Co bychom rádi v létě vyzkoušeli, vidělí, zažili? Sepište si s dětmi svůj vlastní seznam venkovních výzev pro vás, vaši rodinu, kamarády, bandu, oddíl či kohokoliv, s kým vám je venku hezky.

Potřebujeme:

• prostor pro psaní zážitků (stáhnout můžete zde)
• tužky, pastelky...

Jak na to:

Můžete využít náš seznam otázek.  Hlavně si užijte venkovní léto plnými doušky. Nemusí jít o nic náročného nebo nákladného. Stačí být spolu a venku, v náruči přírody.

A dejte nám vědět, co a jak venku objevujete, zažíváte, jak řádíte. Na sítích, emailem či jen tak myšlenkou či radostí do větru. Ona k nám dolétne :).

Potřebujeme:

• nůžky pro každé dítě
• případně i hřebeny, gumičky, sponky do vlasů atp.
• fixu na kreslení na kameny nebo provázek (není nutné)

Jak na to:

Zahrajeme si na kadeřnictví! Trsy trávy představují vlasy či vousy, obličeje vyrobíme z přírodnin či provázku. A už se nám hrnou zákazníci! 

Paní chce zastřihnout ofinu, pán ostříhat na ježka, puberťák patku, slečna účes na ples...

Výhoda je, že trávě, stejně jako vlasům, ostříhání nevadí.

Vyrobte si ekologické voskované ubrousky a už nebudete chtít žádné jiné. Nejen, že krásně vypadají, ale nahradí Vám spousty igelitových pytlíků, alobal či papírové ubrousky, a navíc je můžete použít mnohokrát. Využijete je na svačinky do školy nebo na výlet, i pro skladování v lednici. Používáním voskovaných ubrousků si jídlo uchováte čerstvější, výrazně snížíte množství odpadu a užijete si skvělou zábavu při jejich výrobě. Je to opravdu snadné!

Potřebujeme:

• kus hezké látky (velikost dle Vašich potřeb), látka by měla mít ideálně gramáž kolem 110-120 g/m2, aby se Vám s ubrouskem dobře pracovalo
• včelí vosk (lze koupit na internetu či použít kvalitní svíčku z včelího vosku)
• plech, pečící papír a stěrku na rozetření
• entlovací (zubaté) nůžky, nebo jehlu a nit pro obšití

Jak na to:

Připravte si látku. Zastřihněte okraje entlovacími nůžkami proti třepení nebo látku obšijte. Rozměry běžných ubrousků jsou 30x30 cm, ale můžete si vytvořit i obdélníkový tvar např. na rohlíky či bagety.
Na plech si připravte pečicí papír. Předehřejte si troubu na cca 90–110 °C.
Vosk nastrouhejte na hrubém struhadle (nebo lze přímo koupit i pecičky včelího vosku).

Látku položte na plech a posypte kousky nastrouhaného vosku. Podobně jako děláte posyp na koláč.
Plech i s látkou a voskem vložte do trouby a po pár minutách, kdy se vosk rozpustí a vpije do látky, ho opět vyndejte.
Rychle rozetřete stěrkou vosk rovnoměrně po celé látce a ubrousek pak, než vosk ztuhne, vyndejte z plechu a nechte vychladnout.

TIP:
Pokud si chcete vyrobit ubrousků víc, je rychlejší si rozpustit vosk v hrnci (ve vodní lázni podobně jako např. čokoládu). Rozpuštěný vosk pak natírejte štětcem na látku z obou stran a nechte zaschnout.

Vydejte se na výlet na kole. Když zvolíte přiměřený terén, délku trasy a rychlost, užijete si cestou hodně zábavy a poznáte kus přírody. Kolo je ekologický dopravní prostředek, po výletu tudíž můžete mít dobrý pocit, že jste udělali něco pro přírodu. A také pro svoji fyzickou kondici.

Jak naplánovat cyklovýlet ke spokojenosti všech, i přírody?

• Lákavý cíl – Vyberte si pěkné místo na piknik nebo kiosek, kde na Vás bude čekat něco na zub. Nebo zkuste geocatching na kole. Najděte i nějaká místa cestou ideální pro zastávku. Když pojedete s dětmi, zkombinujte jízdu, hraní a objevování, aby je to bavilo. Nejen děti mají rády pestrost. Cílem může být i cesta samotná. Pokud patříte k těm, co se rádi nechají překvapit, můžete využít některou z mnoha možností plánování tras – třeba Nakole.cz nebo aplikaci Šlappeto.
• Nepřeceňte síly – Aby to byla zábava pro všechny, přizpůsobte vždy trasu i tempo tomu nejslabšímu.
• Vyrazte včas – K samotné trase přičtěte i přestávky. Určitě se budete chtít někde zdržet a budete pak klidnější, když špatně odbočíte, nebo se Vám bude líbit jet jinudy.
• Dělejte si přestávky – Zpestřete si cestu pohledem do krajiny, návštěvou zajímavého místa, koupáním nebo prostě jen občerstvením. Pro děti můžete mít připravené jednoduché hry.
• Vybavte se – Vezměte si vhodné oblečení, dostatek pití a něco dobrého k jídlu. Vychutnejte si svačinku z vlastnoručně vyrobených ekologických voskovaných ubrousků.
• Myslete na přírodu – Nenechte po svém výletě žádné stopy. Jezděte po cestách a vyhněte se přejíždění kořenů stromů. Může to být lákavé, ale stromům se to líbit nebude. Adrenalin si můžete užít v bike parku. Po každém zastavení se přesvědčte, že po Vás na místě nic nezbylo. Zvířata se bez odpadků rádi obejdou.

TIPY:
Pokud máte malé děti, co si na kole rádi jen tak jezdí, zkuste nastartovat jejich fantazii. Vyrobte si z kartonu třeba koňské hlavy. Přidělejte je na kola a děti už se postarají o to, aby si představily, že běží na koni prérií, stopují lupiče, kteří přepadli dostavník nebo cokoliv jiného.

Koupání v přírodě je zážitkem samo o sobě. K přírodnímu osvěžení nepotřebujete ale hned celý rybník. Skvělou zábavu Vám poskytne i potok nebo studánka. Zabalte si plavky a ručník a vyrazte na výpravu! Cestou můžete objevovat, kde všude je v přírodě voda, a přemýšlet, co by se dalo dělat pro její lepší zadržení a udržení čistoty.

OSVĚŽENÍ

Najděte si v potoce místo, kde se můžeme i lehce ponořit a osvěžit tělo. Například tam, kde meandr vytvořil malou zátočinu. Pro rychlé osvěžení je nejefektivnější ponořit do chladné vody nohy po kotníky a předloktí rukou.

PLAVÁNÍ

K létu rozhodně patří koupání v přírodě. Vyrazte vyzkoušet, jaké to je zaplavat si mimo chlorovaný bazén. Vyzkoušejte, jak se plave v rybníku nebo pískovně. Kvalitu vody v přírodních koupalištích si můžete ověřit na webu příslušné krajské hygienické stanice. Před výletem si můžete pustit krátké edukativní video od ČT, jaký je rozdíl mezi rybníkem a jezerem. U vody pak pozorujte život na březích i ve vodě. Jaké rostliny a živočichy vidíte? Dětem a někdy i sobě se hodí připomenout neskákat tam, kde to neznáte a při plavání na hloubce nepřecenit své síly.

PRŮZKUM POTOKA

Stačí začít postupně: Když potkáte na výletě potok nebo řeku, nehledejte hned lávku, můstek nebo most, který by vám pomohl z jedné strany na druhou. Zkuste vodní překážku překonat nějakým neobvyklým způsobem. Brodění si užívají hlavně naše chodidla, která tak vysvobodíme ze zajetí bot a necháme je volně vnímat teplotu vody a vše, co se nachází pod hladinou. Kde jsou kameny kluzké a kde příjemně masírují? Jaký je to pocit zanořit nohu do blátíčka (sedimentu), které se usazuje na dně?

Kdo má rád výzvy, může se vodním tokem nechat vést. Vyberte si čistý potok v okolí a vyražte na průzkum - kudy teče? Kam až nás dovede? Kdo v něm žije? Cestou vás možná čekají různé dobrodružné výzvy v podobě padlých stromů nebo hlubokých tůní...

TIP: 
Druhou červencovou neděli si můžete společně s ostatními lidmi v mnoha evropských zemích připomenout Evropský den koupání v řekách společným koupáním a piknikem u vody.

https://www.minutyzprirody.cz/detail/cz/reka-vydra

Příroda nabízí nekonečné množství krás, objevujte její barvy a tvary. Probuďte svou fantazii a ozdobte se kousky přírody. Vlastnoručně vyrobenými náramky nebo korálky můžete udělat radost svým blízkým. Takový krásný dárek navíc až doslouží, nezatíží přírodu. Že je zdobení jen pro holky? Omyl. Kdysi zdobili šperky i muže, měli pro ně symbolický význam na ochranu nebo jako talisman pro zdraví.

Potřebujeme:

  na náramek

• papírovou čtvrtku

• nůžky

• lepidlo nebo oboustrannou lepící pásku

Potřebujeme:

 na bezové korále

• bezové větvičky

• zahradnické nůžky nebo ostrý nůž

• hřebík nebo silnější drát, případně postačí pevnější větvička na vydlabání bezové duše

• provázek

• pastelky nebo jiné barvy

Jak na vonící náramky:

Ze čtvrtky nastříhejte pásky a nalepte na ně oboustrannou lepenku. Než vyrazíte na lov, domluvte se s dětmi, jaké druhy a části rostlin je vhodné trhat.

Nasbírejte barevná kvítka, lístky nebo drobné plody a nalepte je na náramky.
Lepení ulovených ozdob je velmi snadné. Některým dětem vyhovuje mít náramek rovnou na zápěstí. Jiné raději zdobí pásek a na ruku si jej navléknou až ozdobený. Přidejte na náramek i voňavé bylinky (levanduli, mátu, meduňku), získáte tak šperk a parfém v jednom.

Jak na výrobu korálů:

Oškrábejte z bezových větviček kůru a nastříhejte nebo nařežte je na takovou délku, jak chcete, aby byly korále velké.
Drátem, hřebíkem, případně pevným klacíkem z nich vydlabejte bílou dužinu. Dužina jde z krátkých větviček jednoduše vyndat.
Na povrch větviček můžete malovat. Hotové korálky navlékněte na provázek. A ozdoba je hotová!
Kromě korálků můžete vyrobit i různé jiné předměty, jako třeba foukačky, panáčky či zvířátka. Fantazii se meze nekladou. Podrobnější návod najdete na webu Jděte ven!

Věneček:

Jednoduchá, rychlá a krásná ozdoba je i věneček z lučních kvítků, jen nemá dlouhého trvání. Stačí, když si natrháte dlouhá stébla trav, stočíte základ a do nich můžete vplétat květy. Nebo zkuste, jak se dělají věnce z pampelišek.
 
TIP:
Při výrobě myslete na pravidlo šetrného sběrače a živé rostliny trhejte jen tam, kde jich po Vás ještě dost zbyde pro hmyz. Trhejte jen běžné rostliny, které nejsou chráněné a jen v místech, kde se to smí a kde nejsou chráněné oblasti.

Léto láká k popíjení limonád. Je také potřeba dbát na pitný režim. Co si pití trochu zpěstřit výrobou přírodního brčka?

Budeme potřebovat:

• duté větvičky z nejedovatého keře
• zahradnické nůžky
• špejli nebo dlouhý pevný drát

Jak na to:

Brčko můžeme vyrobit z duté větvičky, z které dlouhým drátem vytlačíme "duši" - měkkou pěnovitou hmotu uvnitř. Pozor, na brčko musíme použít keře, které dobře známe a víme, že nejsou jedovaté. Např. bez černý.

Vyzkoušet můžeme i silnější suché stonky různých travin, rákosu, obilí... odtud "slámka".

Další možností je stonek pampelišky, i s ním si děti užijí mnoho legrace.

Jak pití přírodním brčkem ovlivnilo výslednou chuť pití? S kterým se nám pilo nejlépe?

Brčkem můžeme naopak i bublat - do rybnníka, louže... Menším dětem však doporučujeme dát raději i na bublání pitnou vodu - některé neodolají a vodu dál nasávají.

Stavění domečků pro skřítky zná asi každý. Co kdyby ale tentokrát skřítci měli speciální přání? Třeba seznam toho, co chtějí v domečku mít. Možná to do hry přinese nové výzvy a zaujme i toho, kdo by jinak těžko hledal inspiraci.

Jak na to:

Můžete třeba připravit dopis, ve kterém skřítci dětem popíší, co by ve svém vysněném domečku chtěli mít. Nebo si děti mohou připravit takové "seznamy přání" navzájem.

Pokud chcete zapojit různé typy dětí, zkuste udělat "zadání" co nejrozmanitější:

Někoho zaujmou konstrukční výzvy, jako třeba postavit rozhlednu, balkon, most, výtah...

Některé děti rády v okolí hledají konkrétní věci, bude je bavit třeba shánět sbírku hezkých kamínků, březovou kůru na střechu nebo různé druhy mechů do mechového záhonku,

Jiné děti rády pečují, bude je bavit skřítčí hnízdečko zkrášlovat a vyrábět ozdoby, případně třeba hezky nastrojit jídelní stůl či rovnou přípravit hostinu.

Dětská fantazie si jistě snadno poradí s "klasickými" i méně obvyklými objednávkami. Možná budou chtít skřítci zahrádku, možná bazén, nebo třeba postel s nebesy, vanu, trampolínu, tobogán, venkovní grill, skleník, malé hospodářství... a jistě přijdete s vlastními nápady. Je ale lepší vybrat přání jen pár.. aby se děti necítily pod tlakem, "co všechno musí zvládnout postavit".

Zatímco některé děti ocení, že mají "jasné zadání" a mohou skřítkům plnit konkrétní přání, jiné rády přichází s vlastními nápady. Měli bychom tedy ve hře nechat dostatek volnosti. Můžeme také do seznamu přání doplnit méně určité věci jako třeba "překvapení".

A samozřejmě není pořeba nijak kontrolovat ani hodnotit, co nakonec děti postaví či nepostaví. Skřítčí přání slouží jen jako pozvání do hry a nejdůležitější je, aby si ji děti užily - po svém.

Na závěr můžete nechat skřítky ve vysněném domečku zabydlet, děti mohou uspořádat komentovanou prohlídku nebo kolaudační párty. Nebo naopak připravený domeček tiše opustit a rozvíjet představy, jak asi skřítci vypadají a co budou říkat, až dům objeví.

Neviditelný inkoust se pomalu objevuje a odkrývá mapu. Nebo jen další šifru? Jedno je ale jisté - na konci čeká poklad a možná už jsme blízko!

Kdo by rád nehledal poklady. Toto klasické dětské dobrodružství jistě mnozí z vás znají. Už jste ho s dětmi vyzkoušeli? A co různé varianty? Ukrývat poklad a připravovat mapy a tajné zprávy mohou samozřejmě dospěláci, možná nejzábavnější je ale nechat to na dětech. Leckdy nás překvapí, s jakou důmyslností a originalitou vše připraví, ať už pro mladší sourozence, kamarády nebo pro své rodiče a prarodiče. Zvlášť, pokud měly příležitost nějaký takový poklad objevit, většinou začnou nápady na vlastní projekty přicházet samy. A koho nebaví piráti, jistě vymyslí poklad třeba od lesních skřítků, víl, mimozemšťanů, indiánů nebo jiných oblíbených postav.

Klasická mapa (např. zahrady, domu, nejbližšího okolí) s křížkem, kde je ukrytý poklad, je skvělý způsob, jak procvičit orientaci v prostoru.

Co dalšího můžeme v mapách a zprávách využít:

• neviditelný inkoust: klasika - objeví se nad svíčkou: citronová šťáva, mléko
• méně obvyklé: UV fixa (je nutné přečíst pod UV lampičkou)
  zmizík (po překreslení inkoustem nápis vynikne),
• "gumovací" propiska - nápis "vygumujeme" (ve skutečnosti se smaže teplem vzniklým při gumování), pro jeho znovuobjevení strčíme papír do mrazáku
• bramborový nebo kukuřičný škrob (např. Solamyl) rozpuštěný ve vodě: pro vyvolání přetřít jodovou tinkturou (např. desinfekcí s jódem) nebo zahřát nad svíčkou
• šifry: křížovky, osmisměrky, obrázkové rébusy, pro starší děti třeba morseovka, nápis v cizím jazyce...

Jako poklad často stačí málo, někdy stačí uklidit v šuplících. Pár skleněných kuliček, sbírka barevných peříček, nějaká zajímavost...

Další nápady:

• Soví oči: Na stromy pomocí napínáčků připevníme malinké kousky reflexního materiálu (dá se koupit např. v potřebách pro kutily), za tmy při posvícení baterkou pak takto značená trasa září na velkou vzdálenost. Nezapomeňte po sobě značení zase uklidit.
• Zprávy na přírodních materiálech: březová kůra, tenoučká borovicová kůra.
• Domluvené "indiánské" značky z větviček, šišek, kamenů, které ukazují trasu (např. i na výletě).
• Stezka sestávající z několika lístečků/zpráv, na každém je písmeno/obrázek a ty dohromady (správně seřazené) dávají výsledné místo s pokladem. Je to výzva i pro ukrývače - vymyslet a poskládat cestu správně za sebou.
• Malá varianta pokladu: na výletě schovat dětem svačinu 🙂
• Varianta např. pro deštivé dny, když chcete dostat děti aspoň na chvíli na zahradu/ven: vyběhneme, poschováváme pár vlašských ořechů v okolí chalupy / v lese / na zahradě. Zakřížkujeme do mapy a děti hledají ve skupině. Je fajn si domluvit, že každý najde x ořechů, aby to ti rychlejší nesebrali vše. Je hezké pozorovat, jak vyzrálá skupina rozdělí ty jednodušší malým a náročnější (na stromě atd.) velkým. Je dobré schovat něco, co nevadí, že venku zůstane - protože né vše se najde. U ořechů to nevadí.
• Skvělé je také hledání "kešek" - Geocaching.com

Meruňkové nebo švestkové pecky nevyhazujte, nastřádejte si je, usušte a můžete si s nimi užít spoustu zábavy. Jde o skvělý přírodní materiál na tvoření, hraní i učení.

A co se dá s peckami dělat? Třeba:

• barevné škály
• pecková rodinka
• figurky do her
• abeceda, počítání
• losování obrázků / slov do příběhů
• děti jistě vymyslí své vlastní nápady...

Pojďme si zahrát indiánskou hru pro dva hráče.

Budeme potřebovat:

• 8 usušených pecek (švestkových nebo meruňkových)
• Barvu, která bude na peckách držet (např. akrylová barva nebo to jde i lakem na nehty)
• 40 fazolí nebo jiných přírodnin

Jak na to:

Jednu stranu pecek natřeme barvou a necháme zaschnout. Mezitím si připravíme na jednu hromádku 40 fazolí nebo třeba kaštanů, žaludů nebo kamínků, o které budeme hrát.
Vezmeme si všech osm pecek do ruky a hodíme je na zem. Z hromádky fazolí nebo jiných přírodnin si pak vezmeme podle toho, kolik pecek zůstalo barevnou stranou nahoru.

8 barevných……………20 fazolí
7 barevných……………..4 fazole
6 barevných……………..2 fazole
2 barevné………………..2 fazole
1 barevná………………..4 fazole
5 barevných……………..0 fazolí
4 barevné…………….….0 fazolí
3 barevné………………..0 fazolí
Pokaždé, když někdo získá fazole, hraje ještě jednou!

Když je hromádka 40 fazolí rozebraná, musí platit výhru protihráč ze svých získaných fazolí. Vyhrává ten, kdo získá všech 40 fazolí.

Peckovka se hezky uchovává ve vlastnoručně ušitém pytlíku.

Zdroj: švédská kniha Linnea planterar kärnor, frön och annat; Christina Björk, Berlings, Lund 1979

Pokud se v létě chystáte k moři, je to skvělá příležitost si vyzkoušet badatelskou cestu. Pozorovat a objevovat život na mělkých částech Středozemního moře.

Budeme potřebovat:

• lupu
• pracovní listy
• tužku, papír
• případně šnorchl, brýle a ploutve

Jak na to:

1. ODHAD NA ÚVOD
Do pracovního listu si každé dítě nebo skupina zakreslí a zapíše to, co si myslí, že žije v mělkých částech mořského pobřeží. Je přínosné nejen si své odhady říct, ale i zapsat pro pozdější porovnání.

2. POZOROVÁNÍ ŽIVOTA
Skupiny dětí vyrazí v domluveném prostoru na pozorování. Mohou zakreslovat a zapisovat, co a jak hluboko vidí živého na mořském dně. Skupiny si mohou i rozdělit části dna. Pokud se můžete na místo vracet, je skvělé si poznamenat i výšku hladiny a čas. Pak můžete porovnávat, jaký je život při přílivu a jaký při odlivu.

3. SLANÉ OTÁZKY
Skupiny se mohou sejít a společně porovnávat, co a kde objevily. Teď jen vhodný čas i k mapování, co víme o životě jednotlivých organizmů. Víme, kdo koho loví, co kdo jí, kdo je aktivní v noci, kdo ve dne. Co jsou rostliny, co houby, co organizmy.

4. MOŘSKÉ OHLÉDNUTÍ
Společně se ohlédneme a zhodnotíme, co jsme si zakreslili a zapsali v úvodu lekce do pracovního listu a co jsme objevili v reálném moři.

UPOZORNĚNÍ

Snažíme se o šetrné bádání. Co nejvíce pozorujeme v přirozeném prostředí. Pokud je to nutné, můžeme pozorovat i jemně nalovené organizmy, které ale co nejdříve vracíme do míst, kde jsme je ulovili. I nalezené zbytky mušlí, ježovek atd. po prohlédnutí, zakreslení/ vyfocení vracíme zpět do moře. Dnes není dovoleno od moře odvážet divoce sebrané zbytky lastur i schránky ježovek.

13. 7. je den hornin. Při této příležitosti si můžeme popovídat o různých druzích hornin a o jejich vzniku. V dnešní aktivitě se pak zaměříme na ty usazené, neboli sedimentární. Vlastníma rukama si pak můžeme vyzkoušet a zažít, jak vznikají některé zkameněliny. Zjistíme, co je pozitiv a co negativ zkameněliny.

Budeme potřebovat:

• mušle
• písek
• pracovní list
• krabičku

Jak na to:

1. OTISK
Stačí vzít mušli a otisknout do písku. Děti mohou testovat do jakého písku se otisknou mušle nejlépe - zda do suchého, vlhkého nebo mokrého. Také je přínosné porovnávat jak různé mušle tvoří různé otisky. Nejlépe se hodí např. srdcovka.

2. ZASYPÁNÍ
Děti si mohou vyzkoušet i jak vzniká jádro zkameněliny. Mohou zasypat do vlhkého písku celou mušli. Lehce ze shora na písek zatlačit a počkat až písek vyschne. Pak lze opatrně vyjmout jako jádro zkameněliny.

3. POZITIV A NEGATIV
Pokud se dětem podaří vyjmout „jádro“ zkameněliny mušle, mohou vidět negativ – otisk, který zůstane po mušli v písku i pozitiv zkameněliny, část která jakoby vystupuje z písku ven.

Pojďme zažít, jak vzniká vrása. Vyrobíme jednoduchý model a zkusíme objevit vrásy v krajině kolem nás. Lépe porozumět dobrodružnému životu kamenů i vývoji některých pohoří. Najít odpověď na otázku, jak vznikly Alpy.

Budeme potřebovat:

• písek
• papíry
• průhledná krabička pro každou skupinu
• fixy
• pracovní list

Jak na to:

1. JAK VZNIKÁ VRÁSA
Jak vznikají vrásy? Jaká síla překlopí velké masy hornin? Každý se zkusí na chvilku zamyslet a zapsat/zakreslit svůj odhad, jak vznikají vrásy. Společně sdílíme své typy, ale nehodnotíme, co je a není správné. Jen zaznívají různé názory a startuje se vnitřní motivace, která chce zjistit, jak je to tedy doopravdy.

2. UKLÁDÁNÍ
Děti se rozdělí do skupin a vyzkouší si pokus se vznikem vrásy. Učitel všem předvede ukázkový pokus, který okomentuje. Nejdříve ukáže, jak se postupně ukládají vrstvy sedimentů (nejčastěji na mořském dně). Do průhledné krabičky vloží nejprve k jedné stěně kolmo karton. Pak nasype tenkou vrstvu písku, na ni vloží papír. Přidá další tenkou vrstvu písku a další papír. Stačí 2-4 vrstvy papíru + písek.

3. VRÁSNĚNÍ
Na uložené vrstvy zatlačíme z boku kartónem. Tento pohyb představuje tlak kontinentálních desek, které na sebe tlačí a na některých místech naší planety díky tomu vznikají celá pohoří (např. Alpy, Himaláje). Pokud se dětem pokus povede, mohou vidět, jak jednotlivé vrstvy po stlačení vytváří vrásy. Ne vždy se dětem pokus vydaří. Mohou ho zkusit znovu nebo se podívat na výsledek jiné skupiny. Vzniklé vrásy si mohou zakreslit do pracovního listu.

4. VRÁSY V TERÉNU
V oblastech kolem Středozemního moře máme často příležitost zahlédnout různě ukloněné vrstvy hornin (nejčastěji vápence). Můžeme tedy během cest s dětmi hledat co nejvíc zvednuté či zvrásněné vrstvy u moře nebo i během cesty k moři. Celé Alpy byly zvednuty právě díky tlaku Africké desky na Euroasijskou desku. Tento tlak desek zvrásnil sedimenty, které se původně ukládaly na mořském dně.

POZNÁMKA
Podobně jako Alpy vznikly i Tatry a Himaláje. V Himalájích Indická deska stále tlačí na Euroasijskou desku a vzniká největší pohoří na souši. Tento tlak stále trvá. Vrchol Himalájí by se stále zvyšoval, kdyby nebyl narušován erozí vnějších geologických dějů (větru, deště, mrazu atd.)

Nechme děti pozorovat a zaznamenat změny mořské hladiny. Sledovat změny hladiny nejen během dne, ale i odlišnosti mezi jednotlivými dny.

Budeme potřebovat:

• kameny
• tužka/fix
• hodinky

Jak na to:

1. PŘÍLIV
Pokud můžeme, během dne sledujeme hladinu a cca každou hodinu označíme výšku hladiny. Například vložíme kámen s nadepsanou hodinou na místo, kam mořská voda právě dosahuje. Postupně můžeme sledovat, jak voda stoupá.

2. SÍLA PŘÍLIVU
Můžete vyzkoušet i sílu přílivu. Postavit z písku, kamenní, či dřívek pevnost a sledovat jak dlouho odolá sílícímu přílivu.

3. ODLIV
Je skvělé pokud můžeme sledovat nejen příliv, ale i odliv. Opět můžeme zaznamenávat čas a místo, kam hladina zasahovala. Přínosné je porovnávat i výšku přílivu během více dní. I to se může výrazně lišit.

TIP
Krom hladiny vody sledujte, i jak se živočichové a rostliny přizpůsobují životu při odlivu. Místo, kde se střídá příliv a odliv bývá náročné pro přežití. Někdy je tu sucho, ostré slunko vypařuje zbytky mořské vody a tak je tu velká slanost a teplota. Jindy jsou tu velké vlny a síla voda při přílivu.

Je teplo? Zujte si boty a vyzkoušejte se projít naboso. Vyberte si místo, kde to dobře znáte a víte, že je to bezpečné. Po procházce si  prohlédněte svá chodidla - jak moc jsou špinavá? Můžete je obtisknout na list papíru nebo do svého deníku. A pak se pusťte do své vlastní bosonohé stezky.

Budeme potřebovat:

• různé přírodní materiály např. oblázky, šišky, písek, seno, listí, větvičky
• větší větve na ohraničení stezky ve volné přírodě
• nádoby na sběr materiálů (hodí se např. papírové přepravky od zeleniny)
• lavor naplněný vodou

Jak na to:

Nejdříve se vydejte na sběr přírodních materiálů. Připravte se na to, že sbírání vám zabere delší chvíli, materiálů bude potřeba větší množství. Stezku můžete vyskládat přímo na zem nebo materiály ponechat v přepravkách, které se pak dají jednoduše uskladnit pro další využití. Máte-li možnost udělat si stezku ve volné přírodě, využijte na ohraničení delší větve, ty rozložte tak, aby mezi nimi vznikl chodníček.  

Důležité je plánování. Jak se budou připravené materiály na stezce střídat? Co bude první, oblázky nebo šišky? A je dobrý nápad umístit na konec stezky lavor s vodou? V přírodě můžete zakončit stezku třeba v potoce. Hotovou stezku otestujte - vyzkoušejte ji projít se zavázanýma očima a nebo „vypněte i sluch“. Jaké to bylo?

Udělejme si malý průzkum okolí. Cílem je prozkoumat, co tu leží nebo roste, ale také zjistit, že každý můžeme vnímat věci okolo sebe jinak. A navíc si u toho rozhýbat nohy.

Jak na to:

Všichni se shromáždí na jednom místě. Jeden ze skupiny (většinou dospělý) pronese zadání:

"Přineste něco... např. červeného / kulatého / měkkého..." a začne pomalu počítat do deseti. Skupina se rozprchne a každý má za úkol v časovém limitu přinést přírodninu, která podle něj zadání odpovídá. Každý totiž může vnímat věci kolem sebe jinak. Co se někomu zdá červené, zdá se jinému spíš růžové nebo hnědé apod. Ještě větší rozmanitost může nastat u abstraktnějších přídavných jmen.

Je také dobré začít konkrétnějšími přídavnými jmény a postupně se dostat k abstraktnějším a mnohoznačnějším. Přinesené předměty si vždy navzájem ukážeme a můžeme o nich i krátce diskutovat: Proč si kdo vybral právě tohle? Pozor! Nehodnotíme! Respektujeme, že každý vnímá věci jinak. A i "nevím" nebo "nic jiného jsem nestihl/a najít" je odpověď, která je v pořádku.

Časový limit můžeme upravovat podle toho, zda chceme dát důraz na pohyb a trochu napětí, nebo naopak na přemýšlení a klidnější prozkoumávání. Není také nutné počítat nahlas, je možné jen upozornit, že se konec limitu blíží.

Příklady: Přineste něco...

• červeného / zeleného / žlutého / modrého / mnohobarevného...
• kulatého / hranatého / špičatého...
• měkkého / tvrdého / hladkého / drsného...
• krásného / ošklivého...
• mladého / starého...
• co se vám líbí... / co vás "praštilo" do očí...
• veselého / smutného / k zamyšlení...
• zajímavého / vzácného / běžného / nudného...

V říkání zadání se můžeme střídat a umožnit tak každému přijít s vlastním nápadem.

Světový den naslouchání se slaví každoročně 18. července. Jeho cílem je upozornit na důležitost aktivního naslouchání a jeho pozitivní dopad nejen na vztahy a komunikaci, ale i na vlastní wellbeing a obecnou harmonii.

Vyražte s dětmi ven a vyzkoušejte třeba některou z těchto aktivit:

1. ZVUKOVÁ MAPA

Něco pro nácvik vnímání okolí, ale i vnímání sebe sama.

Budeme potřebovat:

• tužší papír (můžeme z něj vystřihnout CD)
• pastelky

Jak na to:

Na tuto aktivitu se každý vybaví pevnějším papírem (můžeme z něj třeba vystřihnout tvar CD), pastelkami a trpělivostí. Každý si najde takové místo, kde bude moci být sám a tiše poslouchat dění okolo sebe. Neuškodí, když na chvíli zavře oči, aby se mohl soustředit ušima. Pak ale oči otevřít musí, protože slyšené zaznamenává na připravený nosič. Už nemusí být abstraktní, klidně nakreslí na CD psa, ptáčky, vlak, podle toho, ze které strany mu tyto zvuky přiletěly. Zvuková mapa může být variantou pohybovou – každý sám se prochází vymezeným územím (zahradou, okolím domu) a zaznamenává, jaké zvuky převládají v různých částech plochy. Jestlipak to všichni sono-kartografové slyšeli stejně? Proč ano? Proč ne?

2. ZAZPÍVÁM TI, A TY MNĚ?

Tato aktivita je spíše na zklidnění a může sloužit jako forma meditace.

Jak na to:

Vyzveme děti, aby si vybraly, každý za sebe, nějaký přírodní objekt na domluveném území a zkusily mu zazpívat nějakou písničku, potichu, do „ouška“.

Pak zkusíme nabídnout dětem, aby i ony přiložily svá ouška na danou přírodninu a zaposlouchaly se, jestli i sama přírodnina jim zazpívá nějakou písničku, nebo třeba jim jen nabídne svou řeč.

Slabiky ve slovech a větách mají různou délku... Odhalujte s dětmi tento rytmus. Vnímání délky, důrazů a přízvuků je důležité nejen v hudbě, ale také například při učení se cizím jazykům.
Nebo si takto můžeme o prázdninách procvičovat morseovku.

A jako drobná hříčka se to krásně hodí do venkovního prostředí.

Budeme potřebovat:

• křída nebo psací potřeby
• klacíky, přírodniny

Jak na to:

1. Vyzvěte děti, aby se zamyslely nad délkami jednotlivých slov. Zkuste jim pár slov nabídnout (ČÁP, JETEL, ZAHRADA, ZÁHON, JEHLIČÍ,…) a seznamte je s tím, že budou skládat různá slova z čárek a teček.

2. Dlouhá slabika ve slově bude zastoupena čárkou a krátká slabika zase tečkou. Potom nechte děti (ve dvojicích, nebo ve skupinách) posbírat klacíky a například kamínky (nebo jiné přírodniny, které by znázorňovaly tečku).

3. Jako první dětem zadáte (napíšete křídou na chodník, na venkovní tabuli, na papír/plakát, který pověsíte venku) slova a ony musí poskládat jejich správnou „partituru“. Klidně 10 slov.

4. Poté můžete role vyměnit a vy (jako rodič nebo učitel) můžete napsat „partituru“ a děti vymýšlí na papír/tabulku/chodník, které slovo by to mohlo být.

5. Poslední varianta může být ponechána na dětech samotných. Nechte je vytvořit například 3-5 slov pomocí teček (kamínků) a čárek (klacíků) a ostatní pak obchází a zkouší přijít na to, jaká slova se pod tím skrývají.

V tunelech, sklepech, kostelích a podobných uzavřených prostorech jste si určitě všimli, že se váš hlas rozléhá, že se vám v ozvěně vrací. Podobně se chovají i některá místa v přírodě. Schválně najděte na výletě místo, kde ozvěnu uslyšíte. Bude to v rovině? V kopcích? V lese nebo v otevřené krajině?

Když se vám takové místo podaří objevit, pohrajte si s ním – jaký zvuk se vrací? Vrací se stejné slovo? Je lepší volat nebo zpívat? Věty nebo jednotlivá slova? A za jak dlouho se dočkáme odpovědi? Mohlo by se tohle zjištění k něčemu hodit? Zvuk se vzduchem šíří rychlostí 330 m/s. Zkuste tedy podle ozvěny spočítat, jak daleko jste od protějšího kopce, který vám ozvěnu vrací (nezapomeňte, že ten zvuk nejdřív letěl od vás tam a teprve potom zpět). Srovnejte svůj výpočet s mapou – nelže ozvěna?

Venku může vzniknout celý orchestr. Nejdříve si ale připravíme hudební nástroje. Postupovat můžeme od jednoduchého ke složitějšímu - nejdřív nechte děti volně zkoušet a experimentovat. Jak hrají dvě borové šišky, když jimi o sebe drnkáte? Objevte rozdíl, jak zní šišky z modřínu a ze smrku. Nebo jak různě cinkají odlišné oblázky. Zavěšené přírodniny otevřou další nové zvuky.

PŘÍRODNÍ NÁSTROJE

xylofon - stačí různě dlouhé kusy dřeva, které zavěsíme např. na větev

petrofon – kamenná obdoba xylofonu. Jeho výroba je o něco náročnější, je složitější vnímat rozdíly a výšky tónů. Ale jde to, rozeznívá se tvrdou paličkou, zajímavé je to i pomocí prázdné ulity.

panova flétna - suché stonky křídlatky různé délky můžeme svázat k sobě a foukat na ně (nebo do nich ťukat jako do xylofonu)

škrdlátko – silnější dřívko, do kterého uděláme zářezy – zvuk vzniká přejížděním jiným klacíkem přes ty zářezy.

pískání na trávu – širší list trávy napnutý mezi palci se rozechvívá foukáním

chrastidla – ulity nebo skořápky ořechů (srovnejte zvuk půlky skořápky, celého plného ořechu, celé skořápky zbavené jádra a slepené dohromady) navléknuté na provázek – chřestící náramek nebo nákotníček, přivázaný trs skořápek na tyčce... Zkuste i jiné suché plody (fazolové lusky, makovice).

čaringa - australský "hudební nástroj". V podstatě je to jen ploché dřívko na dostatečně dlouhém provázku, které se rozeznívá točením ve vzduchu. Je hezké si ho pomalovat, zvuk se dá ovlivnit pomocí zářezů na hraně dřívka. A pozor - rozhodně se roztáčí na místě a v takové vzdálenosti od ostatních, kde s ním nikomu nemůžete ublížit.

Už máte kapelu s přírodními nástroji? Nové možnosti pak otevírá kombinace přírodních a nepřírodních předmětů.

Jak na to:

Můžeme to pojmout jako hru na uklízení – děti hledají věci, které do přírody nepatří (předem nachystané očištěné odpadky – sklenice, dráty, plechovky, víčka, staré příbory apod.). A opět zkouší, jak co spolu zní, a navíc se z těchto prvků snaží zkonstruovat nějaký složitější hudební nástroj – vozembouch z víček od piva, zvonkohra na kolotoči z drátků, varhany z lahví...

Dešťová hůl – do stěny delší papírové trubky v pravidelných rozestupech uděláme dírky, do kterým zastrčíme a vlepíme špejli nebo hřebík (jasnější zvuk, ale méně přírodní varianta). Naplníme drobnými kamínky, semínky apod. a oba konce uzavřeme. Délka zvuku při přesypávání závisí na použitém materiálu a hustotě vlepených tyčinek.

Vodní varhany - Výška tónu v závislosti na výšce vzduchového sloupce se dá sledovat v nádobách s vodou. Sestavte si „vodní varhany“ – do lahví s úzkým hrdlem, přes které se dá snadnou foukáním vyloudit zvuk, nalijte různé množství vody. Zkuste takové vodní varhany naladit, aby zahrály čistou stupnici. Bude záležet na množství vody nebo na tom, kolik vzduchu zbývá od hladiny k hrdlu?

Výzva je jednoduchá - pojďme si zahrát na hada. Když vleze do složitého terénu, nemá to jednoduché.

Budeme potřebovat:

• lano (podle velikosti skupiny - cca 2 metry na každého)
• případně šátky na zavázání očí

Jak na to:

Všichni se v cca dvoumetrových rozestupech drží lana (nesmí se pustit). Vedoucí skupiny - tedy "hlava" hada, určuje trasu. Kam jde hlava, tam musí i ocas. Zajímavé je překonávat i různé překážky, např. přelézat kameny nebo podlézat padlé stromy... nebojte se jich!

Snažíme se udržovat dobrou atmosféru ve skupině. Cílem není se někam dostat rychle, ale tak, aby to každý zvládl. Pomáháme si navzájem. Důležitá je i trpělivost, protože zatímco první část hada už vyráží dál, ocásek ještě překonává složitější úsek. Občas pomáhá náročnější situace zlehčit a zasmát se ("hlavo, kam jsi nás to zavedla?!").

Po skončení aktivity se můžeme ještě krátce ohlédnout za zážitky. Např. Co koho bavilo? Kdy se kdo cítil dobře? Kdy naopak hůře a proč? Co pomáhalo?

TIP: Další variantou je "slepý had", kdy si všichni (kromě hlavy hada) zaváží oči.

Kdy jste naposledy hledali čtyřlístek? Zkuste se na chvíli zastavit a prohrábnout trsy jetelu - třeba budete mít štěstí.

Co je vlastně čtyřlístek z botanického hlediska? Jde o genetickou mutaci, ke které dochází asi u 1:10 000 rostlin. V Česku roste asi 160 druhů jetelovin, ale čtyřlístky tvoří hlavně jetel plazivý.

Čtyřlístek je v mnoha kulturách symbolem štěstí. Pobavte se s dětmi o tom, co pro ně slovo "štěstí" znamená  nebo kdy naposledy měly v něčem štěstí.

Budeme potřebovat:

• provázek
• papíry

1 TVOŘÍME ŠTĚTEC
Skupiny či jednotlivci dostanou snadný úkol.
Na vhodném místě (kde je možné jemně trhat přírodniny kolem nás) vyzkoušet z dostupných materiálů vytvořit přírodní štětec. Pracovní postup
je zcela na dětech. Je ale vhodné ukázat jeden příklad: Vezmeme malou suchou větvičku, pár jehlic smrku a ovážeme provázkem. Další možností
je přivázat trs trávy, a pak trávu zastřihnout do roviny. Některé skupiny napadne mech, květy, kůra, dokonce i vlasy. Je vhodné nechat dětem ve
vymýšlení volnost, jen je dobré připomenout cíl: aby se dalo pomocí štětce malovat.

2 BARVY
Společně si představíme své hotové štětce, krátce můžeme sdílet, jak vznikaly, co nás inspirovalo atd. Pak třídě představíme další krok: štětce
vyzkoušet. Namalovat ve skupině nebo samostatně s jejich pomocí obraz. Pokud je to na místě možné, skupiny s mističkami vyrazí na druhý průzkum okolí a vyzkoumají, co vše lze použít jako barvivo (hlínu, jíl, písek, trávu atd.). Je dobré připomenout pravidlo šetrného sběru. Společně se sejdeme na jednom místě a ukážeme si, jaké barvy jsme získali.

3 OBRAZY
Posledním krokem je namalovat pomocí přírodních štětců a přírodních barev obraz – jeden společný za třídu nebo ve skupinách, někdo může chtít tvořit sám. Záleží na prostoru, velikosti papíru a chuti. Malování nemusí být dlouhé, stačí kratičké vyzkoušení. Na závěr lekce uspořádáme galerii a autoři krátce představí své obrazy.

TIP: Pokud je větrno, je možné vyzkoušet malovat hustší hlínou přímo na asfalt chodníku (tam, kde to nevadí).

Zahrajeme si na indiánské zvědy, procvičíme tělo, soustředění a splynutí s přírodou.

Budeme potřebovat:

• bubínek nebo jiný hudební nástroj
• bezpečný kus přírody s místy na schovávání

Jak na to:

Vybereme dobrovolníka, který bude zastávat roli "hlídače". Prvních pár kol je dobré nechat tuto roli dospělému.

Hlídač si sedne na místo, kolem kterého se dá dobře schovat a vezme si do ruky bubínek nebo jiný hudební nástroj.

Pravidla jsou jednoduchá: Dokud hlídač hraje, znamená to, že má zavřené oči. Hráči se k němu snaží přiblížit. Musí ale být opatrní, protože hlídač může kdykoli přestat hrát a oči otevřít (zvlášť, uslyší-li nějaký hlasitý zvuk od neopatrného plížiče). Pokud hlídač někoho zahlédne, zavolá jeho jméno a dotyčný se musí vrátit o domluvený počet kroků zpátky (např. o 100 kroků zpět). Případně v těžší variantě hry už vůbec nesmí v daném kole pokračovat.

Vítězem se stává ten, kdo se jako první hlídače dotkne.

Je zajímavé zpestřit hru tím, že hráči na začátku neví, kde přesně hlídač sedí - musí ho opatrně nalézt podle zvuku.

27. července je dnem venčení pokojových rostlin. Tento legrační svátek vymysleli nadšenci v USA, nicméně je to skvělé připomenutí, že bychom svým rostlinám můžeme, pokud to jen trochu jde, dopřát letní péči. Ať si také užijí více slunečního světla, vzduchu a příjemných přírodních podmínek.

Přírodu většinou vnímáme hlavně zrakem. Když si ale sundáme boty a zavřeme oči, stane se z procházky lesem intenzivní zážitek pro naše další smysly. Naše chodidla jsou chytrá a velmi citlivá. Cítíme vlhko, chlad, strukturu povrchu, slyšíme zvuky a cítíme vůně, které jinak příliš nevnímáme.

Budeme potřebovat:

• Šátek na zavázání očí

Jak na to:

Sundejte si boty a ponožky, zavázejte oči a můžete vyrazit.

Při chůzi poslepu je vhodné rozdělit se do dvojic.  Průvodce si rozmyslí trasu, na které se střídají různé povrchy (velké kameny, jehličí, listí, mech, tráva, sucho, vlhko…). Bosonohému zavážete oči šátkem, vezmete ho za ruku a provedete ho pomalu, opatrně a beze slov vybranou trasou. Důležité je jít pomalu, aby nevidící mohl procítit místa a povrchy, kterými prochází a potichu, aby mohl nerušeně vnímat všechny zvuky lesa. Průvodce vede nevidícího tak, aby nezakopl, nikam nespadnul a mohl se na jeho vedení plně spolehnout.

Ptejte se:

• Jaké povrchy jste cítili?
• Co bylo příjemné nebo naopak nepříjemné?
• Jak jste les vnímali co jste slyšeli a v čem to bylo jiné, než když procházíme lesem obutí a s otevřenýma očima?

Lehněte si pod strom a sledujte větve. Život lesa, parku a často i zahrady se odehrává v korunách stromů či keřů. Vydržte ležet několik minut a představujte si, že se procházíte mezi větvemi. Pozorujte třepotání větví, naklánění stromu ve větru. Buďte potichu. A lehněte si třeba na karimatku, aby vám bylo teplo a vydrželi jste „létání“ ve větvích co nejdéle.

TIP: Doporučujeme si před či po této hře přečíst či zaposlouchat do (audio)knihy Tobiáš Lollness.

Začněte psát zde...

Zažijte noc venku! Přespání v přírodě, ideálně i pod širákem, si můžete vyzkoušet kdykoliv, bez nákladů a nutné rezervace. Stačí jen vybrat vhodné místo, kde je kempování povolené a neuškodí přírodě. Pro začátek můžete zůstat i na zahradě nebo dokonce na terase Vašeho bytu. I tak bude tato noc pro Vaše děti legendární!

Zvykání na tmu – Když zůstanete venku s dětmi, je vhodné začít postupně. Samotná tma děti většinou nestraší. Spíš se děsí svých představ, které se jim v hlavě rozehrají. Často je to tím, že děti nemají mnoho příležitostí, jak a kdy se s tmou seznámit. Téměř na každém kroku je dnes světlo. Proto se hodí na začátek si udělat noční procházku s baterkou, pak bez baterky při měsíčku. Nebo jen sedět a pozorovat noční oblohu plnou hvězd a ticha. Pomůže, když si řeknete, co se za zvuky přírody skrývá. Houkání z lesa přestane být děsivé, když víte, že je to sova.

Nocování venku – Stačí kousek rovné trávy na zahradě, karimatka a spacák nebo matrace a peřina. Pokud poletuje hodně komárů, můžete se schovat pod lehkou moskytiéru. Umožní Vám pozorovat oblohu, poslouchat zvuky, ale neochudí Vás o vůně noci. Pouze dodá komfort a bezpečí. Můžete si s sebou vzít i oblíbenou knihu a číst při baterce nebo si vyprávět příběhy. Nejkrásnější jsou však rána, kdy vás budí první sluneční paprsky.

Zpestřete si přepsání venku hrami pro děti: 

Noční stínové divadlo – Krátká veselá hra. Stačí prostěradlo přes šňůru, silná baterka, herci a pár diváků. Stínové divadlo může začít.

V noci to venku žije – Když už máte venku prostěradlo a baterku, hodí se pozorovat kdo tu venku poletuje. Uvidíte mnoho poletujícího hmyzu, možná i netopýra.
 
TIP:
Pokud jste v přírodě, a ne na svém pozemku, opravdu si ověřte, kde a jak lze stanovat a přenocovat venku. Jsou místa, kde můžete rušit noční život chráněných druhů, kde můžete nechtěně pošlapat rostlinky či narušit půdu, tam se přenocování nehodí. Navést, kde se smí stanovat, Vás může tento článek.