OSLAVTE S NÁMI KVĚTEN 

MĚSÍC ŠKOLNÍCH ZAHRAD

 

Měsíc školních zahrad 2021 bude v zajetí živlů.

Přidejte se k mezinárodní oslavě školních zahrad. Pojďte s námi objevovat, hrát si i tvořit s dětmi venku v zahradě, v parku, na louce, v lese či u potoku. 

Těšit se můžete:

1) Každý týden na novou sadu aktivit.
2) Sdílení svých zážitků, fotek a příběhů skrze FB skupinu Školní zaHRAda.
3) Možnost účastnit se losování o ceny.
4) Stažení aplikace ZAMILUJ SI PŘÍRODU zdarma.

Sady her jsme připravili pro dvě skupiny.
Vyberte si:

OSLAVA ŽIVLU ZEMĚ

OSLAVA ŽIVLU VÍTR

OSLAVA ŽIVLU VODA

Zveřejněno od 17. 5. 2021

OSLAVA ŽIVLU SLUNCE

Zveřejněno od 24. 5. 2021

Pro děti, které venku rády řádí i tvoří (cca od 3 do 7 let)

VÝZVY SKŘÍTKŮ

Pomozte zemním skřítkům opravit či postavit nový domov.
Postavte jim nové domky poletující ve vzduchu či hnízda na větvích.

Výzva VODNÍCH SKŘÍTKŮ

Otestujte si, jak se staví na vodě. VÍCE VE 3. TÝDNU

Výzva SLUNEČNÍCH SKŘÍTKŮ

Vyzkoušejte si stavění nových prosluněných domků pro skřítky. Pomůžete jim. VÍCE VE 4. TÝDNU

APLIKACE DO VAŠEHO MOBILU

Zamiluj si přírodu  

První aplikace, která skrze hraní rozvíjí citlivost i vztah k místům kolem nás.  Naleznete tu přes 80 her zaměřených na posilování vztahu k přírodě. 

1. TÝDEN
OSLAVA ŽIVLU ZEMĚ

HRY PRO PRŮVODCE SKŘÍTKŮ

Otestujte jak se válíte po zemi vy a jak zemní či kamínkoví skřítci.
Objevte jak skvělí stavitelé umíte být i blízko země v malých světech.
Najděte si kamínek, vždy je nějaký na zemi připravený do hry.
Poslouchejte. Vítr je posel, který k nám či od nás nosí i mnoho vzkazů.
Dívejte se několik minut a představujte si, že se procházíte mezi větvemi.
Objevte kde a jak silně fouká víttr. Proběhněte se s ním.

HRY PRO ODVÁŽNÉ PRŮZKUMNÍKY

Namalujte si mapu svého okolí a hledejte v ní ukrytý poklad
Co se ukrývá pod vašima nohama?
Cestou necestou za nosem či buzolou?
Pozorujte vítr, ale ne jen tak nějak za oknem nebo vyhazováním listí do větru.
V přírodě, na svých toulkách a výletech můžeme potrénovat i matiku
Objevte záhady, jak různě umí poletovat semínka.

VÝZVA ZEMNÍCH SKŘÍTKŮ

1. Vymyslete vlastní hru s HLÍNOU jako spoluhráčem

2. Pomozte zemním skřítkům. Mají rádi šero, hlínu, půdu a stín. Postavte jim domek zahloubený z části či zcela do země. Otestujte, jak se staví polozemnice, nora, doupátko, hliněné iglú, tunel nebo důl atd. Zemním skřítkům moc pomůže, že se budou mít kam vrátit.

Pyšného skřítka před svým zemním obydlím vyfoťte a nasdílejte do  FB skupiny Školní zaHRAda.

VÁLENÍ SUDŮ

Pomůcky: nic není třeba, jen chuť se hýbat

Je asi zbytečné tuto aktivitu blíže popisovat. Ale nezapomeňte na ni. Kdo se nikdy nekutálel ze svahu dolů, jako by v přírodě nebyl. Kdo u toho nikdy neztratil směr, koulel se příliš pomalu. Nejděte si vhodné místo. Tak akorát z kopce, suché, prohřáté od slunka a porostlé příjemnou trávou. A hned na začátku výpravy ven nabídněte dětem vyřádění.

I skřítci se rádi válí. Vyrobte si jednoho z kamínku nebo šišky a nechte ho kutálet se dolů. Vyrobte jich více a schválně, kdo se dokutálí dál. Zemní skřítci mezi sebou totiž rádi soupeří. JEN POZOR, aby pod svahem nikdo nebyl, koho by kutálející skřítek mohl ohrozit. 

HRY S KAMÍNKY

Pomůcky: nic není třeba, jen místo plné kamínků

Kameny děti fascinují podobně, jako další živly. Balvany, šutry, kamínky můžete hledat a vybírat z nich nejhezčí, nejhladší, nejkulatější, hledat protiklady, skládat a stavět z nich zídky či obrazce, přenášet, házet a vyhazovat, balancovat s nimi na noze, na hlavě, na nose…, hladit je, masírovat se jimi, něco s nimi vyrýt, ťukat s ni, zkoumat, co vám připomínají, vyprávět o nich příběhy, schovat je jako poklad a mnoho dalších vykutálených her.

TIP: vyrobte si krom pískoviště i malé kameniště. Místo, kde shromažďujete nalezené kamínky (bedna, kyblík, hromada pod stromem)

Vyrobte si osadu malých trolů, nakreslete kamenům ve vašem kameništi očička a nosy a poschovávejte je tak, aby nebylo poznat, že jsou to trolové, pak je všechny otočte a nechte je usmívat se na svět.

 

MIKROKRAJINA

Pomůcky: nic není třeba, jen přírodniny, pokud děti chtějí, mohou přidat provázky a další drobnosti

Krajina nemusí představovat jen obrovský úsek mezi dvěma obzory, může jít i o jeden metr čtvereční nebo jeden pařez či květináč. To je krajina malých dětí, které za obzor nedosáhnou (zatím). Děti s radostí vykouzlí krásné domky, farmy i bitevní pole na malém místečku. Najděte si vhodné místo a zkuste si postavit své malé světa. Pak si je ukažte a představte si příběhy, které se tu mohou odehrávat.

Nezapomeňte do krajiny rozmístit své malé skřítky. Schválně pak ukažte svou krajinu rodičům nebo kamarádům, najdou všechny poschovávané skřítky?

TICHO PŘÍRODY

Pomůcky: nic není třeba, jen chuť poslouchat

Vítr je posel, který k nám či od nás nosí i mnoho vzkazů – zvuky se unáší na vlnách větru. Jděte tak daleko od silnice, cesty a vesnice, až neuslyšíte žádný „lidský“ zvuk, poslouchejte vlastní dech, zůstaňte nehybně stát a sledujte, jak se příroda navrací do svého přirozeného stavu. Které zvuky se vrátí jako první?

TIP: ZVUKOVÁ MAPA

Pomůcky: papír, tužka, pastelky

Pokud chcete, můžete si nakreslit i zvukovou mapu. Na papír si nakreslete kruh jako prostor kolem vás. Pak se zaposlouchejte do zvuků a postupně malujte či zapisujte, co kde slyšíte. Stejnou hru si zahrajte venku v přírodě, mezi domy, u silnice či uvnitř v místnosti. Jak se liší? Kde je vám nejpříjemněji?

POHLED DO KORUNY

Pomůcky: nic není třeba, jen chuť poslouchat

Lehněte si pod strom a sledujte větve. Život lesa, parku a často i zahrady se odehrává v korunách stromů či keřů. Vydržte ležet několik minut a představujte si, že se procházíte mezi větvemi. Pozorujte třepotání větví, naklánění stromu ve větru. Buďte potichu. A lehněte si třeba na karimatku, aby vám bylo teplo a vydrželi jste „létání“ ve větvích co nejdéle.

TIP: Doporučujeme si před či po této hře přečíst či zaposlouchat do (audio)knihy Tobiáš Lollness.

VĚTRNÍ HADI

Pomůcky: krepový papír, lehká látka, šátek, provázky, nůžky, suché klacíky

Z krepových papírů, šátků, pruhu látky vytvořte metrové pásky a zavěste je na různá místa, různě vysoko, na ploty, stromy, stožáry, na keře a vyšší byliny (tak aby jim to nevadilo). Až začne foukat, pozorujte, v kterých místech je vítr nejsilnější, jaký má směr, jak je najednou vítr viditelný, jak se před vámi neschová. Některé pásky přivažte na dlouhé klacky a běhejte s nimi po louce, vyhazujte je do větru a sledujte, jak se ve větru třepetají a podobně jak babí léto utíkají jedním směrem. Na závěr pozorování nezapomeňte pásky zase sundat.

VÝZVA OD VĚTRNÝCH SKŘÍTKŮ

1. Vymyslet vlastní hru s větrem

2. Po velké vichřici mají větrní skřítci hodně potrhané domky. Pomozte jim postavit nová obydlí ve větvích, keřích, vysokých rostlinách.  Mají rádi větrno, čerstvý vzduch, šustění, poletování, lehkost. Postavte ji domek zavěšený na stromech, větvích, na kopci. Tam, kde fouká. Větrní skřítci ocení, když vyberete ke stavbě lehké přírodní materiály. Z čeho se bude stavět nejlépe? Kde nejvíc fouká? Pokud jste si týden hráli s větrem, jistě to pro vás bude snadné.

A nezapomeňte nám větrnou stavbu, ať už je z čehokoliv, vyfotit a nasdílet na FB školní zahrada.

Pro děti, které venku rády hledají a bádají (cca od 6 do 11 let)

MAPA A HLEDÁNÍ POKLADŮ

Pomůcky: Potřebujeme podložku, papír, tužku a barevné kuličky či kamínky (počet dětí x 10)

Tato hra ukáže, že kdo umí dobře mapovat, lépe se orientovat, ale i běhat, dokáže snáze najít všechny ukryté poklady. Na hru potřebujeme pestrý prostor, ideální je oplocená zahrada velikosti 0,25 - 0,5 ha. Podložky a tužky pro každého hráče či tým a také barevné kuličky nebo kamínky.

Při každém hledání pokladu je důležitá mapa. Vyberte si místo, kde budete poklad hledat. Velikost území záleží na věku dětí, může jít o školní zahradu, park, městskou čtvrť atd. Vydejte se s dětmi toto místo navštívit, jejich úkolem bude nakreslit si vlastní mapu území – jednotlivě, nebo po skupinkách. Zadejte časový limit odpovídající velikosti území. 

Dopředu nebo nenápadně během mapování rozmístěte 10 pokladů, vždy hromádku stejně barevných kuliček (ve stejném počtu, jako je počet dětí nebo týmů). Po uplynutí domlveného času si mapy od dětí vyberte. Zaznačte do nich místa, kde jsou poklady ukryté. Každá skupina dostane zpět mapu, kterou sama kreslila. 

Teď už nezbývá než vydat se podle mapy na lov pokladů, kdo si jí nakreslil pečlivě, bude jistě ve výhodě. Aby děti neběhaly za sebou a nedívaly se jen, kde hledají ostatní, označte každému jiný poklad jako první, který má najít, na pořadí dalších už nezáleží. Tým se musí pohybovat pohromadě a na každém místě vzít jen jednu kuličku! 

Po hře si s dětmi můžete krátce popovídat: Jak se jim dařilo? Co bylo lehké/těžké? Co jim pomáhalo? Zda si příště nakreslí mapu jinak? Atd. To vše dětem pomůže si uvědomit průběh hry i možné vychytávky do příště. 

TIP: Je skvělé tuto hru hrát opakovaně. Klidně na stejném místě v různá roční období či na jiných místech. Postupně se u dětí zdokonaluje tvorba map i orientace v mapě. Je skvělé i dětem nabídnou možnost, že dnes ukrývají poklad ony (jednotlivec či skupina).

PŮDNÍ SONDA

Pomůcky: Potřebujeme lopatku či rýček, petku nebo odměrný válec, skládací metr.

Co je to vlastně půda? Z čeho se skládá? Jak je hluboká? To hned zjistíme. Vezměte si rýč nebo polní lopatku a vykopejte díru. Tedy, jsme průzkumníci, tak tedy vykopejte půdní sondu. Pokud kopete na trávě, drn si dejte bokem. Kopeme tak dlouho, dokud nenarazíme na kameny či skálu, nebo už nemůžeme (je to na nás už moc hluboké). Podívejte se na profil naší sondy, jaké vrstvy se tu střídají? Změřte jejich mocnost a prozkoumejte, z čeho se skládají. 

Vrchní vrstvu bez hrabanky (listí a jehličí), bez trávy (drn dejte bokem) rozmíchejte v PETce s vodou. Díky jiné rychlosti usazování vám nejprve ke dnu klesnou těžší kamínky, nad nimi bude písek a pak drobný prach, na hladinu vyplavou rostlinné zbytky lehčí jak voda. Schválně zkuste takovou sondu udělat na více místech a zjistíte, jak se bude složení půdy lišit. 

VAŠE SONDY OPĚT ZAKOPEJTE A ZAKRYJTE JE DRNEM, KTERÝ JSTE SI PŘI KOPÁNÍ DALI BOKEM, AŤ PO VAŠEM VÝZKUMU NEZŮSTANOU STOPY. A AŤ DO VYKOPANÉ DÍRY NĚKDO NESPADNE. 

Fotky vašich vzorků půdy nám pošlete do FB skupiny Školní zahrada, jsme moc zvědaví na společný výzkum.

JDEME PODLE BUZOLY

Pomůcky: Potřebujeme buzolu, kartičky a fixu.

Vyzkoušejte si, jaké to je jít rovnou za nosem. Vyberte si nějaký pěkný terén plný lesů a luk a podle mapy si určete přímou trasu, po které se vydáte. Nejjednodušší je jít pořád na sever nebo naopak na jih, za sluncem nebo od slunce, ale pokud máte buzolu s otočným úhloměrem, můžete držet libovolný směr, který si zvolíte.

Z předem určeného místa vyrazte podle azimutu, tedy pořád rovně. Namiřte střelku buzoly daným směrem a najděte v tom místě výrazný strom, sloup vysokého napětí nebo jakýkoliv výrazný statický bod v terénu. A k němu se vydejte. Až sem dorazíte, opět si zadejte stejný azimut a pokračujte dál.

Trasa vás zavede mimo cesty, do neznámých končin, budete přelézat padlé stromy, přemýšlet kudy obejít oplocenky, kde si vybrat místo k brodění. Pokud ale sledujete váš výrazný bod na trase, můžete z přímé cesty na chvíli sejít (třeba když hledáte ideální místo pro přeskok potoka) a zase se na trasu vrátit. Náročnost si upravte, dle terénu a vaší skupiny dětí.

Vydejte se přímo za nosem či střelkou kompasu, uvidíte, že je to trochu adrenalin (pořád se můžete ztratit) a hodně dobrodružství. A nespěchejte, cestu si pořádně užijte.

TIP: Jako trénink pro práci s buzolou si zahrajte azimutový závod, pošlete děti po trase, kterou určuje azimut a počet kroků. Návody na „azimuťák“ najdete, když si do vyhledávače zadáte toto slovo.

VĚTROMĚR A VĚTRNÁ KOROUHEV

Pozorujte vítr, ale ne jen tak nějak za oknem nebo vyhazováním listí do větru. Jste průzkumníci, postavte si na to vědecký přístroj, který bude určovat jak moc nebo kterým směrem fouká.

Na určení rychlosti větru slouží námořníkům Beaufortova stupnice a pozorovatelům počasí pak anemometr. V našich podmínkách se používá tzv. Robinsonův? kříž - tři nebo čtyři mističky spojené do kříže na ose. Můžete ale vytvořit pro měření rychlosti váš vlastní „přístroj“. 

Pro směr větru si vyrobte větrnou korouhev. Nezapomeňte, že určujeme při sledování směru větru to, ODKUD fouká, nikoliv KAM. Severní vítr duje ze severu, jižní od jihu. Ale stačí i fáborek na tyči na odkrytém místě, kde pozorujeme a zapisujeme směr větru.

Nakreslete si prázdný anemogram a do něho zapisujte, odkud k vám během dne fouká. Každé pozorování je dlouhé 10 minut a do grafu zapisujte po každém pozorování, který směr převládá. Výsledné hodnoty (s počtem pozorování spojte) a rozhodněte, odkud dnes foukalo a jak často.

Inspirace pro tvorbu korouhví i Robinsonových křížů najdete tady.

Svá pozorování, grafy i fotky vašich ručně vyrobených přístrojů nám nasdílejte na FB Školní zahrada.

POUŠTĚNÍ SEMÍNEK

Potřebujete létavá semínka s chmýřím (pampeliška, kozí brada, vrba, topol, bodlák) a s okřídlenou nažkou (javor, jasan, lípa, smrk)  

Pro fyziky jde o aerodynamiku, pro botaniky o anemochorii. My malí průzkumníci budeme pozorovat, co dělají semínka ve větru a budeme se z toho upřímně radovat.

Pokud je semínko lehké opatřené chmýřím či padáčkem a zafouká vítr, bude se pohybovat laminárně tedy vrstevnatě. Hned z místa, kde jste ho vypustili, se začne vznášet ve větru a často se i vznese, urazí stovky metrů i kilometry. Semínko toho ovšem tolik neunese, nemá důmyslné ochranné obaly a živiny pro začátek.

Naproti tomu nažka s křidélkem (javor, jasan, lípa) se pohybuje turbulentně tedy vířivě. Semínko bude chvíli padat (několik desítek centimetrů), než nabere dostatečnou rychlost, aby se roztočilo. Pak se promění ve vrtulník a vydá se na cestu dál od stromu. Semínko unese mnohem větší zátěž, má tedy i lepší klíčivost.

Tak konec teorie, uhánějte VEN a zkuste si semínko pampelišky nebo nažku jasanu (najdete loňské na zemi) vyhodit do větru a sledovat kam až doletí. Své fotky, zprávy z pozorování nám samozřejmě sdílejte na FB Školní zahrada.

Svá pozorování i fotky nám nasdílejte na FB Školní zahrada.

MĚŘENÍ RYCHLOSTI

Pomůcky: Potřebujete pásmo (nebo znát svou délku kroku), stopky (jsou v mobilu) a umět vypočítat rychlost (to se dozvíte tady), hodí se tužka a papír na zapisování. 

V přírodě, na svých toulkách a výletech můžeme potrénovat i matiku. Zrovna rychlost se dost hodí, abychom zjistili, za jak dlouho budeme na konci trasy (abychom stihli autobus nebo teplou večeři).

Rychlost (víte, že její jednotkou je km/h) se tedy počítá tak, že zjistíte, kolik kilometrů jste ušli a vydělíte to časem, který jste k tomu potřebovali. Jen pozor čas píšeme v desetinách ne minutách, tedy hodina třicet (1:30) pro nás bude 1,5 hodiny. Nejjednodušší je stopnout si hodinu a zjistit kolik jsme ušli. Pak dělíme jedničkou. Když za tu hodinu ujdeme 5 kilometrů, šli jsme rychlostí 5 km/h.

A nemusíte jen chodit, můžete běhat, zkuste běžet 5 minut a změřit vzdálenost (za hodinu byste urazili 12x tolik).

A můžete používat i jednotku m/s, pokud se vám nechtějí převádět jednotky tak vězte, že 1 m/s = 3,6 km/h. A teď už můžete měřit nejen svou rychlost, ale třeba i rychlost letícího semínka, proudu řeky, ve které plave šiška, rychlost motýla nebo včely. Když máte hodně času, tak třeba i rychlost šneka.

Změřte svou rychlost při cestě na výletě (odečítejte přestávky na svačinu a oddech). Můžete k tomu využít tzv. stopaře, když si do mobilu stáhnete MAPY.cz. A napište nám na FB jakou rychlostí jste šli. A pozor není to závod, jděte pomalu a pozorujte okolí, nejvíc si cestu užije ten, kdo půjde nejpomaleji.

Svá pozorování i fotky nám nasdílejte na FB Školní zahrada.

 

MĚSÍC ŠKOLNÍCH ZAHRAD

 

pro vás připravili: