Potřebujeme:

• špendlíky (nejlépe kombinaci žlutých a červených)
• želírovací přípravek, např. Gelfix Extra 2:1

Jak na to:

Slivoň špendlík roste na mnoha místech, často i přímo ve městech. Marmeláda z tohoto ovoce je velmi snadná na výrobu a překvapí příjemně kyselou, výraznou chutí.

Sbírání plodů můžeme pojmout jako průzkum okolí - kde jaké špendlíky rostou? Které dozrávají nejdříve? Které mají dobře dostupné větve? Vědí o nich naši kamarádi? Atd.

U nás se často špendlíky válí pod stromy na zemi, nikdo je nesbírá. Snadnost výroby téhle marmelády spočívá v tom, že ovoce nemusíme nijak vypeckovávat. Prostě ho jenom rozvaříme větší množství. Pecky se drží u dna, takže pak stačí rozvar přendat naběračkou do jiného hrnce, případně zbytek přecedit přes cedník. Poté už postupujeme jako u jakékoli jiné marmelády (doporučuji dodržovat návod na želírovacím přípravku). Osvědčilo se kombinovat špendlíky různých barev - žluté i tmavé. Marmeláda pouze ze žlutých není zdaleka tak chuťově výrazná.

Špendlíková omáčka se skvěle hodí i jako přeliv na tvarohové knedlíky.

Jak na to:

Divoká příroda, i ta zdomácnělá, nabízí spoustu dobrot. Ochutnejte jarní květy, zpestřete si jídelníček letními plody a uchovejte si dávku vitamínů na zimu. Sběrem bezových květů, ovoce a šípků si procvičíte celé tělo, díky sluníčku doplníte vitamín D a odpočinete si na chvíli od modrého světla z televize a monitoru. Pokud budete sbírat šetrně, příroda se Vám odmění úrodou zase příští rok!

Křížaly nebo jiné sušené ovoce – Můžete nasušit i bez sušičky tím, že ovoce nakrájíte na plátky a v jedné vrstvě jej vyskládáte na plech vyložený pečícím papírem. Ze začátku pečte za nižší teploty, později teplotu zvyšujte, maximálně však na 60 stupňů Celsia, a ke konci sušení teplotu opět postupně snižujte.

Po vychladnutí uložte usušené ovoce do uzavíratelných nádob, aby nenatáhlo vzdušnou vlhkost a neplesnivělo.

Desatero veselého cestovatele:

• Zkontrolujte si aktuální dostupnost a případnou otvírací dobu Vašeho cíle.

• Nezapomeňte se dobře nasnídat a zabalit svačinku, abyste cestou zvládli všechno, co Vás čeká. Hladový turista je mrzutý turista.

• Ostrouhaná tužka, nabitý telefon nebo foťák Vám pomůžou zachovat ty nejlepší vzpomínky.

• Na horách si počasí dělá, co se mu zachce. Ale v puntíkaté pláštěnce Vás žádné jeho vrtochy nerozhodí.

• Sluneční brýle, kšiltovka a opalovací krém k výletům patří stejně jako puntíkatý hrnek ke kakau.

• Jít po směrovkách je dobrodružství, ale mít mapu v záloze je taky fajn.

• Pro pěšáky i cyklisty platí v národních parcích pravidlo, že je potřeba dodržovat návštěvní řád. Hlavně v klidovém území národního parku nechodit mimo značené cesty a v celém národním parku na kole jezdit jen po cyklotrasách.

• Rozhlížejte se pořádně kolem sebe, ať Vám cestou nic neunikne.

• Správný cestovatel se obléká jako cibule. 3 tenčí vrstvy Vás zahřejí líp než 1 pořádný svetr. Navíc je budete moct ubírat a přidávat podle potřeby.

• Dobré boty jsou základ dobrého výletu. Zkontrolujte si před cestou jejich stav, ať Vás cestou nepřekvapí.

Vyzkoušejme bezodpadové obaly a nechme děti zažít úspěch při vyrábění z přírodnin.

Budeme potřebovat:

• již oddělenou březovou kůru
• nůžky
• jehlu a niť
• práci může usnadnit i náprstek, šídlo či kleště na protahování jehly

Jak na to:

Šití kapsiček z březové kůry je jednodušší, než se zdá. Nejprve je třeba sehnat vhodný materiál, větší kousky kůry. Při jejím sběru myslete na stromy a berte jen již oddělené části kůry. Pak už stačí jen kůru očistit, tedy oddělit staré šedivé a potrhané vrstvy. Dále vystřihnout nůžkami požadovaný tvar a pustit se do šití. Stehy šijte raději větší a dál od okraje.

Jak na to:

Každý, kdo se chce zapojit do tvoření, má za úkol vytvořit na papír/podložku/ zem kamenný obraz. Je výhodné domluvit si čas např. 5-10 minut, a pak společně procházet jednotlivé obrazy a hádat, co který obraz asi znamená. Někdo tvoří zvířata, postavy, někdo jiný raději krajinu.

Jak na to:

Vyzkoušejte si netradiční malování, ideálně s mořskou vodou na mořském pobřeží.

Budeme potřebovat:

• papíry, čtvrtky
• pastelky, akvarelové pastelky, tužky
• štětce
• podložky
• případně mističku na vodu, vytištěné domalovánky

Jak na to:

1. VÝBĚR MÍSTA

Děti i dospělí si v domluveném prostoru najdou pro sebe příjemné místo pro malování s výhledem na to, co chtějí malovat. Některé děti možná ocení pomoc s výběrem tojo, co mají malovat. Můžeme jim ukázat, že lze malovat širokou krajinu, přístav, detail mušle, obraz jen plný barev nebo něco z naší fantazie. Není třeba malovat dle zadání. Kdo potřebuje, může nejprve využít předkreslené motivy domalovánek. Ostatní si mohou podle potřeby nejprve vytvořit jednoduchý náčrt tužkou.

2. SLANÉ BARVY

Hurá na barvy. U vody je skvělé využít rozdílu běžných a akvarelových pastelek. Například na kontury, které nechceme, aby se rozmazaly, použijeme běžné pastelky. Tam, kde budeme štětcem barvu roztírat, použijeme akvarelky. Když je barevný podklad hotový, vezmeme si štětce a sedneme si přímo k moři nebo roztíráme barvy nabranou vodou z misky. Kde je třeba, můžeme znovu přidat barvu akvarelkami nebo můžeme použít i vodovky.

3. SLANÁ VÝSTAVA

Je pravděpodobné, že malujeme-li ve skupině, neskončíme všichni současně. Ten, kdo je hotov, může nechat svůj obrázek sušit na slunci (bezpečně daleko od vody a zatížený proti větru) a pustit se do další aktivity. Můžete dětem nabídnout například stavění soch z kamínků, kamínkové obrazy nebo malovat další obrázky pomocí odstínů místní půdy. Když jsou hotové všechny obrazy, můžeme uspořádat společnou výstavu přímo na mořském pobřeží nebo si vytvořit galerii někde pod střechou.

Vyrobte si Větvánky. Jednoduché figurky, kterým nakreslením obličeje vtisknete duši.

Budeme potřebovat:

• suché větve
• zahradnické nůžky nebo malou pilku
• nůž
• měkkou tužku či fixu

Jak na to:

1. MATERIÁL

Vyrazte na procházku do lesa nebo parku. Vezměte s sebou nůž či zahradnické nůžky. Najděte vhodnou suchou větev (nebo ještě lépe zaschlé kořeny - bývají měkčí než nadzemní dřevo a dětem se s nimi snadněji pracuje). Uřízněte nebo ustříhněte pro vás vhodnou velikost a tvar. Doporučujeme hned několik kousků, ať máte celou partičku.

2. JACÍ BUDOU, MÁTE VE SVÝCH RUKOU

Venku či doma pak seřízněte část pro obličej a nechte děti, ať je namalují. Pak už jen stačí se vzájemně představit, přivítat a vymyslet, zda budou bydlet doma, či venku.

3. ZAMILUJTE SI JE

Další hraní nechte na zájmu a fantazii dětí. Pro sebe si připravte čas pozorovat a naslouchat, fotit. Nebo si vyrobte svou rodinku, pro rozvoj své fantazie.

4. VEZMĚTE JE NA VÝLET

Může to být jen na hřiště, do lesa na houby, nebo k vodě. Můžete je ven brát pravidelně. Vejdou se do každé kapsy. Běžná místa najednou uvidíte z jiného pohledu. Můžete své kámoše vyfotit, namalovat nebo popsat jejich dnešní příběh.

Léčivý vliv přírody na člověka je dnes doložen mnoha odborníky. Zeleň zlepšuje náladu, snižuje stres, prospívá fyzickému zdraví i často i vztahům. Terapie přírodou je zdarma, na dosah a nemá vedlejší účinky. Navíc pokud pravidelně chodíte s dětmi hrát si třeba do lesa nebo se vykoupat k rybníku, roste jejich pouto k těmto místům, která budou mít v budoucnu potřebu chránit.

Pohled do zeleně léčí – Je prokázáno, že pacienti, kteří měli v nemocnici výhled do parku se léčili rychleji než pacienti se stejným zraněním v pokoji s výhledem do dvora nemocnice. Děti, které při psaní domácích úkolů mají výhled do zelených stromů, mají úkol rychleji a lépe než ty, které se dívají do domu naproti. Stále víc a víc studií ukazuje, jak zásadní přínos má pouhý pohled a ještě lépe pobyt v zeleni. Vyrazte do zelené „lékárny“ pravidelně. Pečujte o zeleň kolem sebe. Dívejte se s dětmi do korun stromů, pozorujte mravence v trávě a vrabčáky na keřích. Vyprávějte si příběhy a pohádky.

Probuďte své smysly – Pro léčebný vliv přírody je podstatné ji opravdu vnímat. Používat zeleň jen jako pouhou kulisu pro sportovní výkony nemá ten stejný efekt jako když si ji vychutnáte všemi smysly. Vžijte se do Vašich dětí anebo zavzpomínejte, jak jste jako malí na procházky chodili s očima dokořán. Všímejte si věcí kolem sebe, obdivujte zvláštní kamínek na zemi, zaposlouchejte se do šumění stromu a pohlaďte si vlnky v potůčku. Ti odvážnější z Vás mohou vyrazit na bosonohou výpravu!
 
TIPY:
Pokud Vás terapie přírodou zaujala, prohlubte své znalosti a podívejte se, co to je Šinrin-joku. Tzv. lesní terapie slibuje zlepšení fyzické i psychické pohody a praktikovat lze individuálně i ve skupinách nebo si můžete dokonce najmout specializovaného průvodce, který Vám vysvětlí princip terapie lesem na společné procházce.

Ušetřete za léčiva. Pomoc z přírody může fungovat stejně dobře jako léky a vitamíny z lékárny a můžete ji najít přímo pod nosem, stačí o ní vědět. Použití bylin a jiných darů přírody je jednoduché a nic nestojí. Při sbírání si navíc provětráte hlavu a pohybem přirozeně zlepšíte imunitu. Radost z toho, že Vám pomohlo něco, co jste si sami vyrobili, je k nezaplacení. Vzpomeňme tedy několik základních „léků“ z přírody.

Na kašel – Tradiční osvědčený a jednoduchý recept proti kašli je pokrájená cibule na kolečka posypaná cukrem nebo politá medem. Šťávu, kterou cibule pustí, užívejte po lžičkách. Proti kašli a rýmě funguje také černá ředkev, kterou dobře umyjte, nakrájejte také na jemné plátky a posypte cukrem, nebo pokapejte medem, aby pustila šťávu. Ředkev můžete pocukrovat a nechat pustit i dvakrát.

Při nachlazení a zánětu horních cest dýchacích - Trochu náročnější na čas, ale účinné jsou různé bylinné sirupy a balzámy. Zkuste jednoduchý skvělý sirup z rýmovníku nebo všestranný sirup z jitrocele, bez chemie, vhodný i pro děti. Jitrocel najdete na louce nebo na zahradě. Rýmovník si můžete jednoduše pěstovat doma jako roztomilou pokojovku. Je velmi nenáročný, stačí ho dát do polostínu bez průvanu a jen málo zalévat. Ve Vašem okolí ho určitě někdo má, domluvte se na odštípnutí lístku, dejte ho zakořenit do vody, přeneste pak do hlíny a máte vystaráno. Občas ho zastřihněte, aby se Vám rozrůstal i do šířky. Jakmile budete mít prvních asi 20 lístků, můžete se pustit do výroby sirupu. Postup výroby obou sirupů je prakticky stejný.

Co budete potřebovat?

• 20 rýmovníkových / nebo 2 hrsti jitrocelových lístků
• cukr
• čistou sklenici s víčkem

Postup na výrobu sirupu:

1. Listy, opláchněte, vodu otřepte (a jitrocelové pokrájejte na šířku sklenice).
2. Ve sklenici střídejte vždy vrstvu cukru a listů, aby pustili co nejvíce šťávy.
3. Upěchujte. Začínat a končit byste vždy měli cukrem, který vytahuje šťávu a zároveň sirup konzervuje. (Vrstvy můžete přidávat i postupně během dalších dní.)
4. Sklenici dejte na světlé místo se stálou teplotou (ne na přímé slunce) a nechte stát, dokud se cukr nerozpustí. Rýmovník se doporučuje nechat louhovat 3 týdny.
5. Poté vzniklý sirup přelijte do skleněné lahvičky, uzavřete a uchovejte v temnu a chladu, ideálně v lednici. Podávejte během dne po lžičkách.

Při bolesti v krku – Do vroucí vody nasypte lžíci šalvěje lékařské a nechte louhovat 15 min. Kloktejte několikrát denně, můžete i několikrát za hodinu. Doporučuje se raději kloktat než popíjet, protože ve větším množství šalvěj potlačuje pocení, které je důležité pro obranu organismu.

Při vyrážce, léčení ran, zánětu i průjmu – Heřmánek zklidní postižené místo a zároveň dezinfikuje. Přikládejte teplé obklady z 1 vrchovaté lžíce heřmánku zalité 250 ml vroucího mléka, vyluhujte a sceďte. Při průjmu nebo bolestech břicha pomůže heřmánkový čaj.

Při pálení žáhy – Pomůže sklenice teplého mléka nebo mandle.

Při spálení na slunci – Pokud nemáte po ruce aloe vera, ze kterého byste si uřízli kousek listu a potírali jím postižené místo, uvařte si čaj ze lžíce zeleného čaje, lžíce máty a lžíce heřmánku, nechte ho 15 min vyluhovat, vychladit v lednici, namočte do něj látkový kapesník nebo obvaz a přikládejte na spálené místo. Máta kůži zklidní, zelený čaj uleví od bolesti a heřmánek navíc působí protizánětlivě. Velkou úlevu Vám poskytne také bílý jogurt z lednice (klasický mléčný, ne rostlinný, protože právě kyselina mléčná kůži regeneruje). Jogurt naneseme, necháme zaschnout a pak umyjeme vlažnou nebo studenou vodou. Osvěžení poskytne také plátek salátové okurky.

Při štípnutí hmyzem – Pro rychlou pomoc kdekoli při štípnutí komárem nebo žahnutí kopřivou stačí jen najít jitrocelový list, rozmačkat v prstech a přiložit. Funguje také místo potřít citronem nebo cibulí, rajčetem, listy černého rybízu nebo rozdrcenou petrželovou natí. Kostka ledu pomáhá, aby se jed nešířil dál do těla. Jako odpuzovač můžete do oken zavěsit afrikány. Aby štípanec nebolel a nesvědil, je dobré mít po ruce hotový balzám z jitrocele.

Co budete potřebovat na balzám z jitrocela?

• hrst jitrocelových listů
• 40 ml mandlového oleje (lze použít i olivový)
• 4 g včelího vosku
• 50 ml skleničku
   

Postup na výrobu balzámu:

1. Ve vodní lázni zahřejte kastrůlek nebo žáruvzdornou misku s olejem a vhoďte hrst nastříhaných jitroce¬lových listů.
2. Misku odstavte a nechte listy hodinu louhovat.
3. Poté přeceďte přes plátýnko nebo utěrku a s včelím voskem opět zahří¬vejte, dokud se vosk nerozpustí.
4. Přelijte do skleničky a nechte vychladnout. Balzám je připravený k použití. Můžete ho používat také jako pomádu na popraskané rty, budou krásně vláčné. Doporučujeme spotřebovat během léta, aby se vám nezkazil.

Nezapomeňte:
Nesbírejte rostliny, které neznáte. Byliny jsou sice léčivé, ale některé i dost jedovaté. Vždy se ujistěte, že jste natrhali rostliny, které jsou jedlé. Sbírejte dál od silnice a prašného prostředí. Nikdy nesbírejte byliny v chráněných oblastech.

Vyrobte si svůj vlastní určovací klíč. Objevujte a poznávejte svět kolem sebe.

Budeme potřebovat:

• pexeso/karty
• nůžky
• děrovačku či jehlu/šídlo
• silnější provázek či stužku

Jak na to:

1. PEXESO

Najděte pexeso nebo karty s fotkami či realistickými obrázky (ideálně zaměřené na jedno téma --- hmyz, motýli, ptáci, houby, vyjmenovaná slova, dopravní značky apod.). Pexeso je třeba rozštříhat na jednotlivé dílky a rozdělit na dvě sady obrázků, takže is vyrobíme hned dva klíče.

2. VYRÁBÍME KLÍČ

Kartičky je třeba v jednom z rohů propíchnout. Zdatnější děti mohou zkusit propichování šídlem či jehlou, která má navlíknutý silnější provázek/stužku. Nebo můžeme použít děrovačku.

Po navlečení všech kartiček jedné sady provázek zavážeme. Nesvazujeme kartičky příliš blízko u sebe, aby se s nimi dobře pohybovalo během listování a hledání.

3. URČOVÁNÍ V TERÉNU

A teď už můžeme vyrazit ven a objevovat. Při vyrábění vlastního klíče je nejdůležitější motivace a chuť dívat se, otestovat vlastní výrobek. Proto není zásadní, zda určíte vše a hned. V trávě, na keřích, ve vodě i ve městě žije tolik breberek a roste tolik rostlin! Cílem by mělo být naučit se dívat, hledat rozdíly, určovací znaky, a budovat vztah k přírodě kolem nás.

 

 

Pojďme si vyzkoušet jednoduchou stavbu a získat útulný domeček nebo prostor pro dobrodružné hry.

Budeme potřebovat:

• klacky
• látku (deky, prostěradla)

V okolí najdeme vhodně dlouhé klacky. Čím delší, tím vyšší tee-pee. Můžeme nechat děti objevovat způsob, jak konstrukci postavit nebo jim se stavbou pomůžeme. Záleží na věku dětí a čase, který máme. Doporučujeme jen být poblíž a nechat děti samostatně objevovat ­ – časem princip propletených vršků větví odhalí i děti v MŠ.

Když je konstrukce dostatečně pevná, můžeme ji přehodit látkou (prostěradlo, deka, ručníky...). Dobře ale funguje i hra v tee-pee, které není překryté. Pokud je zem ještě chladná, můžeme dětem nabídnout, ať si na zem do stanu dají kartón z krabice nebo malé koberečky.

Prožij velké dobrodružství na malém prostoru. Zkus využít přírodniny, které okolí nabízí a díky nim vytvořit báječnou indiánskou vesnici. 

Budeme potřebovat:

• přírodniny
• látkové kapesníky
• (postavičky indiánů)

Jak na to:

Důležité je vybrat vhodné místo, kde nebude vesnice příliš překážet a dovolí bezpečnou hru. Postup je jednoduchý. Stačí dětem ukázat, jak si vytvořit hlavní stavební části.

Tee-pee lze postavit z 4–5 klacíků zapíchnutých do země. Na ně pak uvážeme kapesník. Do vesnice můžeme přidat ohniště, ohradu pro koně, zásoby jídla, nádoby na vodu, totem a další předměty.

Pro některé děti je nejlepší hrou samotná stavba vesnice, jiné víc baví následná hra s postavičkami, které si buď sami vytvoří nebo do hry zapojí figurky indiánů. Svou vesnici i jednotlivé indiány mohou děti pojmenovat a vymýšlet o nich různé příběhy.

Užij si rychlé tvoření se dřevem a pastelkami.

Budeme potřebovat:

• přírodniny (větve, klacíky)
• pastelky či voskovky

Jak na to:

Kdo chce vyrábět mini totem, potřebuje si najít vhodný klacík či větvičku. Ideálně už suché. Hodí se oloupat kůru, ale není to podmínka. Totem může mít i krátké postranní větvičky.

Děti větvičku prozkoumají a vyberou místo, kde bude tvář nebo tváře totemu. Pak už stačí jen pustit se do malování. Někdo může mít jen barevný totem, některé děti přidají i obličeje zvířat, lidí nebo nadpřirozených tvorů.

Hotové totemy si každé dítě může zapíchnout na své vybrané místo nebo můžete vytvořit společnou výstavu totemů.

Pojďme si vyzkoušet jednoduchou stavbu a získat útulný domeček nebo prostor pro dobrodružné hry.

Budeme potřebovat:

• klacky
• látku (deky, prostěradla)
• provaz

V okolí najdeme vhodně dlouhé klacky. Čím delší, tím vyšší tee-pee. Můžeme nechat děti objevovat způsob, jak konstrukci postavit nebo jim se stavbou pomůžeme. Záleží na věku dětí a čase, který máme. Doporučujeme jen být poblíž a nechat děti samostatně objevovat ­ – časem princip propletených vršků větví odhalí i děti v MŠ. Případně jim můžeme nabídnout provaz na svázání.

Když je konstrukce dostatečně pevná, můžeme ji přehodit látkou (prostěradlo, deka, ručníky...). Dobře ale funguje i hra v tee-pee, které není překryté. Pokud je zem ještě chladná, můžeme dětem nabídnout, ať si na zem do stanu dají kartón z krabice nebo malé koberečky.

V horkém letním dni nic nepotěší děti více, než pořádná vodní hra. Zaručeně se všichni krásně ochladíte a to i třeba jen na zahradě.

VYROBTE SI CÁKACÍ ZBRAŇ
Nekupujte zbytečně umělé pistolky, stejně se pravděpodobně dřív nebo později rozbijí. Vyrobte si jednoduše vlastní.

Budeme potřebovat:

• použitou PET lahev
• hřebík a kladívko
• nůžky

Jak na to:

Výroba zabere asi 5-10 minut. Stačí proděravět víčko: hřebíčkem uděláme malý otvor, který případně trochu zvětšíme nůžkami.

Láhev naplníme. A už si můžeme užívat proud vody: střílet a cákat. Nejlépe vodní lahev stříká zcela naplněná.

TIP:
Menším dětem naplňte lahev raději pitnou vodou. Neodolají asi touze stříkat vodu do sebe. Výhodou je, že ve vedru zase nemusíme řešit pitný režim. 

STŘELBA NA TERČ
Pokud děti nechtějí střílet po sobě, vytvořte společně terč. Nakreslete vodovkami terč, nechte zaschnout a můžete zaměřit a stříkat. Každý zásah okamžitě uvidíte.

Budeme potřebovat:

• lavor, pekáč nebo igelit

Jak na to:

DĚTI V ROLI LEDOVCŮ

S blížícím se jarem se blíží i písková sezóna. Až děti otestují všechny bábovky, můžete jim nabídnout nové tvoření. Mohou se z nich stát ledovce z dávných dob, které byly tak obrovské, že svým pohybem měnily krajinu pod sebou. Jako ledovce mají děti ohromnou sílu přemisťovat na velké vzdálenosti malé, velké i obrovské kameny (tzv. bludné balvany). Na některých místech se ledovcem přenášený materiál hromadil a mohly vzniknout i prohlubně a hráze. Jak ledovec postupně ustupoval a odtával, naplnil prohlubně tající vodou z ledovce. Tak (zjednodušeně) vznikaly ledovcová jezera.

ABY VODA NEUTEKLA

Samotný písek na pískovišti moc vody neudrží, proto je třeba dětem nabídnout nějakou nádobu nebo igelit. Pak už malí stavitelé jistě vše zvládnou sami. Vytvořit jámu dle velikosti nádoby či igelitu. Zakrýt okraje nádoby nebo připevnit konce igelitu kamínky. Vzniknout tak jedna nebo více hrází a hurá na napouštění (ideálně dešťovou) vodou.

IDEÁLNÍ SPOJENÍ

Voda a písek jsou pro děti skvělá kombinace. Někdo si začne hrát hry plné příběhů a dobrodružství, někoho jiného baví víc bádání, testování a objevování jak voda a písek spolu fungují.

HOP DO JEZÍRKA

Pokud jsou zrovna teplejší dny, dovolte malým objevitelům i pořádnou cákající louži. Tolik zábavy a radosti na malém místě jen tak nezažijete. A možná vás zlákají ať se k nim přidáte.

MINUTY Z PŘÍRODY - ŠUMAVSKÁ LEDOVCOVÁ JEZERA

 

Potrénujte svaly a užijte si legraci. Závody raků právě startují!

Jak na to:

Zaujměte základní polohu – podpor ležmo před rukama, zády k zemi. Opřete se pažemi o zem a dívejte se nahoru nebo před sebe. V tomto postavení se pohybujte po rukou a nohou ve směru hlavy.

A TEĎ NAOPAK
Určitě vyzkoušejte i pohyb obrácený – nohama napřed. Je to jeden z možných způsobů pohybu, který prověříte základní koordinaci. Je skoro nemožné, abyste se přitom nezasmáli. Oba způsoby pohybu lze využít pro štafetu družstev. Překonává se přitom krátký úsek, nejprve hlavou napřed a od mety zpět nohama napřed.

Rodiče se mohou přidat, ale jen se zátěží:)

Pozor! Zadek se nesmí dotknout země, jinak se musí závodník vrátit znovu na start.

MINUTY Z PŘÍRODY - RAK ŘÍČNÍ

Rak říční je dnes kriticky ohrožený druh. Pusťte si o něm minutové video, které vás dostane pod hladinu potoků a řek.

Dozvíte se mnoho zajímavého, třeba kolik má rak nohou, čím se živí a kdy vyráží na lov.

V přírodě je řada jedinečných umělců, s kterými můžeme spolupracovat a navázat na jejich skvělá díla. Výborně se hodí využít starší práci kůrovců (lýkožroutů smrkových). Během svých procházek a výletů jistě objevíte větvičky ozdobené jejich typickým výtvarným stylem. Larvy a brouci vykousávají těsně pod kůrou chodbičky do pravidelných opakujících se tvarů. Pokud takové vhodné větvičky najdete, můžete pracovat na místě nebo je vzít domů.

Budeme potřebovat:

• suché smrkové větve s cestičkami od kůrovce
• voskovky nebo pastelky (skvěle chytají progressky)

Jak na to:

Vemte do ruky voskovky nebo pastelky a nechte se unášet svou fantazií. Děti tvoří např. kouzelnou tyčku, obarvenou hůl na cesty nebo tajemnou mapu příběhu v mikro světě.

Je to skoro jak kouzlo. Když „mapy“ od kůrovce vybarvíte, ještě víc vyniknou a celá větvička najednou vypadá jak velké složité umělecké dílo. Hotové výtvory můžete zapojit do svých her nebo je nechat „na výstavě“ v lese pro ostatní výletníky a houbaře. To se budou divit co to „vyrostlo“ v lese.

MINUTY Z PŘÍRODY - LÝKOŽROUT SMRKOVÝ

Podívejte se na krátké video o jeho životě.

Mají! A co? Výtrusy, z kterých za vhodných podmínek začnou růst vlákna a tvořit se podhoubí. Nevěříte? Pod kloboukem nic nevidíte? A přece tam jsou, přesvědčte se sami!

Budeme potřebovat:

• silnější papír bílý nebo barevný, podle druhu houby (každý má jinak barevné výtrusy)
• hlubší misku na zakrytí kloboučku

Jak na to:

Nejdůležitější je najít houbu. Když už ji máte, uřízněte jí nožičku (třeň) a klobouk položte na silnější papír (tenký by se vlhkostí zkroutil) lupeny nebo rourkami dolů.

Přiklopte klobouk na papíře vyšší miskou, aby kolem neproudil vzduch a klobouk neuschnul. Pod nižší miskou nebo hlubokým talířem je papír moc vlhký.

Nechte vše ležet přes noc.

Ráno klobouk opatrně zvedněte a tradááá! Na papíře se vám jako kouzlem objeví krásný obrázek vytvořený ničím jiným než výtrusy.

Na co si dát pozor?
Úspěch záleží také na to tom, v jakém stádiu houbu najdete. Nejlepší je plně rozvinutá, která právě začíná výtrusy vypouštět. Takže ne moc mladou ani příliš starou.

Důležité je dobře vybrat barvu papíru. Jsou houby, které mají výtrusy bílé, jako třeba bedla jedlá, holubinky nebo václavka a ty pak na bílém papíře neuvidíte.

 

Bifurkace, neboli prolnutí pramenů dvou toků. Jev, který nelze spatřit pouhým okem. Nevadí, pojďme odhalit jiná tajemství vody. Stačí nám pískoviště a pár kyblíků vody. Pátrejme, jak vzniká řeka. Kdo řídí její tvar. Jak si vybírá svou cestu.

Budeme potřebovat:

• prostor s pískem nebo hlínou, kde jde kopat stružky
• lopatky
• konve či kýble
• zdroj vody, nejlépe potok, jezírko, velká louže nebo dešťovka

Jak na to:

TVOŘÍME KORYTO

Děti milují kombinaci písku a vody. Hned vznikají koryta říčky, které se větví, malé rybníčky i velké meandry. Do stavby koryta říčky se můžete přidat. Stejně jako děti vás pohltí stavitelská vášeň a pak hned touha si vše ozkoušet. Do vytvořeného koryta můžete pustit vodu a sledovat kudy proud teče, kde je rychlejší, kde pomalejší. Kde má voda sílu a břehy vymílá, kde naopak proud zpomaluje a nesený materiál díky tomu ukládá.

POZOROVÁNÍ V PŘÍRODĚ

Hodně silné je, když s dětmi tvoříme různá vlastní říční koryta a pak vyrazíme na pozorování „ke konkurenci“ k nejbližšímu potůčku, řece, říčce. Jak se koryto větví, zatáčí, kde voda teče rychle, kde pomalu? Najedou se na vše děti dívají jinak, zkušeněji. Jejich porozumění a zájem je najednou hlubší.

MINUTY Z PŘÍRODY - BIFURKACE

Kde všude jsou v lese houby a jejich sítě?

Jak na to:

KDE MÁ HOUBA TĚLO
Když nevidíme plodnici, tedy to, co je z houby vidět nad zemí, neznamená to, že tam houba není. Zkuste se podívat po lese, třeba někde objevíte její podhoubí (mycelium), což je vlastně takové tělo houby.

Čí je tohle tělo schované pod kůrou stromu?

Nikoho jiného než václavky obecné. Její podhoubí může být rozlezlé pod zemí a váží až několik tun.

Děti milují běhavé hry. Když je navíc potřeba zachránit sebe nebo někoho jiného, je to hit! Vyzkoušejte si roli sysla, na kterého v přírodě často číhá nebezpečný dravec. Hra se hodí, když je vás na výletě nebo na zahradě víc, ale jde to i ve dvojici.

Jak na to:

1. Domluvte si pravidla hry
   Nejprve si vyznačte hrací území, kam až můžete běhat. Pak si syslí rodinka (obvykle děti) rozmístí několik děr – vchodů do svých nor. Díry mohou označovat batohy, mikiny, hromada větví, kameny atd. Pak je třeba domluvit se, co bude syslí potrava. Něco, co je v místě lehce dostupné ve větším poštu – šišky, kamínky, větvičky, borůvky, maliny atd.
2. Vytvořte si zásoby na zimu
   Syslí rodinka má jednoduchý úkol, vytvořit si zásoby na zimu. Proto postupně vybíhají ze svých doupátek, seberou něco k snědku a rychle se běží schovat do nejbližší nory. Syslové mají své chodby v podzemí propojené a tak se mohou děti zachránit v kterékoli noře. Zásoby (šišky, kamínky, borůvky) nechají na hromadě u batohu a pokud je bezpečno, vyběhnou znovu.
3. Pozor na dravce
   Ale pozor: na syslí rodinku číhá dravec (ideálně rodič nebo některé z větších dětí). Čeká na okrajích hracího pole, jakoby sedí na stromě a vyčkává, pozoruje. Pokud se rozeběhne a některé z dětí  chytí, odnese si ho do svého hnízda nebo ho hned sní a dítě chvilku nehraje. Po domluveném čase se může opět do hry vrátit, např. se narodí nové mládě v nejbližší noře.
4. Naše doporučení
   Pravidla si můžete upravit podle svých potřeb, místa a počtu. Není nutné hru dohrát, jde spíš o legraci a zážitek nebezpečí, které děti baví. Děti obvykle preferují být honěny, než hrát dravce, který honí. Ale i tak doporučujeme prohodit si občas role a dopřát dětem, ať si vyzkouší roli dravce. Některé si hru v kůži dravce užijí velkolepě. Mohou si vytvořit i křídla pro silnější zážitek.

MINUTY Z PŘÍRODY - SYSEL OBECNÝ

Děti milují běhavé hry. Když je navíc potřeba zachránit sebe nebo někoho jiného, je to hit! Vyzkoušejte si roli sysla, na kterého v přírodě často číhá nebezpečný dravec. Hra se hodí, když je vás na výletě nebo na zahradě víc, ale jde to i ve dvojici.

Budeme potřebovat:

• žaludové kloboučky
• tempery a štětec nebo akvarelové pastelky různých barev
• kus bílého prostěradla (či jiná kontrastní podložka pro větší přehlednost při hře) – není nutné, lze hrát i např. na pařezu

Jak na to:

Nejprve je potřeba dobře znát les, kam chodíme na podzim na procházku, jelikož budeme potřebovat spoustu žaludových kloboučků. Nejlepší je na tuhle hru DUB ČERVENÝ, protože má velké kloboučky, ale vystačíme si i s jinými druhy dubů (zimní, letní). Kloboučky se snažíme hledat, pokud možno, podobně veliké.

Druhý krok je ještě jednodušší – vnitřky kloboučků vybarvíme temperami nebo akvarelkami. Je nutné mít vždy dva kloboučky se stejnou barvou, abychom si později mohli zahrát pexeso. Tvořivější děti mohou zkusit doprostřed vnitřku kloboučku i něco nakreslit. Případně to jde měkčí tužkou nebo lihovou fixou (například kolečko nebo křížek).

Nakonec si spočítáme, kolik máme dvojic, obrátíme žaludy stopkou nahoru a směle můžeme hrát pexeso.

Co se u toho naučíme:

• V první řadě uvažovat v rámci hry pexesa.
• Pexeso nás ale motivuje i k porovnávání jednotlivých barev či tvarů na vnitřku kloboučku a použití vylučovacích metod.
• Procvičujeme si i paměť.
• Počítání, pokud si na závěr své dvojice sečteme (nebo opět porovnávání, v případě že ze získaných žaludů uděláme řady).
• Z hlediska jemné motoriky si procvičíme špetkový úchop (je důležitý pro psaní), jelikož se žaludový klobouček obrací nejlépe za stopku.
• Zjistíme, kde se v přírodě v našem okolí vyskytují duby a že mohou být i různé druhy.

Jednoduchá aktivita, která může fungovat jako start k dalším hrám. Pojďme trochu procvičit grafomotoriku.

Budeme potřebovat:

• křídy
• štětce (raději starší), případně košťátka
• kelímek na vodu
• hladký povrch venku, na který se dá psát - prkna, dlaždice, hladký asfalt

Jak na to:

V první části děti malují uvolňující klikatice, dle své představivosti. Jediný úkol je, aby se při malování příliš nezastavovaly. Když je hotovo dost klikatic, přichází na řadu štětce a voda. Stejné klikatice můžeme znovu "namalovat", čili smazat vodou.

Navázat můžeme psaním písmen (kdo už umí) a vymýšlet různé, třeba i pohybové, hry. Třeba skákat na určená písmena napsané abecedy.

Budeme potřebovat:

•  

Jak na to:

 

Budeme potřebovat:

•  

Jak na to:

 

K létu a prázdninám neodmyslitelně patří opékání na ohni. Setkání s tímto živlem je pro děti vždy silným zážitkem. Kromě oblíbeného opékání buřtů si zkuste uvařit venku na ohni celý oběd. Zažijte, jak jednoduché jídlo uvařené venku, může báječně chutnat s kouzelnou přísadou společných zážitků. Najednou nebude pro děti jídlo už jen povinnost, která je zdržuje od hraní, ale užijí si jeho přípravu a vyzkouší si nové dovednosti v přírodě.

Co budete potřebovat na přípravu oběda venku?

• místo, kde můžete bezpečně rozdělat oheň (u zdroje vody)
• dřevo, papír, klacíky, sirky
• rošt, hlubokou pánev nebo kotlík na oheň
  suroviny pro oblíbený pokrm (viz nápady na jídla níže)
   

Jak na to:

Na vhodném místě, si rozdělejte oheň. Je skvělé zapojit děti hned do rozdělávání ohně, ale některé děti raději vše pozorují z bezpečí. I to je v pořádku. Děti můžete místo toho zapojit do přípravy. Pomohou omýt zeleninu, pod dozorem i nakrájet brambory.

Zálesácká polévka – Nejsnazší recept pro začátek je polévka. Do kotlíku nasypte oblíbenou zeleninu zalijete vodou a nechte vařit. Můžete přidat i sušené houby, jáhly nebo nějakou luštěninu. Než se polévka uvaří, můžete si zahrát hry s přírodními materiály a prostřít „stůl“ na dece.

Kotlíková kaše – Pokud se rozhodnete pro ranní kotlíkovou snídani či svačinu, vyzkoušejte oblíbenou ovesnou kaši s ovocem. Ovesné vločky vysypte do horké vody nebo mléka a dobře míchejte. Když jsou měkké, přidejte i nakrájené sušené ovoce (rozinky, mochyně, švestky), čerstvé ovoce (meruňky, jablka, švestky, hrušky) nebo celé lesní ovoce (maliny, ostružiny, borůvky). Kaši odstavte a na pánvi ještě můžete na sucho opražit semínka nebo oříšky (mandle, slunečnici atd.).

Špízy z ohně – Když nemáte pánvičku na oheň ani kotlík, můžete s dětmi nařezat tenké pruty a napíchat na ně zeleninu a kolečka buřtů nebo jiného masa. Vytvořit lze i sladké špízy z ovoce. Na ně můžete na závěr nechat roztéct kostičku čokolády.

Chleboví hadi - Vděčná klasika, stačí trocha kynutého těsta, kterou namotáme na klacek (raději silnější) a pomalu opečeme. Pozor, chce to trochu trpělivosti, aby bylo těsto opravdu propečené (čím tenčí vrstva a pomalejší pečení, tím lépe). Na závěr můžeme potřít máslem a obalit v cukru.

KLIMATIZACE Z PŘÍRODY
Jaký je rozdíl v létě mezi stínem pod slunečníkem nebo pod stromem? Zkuste si to porovnat. Určitě Vám bude lépe pod stromem, protože tam bude nižší teplota a vyšší vzdušná vlhkost. I proto se vyplatí mít kolem sebe hodně zeleně a dostatek stromů a pečovat o ně. Pomůžete zadržet vodu v místě, nabídnete místo k životu i potravu mnohým živočichům a získáte klimatizaci zdarma.

Jak je teplo pod slunečníkem a pod stromem?

V létě zeleň ochlazuje své okolí lépe a efektivněji než klimatizace. Vzrostlý, vodou dobře zásobený strom, může během jednoho dne odpařit až 400 litrů vody. Z ovzduší tak odčerpá tolik tepelné energie, kolik spotřebuje lednička třídy A+ za rok. Tato energie se uvolní v noci při kondenzaci páry a tím vznikne rosa. Pod stromy lze proto v letním dni naměřit až o 3 °C nižší teplotu než v okolí.

Co budete potřebovat na ověření, zda strom opravdu odpařuje vodu?

• igelitový sáček
• provázek
• strom s větví, na kterou dosáhnete

Jak na to:

Za slunečného dne navlečte igelitový sáček na olistěnou větev stromu. Pečlivě na konci zavažte, aby byl sáček uzavřený.
Několikrát za den přijďte sáček zkontrolovat. Je zevnitř orosený? Jak dlouho to trvalo?
Na konci dne nezapomeňte sáček sundat.

Je tu konec prázdnin a hodí se malé ohlédnutí. Co vše jsem zažili.

Vydejte se do parku nebo lesa a vychutnejte si nejen dobré jídlo, ale i příznivý vliv zeleně na Vaši náladu, zdraví i kondici. Takový skvělý zážitek může nastartovat Váš zájem o zelená místa kolem Vás, o jejich ochranu a o péči o ně. Avšak nezapomínejte dodržovat několik jednoduchých zásad, díky kterým nebude Váš pobyt v přírodě škodit životnímu prostředí!

Rady pro povedený piknik či táborák:

Zabalte vše potřebné – jídlo, pití, deky na sezení, základní kusy nádobí (hlavně nůž). Pro balení můžete využít i vlastnoručně vyrobené voskované ubrousky. Nepotřebujete s sebou půl kuchyně. I jednoduchost je zážitek a výzva pro improvizaci na místě. Pokud plánujete rozdělávat oheň, zjistěte si, kde a kdy je to možné.

Najděte vhodné místo a vyrazte alespoň na část cesty pěšky. Budete mít větší zážitek, cestou můžete nasbírat klacíky, které použijete na opékání a hezky Vám vyhládne.

Pokud plánujete táborák, ověřte, jak moc je sucho, a tedy zda je vhodné oheň vůbec rozdělávat. Také sledujte, co je kolem Vás a zakládejte oheň dál od stromů a keřů, sena, sklizeného pole a na místě, kde není suchá tráva nebo staré listí. Táborák můžete udělat alespoň 50 metrů od lesa. Ne v lese a ani ne na vykácené části lesa. Než odejdete, přesvědčte se, že je oheň úplně uhašený, a není nikde žádný žhavý uhlík ani rozpálený kámen apod. Nejlepší je celé ohniště do hloubky prolít vodou.

Respektujte okolí. Zbytečně nerušte ostatní návštěvníky a zvířata.
Užívejte si prostředí. Zahrajte si jednoduché hry, čtěte si knihu každý sám nebo i společně, malujte, nebo koukejte do nebe a odpočívejte.

Nenechte po sobě žádné stopy, zkontrolujte, že po Vás nic nezůstalo a držte se pravidla, že místo opouštím vždy ve stejném nebo lepším stavu.

TIP:
Pro venkovní vaření jsou skvělá přenosná ohniště. Dovolí Vám vařit, péct i grilovat, a přitom nespálit půdu a jinak zelená, živá místa. I v půdě to totiž žije.