Vytvořme si malé ptačí divadélko. Stačí si vybrat herce a pustit se do hry. Při vymýšlení děje může děti inspirovat skutečný život ptáků - co řeší, s čím se setkávají? Ale kdo chce, může do programu divadla zařadit i třeba aprílovou absurdní komedii...

Potřebujeme:

• černobílé obrázky ptáků na tvrdším papíře
• pastelky, vodovky, tužky...
• nůžky
• lepenka
• větvičky
• dalekohled na pozorování skutečných ptáků nebo atlasy na určování

Jak na to:

Namalujeme si obrázky ptáků nebo si vystřihneme černobílé obrázky z pracovního listu. Doporučujeme použít černobílé, aby je děti mohly vybarvovat, a znovu pozorně hledat, jaké barvy jednotlivé druhy mají. 

Když jsou ptáci vybarvení, stačí nalepit na větvičky, které venku najdeme, a může se zkoušet. Kulisy nám nabízí sama příroda.

Děti často baví víc zkoušení a hraní si s ptáčky, než výsledné hraní divadla. Je možné, že k němu ani nedojde. I to je v pořádku. Přínosný je zde proces hraní rolí ptáčků v příbězích, které děti viděly v přírodě nebo které si vymyslí.

Pozorování ptáků nabízí zklidnění, ale i nadšení a vzrušení, když vidíme příběhy přírody odehrávající se přímo před našima očima.

Potřebujeme:

• krmítko nebo jiné místo navštěvované ptáky
• dalekohled
• pokud chceme, tak pracovní listy
• případně atlasy na určování

Jak na to:

Najdeme si v okolí místo navštěvované ptáky (např krmítko, ale i vhodné keře), pohodlně se usadíme, zklidníme, a pak už jen obdivujeme opeřence kolem nás.

Případně můžeme zaznamenávat, kolik a kterých ptáků jsme zahlédli. Zajímavé může být i naučit se je rozpoznávat po hlasu.

Doporučujeme např. online atlas ptáků od Českého rozhlasu nebo aplikace na určování ptáků z článku APLIKACE, KTERÉ TÁHNOU VEN na našem blogu. 

Doplnit na jaře krmítka - ano či ne?

Dle výzkumů známého německého ornitologa Petera Bertholda můžeme ptáky přikrmovat po celý rok. Kvůli úbytku přirozené potravy (zejména úbytek hmyzu) totiž stavy některých druhů dramaticky klesají a přikrmování je tedy namístě. Hlavně v období krmení mláďat (jaro, léto) je pro ně často náročné sehnat v daném místě dostatek potravy jak pro mladé, tak pro sebe, a krmítko jim v tomto může výrazně pomoci.

Pro menší děti je ideální doplnit pozorování a malování skutečných ptačích druhů o nové vymyšlené. Děti milují barvy a rády vymýšlí mnohobarevné nové druhy ptáků. Podpořte je, ať k svým novým druhům vymyslí název ptačího druhu a připojí i pár informací o jejich životě.

Potřebujeme:

• tužší papíry
• tužky, pastelky, vodovky... atd.
• lepenku, pokud chceme lepit ptáčky k větvičkám

Jak na to:

Když jsou nové ptačí druhy domalované, mohou si je děti navzájem představit, jak se jmenují, co jedí, kde hnízdí, zda přezimují u nás, zda v zimě odlétají. Děti mohou zahrát i kratičké představení z ptačího života a vyzkoušet roli komentátora, jako David Attenborough.

Na jaře mají všichni napilno. Ptáci obhlížejí domovy, které po vyvedení svých mladých opustili. Pouštějí se do oprav nebo staví nová obydlí. Kolik práce dá postavit takové ptačí hnízdo a jak je možné, že se tak křehká stavba nerozpadne? Vyzkoušíme si to!

Co budeme potřebovat:

• cokoliv, z čeho se dá postavit hnízdo, např. větve, kameny, suchá tráva, rákosí, pikniková deka

Jak na to:

Brzké jaro je ideální čas na hledání vhodného stavebního materiálu, jak ma zahradě tak ve volné přírodě. Po zimě najdeme venku spousty sušin a polámaných větví. Lesy jsou mnohem lépe prostupné. Dostaneme se i do míst, která jsou přes léto zarostlá kopřivami a mlázím. Na stavbu ve volné přírodě nikdy nepoužíváme živé větve stromů a keřů. Pracujeme jen s odumřelými částmi rostlin a s tím, co najdeme na zemi. 

A teď už hurá stavět! Odvážně a směle. Možnosti jsou nekonečné.

Děti budou možná překvapené, kolik dá taková stavba hnízda práce. O to víc budou obdivovat ptáky, kteří si na svých hnízdech pěkně zamakají.

Pozorování ptáků nabízí zklidnění, ale i nadšení a vzrušení, když vidíme příběhy přírody odehrávající se přímo před našima očima.

Potřebujeme:

• papíry
• podložky
• tužky, pastelky...
• pracovní list Vodní opeřená sledovačka
• případně dalekohledy, určovací klíče, (fotoaparáty)...

Jak na to:

1. ODHAD

Ve třídě, doma nebo cestou k vodě děti samostatně nebo ve skupinách zapíší svůj odhad, které ptáky u vody asi uvidí + připojí odhad jejich zbarvení. Stačí jen naznačit barevné skupiny peří, není třeba vybarvovat důkladně. Je to jen odhad, který startuje větší zájem o pozorování.

2. POZOROVÁNÍ

Na vhodné lokalitě, kde lze pozorovat vodní ptáky, se rozdělte do menších skupinek. Pokud máte dalekohledy (děti si mohou donést i vlastní z domova), rozdělte děti tak, aby byl každé skupině alespoň jeden.

3. ÚKOLY PRO SKUPINY

• pokusit se určit druhy ptáků;
• zaznamenat jejich zbarvení;
• sledovat chování ptáků (jak se pohybují po vodě, jak se krmí, hierarchii atd.).

4. DISKUZE

Po pozorování, před návratem do školy nebo domů, rychle sdílejte zážitky a záznamy ve skupinách. Porovnávejte určení druhů, zbarvení, zápisky o chování ptáků. Společně hledejte shodná pozorování, nebo sdílejte, co komu uteklo/uletělo, co kdo neviděl. Můžeme přidat diskuzi o tom, čím je vhodné ptáky krmit a co jim může uškodit.

Pozorování ptáků nabízí zklidnění, ale i nadšení a vzrušení, když vidíme příběhy přírody odehrávající se přímo před našima očima.

Potřebujeme:

• papíry
• podložky
• tužky, pastelky...
• pracovní list Městský ptačí detektiv
• případně dalekohledy, určovací klíče, (fotoaparáty)...

Jak na to:

1. ODHAD

Ve třídě, doma, nebo cestou do zastavěné lokality děti samostatně nebo ve skupinách zapíší svůj odhad, které ptáky v takovém místě objeví.

2. DETEKTIVKA ZAČÍNÁ

Dnešní pozorování ptáků bude jiné. Dnes si děti nezkouší roli ornitologů-pozorovatelů, ale spíš detektivů. Pátrá se nejen po ptácích, ale i po stopách jejich výskytu (peří, stopy, zbytky hnízd, vývržky atd.). Hledají DŮKAZY, podle kterých můžou určit druh ptáka, který se vyskytuje blízko lidských obydlí, i když ho nezahlédnou.

3. DETEKTIV V AKCI

Proto sledujte nejen pohyb na nebi, ale i vytvořená (možná již opuštěná) hnízda v korunách stromů či stopy v bahně během cesty. Pokud to bude možné, můžete na vhodném místě (v parku, na náměstí) dát po skupinách dětem/studentům rozchod. Po návratu v domluvený čas sdílejte, co jste vypátrali. Cílem je zmapovat co největší území hustěji obydlené lidmi a důkladně prozkoumat důkazy o přítomnost ptáků. Případně dokázat, o který druh se jedná.

4. DISKUZE

Po pozorování, před návratem do školy, rychle sdílejte zážitky a záznamy ve skupinách. Porovnávejte určení druhů, zbarvení, zápisky o chování ptáků. Společně hledejte shodná pozorování, nebo sdílejte, co komu uteklo/uletělo, co kdo neviděl, sestavte seznam druhů ptáků žijících v blízkosti člověka.

Jak udělat z „obyčejné“ procházky do lesa dobrodružství?

Jak nalákat ven děti (nebo dospěláky), kteří se nechtějí jen tak procházet, ale potřebují mít nějaký cíl, úkol, a nejlépe po něčem pátrat?

Vydejte se na „lov“ samorostů.

Co jsou to samorosty? 
Když se v lese rozkládá strom, některé jeho části, často kořen stromu, ale třeba i „uzlovitá“ pokroucená větev, vydrží déle. Okolní dřevo se rozloží a zůstane jen tvrdší jádro (nebo části, které nebyly vystaveny náročným podmínkám apod.) - samorost. Z některých druhů stromů, např. z dubů, vznikají častěji.

Tyhle pokroucené a trošku tajemné kousky dřeva nenajdeme na každém kroku. Stejně jako třeba divoká zvířata se vyskytují jenom někde a musíme mít štěstí, abychom na nějaké narazili. Nic pro netrpělivé. O to větší ale může být radost z nálezu.

A co s ním?
Nejdříve je dobré samorost opatrně prozkoumat, jestli v něm (nebo pod ním) někdo nebydlí a případně ho radši nechat na místě.

Poté si můžeme třeba představovat, že je to nějaké tajuplné zvíře, doplnit mu oči, uši, ocas, rohy, křídla apod. Nebo mu v lese vytvořit hnízdo, pelíšek...
Nebo z něj vytvořit domeček pro skřítky, případně nějaké hračky, co máme s sebou.
Pokud se nám některý nalezený kousek obzvlášť líbí, můžeme si ho vzít domů jako suvenýr. Nechat jen tak, nebo ho očistit, vyhladit a natřít včelím voskem.

Žádný samorost není k nalezení?

Nevadí, zajímavé tvary a zvířata můžeme hledat i jinde. Třeba v kamenech, kůře, mracích, stínech…

TIP: Doufáme, že vás to bude nejvíc bavit venku. Pokud ale chcete na atmosféru samorostů navázat i u počítače nebo třeba nalákat děti, které je těžké od monitoru odtrhnout, doporučujeme zahrát si poetickou počítačovou hru Samorost (zdarma).

ROZŠÍŘIT O SKÁKACÍ BLUDIŠTĚ PRO STARŠÍ

Stromy ke svému životu potřebují půdu, ta musí být většinou kvalitní s dostatkem živin. Ty v ní mimo jiné obstarávají žížaly a další půdní živočichové. Víte, že právě žížaly patří mezi nejvýkonnější stavitele tunelů na světě? Jednoduchý tunelovací pokus vám dokáže, že je tomu opravdu tak.

Potřebujeme:

• plastová lahev
• zemina, písek a listí
• potravinářská folie
• tmavý papír
• 3 žížaly

Jak na to:

Seřízněte vrchní část plastové lahve. Lahev naplňte střídavě vrstvami hlíny a písku. Navrch položte suché listí a nalijte trochu vody, aby byla půda vlhká. Do láhve opatrně vložte 3 žížaly. Vršek lahve zakryjte kuchyňskou průsvitnou fólií a udělejte do ní několik provzdušňovacích dírek. Kolem láhve nalepte tmavý papír. Láhev postavte na zastíněné místo. Udržujte půdu vlhkou, pravidelně žížaliště zalévejte (ale nepřelévejte, aby se žížaly neutopily!). Přibližně po dvou týdnech odstraňte tmavý papír.

A co se stane? Žížaly půdu promíchají a vytvoří tunely. Tak to jsou opravdu velcí tuneloví stavitelé! Po pokusu žížaly vraťte do půdy. Hlínu přidejte k rostlinám, které doma pěstujete nebo ji odneste ven do záhonu nebo ke svému oblíbenému stromu.

Něco navíc:

Pro akční průzkumníky máme ještě jeden rychlotip na bádání přímo v terénu. V jednoduché lesní laboratoř si vystačíte s bílým listem papíru a  můžete se pustit do pozorování života v tlejícím listí. Odeberte spodní vrstvu spadaného listí, rozložte ho na papír a hned uvidíte, jak se to začne rojit. V tlejícím listí žijí hlavně roztoči, mnohonožky, stonožky a další půdní živočichové. Ti pomáhají listí rozkládat a vytvářet z něj prospěšný humus.

Zdroj:

Aktivita je čerpána z materiálu Krajina pod lupou programu GLOBE.