Hmyzí říše je plná úžasných bytostí. Neuvěřitelných skokanů, plavců, siláků, letců, akrobatů, důmyslných vynálezců, pečujících rodičů, zkrátka superhrdinů. Pojďme se s nimi trochu seznámit! Uspořádáme sraz hmyzích superhrdinů.

Potřebujeme:

• lupokelímky
• pomůcky na šetrný sběr hmyzu
• vytištěné a nastřihané nálepky (stačí dokument vytisknout na lepicí arch A4)
• vytištěný profily superhrdinů pro každého
• atlásky hmyzu
• psací potřeby, pastelky...

Jak na to:

1. HLEDÁNÍ SUPERHRDINŮ
Dětem vysvětlíme, co se bude dít: za chvíli se bude konat sraz superhrdinů z hmyzí říše. Každý může přinést jednoho a vyplnit mu profil, aby se o něm ostatní mohli něco dozvědět.

Rozdáme si lupokelímky a jiné nádoby (pozor, aby byly pro hymz bezpečné!), vysvětlíme si, jak hmyz šetrně sbírat, případně se hodí entomologická pinzeta, síťky nebo exhaustor.

Vyhradíme si alespoň půlhodinu (ale spíš více) na procházku a nalezení hmyzu. Každý si může vybrat, jaký hmyz se právě jemu líbí a proč. Každý si svého superhrdinu opatrně uloží do kelímku/krabičky. Tyto dočasné příbytky můžeme i trochu zkrášlit, aby se v nich hmyzáčci cítili lépe.

2. TVORBA PROFILŮ

Nyní je potřeba vytvořit každému superhrdinovi jeho profil - aby se o něm mohli ostatní něco dozvědět.

Každý dostane vytištěný profil, do kterého může nakreslit portrét svého superhrdiny a pak si z připravených nálepek vybrat a nalepovat položky, které chce vyplnit ("jméno, co jím, moje superschopnost" atd.). Pokud není nálepek dost nebo chce někdo vymyslet něco svého, rozhodně může! Pak už stačí zalistovat v atláscích nebo i popustit uzdu fantazii a vyplnit zajímavé informace. Nejlepší je, když údaje vychází ze skutečných vlastností daného druhu, ale autor je může trochu "přebásnit" a rozvinout pomocí své fantazie.

3. SDÍLENÍ

Když mají všichni hotovo, uděláme krátkou výstavu superhrdinů a jejich profilů. Nezapomeneme pak hmyzáčkům poděkovat a hlavně je vypustit na bezpečné místo!

Na úplný závěr můžeme ještě zařadit krátké ohlédnutí a ptát se např.:
Co vás bavilo a proč? Jaký superhrdina se vám nejvíce líbí a proč? Co vás nejvíc překvapilo? Chtěli byste se stát superhrdiny v hmyzí říši? (Případně v lidské říši?)

Jak na to:

Patříte mezi opravdové fanoušky bláta? Na pískovišti to děti nebaví? Zařiďte si blátoviště. Stačí 2 x 2 metry prostoru na zahradě. Vymezené místo zryjte a hlínu promíchejte s pískem v poměru 1/3 písku a 2/3 hlíny. Děti si užijí bahnění dosyta.

Doporučujeme 

Tipy na výbavu a doplňky, které rozvinou další hry na blátovišti::

• kuchyňské nádobí: hrnce, pánvičky, misky, pekáče, pečící plechy
• kuchyňské náčiní: vařečky, příbory, obracečky, šlehací metly, formičky, sítka
• plastové krabičky, kelímky
• hračky z pískoviště
• plastová zvířátka/dinosauři
• autíčka
• přírodní materiály: kamínky, šišky, klacíky
• zahradní nářadí

Jak se odbahnit:

Pokud je teplo a děti toho na sobě moc nemají, je to jednoduché - sprchování zahradní hadicí může být skvělá legrace.

Pokud je chladněji, doporučujeme dát dětem pogumované oblečení a holinky. Na konci radovánek stačí dobrodruhy svléknout a pogumované oblečení jen vymáchat. Než dáte silně zabahněné oblečení do pračky, osprchujte z něj bláto hadicí na zahradě. Další možnost je nechat oblečení uschnout a ztvrdlé bláto oklepat nebo odstranit kartáčem. To stejné platí pro boty. 

Potřebujeme:

• ruličky od toaletního papíru, papírových utěrek atp.
• napínáčky
• případně papírovou krabičku s vyřízlým otvorem

Jak na to:

Ruličky pomocí napínáčků připevníme k pařezu, padlému kmeni apod. Právě vznikl venkovní automat! Přepadla vás žízeň? Potřebujete krmivo pro ovečky? Potřebujete něco doručit potrubní poštou? Nebo chcete něco úplně jiného? Tenhle venkovní automat jistě dokáže splnit každé přání! Stačí vhodit minci (kamínek, dřívko...), nastavit dlaň a čekat, co se stane.

Pokud dětem nabídneme pouze prvotní inspiraci (připevněné ruličky) a necháme je probudit vlastní fantazii, můžeme žasnout, s jakými nápady přicházejí. A třeba nám dovolí si automat také vyzkoušet!

Potřebujeme:

• nůžky pro každé dítě
• případně i hřebeny, gumičky, sponky do vlasů atp.
• fixu na kreslení na kameny nebo provázek (není nutné)

Jak na to:

Zahrajeme si na kadeřnictví! Trsy trávy představují vlasy či vousy, obličeje vyrobíme z přírodnin či provázku. A už se nám hrnou zákazníci! 

Paní chce zastřihnout ofinu, pán ostříhat na ježka, puberťák patku, slečna účes na ples...

Výhoda je, že trávě, stejně jako vlasům, ostříhání nevadí.

Zahrajeme si na průzkumníky a pořádně si prohlídneme strom, který je kolem nás celkem běžný a jehož plody právě teď na podzim dozrávají: jeřáb ptačí.

Potřebujeme:

• vytištěný průzkumnický list
• lupu (není nutné)

Jak na to:

Nejdříve bude potřeba prozkoumat okolí a najít, kde nějaký jeřáb roste. Nebo se zeptat starousedlíků, případně prozkoumat mapu Na ovoce. 

Pak už stačí udělat ke stromu výpravu a zkusit splnit úkoly z průzkumnického listu. Už máme vše splněno? Co si vymyslet další, vlastní úkoly?

Tip:

Pokud vás práce s průzkumnickým listem bavila, můžete na jaře vyzkoušet náš Hravý herbář.

Co kdyby stromy kolem nás měly oči? Pusu, uši, zkrátka obličej? Jak by se asi tvářily? Pojďme naše přírodní sousedy oživit a dát jim výraz. Stačí na to trochu hlíny!

Jak na to:

Tam, kde je to možné, nabereme vhodnou hlínu. Hodí se spíš lepivá, jílovitá, aby se s ní dalo dobře modelovat. Smícháme ji s vodou a vytvoříme tuhou hmotu, která dobře drží na kůře stromu. Dětem ukážeme, jak mohou vytvořit stromu oči, nos, pusu. Ať nejprve vyberou nejvhodnější místo na stromu a postupně modelují obličej. Čím hrubší kůra, tím lépe na ní bude hlína držet.

Do hliněného obličeje pak mohou děti přidat další přírodniny (suchou trávu, bobule, větvičky, kvítky, šišky atd.). Obličeje můžeme vytvořit i na jiných místech, například na velkých kamenech.

Vytvořte si s dětmi kamennou abecedu, kterou lze skládat na zem, stůl, pracovní listy nebo si zkusit i sestavit slova. 

Potřebujeme:

• kamínky - oblázky s hladkým povrchem,
• pastelky/voskovky/fix

Jak na to:
Na kamínky si napíšeme abecedu. Můžeme si vytvořit sadu velkých písmen, malých písmen, psacích / tiskacích a pod. (děti je potém můžou k sobě přiřazovat).

Poté můžeme skládat slova, pokusit se použít co nejvíce písmen, nosit k písmenům stejně začínající přírodniny... Spoustu her vymyslí jistě samy děti.

Písmena můžeme zkusit skládat i z větviček a klacíků nebo jiných přírodnin.

Vyrobme si náhrdelník nebo jiný šperk z přírodních materiálů. K výrobě šperků můžete použít různé přírodní materiály.

Potřebujeme:

• bobule (např. jeřabiny)
• kousky dutých větviček (bez, jasmín, pámelník, maliník, křídlatka, zlatice…)
• zahradní nůžky nebo malá pilka
• rozevřená kancelářská sponka, špejle nebo kus drátku na vytlačení středu z větviček
• případně: kořeny kapradí jako „medvědí drápy“
• možná vymyslíte i něco dalšího, co se dá navlíkat

Jak na to:
Nasbíráme si materiál a pak už jen stačí dát každému dítěti (tupou) jehlu a nit a můžeme navlékat! Pokud chcete, aby korále dlouho vydržely, je lepší použít trvanlivé materiály, takže spíše větvičky, ne bobule.

Pěkné korálky vyrobíme z dutých větviček (bez, jasmín, pámelník, maliník, křídlatka, zlatice…). Šetrně nastříháme jen to, co potřebujeme. Pokud máme možnost brát uschlé větvičky, je to lepší a často fungují ještě lépe. Větvičky pak stačí opatrně nastříhat nebo nařezat jemnou pilkou na cca 2 cm dlouhé kousky - vzniknou pěkné korálky.

Můžeme je i nabarvit, nejlépe přírodními barvami. Je to také příležitost se něco naučit a zažít. Nejprve se můžeme dětí zeptat, zda znají nějaká přírodní barviva. Rostliny, koření…? Jak uděláme červenou? A žlutou? Můžeme klidně experimentovat, nic horšího, než že se korálky neobarví, se nestane. Nejlépe se obarví, vyvaříme ji v obarvené vodě – to můžeme udělat doma, ve škole nebo venku u táboráku. A pak už stačí jen vymyslet vzor a navlékat.

Jak na to:

1. Nasbírejte si různé druhy listů: celkem 4-5 druhů, od každého druhu jeden až dva listy na každého hráče. Pokud děti ještě neumí listy rozlišit, je dobré zvolit velmi výrazné (odlišné) druhy nebo různě barevné listy.
2. Na posekaném trávníku nebo jiném vhodném místě vytvořte hrací pole: Listy rozmístěte na čtvercovém území zhruba v podobných vzdálenostech od sebe. Nejvíc legrace si užijete při náhodném rozmístění - jen je dobré nedávat moc stejných listů vedle sebe, ale co nejvíc je promíchat.
3. Hráči se rozestaví do startovní pozice - kolem hracího pole, a pak v domluveném pořadí říkají pokyny: jakou končetinu a na jaký druh listu ji umístit. Tedy třeba “Pravou ruku na javor!” Když to všichni provedou, pokračuje další. Samozřejmě na listy, na kterých už někdo rukou nebo nohou stojí, už si nikdo jiný stoupnout nemůže. Kdo nevydrží balancovat na propletených končetinách a spadne, vypadává.
4. Pokud hrajete v malém počtu hráčů, můžete mít pravidlo, že se nesmí hlásit druh, od kterého už nezbývá dost listů pro všechny. Pokud je hráčů víc a počet listů se nedá snadno kontrolovat, může platit pravidlo, že na koho daný list nezbyde, může využít jakýkoli jiný druh.

Tipy:

• Hlásit pokyny může i někdo jiný, kdo zrovna nehraje - např. vypadlí hráči. Neměli by ale nikomu nadržovat nebo dělat naschvály.
• Hrát můžete i s jinými přírodninami - např. květy, pokud je jich v okolí hodně (např. pampelišky, řebříček...). Je libo masáž? Pak můžete zkusit zařadit třeba šišky, plody šípku, oříšky nebo kameny.
• Pokud chcete hru využít jako příležitost k procvičení různých druhů listů, můžete si po několika kolech nasbírat zase nové.

Jak na to:

https://jdeteven.cz/games/cz/drak-velbloud-nebo-princezna

Jak na to:

Vážně to není nic složitého. Stihnete ji sestavit během chvilky a nemusí vás to stát ani korunu. Když se poohlédnete po zahradě, ve sklepě nebo na půdě, určitě najdete nějaký vhodný materiál. Postačí stará skříňka nebo pár prken a cihel, nepoužívaný hrnec, talíř, naběračka, hračky z pískoviště a máte kuchyň jako z katalogu. Pak už jen přístup k vodě, kbelík s hlínou, pískem, jedna větší nádoba na míchání bláta a vše ostatní už nechte na dětech. Dlouhé hodiny o nich nebudete vědět a ony se budou rozvíjet, žasnout, bádat, objevovat, tvořit, radovat se...

Požádejte děti, ať připraví hostinu na bahenní párty. Mohou uvařit polévku, omáčku, upéct blátěný dort, muffiny, kuličky....... Ke zdobení a „dochucování“ se hodí sezónní zahradní květiny, bylinky, kamínky a klacíky.

Jak na to:

https://jdeteven.cz/games/cz/na-halky-bez-zahalky

Jak na to:

Jednoduché, rychlé, vtipné. Utrhneme vhodně tlustou pampelišku. Natrhneme jeden kraj na 4 díly, druhý konec stlačíme rty a foukáme. Chce to chvilku testování, ne vždy se to povede na první pokus. Pokud nefrká, stačí zkrátit a zkusit znovu nebo utrhnout nový stonek.

S hotovými frkačkami si můžeme zadávat různé výzvy: nacvičit a zahrát koncert, vyfrkat známou melodii (ostatní hádají), vyjádřit náladu (smutná píseň, veselá píseň...)

Můžeme se dětí ptát: Co z výzev je lehké splnit, co je naopak těžké a proč?

Jak na to:

Zkusme prozkoumat, jak se u rostlin vyvíjí z květu semínko. Stačí najít rostliny, kterých je v okolí hodně a které mají květy/plody v různé fázi vývoje. Může se nám to povést například u pampelišky, netýkavky, vlaštovičníku... ale i mnoha dalších rostlin.

Pokud je květů hodně (musíme myslet na hmyz), mohou jich děti několik utrhnout a seřadit. Pokud nějaká fáze chybí, lze ji třeba dokreslit na papír.

Jak na to:

Jak oslavit Den sbírání kamenů? S kamínky se dá užít spousta zábavy. Vyzkoušet můžete třeba:

• najít nejhezčí, nejhladší, nejkulatější... kamínek,
• hledat kamínkové protiklady
• skládat mandaly či obrazce,
• přenášet na různých částech těla, přenášet co nejvíc atd.
• házet a vyhazovat,
• balancovat s nimi na noze, na hlavě, na nose…,
•  masírovat se jimi,
• něco s nimi vyrýt,
• ťukat s nimi,
• zkoumat, co vám připomínají,
• vyprávět o nich příběhy,
• schovat je jako poklad
• probudit v nich postavičky a pozvat je do hry
• postavit z nich stavby: domečky, věže, zídky, mosty...
• schovat do krabičky a vyrobit tak chrastivý hudební nástroj
• hledat v jejich tvarech zvířata
•  postavit dráhu na kutálení oblých kamínků

TIP:

Vyrobte si krom pískoviště ve vašem okolí i malé kameniště. Místo, kde shromažďujete nalezené kamínky (např. bedna, kyblík, hromada pod stromem). Vyrobte si osadu malých trolů, nakreslete kamenům ve vašem kameništi očička a nosy a poschovávejte je tak, aby nebylo poznat, že jsou to trolové, pak je všechny otočte a nechte je usmívat se na svět.

Jak na to:

https://jdeteven.cz/games/cz/kameny-v-kapele

Potřebujeme:

• dlouhý provaz a karabinka (případně rulička od toaleťáku) pro každého hráče

Jak na to:

1. POSTAVTE TRASU
Na vhodném místě (park, zahrada, hřiště, louka, lesík, městská divočina atd.), kde je trochu různorodější/náročnější terén, stromy blízko sebe, svah, keře, … natáhněte provaz tak, aby tvořil trasu pro malé dobrodruhy. Příprava je časově náročnější, ale použijte alespoň 50, nejlépe však 100 metrů provazu. Ten obtáčejte kolem kmenů, propleťte ho v nízkých větvích,
veďte po kládě, keři apod.

2. CESTA DŽUNGLÍ
Dětem dejte do ruky malé karabiny, aby se mohly připnout na provaz. Pokud nemáte karabinky, stačí kroužky od záclon, ruličky od toaletního papíru nebo očko z provázku. Děti po jednom nastupují na start, připnou se na provázek a prochází džunglí, aby se s karabinkou dostaly do cíle. Cestou překonávají celou řadu překážek a do cíle doputují celé utrmácené, ale nadšené z dobrodružství, které prožily.

Potřebujeme:

• prázdnou plechovku s víčkem
• nastřihané tenké větvičky
• hlínu alobal
• oheň venku nebo v kamnech
• papír na vyzkoušení uhlů

Jak na to:

1. PŘIPRAVÍME SI VĚTVIČKY
Uhly se vyrábějí z krátkých větviček - délku zvolíme podle výšky plechovky. Tloušťka by měla být mezi 1 a 2 cm, ale můžeme vyzkoušet i jiné. Říká se, že nejlepší uhly jsou z větviček vrby, ale je zábava vyzkoušet a porovnat různé druhy stromů.

2. NAPLNÍME PLECHOVKU
Plechovku co nejvíc naplníme větvičkami a co možná nejlépe uzavřeme (potřebujeme zamezit přístupu kyslíku do plechovky). Nejlepší je, pokud jsme na ní nechali víčko, které můžeme utěsnit třeba hlínou (což je samo o sobě zábava). Nebo stačí obalit vršek alobalem.

3. NECHÁME PRACOVAT OHEŇ
Takto připravenou plechovku dáme do ohně a necháme ji tam nejlépe až do jeho vyhasnutí a vychladnutí plechovky. Poté ji můžeme opatrně otevřít.

4. VYZKOUŠÍME KRESBU
Jak se uhly povedly? Stačí hned vyzkoušet! Kreslit lze nejenom na papír. Z jakého materiálu byly nejlepší uhly? Zuhelnatěly všechny větvičky nebo jen některé? Doporučujeme zkoušet na místě a v oblečení, u kterého nevadí, že se zamaže. Rozmazávat uhel je totiž největší zábava! (Nicméně jde i poměrně snadno umýt i vyprat).

Potřebujeme:

• naběračky, velké lžíce atd. (nejlépe nerezové)

Jak na to:

Jsme vyzbrojeni vhodnými nástroji? Tak hurá ke kalužím! Můžeme nabírat, přelévat, bagrovat, dělat srtružky, hrnout vodu... Stačí dát dětem prostor a nebát se namočení.

Na mezinárodní den míru se mnoho škol přidává k iniciativě "zasaď strom pro mír". Nabízíme několik tipů, jak se k sázení připojit. Ať už máme kapacitu na velký projekt nebo jen na krátkou aktivitu. Skvělé je i zkusit domluvit návštěvu dendrologa.

MUŽ, KTERÝ SÁZEL STROMY

Poetická kniha Muž, který sázel stromy (Jean Giono), nás může propojit s tématem sázení dubů. Pěkný dlouhodobý projekt zpracovala Eva Pospíchalová ze ZŠ Buttulova. Pokud budeme sázet do květináčů, můžeme klidně začít na podzim. Nebo můžeme na podzim spadané žaludy nasbírat a do hlíny je zasadit až na jaře. 

Žaludy sbíráme z dubu letního či zimního (některé jiné druhy dubů nejsou u nás původní) a nejlépe v okolí.

Duby jsou krásné, ale porostou velmi pomalu. Můžeme případně zkusit i rychleji rostoucí druhy stromů.

ŠÍŘENÍ SEMÍNEK

Jednoduchá varianta, pokud chceme např. pomoci zalesnit stráň nebo paseku v okolí - nasbírat semínka různých stromů (jen pozor, aby byly v místě původní) a rozházet je na zvoleném místě. Běhat po pasece a trousit za sebou semínka je velká legrace. Ujme se jich pravděpodobně jen malá část, ale i to je zajímavé sledovat. Je to i skvělá příležitost pobavit se o tom, jak se která semínka šíří. 

ŠKOLNÍ LESÍK DO KAPSY

Co takhle se vrhnout do většího, dlouhodobějšího projektu? Školní les do kapsy je příležitost vytvořit si vlastní zelenou učebnu, sledovat růst lesa a procesy v něm úplně od začátku. Jedná se o malý školní lesík přímo u škol, zejména těch městských, pro sblížení dětí a přírody ve prospěch obou. Více na stránkách Lesa ve škole.

HRY SE SEMÍNKY

Přírodiny kolem nás lákají ke hrám. Vyzkoušet můžeme Žaludové pexeso, Piškvorky nebo si třeba navléct plody jako korále. S vrtulkami (nažkami) z javorů si zase můžeme užít spoustu legrace při vyhazování do vzduchu (nebo na ně můžme dětem napsat zprávu - očíslovaná písmenka - jako v příběhu Rychlých Šípů).

Mezinárodní den bez aut, který připadá na 22. září, bývá tradičním vyvrcholením Evropského týdne mobility. Možná se v této souvislosti ve vašem okolí pořádají i nějaké zajímavé venkovní akce. A co takhle si vymyslet vlastní výzvy?

Jak na to:

S dětmi si můžeme vymyslet různé výzvy. Dostat se do školy nebo na kroužek jinak než autem. Že už to tak je? Možná už teď auto používáme vůbec nebo málo. I tak můžeme pro zábavu zkusit naplánovat, jak něco, co obvykle vyžaduje cestu autem, uděláme bez auta. A aby nezůstalo jen u planých slov, je nejlepší se hned vrhnout na realizaci: domluvit se, kdy to uděláme. Dá se za babičkou nebo na chalupu dostat hromadnou dopravou? Dá se velký nákup odnést na zádech? Společnými silami nám to půjde líp a může z toho být i pěkné dobrodružství. Kdo vymyslí a zrealizuje nejkurióznější nápad?

23. 9. je Mezinárodní den neslyšících. Vezměme to trochu s nadsázkou a zahrajme si legrační hru venku, při které sluch skutečně není potřeba, dorozumíat se budeme rukama a nohama. Pantomimu nebo kufr všichni známe. Co tentokrát zkusit variantu pro více lidí? Dáme si pantomimové závody týmů! Vtipná nedorozumění zaručena!

Potřebujeme:

• papíry, tužky
• případně nádobky na losování papírků (čepice/hrnečky...)

Jak na to:

Vytvoříme skupiny (týmy) po 4-6 lidech. Každý tým dostane sadu papírků s napsanými slovy, která se budou pantomimicky předvádět. Je dobré se domluvit, o jaká slova půjde - např. podstatná jména v jednotném čísle. Slova může vymyslet někdo, kdo hrát nebude, a všem týmům dát stejná, nebo si mohou týmy vymyslet slova navzájem. Počet slov pro každý tým je vždy stejný, jako je počet hráčů v týmu.

Poté si týmy stoupnou do zástupů, tedy všichni hráči koukají stejným směrem. Před prvního položíme papír a tužku. Za posledního položíme papírky se slovy (z kterých se bude losovat).

Když se hra odstartuje, začíná štafeta: poslední hráč si vylosuje papírek, přečte si slovo a pak zaklepe na rameno hráči stojícímu před ním (aby ten se na něj otočil) a začne mu pantomimou předvádět dané slovo. Když si druhý hráč myslí, že pochopil, o jaké slovo jde, zaklepe na rameno dalšímu hráči, ten se otočí... a takto to pokračuje až k hráči stojícímu vepředu, který, když má pocit, že uhodl, zapíše slovo na papír. Poté všichni udělají krok dopředu, vepředu stojící hráč se přesune na konec řady a losuje další slovo. Vyhrává tým, který přenese všechny slova s maximálně jednou chybou jako první.

Většinou ale nejde tolik o soutěž, jako o legraci. 

Jaké to asi je maskovat se v přírodě? Které barvy se schovají snadno a které budou zářit do dálky?

Jak na to:

8-20 ks kolíčků na prádlo, barevné pastelkyKolíčky obarvíme pastelkami, každý jinou barvou. Čím více různých barev budeme mít, tím bude hra zajímavější.

Venku se pak rozdělíme na dvě skupiny: ta první zkouší kolíčky co nejlépe schovat. Kolíčky k něčemu přichytí tak, aby se co nejlíp maskovaly. Nesmí se ale ničím zakrývat nebo strkat do děr apod. Druhá skupina se pak snaží co nejrychleji všechny najít. Nakonec si vyměníme role.

Můžeme se na závěr s dětmi pobavit o tom, jak těžké bylo schovávat hledat jednotlivé barvy nebo jak a proč se v přírodě maskují zvířata.

Víte, kolik zábavy vykouzlíte z jediné bambusové tyče? Zkuste to! Vyrobte si s dětmi venkovní kuličkodráhu. Tyč možná už máte na zahradě na podpírání zeleniny nebo ji snadno seženete v zahradnictví.

Potřebujeme:

• bambusová tyč alespoň 2 metry (průměr alespoň 3 cm)
• pilka
• nůž
• kuličky

Jak na to:
Bambus nařežeme na krátké kusy (s tím mohou děti pomoci) a rozštípneme napůl. Poté je potřeba nožem vyříznout přepážky, které v bambusu zůstaly.

A to je vše! Kuličkodráha je hotová. Bambusová korýtka můžeme podkládat například cihlami nebo kameny, nám se ale nejlépe osvědčily jednoduché vidličky z větviček, které zapíchneme přesně tam, kam potřebujeme.

Pro pokročilé stavitele může být výzvou vytvořit tunel nebo zakomponovat do dráhy různé zahradní náčiní. Projede kulička konví nebo květináčem?

Nebo si můžeme vymyslet úkoly a výzvy, které potěší starší děti (budeme potřebovat pravítko / pásm, stopky atd.):

Třeba aby kulička urazila přesně 4 metry, aby jela 5 vteřin, aby projela 20 cm dlouhým tunelem, skočila 15 centimetrů atd.

Ověřeno: Stavění kuličkodrah baví děti jakéhokoli věku. Ty menší budou možná potřebovat se stavbou trochu pomoci, ale nepodceňujme je a nechme je experimentovat!

Pojďme si vyrobit vlastní inkoust. Výprava za ořešáky může být sama o sobě skvělým lákadlem ven. Kde je jich nejvíc? Které mají nejtmavší slupky?

Potřebujeme:

• oplodí (“slupky”) ořešáku (co nejtmavší - hnědé nebo černé)
• nádobu, ve které budeme inkoust vařit - ideálně nerezová nebo u které nevadí zabarvení
• vodu
• lžičku soli
• kousek plátýnka nebo filtrační papír na zcezení
• gumové rukavice, pokud si nechceme obarvit ruce
• uzavíratelnou nádobka na hotový inkoust (nejlépe vyvařenou)
• štětce, papíry, čtvrtky na zkoušení inkoustu

Jak na to:

Nejdříve bude potřeba sehnat oplodí ("slupky") z ořešáku. Pokud o žádném v okolí nevíme, můžeme se podívat třeba na mapu Na ovoce. Je skvělé, když co nejvíc plánování udělají samy děti.

A pak už hurá ven! Také samotné vaření inkoustu může poté probíhat venku (pokud máme venkovní ohniště) nebo doma, v každém případě ale doporučujeme vyrazit ven na zkoušení hotového inkoustu. Nebude pak tolik vadit, když se někde rozlije, nacáká... Můžeme s ním zkoušet psát na různé povrchy nebo třeba porovnávat barvu s přírodninami okolo.

Výroba inkoustu:

Do hrnce nebo jiné vhodné nádoby na vaření dáme nasbírané slupky z ořešáku. Zalijeme vodou, aby byly potopené. Přidáme sůl, zamícháme a necháme pár hodin odstát. Nejlépe do druhého dne.

Poté vaříme tak dlouho, dokud není voda pořádně obarvená (za mírného pobublávání cca 1-2 hodiny - čím déle, tím bude barva sytější).

Vyndáme slupky z odvaru a ještě z nich do hrnce vymačkáme co nejvíc tekutiny (na to se hodí gumové rukavice). Inkoust už je téměř hotový. Přecedíme ho přes plátýnko nebo filtrační papír a můžeme ho vyzkoušet na kousku papíru. Pokud chceme sytější barvu, musíme ještě chvíli povařit - čím více vody se z inkoustu vypaří, tím bude tmavší.

Hotovo? Přelijeme inkoust do připravené nádobky (ideálně vyvařené, aby nám nezplesnivěl) a můžeme se vrhnout na zkoušení! Hodí se čtvrtky, které inkoust tolik nepromočí a vypadá na nich krásně, štětce a štětečky… Nebo zkusíme psát husím brkem?

Jak se semínka květin, stromů, keřů dostanou na nové místo, kde by mohly vyrůst? Jaké nápadité postupy rostliny vynalezly? Pojďme to prozkoumat! Stačí jakýkoli kousek přírody, kde něco roste.

Jak na to:

Nejdříve zkusme nechat děti přemýšlet: Jakými různými způsoby se šíří semínka rostlin? Nápady a zkušenosti si společně můžeme třeba i zapsat nebo nakreslit na papír. Není třeba dát dohromady vyčerpávající seznam. Mnoho věcí jistě odhalíme pozorováním a zkoušením v praxi.

Poté necháme děti zkoumat okolí: ať zkusí objevit co nejvíc rostlin, keřů a stromů, které mají zralá semínka (pokud by jich bylo moc, můžeme se zaměřit nejdříve na jednu skupinu, pak na další, nebo omezit prostor...). Pořádně si je prohlédneme. Jak se asi šíří? Můžeme to vyzkoušet? Nalezli jsme nějaký další způsob šíření, který nás na začátku nenapadl?

Pro inspiraci, semena se mohou šířit např.

• větrem
• hmyzem (např. semínka violky roznáší mravenci)
• ptáky (např. různé bobule a peckovice - ptáci je snědí a v trusu rozšíří semena)
• savci (semena se uchytí v srsti; nebo si je zvířata schovávají na zimu - např. veverky takto šíří ořechy)
• vodou
• vystřelováním semen (např. netýkavka)

Figurky a zvířátka z kaštanů asi vyráběl skoro každý. Co si tentokrát procvičit geometrické tvary?

Potřebujeme:

• kaštany nebo žaludy
• špejle
• kousek ostrého drátu, nebozízek a pod. na vrtání děr
• případně pracovní rukavice kvůli bezpečnosti
• může se hodit i pravítko na měření délky špejlí

Jak na to:

Zkusme si vyrobit základní prostorové tvary. Můžeme snadno počítat, kolik hran (špejlí) a vrcholů (kaštanů) potřebujeme. Na hotových výrobcích pak můžeme měřit délku hran nebo třeba počítat obsah. 

Pozor, při vrtání děr musíme být opatrní, abychom se nepíchli ostrými nástroji.

Je potřeba počítat s tím, že tvary nikdy nebudou dokonalé, protože udržet pravé úhly a stejně dlouhé hrany je velmi náročné. I to ale může být předmětem diskuze a učení.

Na závěr je skvělé dát prostor i pro vlastní, volné tvoření.

Srnka sežere semenáček, srnku uloví rys, z jejích ostatků se pohnojí smrček...  Vyzkoušejte natradiční hru na honěnou.

Jak na to:

Na začátku si domluvíme hrací pole a rozdělíme role:

Jeden hráč bude představovat rysa - je dobré ho nějak označit, např. šátkem na hlavě a pod.
Dva hráči budou začínat jako srnky.
Ostatní budou semenáčky (malé stromky).

Pravidla jsou následující:
Semenáčky dají spojené ruce nad hlavu, stojí a nepohybují se.
Srnky běhají, žerou semenáčky a množí se - když se stojícího hráče představujícího semenáček nějaká srnka dotkne, stává se tento také srnkou.
Rys se snaží ulovit srnky - když se některé dotkne, stává se z ní semenáček (rys ji sežral a na jejích ostatcích vyrostl mladý stromek).

Hra končí, pokud se všichni kromě rysa stali srnkami nebo semenáčky.

Hru můžeme případně trochu regulovat tím, že vyěníme unaveného rysa, přidáme druhého nebo zmenšíme/zvětšíme hrací pole.

LESNÍ ROVNOVÁHA

Po hře se můžeme pobavit o tom, jak fungují potravní řetězce a soužití organismů v lese. Co se stane, když v lese jedno zvíře uloví jiné? Co se stane s mršinou? Jací živočichové jsou důležití pro čištění a fungování lesa? Je v přírodě rovnováha? Jaký dopad mohou mít zásahy člověka (např. když vytlačuje nebo střílí velké šelmy, když výrazně přikrmuje vysokou zvěř nebo vysazuje určité druhy stromů)?

Pojďme se zaměřit na detaily kolem nás a objevit krásu, kterou bychom jinak třeba přehlédli. Podíváme se na okolní přírodu očima sběratele. 

Potřebujeme:

• košíčky, látkové tašky nebo kapsy na sbírky přírodnin

Jak na to:

Tato hra nemá žádná pevná pravidla, je to spíš námět, se kterým můžeme naložit dle libosti. Na začátku se zkusíme vžít do role sběratelů. Tolik krásy a tolik různých věcí kolem! Jaké by to bylo sbírat třeba prázdné šnečí ulity? Kolik barev a vzorů dokážeme najít? 

Co lze sbírat: kamínky, peříčka, plody stromů, barevné listy, zajímavě tvarované klacíky nebo kousky kůry, předměty podle barev, blíže neurčené "zajímavosti a kuriozity"...

Nebo cokoli jiného - fantazii se meze nekladou!

Během procházky se koukáme po okolí a sem tam sebereme něco, co se nám hodí do sbírky. A když ne nám, tak třeba někomu jinému! Po čase můžeme zastavit a dát prostor na směňování - tobě se hodí do sbírky tenhle lesklý kamínek a mně zase tvoje ulita... apod.

Na úplný závěr můžeme uspořádat výstavku.

Pojďme oslavit Mezinárodní den překladatelů výzvou: chvíli se spolu venku bavit jenom v cizím jazyce, např. anglicky. Možná zjistíme, že překladatel je důležitá profese. Možná si ale i uvědomíme, že stačí odhodit ostych a vždycky vše nějak jde.

Jak na to:

Je možné, že se do aktivity dětem nebude chtít, ale když se povede překonat prvotní ostych, dostaví se většinou dobrý pocit ze splněné výzvy, povídání v cizím jazyce je často nečekaná zábava a někdy i velká legrace. 

Je dobré nějak jasně vymezit, kdy se bude cizím jazykem mluvit - např. následujících 20 minut nebo než dojdeme do cíle výletu. A po tuto dobu se opravdu snažit nepoužívat česká slova. 

S menšími dětmi stačí si ukazovat okolo sebe a říkat názvy toho, co vidíme. Se staršími si můžeme opravdu povídat, nejenom o tom, co vidíme, ale třeba o tom, co nás baví na procházkách v přírodě nebo co budeme dělat, až dojdeme do cíle / domů. 

Nebojme se chyb. Zkusme děti neopravovat (nebo jen nenápadně, např. přirozeným zopakováním věty se správným výrazem). Je lepší nastavit atmosféru jako hru a ne jako učení.

Na závěr se můžeme krátce ohlédnout za tím, co jsme zažili:
Jaké to bylo? Co jsi cítil? Co ti v komunikaci pomáhalo? Co ses od ostatních naučil?