Na našich procházkách do okolí můžeme objevovat krásné krystalky vody. Každý den jsou navíc trochu jiné. 

Pokládejte si otázky: Jak vznikaí? Proč mají tvar jen jedním směrem? Je to sníh či ne? Když dopadnou na zem vypadají přesně jako sníh. Jak to, že když se oteplí rychle zmizí? Závisí jejich tvar na větru nebo ne?

Prozkoumejte vše v terénu, můžete sledovat okem, lupou, fotit, i ochutnávat. Vymýšlet možnosti a záhady. Žasnout. Doma v teple se pak můžete zanořit do knih a objevit, co to ta námraza je a jak vzniká.

Naše objevování námrazy najdete zde.

Poznámka: Vysvětlení z Wikipédie 🙂

Námraza je atmosférický jev, který se projevuje vznikem ledových krystalů na povrchu objektů působením následující vlivů:

1. mrznutím drobných kapének vzdušné vlhkosti (mraků, mlhy apod.) při jejich styku s povrchem země, objektů nebo jiných předmětů o teplotě 0 °C a nižší,
2. srážením vzdušné vlhkosti na dostatečně prochlazeném zemském povrchu nebo předmětech, a to i bez přítomnosti mlhy nebo oblačnosti.

Pokud už dostatečně mrzne, je to ideální čas užít si přírodní kluziště.

Potřebujeme:

• brusle
• případně se hodí karimatka či skládací židličky na sezení
• svačina a čaj do termosky

Je to jedinečný zážitek vyrazit bruslit na zamrzlí rybník. Je jasné, že nejprve prozkoumáme, zda je led dostatečně odolný a pevný. 

Pak už jen hurá objevovat různé povrchy ledu a svět pod ledem. Někde jsou bublinky uvolňujícího plynu, který zamrzl v ledu, jinde potrhaná řasa. Někde je led hladký, jinde hrbolatý. Najednou můžeme prozkoumávat zákoutí rybníku, kam se jindy nedostaneme. Rozhodně to s dětmi zažijte. 

U nás loňskou zimu mrzlo v lednu několik dní opravdu hodně, navíc nesněžilo a tak jsme si bruslení užili velkolepě. Nahlédnout můžete zde.

Jaký umělec dnes budete? Monet, Pollock, van Gogh, Dálí či Picasso? Bílé plátno dává nekonečné možnosti. Nás moc baví propojit bruslení s kreslením.

Potřebujeme:

• něco ostrého na malování - větvička, tyčka či koště nebo hokejka
• chuť tvořit

Pokud napadl jen malý poprašek sněhu, je to úžasná příležitost, vyrazit ven tvořit obrazy. Jako by nám někdo nabídl nekonečné bílé plátno. Jaký obraz vytvoříte? Realistický či abstraktní? Sestavte celou výstavu obrazů. Nebo si otevřete rovnou ledovou galerii. Led je také skvělý umělec. Během procházky či kolem domu hledejte kousky ledu a dívejte se na ně jako na umělecká díla. Jaké sochy či obrazy objevíte? Jak je pojmenujete? Skvělé je propojit led a světlo ze slunce či baterky. Vznikají jedinečné zážitky. Užijme si zimu venku.

Naše výtvory najdete na konci fotoalba zde.

Hokej venku prostě patří k zimě. Pokud vám počasí nepřeje zahrajte si alespoň na trávě s tenisákem.

Potřebujeme:

• brusle, hokejky
• puk či tenisák
• branky či boty na branky 🙂

Žádné dlouhé vysvětlování není třeba. Nejnáročnější je najít zamrzlí rybník a dostatečně velkou partu do hry. My museli svolat celou velkou rodinu i kamarády.

Ale rozhodně to stálo za to. Někdy je třeba vyčistit led od sněhu. Pak vyznačit branky. Rozdělit družstva a hurá do hy.

TIP: Pokud nemáte dost hokejek, můžete využít košťata či florball hokejky 🙂 Naše hraní k nahlédnutí zde.

Mrzne alespoň trochu? Nehcet si malé nádoby s drobnou vrstvou vody.

Potřebujeme:

• nádoby či kybl
• voda a mráz
• rukavice
• foťák pro dokumentaci

Jak na to:

Ideálně přes noc necháme malou vrstvu vody zmrznout. Ráno opatrně vyjmeme led a nejprve můžeme žasnout nad tím, jak voda zamrzla, jaké vznikly tvary a pak si vyzkoušet skrz led tvořit rzné obličeje a "ksichtíky" 🙂

Pokud budou děti pracovat s ledem déle, hodí se rukavice.

Pojďme vyrazit ven, i když mrzne. Zažít, že s mrazem lze skvěle tvořit. Objevit, jak se různé materiály chovají při zmrznutí.

Potřebujeme:

• hračky a přírodniny, které mohou do vody
• nádoby, v kterým může mrznout voda (lépe ploché, než vysoké)
• mráz za oknem a vlastní fantazii
• možnost nechat obrázky zmrznout přes noc

Jak na to:

Připravte si hračky a přírodniny, které mohou do vody. Děti mohou pracovat každé samo, nebo ve skupinách.

Do ploché nádoby naskládají pomocí hraček i přírodnin svůj příběh a pomalu ho zalijí vodou (cca 3 -5 cm vysoko). Hodí se vložit i provázek jako poutko.

Pak stačí přes noc nechat zamrznout na parapetu okna, nebo na jiném bezpečném místě. Následující den zkontrolujte, zda zmrzla voda až na dno.

Pokud ano, můžete jemně vyndat led z nádoby a začít si navzájem vyprávět ledové příběhy.

28. 1. mezinárodní den snižování emisí CO2 pojďme tento den vyrazit do přírody a hledat její krásy a zázraky

Potřebujeme:

• chuť se dívat
• foťák, mobil, papír a tužka

Jak na to:

Dnes vyrazíme na procházku s jednoduchým cílem - hledat a objevovat zázraky přírody kolen nás. Ty pak můžeme vyfotit. Mohou to být celky - krajina, polodetail - strom či část zahrady nebo detail - kus kůry, led, námraza.

Někoho láká víc než objevování krás, pátrání po záhadách a otázkách. I to může být cíl naší výpravy, která prohlubuje naši citlivost, vnímavost a jemnost k přírodě. To je důležitý základ pro budoucí chuť chránit zelená místa kolem nás.

Při hledání záhad i krás si můžeme společně povídat a plánovat, co chceme zažít, či kde můžeme pomoct přírodě.

28. 1. mezinárodní den snižování emisí CO2 pojďme tento den vyrazit do přírody a hledat její krásy a zázraky

Potřebujeme:

• čelovka, baterky či svíčky
• foťák či mobil

Jak na to:

Naše životy jsou často plné světel. Ve dne i v noci. Zima nám přináší brzkou tmu a tak je to skvělá příležitost záměrně vyrazit do tmy. Na místa, kde je málo světel od domů či pouličních lamp.

Ve tmě a zimě je daleko víc cítit zklidnění, zpomalení a ztišení, které zima má přinášet do přírody i našich životů. Stále jsme napojeni na cykly přírody.

Ve tmě si můžeme:
- zazpívat,
-zatančit,
- postavit sněhuláka,
- zapálit svíčku,
- říct přání,
- posvačit,
- zahrát si na schovku,
- hledat barvy,
- poslouchat zvuky
- pozorovat stopy
- zakopat poklad
- válet sudy
- jít běžkovat
- bobovat
- zabydlet se v iglú
- vyčistit si zuby
- vyválet se ve sněhu bez oblečení
- udělat ve sněhu nočního andílka a mnohem víc...

Hodí se zachytit některé zážitky i na foťák či mobil i to vyžaduje zklidnění a stabilitu...aby se fotky povedly.

Začátek roku je ideální čas pro ohlédnutí a rekapitulaci + nové plánování pro tento rok. Využijte k plánování nadhled díky kopci, rozhledně, skále či kopečku.

Potřebujeme:

• vysoké místo v přírodě
• tužka a papír na poznámky

Jak na to:

Vyrazte na vaše oblíbené místo, které je dostatečně vysoko - kopec ve vašem okolí, rozhledna, kopeček, skála, strom či domek ve stromech...

Už cestou nahoru si můžeme povídat o tom, co chceme letos v přírodě zažít, jaká místa máme venku nejraději a co vše nám dodává energii.

Nahoře si pak každý najde své pohodlné místo, kde se při pohledu do krajiny v okolí zamyslí a zapíše či zakraslí, svůj plán zážitků, objevů, tvoření, her...co chci zažít v tomto roce.

Blíží se Hromnice 2.2. a na ty spadá čas, kdy se hodí začít se připravovat na jarní probouzení ze zimního spánku.

Určitě se vám stává, že děti (a někdy i my) máme občas "přetlaky" nepohody, špatné nálady, naštvání, smutku či vzteku. Děti samy si umí upustit páru tím, že něco zničí. Přes rok to v přírodě není moc možné, ale v zimě, kdy se vše uložilo ke spánku, uschlo, usušilo se je ideální čas. Teď nevadí, když "posekáme" klackem zbylé stvoly kopřiv či jiných bylin. Je to velmi uvolňující, vyzkoušejte.

Potřebujeme:

• klacek
• usušené jednoleté byliny

Jak na to:

Na procházce si vyhlédneme vhodný klacík či proutek a cestou hledáme i části přírody, u kterých nebude vadit švihání - staré kopřivy, bodláky, tráva, staré kukuřice, slunečnice, topinambury....

Je to také skvělá příležitost jak rozvíjet u dětí citlivost a přemýšlení, kde v přírodě mohu a nemohu ublížit.

Některé děti švihání milují jiné si ho vyzkouší a pak už nemusí. Je to hodně individuální, ale hodí se najít čas a místo, kde děti mohou.

TIP: Děti mají rády, když si ke hře přidaí i nějaký příběh - hraí si na lovce, vojáky, ochránce....