Tým Učíme se venkuTvořivý chaos, děti zabrané do práce, bouchání kladiva, řešení konstrukčních problémů, vůně dřeva, „tady mi to prosím přidrž…“, „jak to mám zavázat?“, materiály po zemi, hra, tvoření v plném proudu. Tak to může vypadat, když s dětmi tvoříte a zároveň chcete, aby děti měly možnost realizovat vlastní nápady, aby se učily novým dovednostem, pracovaly se skutečným nástroji a mohly si se svými výrobky hrát.
Jaká pravidla je potřeba dodržovat, aby se tvořivá hra dařila?
1. pravidlo: Neděláme práci za děti – hlavou ani rukama.
V tvořivé hře se zaměřujeme na proces, nikoli na výsledek. Chceme, aby děti samy nalézaly řešení problémů, aby pracovaly svým tempem, podle svých představ. Proto dětem nepomáháme v tom slova smyslu, který bývá ve školkách obvyklý. Neznamená to ale, že děti necháme napospas jejich starostem, že s nimi nekomunikujeme.
Pedagog je v tvořivé hře dětem průvodcem, který zaměřuje jejich pozornost a pomáhá jim nalézat řešení. Neřeší problémy za děti, ale pomáhá jim zorientovat se v možnostech, které mají.
Náš tip: Zaměstnejte své ruce. Když budete mít v ruce rozdělaný svůj výrobek, nebudete mít tendenci brát dětem jejich výrobek, abyste jim pomohli ho opravit/dodělat. Na tom svém jim můžete názorně ukázat, jak přivázat provázek, jak přidržet látku atd.
2. pravidlo: Respektujeme, že každé dítě má své tempo a svoje nápady.
V tvořivé hře dáváme dítěti prostor pro realizaci vlastních nápadů. Prostor nejen fyzický, ale i časový. Při přípravě aktivit je třeba promyslet, jaké možnosti dáme dětem, které nestihnou svůj výrobek dodělat – mohou ho dokončit třeba v rámci volné hry odpoledne nebo druhý den ráno? Může u toho být i vaše kolegyně, nebo pracují pouze s vámi? Kam uložíte rozpracované výrobky?
Stejně, jako je třeba počítat s tím, že některé děti budou pracovat delší dobu, je nutné respektovat, že jiné děti budou naopak rychlejší a budou mít hotovo dříve, než uplyne vyhrazený čas. To bývá často větší problém – ustát, že některé děti „to flákají“, jsou hned hotové, i když je zřejmé, že by výrobek mohly ještě vylepšit. Nezapomínejte na princip „Hra se prolíná s tvořením“. Někdo potřebuje mít v ruce výsledek rychle a hrát si s ním, často se pak ještě vrací a vylepšuje ho. Můžeme děti slovně podporovat, například: „Jsou tu pořád připravené materiály a nástroje, tak si to kdyžtak pak přijď upravit.“
Náš tip: Vytvořte si ve třídě nebo na zahradě místo, kam mohou děti ukládat rozpracované výrobky. Pozor, abyste nezaměnili rozpracovaný výrobek za kus materiálu, který si někdo vezme na práci.
3. pravidlo: Chybami se člověk učí. Chybu lze napravit nebo akceptovat. Dáváme dítěti volbu.
Chyby jsou v procesu učení důležité, možná i důležitější než úspěchy. Znamenají pro dítě nejen zkušenosti s tím, jak věc nedělat, ale především ho nutí přemýšlet, jak ji udělat jinak, aby příště byl výsledek lepší.
Dejme dítěti možnost nepovedený výrobek zahodit, rozšlápnout, ignorovat. Zkuste si představit sami sebe, když se učíte něco nového (háčkovat, péct chleba nebo třeba běhat agility se psem). V procesu učení berete chyby jako něco normálního, zkoušíte přijít na to, kde a proč se chyba stala, možná se poradíte s někým zkušenějším a berete jako samozřejmost, že se občas výrobek nepovede, vy ho zahodíte a začnete od začátku. Jak byste se cítili, kdyby vám nad zdrcnutým, připáleným chlebem někdo říkal to, co říkáme dětem nad jejich výrobky, se kterými ony samy nejsou spokojené: „To nevadí, máš to hezký, jsi šikulka, pojď, vystavíme to tady na poličku.“?
Náš tip: Pokud dítě dělá chybu při používání nástroje, ukážeme mu, jak pracovat správně. Společně s dětmi upřesňujeme pravidla pro používání nástrojů, mohou samy navrhnout vylepšení, poradit si a spolupracovat. Využíváme popisný jazyk k lepší orientaci v situaci.
4. pravidlo: Bereme si inspiraci z přírody. Používáme přírodní a recyklované materiály. Chováme se šetrně k životnímu prostředí.
Používání přírodních a recyklovaných materiálů je bližší dětskému světu a jeho přirozenosti. A také je mnohem levnější než používání materiálů nových, kupovaných. Často slyšíme povzdechy nad tím, jak si dnešní děti nedovedou hrát s málem jako dřív, ale zároveň děti zahrnujeme plastovými stavebnicemi, „kreativními sadami“, napodobeninami reálných věcí.
Přírodní materiály jsou velice podnětné pro tvořivost, chovají se různě, jsou pokaždé jiné, jinak zakroucené, jinak tvrdé a tím představují pro děti překvapení a výzvy pro konstrukční řešení.
Náš tip: Chodíme s dětmi pravidelně na „lov“ přírodních materiálů do lesa, na louku či do parku. Máme k tomu tašky nebo košíky a ve třídě či na zahradě úložné prostor, kde si děláme stálé zásoby pro tvoření.
5. pravidlo: Dbáme na bezpečnost
(i svoji), ale neděláme z komára velblouda. Budujeme bezpečné návyky.
Tvořivá hra, zejména používání ostrých nástrojů, přirozeně vzbuzuje obavy o bezpečnost dětí. Učíme děti návyky, jak bezpečně a správně používat nástroje. Pravidla dětem představujeme postupně, nacvičujeme a opakujeme správnou manipulaci s nástroji stejně tak, jako nacvičujeme jakékoli jiné činnosti ve školce.
Náš tip: Pravidla používání nástrojů tvořte spolu s dětmi a mějte je na očích, aby děti viděly, jak nástroje správně držet. Mluvte na rovinu o reálných rizicích, co se může stát. Začněte u jednoho nástroje s malou skupinkou dětí.
6. pravidlo: Podporujeme v dětech zvídavost. Nebojíme se odchýlit od plánované činnosti.
Pedagog má samozřejmě průběh každé aktivity více či méně naplánovaný, stanoví si cíl a má o aktivitě určitou představu. Je ale důležité umět se od této představy oprostit, pokud se aktivita vyvíjí jiným než očekávaným směrem – přestože stále směřuje k danému cíli.
Odchýlení od plánu je pravděpodobně způsobeno tím, že děti začne intenzivně zajímat něco, co nebylo součástí původního plánu. Co víc si můžeme přát než zvídavost a živý zájem dětí?
Náš tip: Máme v zásobě (v kapse, v batohu) vždycky nějaký nástroj a spojovací materiál (nůž, provázek, a taky čistou vodu a náplasti), který můžeme nabídnout dětem, když je zrovna něco napadne.
7. pravidlo: Nebereme dětem hotové výrobky. Dítě si může s výrobkem hrát a dále ho upravovat.
Při tvořivé hře necháváme děti, aby si se svými výrobky hrály, upravovaly je podle potřeby, vylepšovaly nebo třeba spojily s výrobkem jiného dítěte. Mohou si je vzít s sebou ven nebo je třeba umístit do domečku, který si postaví z běžné stavebnice. Během hry se výrobky často rozpadnou, poškodí, zničí. Dítě má možnost volby v tom, zda si svůj výtvor opraví, nebo ho nechá být a hraje si i s torzem původního výrobku. Každé dítě věnuje jiné množství času tvorbě, hře a opravám.
Když si děti se svými výrobky mohou hrát, změní se jejichmotivace. Najednou se z výrobku stává něco živého, co mohou dále při hře upravovat a měnit. Výsledek nebude nikdo hodnotit a srovnávat s dalšími podobnými výrobky, může být tedy jedinečný a nemusí být dokonalý. Hra je navíc „jenom jako“, a proto může dítě zkoušet, co ho napadne, a nemusí se bát, že bude chybovat nebo že jeho nápad je špatný.
Náš tip: Když chci výrobek ukázat třeba rodičům, tak ho můžu vyfotit a nemusím se pak bát, že se při hraní zničí nebo ztratí a nebudeme mít co prezentovat. Fotky můžeme vystavit na nástěnce a výrobky nechat dětem, aby si s nimi hrály. Zároveň se rodiče dozví, co děti dělaly, co se naučily a vytvořily.
Kam dál..?
Chcete se o tvořivé hře dozvědět víc? Přidejte se k nám do FB skupiny Tvořivá hra nebo navštivte stránky www.tvorivahra.cz.
Srdečně také zveme na nejbližší termín online workshopu Tvořivá hra – Nástroje a tipy z praxe – 5. 5. od 17:00
Přejme mnoho zdaru a radostí z tvoření!
Carolina Sidon a Petra Skřivánková
MĚSÍC ŠKOLNÍCH ZAHRAD 2024
Chcete sobě i dětem věnovat přírodní wellness zdarma? Chcete si otevřít vlastní…
Společně ze školy do přírody – Posíláme to dál
Venku konečně začalo jaro a je čas vytáhnout děti i kolegy ven,…
