Pomůcky: nic není třeba, jen místo plné kamínků

Kameny děti i nás velké fascinují. Občas po nich jen tak jdeme, spěcháme, ale stačí trochu zpomalit, pozastavit chůzi a dívat se pod nohy. Najednou začnou vykukovat úplné poklady. Každý je jiný. Nechte své dny zpomalit díky klidu a stabilitě kamenů. Najděte si vhodné místo či cestu a ponořte sebe i děti do kamenných her.

TIP: Ještě silnější je, když propojíte kameny a vodu. Například když se zastavíte u potoka, řeky, kaluže nebo si přinesete lavor s vodou k hromadě kamenů, to se pak dějí zázraky.

Nápady jak na to. Najděte si balvany, šutry, kamínky můžete hledat a vybírat z nich:

- nejhezčí,
- nejhladší,
- nejkulatější,
- hledat protiklady,
- skládat a stavět z nich zídky či obrazce,
- přenášet,
- házet a vyhazovat,
- balancovat s nimi na noze, na hlavě, na nose…,
- hladit je,
- masírovat se jimi,
- něco s nimi vyrýt,
- ťukat s ni,
- zkoumat, co vám připomínají,
- vyprávět o nich příběhy,
- schovat je jako poklad
- probudit v nich postavičky a pozvat je do hry
- postavit z nich kamené doupátku pro skřítky
- schovat do krabičky a vyrobit tak chrastivý hudební nástroj
- vyrobit si z nich nástroj pro další tvoření v přírodě
a mnoho dalších vykutálených her.

TIP: vyrobte si krom pískoviště ve vašem okolí i malé kameniště. Místo, kde shromažďujete nalezené kamínky (např. bedna, kyblík, hromada pod stromem). Vyrobte si osadu malých trolů, nakreslete kamenům ve vašem kameništi očička a nosy a poschovávejte je tak, aby nebylo poznat, že jsou to trolové, pak je všechny otočte a nechte je usmívat se na svět.

TIP: U dětí, které dlouho seděly uvnitř, je důležité aby se dostatečně proběhaly či vyřádily, před zážitkovými aktivitami s přírodninami.

Pomůcky: nic není třeba, jen přírodniny, pokud děti chtějí, mohou přidat provázky a další drobnosti

Krajina nemusí představovat jen obrovský úsek mezi dvěma obzory, může jít i o jeden metr čtvereční nebo jeden pařez či květináč.

To je krajina dětí, které za obzor nedosáhnou (zatím). Děti s radostí vykouzlí krásné domky, farmy i bitevní pole na malém místečku. Najděte si vhodné místo a zkuste si postavit své malé světy. Pokud je třeba ukažte dětem, jak na to. A pak už tvoří každý sám podle své fantazie nebo společně ve skupině. Můžete také přidat postavičky z přírodnin, jako obyvatele malých světů.

TIP: Pokud někoho nebaví stavět domky v malých světech, dejte mu jinou výzvu. Ať postaví model hřiště, které by chtěl pro sebe a své přátele.

Na závěr se hodí, si všechny stavby projít a představit si i příběhy, které se tu mohou odehrávat. Kdo tu bydlí? Co se mu tu líbí? Kde odpočívá? Kde získává dobroty? 

TIP: Do své mikrokrajiny krajiny rozmisťěte své malé skřítky (postavičky vyrobené z přírodnin). Schválně pak ukažte svou krajinu rodičům nebo kamarádům, najdou všechny poschovávané skřítky?

Pomůcky: nic není třeba, jen chuť poslouchat

Vítr je posel, který k nám či od nás nosí i mnoho vzkazů – zvuky se unáší na vlnách větru. Všimli jste si někdy, kolik zvuků je kolem nás? A co v nás způsobují?

Jděte tak daleko od silnice, cesty a vesnice, až neuslyšíte žádný „lidský“ zvuk, poslouchejte vlastní dech, zůstaňte nehybně stát a sledujte, jak se příroda navrací do svého přirozeného stavu zvuků. Které zvuky přírodní uslyšíte jako první?

Najděte si příjemné místo a zkuste chvilku jen tak poslouchat se zavřenýma očima. Pokud je to pro děti zatím náročné, stačí vydržet jen chvilku (třeba půl minuty) a postupně čas prodlužovat při dalších návštěvách.

TIP: ZVUKOVÁ MAPA

Pomůcky: papír, tužka, pastelky

Pokud chcete, můžete si nakreslit i zvukovou mapu. Na papír si nakreslete kruh jako prostor kolem vás. Pak se zaposlouchejte do zvuků a postupně malujte či zapisujte, co kde slyšíte. Stejnou hru si zahrajte venku v přírodě, mezi domy, u silnice či uvnitř v místnosti. Jak se liší? Kde je vám nejpříjemněji?

Pomůcky: nic speciálního nepotřebujete, jen chuť objevovat

Kde všude je voda kolem nás? A jaké vydává zvuky? Povídejte si chvilku s dětmi a hádejte, kde všude se skrývá voda, a jaké její zvuky známe.

1. Poslouchejte, zda uslyšíte vodu někde pod střechou. V bytě, domě, škole, školce.

2. Vyrazte na procházku a poslouchejte vodu venku mezi domy i v přírodě, parku, na zahrádce, v lese u potoka.

3. U potoka, kaluží, rybníčků si zkuste šlápnout i do mělké vody a poslouchat ji opravdu zblízka. Jaké vydává zvuky? Se zavřenýma očima se zkuste posadit na břehu tekoucí vody či jen šplouchajícího okraje rybníka, poslouchejte déšť i vítr v korunách. Naslouchejte tak dlouho, až se budete soustředit jen na vodu. Představte si, že sedíte na břehu Niagary nebo moře.

Srovnejte zvuk studánky, potůčku a řeky. Zaposlouchejte se i do šumění rákosu, zvuků žab a ptáků kolem vody.

(4.) Pro odvážné. Poslouchej vodu pod vodou, ponořte se do rybníka nebo potoka, zavřete oči, zacpěte nos a nechte se unášet tichem rybníka nebo bubláním divoké řeky.

TIP: Můžete si vyvěsit velký papír a na něj si zakreslovat či zapisovat svá pozorování a poslouchání vody nejen jeden den, ale třeba i týden či měsíc, možná i rok.

Pomůcky: nic speciálního nepotřebujete, může se hodit pár provázků či nožík (není nutné)

I v chladnějším počasí se dá u potoka vyřádit. Zkuste si vyrobit jednoduché lodičky z listí, kousků kůry či trávy a uspořádejte závody nebo společnou výpravu.

Místo lodiček můžete posílat po proudu také věnečky či drobné kytice z květů. A nakonec nezapomeňte postavit na potůčku pár hrází a sledovat, jak vzniká nová tišina či tůň, jak voda skáče přes hráz po kamenech. Tam kde se to hodí, raději svou stavbu na závěr opět rozložte.

DŮLEŽITÉ: Rozvíjejte při podobných hrách i citlivost dětí. Ať sledují, zda nejsou kameny z potoka domovem pro jiné organismy, kterým naše stavby mohou ublížit.

A vyrobte si malé skřítky z toho, co máte kolem, a nechte je plout na vašich lodích. Schválně kolik skřítků loď uveze a kolik jich doveze do cíle? Nebojte se, když spadnou přes palubu, vodní skřítci vodu milují, stejně by do vody skočili a odplavali do dálek.

TIP: Pokud to děti láká, přibalte ven pár oblíbených postaviček a nechte je plout po vodě.

Pomůcky: nic speciálního nepotřebujete, může se hodit lupa, rámečky z papíru, foťák či papíry na malování

I v chladnějším počasí má velkou sílu. Stačí vyrazit ven a dívat se kolem sebe. Dnes vyrazte ven trochu netradičně. Jdete totiž do jedinečné galerie. Čeká vás výstava, dle momentální nabídku.

Ledová, sněhová, blátivá, větrná či deštivá. Je tolik možností a každá má něco výjimečného. Během putování výstavou, jděte pomalým tempem a hledejte obrazy, sochy, jedinečná zákoutí, která jsme zatím neviděli.

Na vhodném místě si můžete dát rozchod a každý hledat své výjimečné dílo či místo. Pak si je společně ukázat.

TIP: Můžete si zapisovat, zakreslovat či fotit a natáčet jedinečné obrazy a sochy. Třeba vznikne i "katalog" pro venkovní galerii, který může fungovat jako pozvánka pro vaše okolí.

Pomůcky: nic není třeba, jen různorodý bezpečný povrch

Chůze bosky je příjemná a zdravá. Pokud jste ale bosochodec začátečník, nabízíme pár nápadů, jak na to.

Začínejte na měkkých a příjemných površích, jako je tráva, mech či vlhký písek. Postupně přidávejte povrchy trochu komplikovanější, jako je jehličí či hrabanka v listnatém lese. Horký písek však vašim chodidlům moc radosti neudělá.

Chcete-li něco opravdu příjemného, projděte se zarosenou loukou či chladivým blátem.

A pokud už jste ostřílení, vyrazte na štěrkové cesty a polní kamenité silničky. Čím déle bosky chodíte, tím více si vaše noha zvyká, až nakonec drobné kamínky přestanete vnímat úplně.

Nakonec možná boty přes léto obujete tak akorát do města, kde to pro bosou chůzi není úplně bezpečné.

Pomůcky: nic není třeba, jen voda, bláto, jíl + povrch na malování - kameny, chodník, prkna, kartón, čtvrtky 

V létě se projděte ve vodě a otiskujte své šlápoty na kameny nebo beton. Kdo bude rychlejší: vaše nohy, nebo síla slunce, která vaše stopy vysuší?

Otiskovat můžete i bláto nebo přírodní barvy (smíchejte jíl či pigment z půdy). Ty vydrží na kamenech nejdéle.

Pomůcky: nic není třeba, jen různorodý bezpečný povrch v zimě

Pro rodiny: V zimě, hned, jak ráno vylezete z vyhřáté postele, proběhněte se bosky chladivým sněhem (opravdu jen na pár minut).

Pro třídy: Na závěr venkovního hraní či učení, přidejte výzvu. Kdo chce může se zout a zkusit se proběhnout ve sněhu.

Nohy si pak pořádně promasírujte suchým ručníkem. Budete koukat, jak se krásně zbarví do červena a ucítíte příjemné teplo. To vám je prohřívá krev, která se vrací do míst, odkud se před chladem na chvíli stáhla. 

Pomůcky: les, ideálně co nejvíc přirozený

Les je nejstarší ekosystém na našem území, původní les je naše pravá divočina. Dříve rostl všude kolem.

V opadavém mohutném lese jsme konečně v té pravé středoevropské přírodě.

Lesem můžeme jen tak kráčet, ideálně mimo cestu, přes spadané kmeny a klestí. Divoký les je neuklizený a voní dřevokaznými houbami.

Lehněte si pod strom a sledujte větve, život lesa se odehrává v korunách. 

Projděte se po kládě, pohlaďte strom po kůře, obejměte ho.

Poslouchejte les, zastavte se, sedněte si a zavřete oči. Staňte se na chvíli součástí lesa.

Jsou vám naše lesy malé, připadají vám spíš jako plantáže? Převládají u vás kvůli změnám klimatu spíše pařezy a mýtiny? Pak vyrazte na Slovensko do karpatských bučin. 

Pomůcky: strom, nejlépe velký strom s vrásčitou členitou kůrou

Tato aktivita je inspirovaná knihou Tobiáš Lolness (de Fombelle, 2012).

Malý Tobiáš i jeho lidé měří pouhé dva nebo tři milimetry a jejich strom je jejich planeta.

Ve větvích jsou jejich obydlí, pole, pastviny mšic, lesy mechů, stinná i slunná místa.

Zkuste taková místa najít, vyrobte si malého Tobiáše (z oříšku, žaludu nebo malého kamínku) a najděte místo na stromě, kde se mu bude líbit.

Vyberte si starý mohutný strom a zkuste pojmenovat jednotlivá jeho zákoutí očima Tobiáše. Najděte Rozeklané údolí, Starý hvozd, Jezírko, Slunečné výšiny, Divoké skály, Bezednou propast, Větrnou hůrku, Opuštěné doly, Temné močály nebo Stinný les.

Pomůcky: les či skupina stromů v parku, která je ale různověká a můžeme je objímat 

Stejně jako u předchozí hry, i tady potřebujete vhodný les. Hledejte v něm stromy různého stáří, nicméně zapomeňte na počítání letokruhů.

Stromy objímejte!
Tenké stromky, chňapky, obejmete lehce prsty jedné ruky, tlustší, škrtiče, už musíte obejmout oběma rukama, tlusté, mazly, už je třeba obejmout pažemi a na „změření“ těch největších velikánů, obrů, budete potřebovat pár pomocníků, abyste je společně objali.

Tak co, kterých stromů bylo nejvíce? Mladíků, či starých velikánů? A když už jste v tom objímání, vyberte si strom, který lze dobře obejmout pažemi, a zahrajte si na medvěda. Obejměte strom pevně pažemi i nohama a vydržte co nejdéle. Určitě stojí za to vyzkoušet po medvědím způsobu různé tloušťky i druhy stromů.

Pomůcky: nic není třeba, jen chuť se hýbat

Je asi zbytečné tuto aktivitu blíže popisovat. Ale nezapomeňte na ni. Kdo se nikdy nekutálel ze svahu dolů, jako by v přírodě nebyl. Kdo u toho nikdy neztratil směr, koulel se příliš pomalu. Najděte si vhodné místo. Tak akorát z kopce, suché, prohřáté od slunka a porostlé příjemnou trávou. A hned na začátku výpravy ven nabídněte dětem vyřádění.

Pokud se nemohou válet přímo děti, vyrobte si skřítka z kamínku nebo šišky a nechte ho kutálet se dolů. Vyrobte jich více a schválně, kdo se dokutálí dál. JEN POZOR, aby pod svahem nikdo nebyl, koho by kutálející skřítek mohl ohrozit. 

TIPY:

Vždy udržte hru dobrovolnou, jen pto ty, kdo chtějí. Pro někoho je válení skvělý odpočinek, pro jiné už příliš velká nepohoda.

Skvělé je hru opakovat na různých místech, v různých částí roku i v různém oblečení. 

Pomůcky: krepový papír, lehká látka, šátky, provázky, nůžky, suché klacíky

Z krepových papírů, šátků, pruhu látky vytvořte metrové pásky a zavěste je na různá místa, různě vysoko, na ploty, stromy, stožáry, na keře a vyšší byliny (tak aby jim to nevadilo). Až začne foukat, pozorujte, v kterých místech je vítr nejsilnější, jaký má směr, jak je najednou vítr viditelný, jak se před vámi neschová.

Některé pásky přivažte na dlouhé klacky a běhejte s nimi po louce, vyhazujte je do větru a sledujte, jak se ve větru třepetají a podobně jak babí léto utíkají jedním směrem.

TIP: Máte velké šátky či kusy vzdušné látky? Nechte si narůst křídla. Poletovat v přírodě je velmi osvěžující.

Na závěr pozorování nezapomeňte pásky zase sundat.

Pomůcky: Voda a chuť se namočit. Teplé počasí nebo dobré oblečení.

Když venku prší, můžete zůstat doma pod střechou a jen pozorovat, jak kapky buší do oken, střechy, jak dělají bubliny na kalužích. Ale neláká vás to prostě vyběhnout ven a zmoknout?

Pokud můžete a děti mají chuť: 

Svlékněte se a jděte se do deště osprchovat, užívejte si, zvlášť v létě, chladivých kapek.

Dívejte se vzhůru a sledujte, jak se kapky pomalu zvětšují, když míjejí vaši hlavu.
Až si to užijete nebo až vám bude zima, běžte se schovat a usušit.

TIPY:

Opět je důležité pravidlo dobrovolnosti. Kdo nechce nemusí. Někomu totiž stačí jen se dívat na ostatní :).

Vybírejte dobře místo a čas, kde si zmoknutí v pohodě užijete a brzy se dostanete domů (nebo je takové teplo, že za moment uschnete).

Zásadní je také náš vzor, tedy jak my prožíváme "zdánlivou" nepohodu v přírodě když prší, sněží, mrholí atd. Jaké v té chvíli prožíváme emoce, je pro děti důležitý model, který často kopírují. Buď se při dešti ještě víc vystresují nebo se uvolní a užijí si krásný nečekaný zážitek.

Pomůcky: místo plné biodiverzity, různorodých rostlin a živočichů

Každé setkání se zvířetem prohlubuje náš vztah s mimolidským světem, ať už je to brouk, kterého necháte procházet po vaší dlani, vaše domácí zvíře, nebo kůň u souseda na farmě.

Nechte přijít živáčky co nejblíže, zkuste se stát nejen návštěvníky, ale buďte součástí jejich světa. 

Pečujte doma o zvířata nebo o rostliny, pracujte na zahradě, s hlínou, s kompostem.

Kdo nemá zahradu a možnosti pro chov zvířat, může třeba zasadit fazoli do kelímku nebo v zavařovačce vychovat z housenky motýla. Ale vždy myslete na potřeby zvířat a rostlin. 

Pomůcky: citlivé ruce, trpělivost, jemnost

Každé zvíře má nožičky nebo se plazí, je chlupaté, hladké, měkké nebo s ulitou či krunýřem.

Nechejte si malé zvířátko lézt po ruce a pozorujte ho, vnímejte jeho pohyb. Šimrá, lepí se, nebo kouše?

Co stonožka s fůrou nožiček, slunéčko, které šplhá na nejvyšší prst, aby mohlo odletět, hlemýžď, který příjemně žužlá vaši ruku svojí radulou.

Zkuste si vzít do ruky píďalku, pozorujte kroutící se žížalu, pavouka, jak se spouští na své pavučině.

Chyťte jemně saranče nebo kobylku a čekejte, až vám vyskočí z ruky, cítíte ten odraz?

Zkuste si zvířátko předávat tak, že se s kamarády postavíte do kruhu a necháte ho přelézat z dlaně na dlaň, až obejde celý kruh.

Pomůcky: tráva, louka, divočina, lupa, deka 🙂 

Hledejte bruslařky na hladině rybníka, kukly komárů, které při dotyku s hladinou prchají ke dnu. Sledujte, jak se svléká komár na hladině, šídlo nebo vážka na listu rákosu a jak se pak poprvé rozletí. Sledujte pavouka, jak staví síť, včelu, co opyluje květ, pářící se šidélka. 

Speciální disciplínou jsou mravenci, kam jdou, co nesou, jak se domlouvají s kamarády – pracují, nebo zevlují? Svět hmyzu je fascinující, jen nesmíte spěchat, musíte umět zastavit se a jen se dívat.