Připravte pro ptáčky další příjemné překvapení, pomozte jim nakrmit jejich hnízdečka.

Potřebujeme:

• Materiál na „hnízdní zásobníky“: stará šlehací metlička, drátěný košík, krabička, drátek, chlupatý drátek, šiška...
• Materiál na hnízdění - viz dále

Truchlíte, že s přicházejícím jarem je s přikrmováním ptáčků šmytec? Nezoufejte, opeření kamarádi vás potřebují i na jaře.  Nastává čas hnízdění a profesionální stavitelé potřebují dostatek stavebního materiálu.  Podívejte se v přírodě kolem sebe, do čeho by vás lákalo si lehnout? Z čeho byste si postavili hnízdo? Na jaře je všude kolem mnoho tvrdého a vlhkého. Ptáci ocení, když jim nabídnete něco měkčího a suchého.

Příprava:

Materiál na krmítko: síťka od citrónů, stará šlehací metlička, drátěný košík, krabička, drátek, chlupatý drátek, šiška,
Materiál na hnízdění: kousky vlny, látky, psí chlupy, ovčí rouno, vlasy, peříčka, suchá trává a podobný materiál
Jak na to:

Nejdříve si vymyslete, z čeho vyrobíte zásobník pro vše, co chcete nabídnout poletujícím kamarádům. Celkem jednoduché řešení je prázdná síťka od vyzobané lojové koule. Doma jistě najdete přebytečnou síťku od citrónů či jiného exotického ovoce. Jako „drátěný domek“ může posloužit stará šlehací metla nebo jiné kuchyňské nářadí.  Šikovné ruce mohou vytvořit vlastní variantu zásobníku z drátku.

Dětem obvykle nestačí jeden typ zásobníku, hned vymýšlejí další - šišku obalenou vlnou, kokosový ořech (kam jsme v zimě dávali semínka), nejmenší osloví vyrábění z chlupatých drátků. Naše nápady si můžete prohlédnout ve fotogalerii, kterou najdete na konci hry.

Kreativní dobrodružství pokračuje při plnění zásobníků materiálem pro hnízdění. Přemýšlejte společně, co pro ptáčky sesbírat v přírodě a co u vás doma. Děti hledání a testování, co by šlo použít, moc baví. Máte-li domácí zvířata, připravte se na hon za zvířecími chlupy! 

Inspirujte se:

• suchá tráva
• ovčí vlna (kupovaná i přímo od oveček)
• psí chlupy (ty jsou prý velmi oblíbené)
• peříčka (co nejjemnější)
• vlasy
• nastříhaná vlněná příze (POZOR – vždy velmi krátké kousky 3-5 cm, dlouhé provázky by mohly ptáčky uškrtit)
• mech, jehličí, seno

Naplňte připravené zásobníky a zavěste je na krytá místa, kam mohou ptáčci bezpečně přilétat.

Tip: My jsme „hnízdní zásobníky“ přivázali na místa, kam jsme dávali lojové koule a krmítka se slunečnicí. Ptáci si je brzy přiletěli prohlédnout, ale na začátku března o ně ještě zájem neměli.

Jaro už klepe na dveře, pozvěte ho dál a pusťte se do sázení! Máte možnost udělat si malý venkovní záhonek, nebo jen truhlík za okno? Na jaře jsou zahradnické plány vždy velkolepé, zapojte děti a společně vyberte rostlinky, které by se vám na zahrádce líbily (ředkvičky, hrášek, lichořešnice, slunečnice...).

Potřebujeme:

• kelímky od jogurtu a misky
• ​lihový fix
• hlína
• semínka (např. řeřicha, ředkvičky, hrášek, lichořeřišnice) 

Jak na to:

Nachystejte si kelímek od jogurtu.
Do dna kelímku udělejte ostrými nůžkami dírky (menším dětem pomůže dospělák).
Na kelímek napište název vybrané rostlinky.
Do kelímku nasypte hlínu, tu naberte třeba na záhonku u vás na zahradě. Do hlíny vložte semínka  tak hluboko, jak se píše na sáčku se semínky. Některá semínka se totiž musí zavrtat hluboko do hlíny, jiná potřebují být jen kousíček pod povrchem. 

Kelímek dejte do misky a nezapomeňte na pravidelné zalévání. 

Tipy pro líné zahradníky:

Nechce se vám mazat s hlínou, a přesto byste si rádi ozelenili kuchyňský parapet? Vypěstujte si řeřichu na tácku, vystačíte si s papírovou utěrkou a talířkem.

Nebo vyzkoušejte vypěstovat cibuli z cibule.

3. 3. je Den divoké přírody. Pojďme ho oslavit venku! Nemusíme ale nutně daleko - trocha "divoké" přírody je totiž téměř všude, i uprostřed města. Zkusme zmapovat a rozšířit tyto "zelené ostrovy", které si uchovávají větší divokost, a poskytují tak stabilitu, potravu, úkryt i ochranu mnoha organismům. 

Potřebujeme:

• papíry, tužky, podložky
• chuť hledat

1. MAPOVÁNÍ DIVOČINY
Zahrady, parky, záhonky i květináče s kvetoucími rostlinami jsou jako zelené ostrovy uprostřed
betonové džungle. Pokud je na zahradě jen krátce posekaná tráva, nenabízí mnoho potravy, úkrytů a ochrany pro živočichy. Proto jsou důležité hlavně ostrůvky divoké zeleně. Místa, kde rostou různé druhy, vysoká tráva, možná i keře a mladé stromky. Zelené divoké ostrovy nemusí být veliké, záleží hlavně na tom, jak rozmanité jsou. Zkuste zmapovat, jaké se nacházejí ve vašem okolí!

2. MAPA DIVOČINY
Projděte při několika procházkách okolí školy nebo bydliště a sledujte, jak pestré jsou nalezené zelené ostrovy. Kolik tu roste stromů, keřů, kvetoucích rostlin, jak krátce je posekaná tráva? Je tu nějaký zdroj vody, pítka, jezírka či potůčky? Co tu kvete, plodí, je tu třeba i mrtvé dřevo, které nabízí úkryt a potravu mnoha živočichům i houbám? Vytvořte mapu okolních zelených ostrovů, kam zakreslíte všechna svá pozorování.

3. PODPORA MÍSTNÍ ŽIVÉ ZELENÉ DŽUNGLE
Pokud to jde, zkuste s dětmi naplánovat, kde a jak můžete kolem školy vytvořit/uchovat divočejší místa, a nabídnout tak víc úkrytů a potravy pro mnoho organismů. Příroda vám poděkuje!

TIPY Z PRAXE
Mnoho nápadů, jak prozkoumat divočinu uprostřed lidských sídel, najdete v metodice Škola mezi zelenými ostrovy programu LES VE ŠKOLE (https://lesveskole.cz/portfolio/cz/skola-mezi-zelenymi-ostrovy-7-rocnik).

Zkusíme změřit a zažít si, jak velký je ve skutečnosti 1 ar. Postavíme si vlastní měřící zařízení, díky kterému naměříme jeden ar.

Potřebujeme:

• delší pevnější pruty/větve
• pevný provázek
• metr (pásmo)
• nůž či zahradní nůžky

Jak na to:

Děti někdy ani netuší, že podobná jednotka existuje. A ty, které to vědí, si ji dovedou těžko představit. Naši předci byli velmi moudří a vynalézaví, inspirujme se od nich. Znáte sáhoměr? Pomůcku, která se využívala dříve při měření například polí? Víte, jak dlouhý je sáh? (Sáh je odvozený od rozpětí paží dospělého člověka. Rozpětí rukou je stejné jako výška, tedy 1 sáh = výška dospělého člověka. V Česku je to 1,79 m, ale v Číně jen 1,66 m a v Anglii 1,83 m). Sáhoměr pomáhal rychlému měření na delší vzdálenosti. My využijeme jeho konstrukci a postavíme si „metroměr“ pro námi používanou jednotku metr.

1 VÝROBA

Bude potřeba sehnat si tři pevné, rovné větve. Ty svážeme do trojúhelníku tak, aby dolní rozpětí větví bylo od sebe vzdáleno přesně jeden metr. Hodí se, aby jedna větev/proutek byl delší a nahoře vyčníval, jako pohodlné držadlo, kolem kterého se naše měřidlo bude točit. Je důležité dobře utáhnout provázky, aby se rozměr jednoho metru mezi proutky neměnil.

2 ODHAD

V rovném velkém prostoru zkusme nejprve odhadnout, jak velký je podle nás jeden ar. Tedy čtverec 10 × 10 metrů. Náš odhad si můžeme vyznačit batohem, kameny či jinak.

3 MĚŘENÍ

Vyznačíme si počáteční roh čtverce (batohem, kamenem, šátkem atd.). Od tohoto místa měříme jedním směrem 10 metrů. Tedy 10 × otočíme náš měřicí přístroj. Stačí pohodlně jít, držet měrku za nejdelší větev a otáčet ji ruce. Po deseti metrech / deseti přetočeních vyznačíme druhý vrchol čtverce. Teď bude důležité udržet pravý úhel při měření další stěny čtverce. Pokud si nejsme jistí, můžeme využít opět fígl našich předků zahradníků. Vezmeme si provaz, který svážeme do kruhu a rozdělíme ho na 12 stejných částí, můžeme si je označit uzlíky nebo fixou. Z tohoto svázaného provazu pomocí uzlíků vytvoříme pravoúhlý trojúhelník. Jak dlouhé bude mít stěny? (Nejdelší stěna-přepona je dlouhá 5 uzlíků a stěny, které mezi sebou uzavírají pravý úhel, jsou dlouhé 3 uzlíky a 4 uzlíky.)

Nemusíme měřit na milimetry přesně, ale měl by nám vzniknout na konci měření opravdu čtverec 10 × 10 metrů.

4 ZAŽÍT SI AR

Hurá, podařilo se nám označit 1 ar. Můžeme porovnat náš odhad a měření, ale hlavně si ho teď musíme dostatečně zažít: Jak je to velký prostor? Jak rychle ho oběhneme? Jak rychle přeběhneme? Kolik skoků musím udělat, abych přeskákal 1 ar? Nechte děti opět dostatečně vyřádit a užít si uvolnění po náročné myšlenkové práci.

5 OHLÉDNUTÍ

V závěru aktivity můžeme udělat krátké zhodnocení. Jak přesný byl náš odhad jednoho aru? Jak se nám měřilo? Narazili jsme na nějaké zádrhele či výzvy? Můžeme si položit další zvídavé otázky k tématu, např. Kolik látky by bylo potřeba pro překrytí 1 aru? Jaké postupy se používají pro vyměřování prostoru dnes? Snažíme se dát co nejvíce prostoru dětem: Co dalšího by je ještě zajímalo, co by chtěly zjistit?

TIP

Můžeme nabídnout dětem i výzvu, ať zkusí zadat podobný úkol někomu ve svém okolí – rodiči, prarodiči, kamarádovi – ať odhadne, jak velký je jeden AR a pak ať si ho zkusí vyměřit pomocí vlastnoručně vyrobené pomůcky.

Jaro dělá pokusy, vystrkuje krokusy? Cílem této aktivity je nejen mapovat první kvetoucí rostliny kolem školy, ale také zaznamenávat, kdy a kde rozkvetly poprvé. 

Potřebujeme:

• papír s nakreslenou mapou okolí domu / školy
• tužky, podložky
• určovací klíče, pokud máme, případně aplikace na určování (např. Plant.id, Co tu kvete)

Jak na to:

Kolem školy či bydliště sledujte, kde co nově na jaře vykvete. Všechny nově objevené kvetoucí rostliny zakreslete do mapy. Doporučujeme přidat i datum. Dlouhodobé opakované a dobrovolné sledování okolí prohlubuje u dětí pozorovací dovednosti i vztah k místu. Výslednou mapu můžete sdílet s kamarády, rodinou, s ostatními ve škole apod., ať vědí, co se kolem nich v trávě děje.

Přivítejme posly jara! Které kvítky už v okolí potkáme? Pojďme si je zmapovat a trochu si zamotat hlavu jejich názvy. 

Potřebujeme:

• kousky kartonu
• špejle / tenké klacíky
• ​fixy
• atlásky či aplikace na určování rostlin, případně zasvěcenou pomoc z okolí

Jak na to:

Jarní živý herbář vytvoříme jednoduše tak, že k rostlinkám zapíchneme cedulku z kartonu. Hodí se samozřejmě český název, ale můžeme přijmout i vázvu v jiných jazycích. Zajímavé je sledovat, jak jsou některé názvy v různých jazycích podobné či naopak různé a přemýšlet, jak a proč to asi vzniklo.
Např.:
čeština: pomněnka
angličtina: forget-me-not
němčina: Vergissmeinnicht

čeština: sněženka
angličtina: snowdrop
němčina: Schneeglöckchen
francouzčtina: perce-neige

Přidat můžeme i české lidové názvy nebo latinské názvy.

S hledáním názvů nám mohou pomoci papírové či online atlásky, aplikace jako např. Plant.id, Google Lens nebo třeba prarodiče či botaničtí nadšenci z okolí.

Pokud máte možnost objevovat s dětmi, co je v trávníku jedlé, rozhodně vyzkoušejte. Na jaře jsou lístky i kvítky často nejchutnější.

Potřebujeme:

• odvahu ochutnávat
• něco k zakousnutí či doplnění (např. chleba tvarohem)

Jak na to:

Nasbírané části květin můžete ochutnávat přímo na místě, pokud je trávník na bezpečném místě, nebo si nasbírané rostlinky před ochutnáváním opláchněte důkladně pitnou vodou. Nejprve s dětmi objevujte a ukazujte si rostliny, které je bezpečné ochutnávat. Když je děti jistě poznají, mohou vymýšlet své recepty smícháním různých chutí.

Doporučujeme ochutnat:

• sedmikrásky
• mladé listy pampelišky
• fialky
• popenec
• svízel
• šťovík
• šťavel
• pažitku
• mátu
• meduňku
• a další jedlý plevel či bylinky

Doporučujeme s dětmi vymýšlet saláty a dobroty nejen z bylinek, ale i s přidáním dalších surovin (například rozmačkané jablko, rozmixované rozinky a oříšky nebo další dobroty). Skvělá svačina je i rozkvetlý chléb. Stačí namazat krajíc například tvarohem a naaranžovat právě kvetoucí jedlé květy. Jen myslete na hmyzáky, aby zbylo dostatek květů na jaře i pro ně.

Jak na to:

Napadlo vás někdy ochutnat pupen? Chuťově delikátní jsou pupeny nebo mladé lístky lípy. Zkusit můžete ovocné stromy (třešeň, jabloň, meruňka, štvestka) nebo mladé jehličí (zkuste uvařit čaj ze smrkových výhonků). Z pupenů maliníku, ostružiníku nebo šípku uvaříte také chutný čaj.
POZOR! K ochutnávání si vybírejte stromy, které dobře znáte a víte o nich, že jsou jedlé. Naše (původní) listnaté stromy jsou jedlé, na keře ale velký pozor. Keře s dětmi raději neochutnávejte.

V pupenech se ukrývá jarní síla stromů a řada léčivých látek, proto se využívají i v léčitelství tzn. gemoterapii.

PRAVIDLO ŠETRNÉHO SBĚRAČE

Nezapomeňte, že stromy, keře a ostatní rostliny mají docela práci hned z jara vyrůst. Snažte se, ať po vás nezbude v přírodě spoušť jak po stádu kobylek. Proto vždy utrhněte jen to nejnutnější. Lépe je utrhnout po jednom pupenu z různých větviček než nechat jednu větev komplet holou. Také nesbírejte pupeny na špičce větvičky, ty jsou důležité pro růst a fotosyntézu.

 

Objevte, jak krásné obrazy lze malovat zdánlivě obyčejnou hlínou. Porovnejte půdy z různých míst. Jaké odstíny vytvoří?

Potřebujeme:

• papíry
• tužky
• štětce
• mističky
• voda
• podložky
• případně vytištěné domalovánky
• kolíčky na vystavení obrazů

Jak na to:

1. VZORKY PŮD
Malování začíná netradičně. Průzkumem okolí a odběrem vzorků ze země (tam kde to jde). Stačí odebírat malé množství místní hlíny, písku, rozemletých kamínků. Vzorky dáme do mističek a přidáme malé množství vody. Opravdu je důležité nepřidávat příliš mnoho vody. Měla by vzniknout velmi hustá kaše, ne obarvená voda. Pro malování vyzkoušejte nejen různé půdy, ale například i písek, nadrolené cihly a další přírodní hnědočervené odstíny, které místo nabízí.

2. VZORKOVNÍK
Děti mohou pracovat ve skupinách a vyzkoušet, jaké odstíny se jim podařilo získat. Skupiny si pak mohou odstíny, které nemají, předat nebo půjčovat. Máme barvy, teď už jen vybrat místo, kde se bude dobře malovat. Kdo potřebuje, může využít i domalovánky v pracovních listech. Někdo hliněné obrazy maluje přímo, někdo si je předkreslí tužkou. Kdo je hotov, dá obraz bezpečně sušit a může se pustit to dalšího, nebo do jiné aktivity, kterou místo nabízí (sochy z kamenů, kamenné obrazy atd.).

3. VÝSTAVA PLNÁ HLÍNY
Je přínosné, pokud v závěru práce společně vytvoříme galerii, třeba jen nakolíčkováním obrázků na větve stromů nebo zatížením pod kameny. Společně můžeme vidět, jaké všechny odstíny se podařilo z přírody získat a kdo jaké motivy namaloval.

Zdobení hlínou je skvělá technika pro velké i malé mistry. 

Potřebujeme:

• vyfoukaná vajíčka
• jemné štětečky
• mističky
• voda
• špejle nebo klacíky na držení kraslic
• tužky na předkreslení vzoru
• případně papíry na nákresy

Jak na to:

První úkol je jednoduchý: nasbírat v okolí ideálně různé odstíny hlín (tmavě hnědou, krémovou jílovitou, písčitou atd.). V druhém kroku je třeba z nasbíraných hlín rozmíchat hustou kašovitou barvu. Stačí přidat vodu.

Barvy jsou připraveny? Můžeme malovat! Kdo chce, může nejprve vyzkoušet zdobit kraslice na papír. Kdo si troufne může hned malovat na vajíčka. My pracovali s vyfouklými upevněnými na větvičkách. Hlínu nanášíme štětcem. Lepší je tenká vrstva. Po zaschnutí můžeme do vajíček vyškrabovat ostřejším koncem větvičky tvary a obrazce.

Hotová vajíčka lze nechat na větvičkách, nebo je navlíknout společně na ohebný proutek a zavěsit jako ozdobu např. na okno.

TIP: Hliněné malování i vyškrabování vyjde skvěle i na již nabarvených vajíčkách (ideálně přírodními barvami).

 

Nemusíte být mistr košíkaření - tenhle povedený ptáček vás totiž mile překvapí. Jeho výroba je tak rychlá, že stačí půlhodinka a na stole se vám urodí celé ptačí hejno.
Nejvíce času nakonec zabere jen hledání stromů nebo keřů, které vám poskytnou vhodný materiál na tuto jarní výzdobu v přírodním stylu. Udělajte si z hledání vrbiček rodinný výlet, sbalte vše co potřebujete do batohu a ptáčky můžete vyrábět rovnou na výletě.

Potřebujeme:

• čerstvé proutí (nejvíc se hodí vrba, ale použít lze i krvavou svídu, lísku nebo bez)
• vlna nebo provázek
• zahradní nůžky
• případně nůž

Jak na to:

Můžete postupovat podle videonávodu.

1. Nejdříve si nastříhejte delší proutky na tělíčko, budou stačit tak 3-4. Stočte je do tvaru těla a jeden z proutků trochu povytáhněte, vytvoříte tak křídlo. U ocásku proutky pevně svažte vlnou nebo provázkem a konce zarovnejte do stejné délky.

2. Pak střihněte menší proutky na hlavičku a u zobáčku je opět je pevně svažte.

3. Spojte hlavu s tělem.

4. Přidejte provázek na zavěšení.

Pokud máte čas a chuť, vyzkoušejte si s dětmi i tkaní. 

Potřebujeme:

• vrbové větvičky
• provázek
• zahradní nůžky
• barevná vlněná příze (čím tlustší, tím rychleji to půjde)

Jak na to:

Nejprve vytvořte jednoduchou osnovu, kterou pak děti proplétají. Využít můžete i ptáčky z předchozí aktivity. Děti mohou pracovat ve skupině, aby práce pro jednoho nebyla dlouhá. Zpočátku můžete zkusit proplétat přírodniny, až později (nebo ti starší rovnou) vyzkoušet tkaní vlnou.

 

Je vajíčko pevné nebo křehké? Dokážete ho rozmáčknout? A jak se malé kuřátko dostane skrz skořápku ven? 

Potřebujeme:

• rovnou tvrdou podložku (rovnou zem, druhou cihlu, dlaždici...)
• cihlu nebo podobný těžký předmět s rovným povrchem
• 8 nebo raději více polovin vajíčkových skořápek

 

Jak na to:

1. Příprava

Skořápkové poloviny vytvoříme snadno: při vaření rozklepneme skořápku v polovině ostrým nožem, poloviny skořápek vymyjeme, necháme uschnout a uschováme. Je dobré, když mají okraje co nejrovnější. Je možné je opatrně zarovnat malými nůžkami.

2. Hypotéza

Můžeme se zeptat dětí, zda vědí, kolik váží cihla (případně jiná těžká věc, kterou máme). Pak jim vysvětlíme pokus: na rovnou podložku dáme čtyři skořápky zaobleným koncem nahoru. Poté na ně položíme cihlu. Vydrží skořápky, nebo prasknou? Necháme děti hádat a říkat domněnky, proč ano, proč ne.

3. Udrží cihlu?

Pak pokus provedeme. Pozor, je nutné mít okraje skořápek co nejrovnější - pokud by byly naprasklé nebo výrazně nerovné, nebude pokus fungovat.
Co se stalo? Potvrdily se naše domněnky?

4. Vejce v pěsti a kuřecí zobáček

Můžeme zkusit i další variantu pokusu: Vezmeme nepoškozené syrové vejce do dlaně a ruku vložíme do igelitového pytlíku. Zkusíme vejce rozmáčknout v pěsti. Většinou se to nepodaří.
Jak se může malé kuřátko dostat z vajíčka ven, pokud je skořápka takto pevná? Zkuste na skořápku klepat hrotem tužky, nejdříve zvenčí. Skořápka je překvapivě pevná, přesto, že je tak tenká. Když ale klepneme zevnitř, rychle se rozbije. Stačí k tomu i malý kuřecí zobáček.

5. Fyzikální okénko

Díky tvaru vejce se působící síla rozkládá rovnoměrně na celý jeho povrch. Poloviny skořápek (pokus s cihlou) jsou ukázkou klenby (představme si třeba kopuli kaple) - síla se roznáší skrz oblouk kolmo na podložku. Funguje to jen pokud jsou stěny, kterými se vajíčko opírá o podložku, svislé. Stejně tak skořápka otočená špičkou dolu samozřejmě jako klenba nefunguje. Znají děti příklady klenby?

 

 

Hop a skok, velikonoční zajíček je tu. Pojďme ho rozpohybovat.

Potřebujeme:

• vrbové větvičky
• provázek
• zahradní nůžky
• nůž

Jak na to:

Z ohebných proutků stočíme jednoduché kroužky. Pak stačí vymýšlet různé hry - vyzkoušejte například:

• Házení kroužků na kolíky - pokud chceme soutěžit, můžeme kolíkům přiřadit různé bodové hodnoty
• Prohazování kroužků ve dvojici - můžeme vymyslet i složitější choreografii
• Běhání s kroužkem na hlavě - komu déle nespadne?
• Zaměření na detail - hodíme kroužek náhodným směrem, a místo, na které spadl, důkladně prozkoumáme - co tu roste? Kvete? Leze?
• ...děti jistě vymyslí další hry a soutěže.

 

Hop a skok, velikonoční zajíček je tu. Pojďme ho rozpohybovat.

Potřebujeme:

• vrbové větvičky
• provázek
• zahradní nůžky
• nůž

Jak na to:

Z ohebných proutků stačí vyrobit základní tvary a pak už jen hledat toho nejlepšího zajíčka. Bude sedět, skákat nebo poběží? Nakonec můžeme tvary svázat a hotového zajíčka si vystavit jako jarní ozdobu.

 

 

Co to je pučálka? Pojďme si tuto staročeské velikonoční dobrotu vyrobit a uvidíme (ochutnáme) sami. Je to velmi snadné a zdravé!

V klíčcích je veliká jarní síla. Při klíčení se v semínku doslova vzbudí spící energie - množství vitamínů, minerálů a enzymů se zmnohonásobí. Klíčky posilují imunitu, detoxikují organismus a zároveň ani ty z luštěnin nenadýmají.

Potřebujeme:

• hrách, případně můževe vyzkoušet i jinou luštěninu (vhodné jsou všechny druhy čočky, nepůlený hrách, cizrna, mungo...)
• klíčící misku, misku s cedníkem a talířek nebo jinou klíčící pomůcku (viz dále)

Jak na to:

1. Hrách pořádně propláchneme ve studené vodě, případně přebereme od špatných kusů.
2. Pak ho nasypeme do studené vody a necháme přes noc nabobtnat. Vody použijeme cca trojnásobek toho, co hrachu.
3. Další den vložíme hrách do klíčící misky, na sítko nebo do plastové nádoby s otvory pro odtok vody (viz odstavec V čem klíčit).
4. Hrách dvakrát denně proplachujeme vlažnou vodou a vodu vždy necháme okapat. Nesmí stát ve vodě, jinak by se zkazil. Misku či lahev necháme mimo přímé sluneční světlo (ideálně např. v tmavším koutě) a v pokojové teplotě.
5. Když se objeví první klíčky (většinou během 2-3 dnů), můžeme hrách lehce opražit na suché pánvi. Po vychladnutí můžeme pučálku ochutnávat jen tak, nebo ji lehce osolit či osladit.
6. Ideální je naklíčený hrách sníst během cca dvou dnů, případně ho v uzavřené  nádobě uložit do lednice (kde vydrží další cca 3 dny).
7. Pokud máme naklíčeného hrachu více, můžeme nechat vyrůst i lístečky - hodí se např. jako posypka do polévky.

V čem klíčit:

• Miska, cedník a talířek
  Luštěninu dáme do sítka/cedníku. Dvakrát denně ji propláchneme a necháme okapat v mističce, poté přikryjeme talířkem. Je potřeba nenechat klíčky prorůst cedníkem, ze kterého by pak nešly vyndat.
• Sklenice, gáza a gumička
  Luštěninu dáme do sklenice (např. zavařovací), kterou překryjeme gázou zajistíme gumičkou. Proplachování je jednoduché  - nalijeme vodu přes gázu dovnitř a poté necháme chvíli sklenici stát otočenou v misce, aby zbytky vody vykapaly.
• Plastová lahev s otvory
  Do PETlahve uděláme otvory, po propláchnutí necháme lahev odstát např. ve dřezu, aby všechna voda vytekla.

 

V předjaří se naše oči opět upínají ke stromům. Kdy se konečně nudné, holé a nic nedělající větve zase zazelenají a rozkvetou? Nuda a nicnedělání je ale jen tak na oko. Stromy totiž makají a jsou stejně nedočkavé jako my. Na větvích mají nastartované pupeny. Ty ukrývají zárodky budoucích listů nebo květů a vyčkávají na správný čas, kdy se otevřou a zahájí nový životní cyklus. Všimli jste si, že každý strom má pupeny úplně jiné? Ty bukové jsou skořicově hnědé, dlouhé a špičaté, na třešni rostou v trsech, olšové zas mají každý svou stopku. Pupeny můžeme zkoumat a taky je vzít do hry. Pojďte si to vyzkoušet s námi.

PRAVIDLO ŠETRNÉHO SBĚRAČE

Nezapomeňte, že stromy, keře a ostatní rostliny mají docela práci hned z jara vyrůst. Snažte se, ať po vás nezbude v přírodě spoušť jak po stádu kobylek. Proto vždy utrhněte jen to nejnutnější. Lépe je utrhnout po jednom pupenu z různých větviček než nechat jednu větev komplet holou. Také nesbírejte pupeny na špičce větvičky, ty jsou důležité pro růst a fotosyntézu.

Potřebujeme:

• papíry, tužky, pastelky, fixy...
• podložky
• kousky kartonu a lepenku, pokud si chceme větvičky nalepit
• provázek / stužku na označení větviček
• případně lupy na prohlížení pupenů
• pokud máme, klíče k určování pupenů (viz třeba lekce pro školy Učíme se venku)

Jak na to:

VSTÁVEJ A PUČ

Člověk při probouzení otevírá oči, strom „otevírá větvě“! Venku jistě potkáte mnoho probouzejících se stromů. Pusťte se do bádání. Z každého stromu ustřihněte zahradnickými nůžkami malou větvičku s pupeny. Srovnejte je vedle sebe a všímejte si rozdílů.

• Čím se liší pupeny jednotlivých stromů? 
  Jakou mají barvu, tvar, velikost?
  Našli jste OBR pupen nebo nějakého podivína v neobvyklém tvaru, barvě?

Sbírku pupenů si vyfoťte nebo si ji vezměte domů. Udělají vám radost ve váze, kde se budou rozvíjet rychleji než venku a vy můžete pokračovat v pozorování. 

POZOROVÁNÍ VE STROMOVÉ LABORATOŘI

Vyberte si pupen nebo pupeny, které chcete prozkoumat. Ideálně si je na větvi označte, lehce zavázaným provázkem. Naplánujte si pravidelné opakované návštěvy označených pupenů. Změny si zapisujte nebo foťte a porovnávejte s těmi, co jste si přinesli domů do vázy.

Celou lekci pozorování pupenů, která je vhodná i do výuky ve škole, najdete na webu Učíme se venku.

HRA NA PUPENY

Hra je vhodná pro početnější skupinu. Cílem hry je seznámit se s rozmanitostí pupenů a zažít si jarní pučení na vlastní kůži.

Využijte větvičky nasbírané z různých stromů. Na zemi vyznačte čáru (na chodníku křídou, provazem nebo větví), která bude znázorňovat větvičku a na tu budou přisedat děti jako pupeny. S dětmi si prohlédněte pupeny na vybrané větvičce a pak si zkuste zahrát na pupeny. Každé dítě, dospělý se rozmístí se na čáru stejně, jak rostou pupeny na větvičce (střídavě, vstřícně, v hloučcích). Vydržte chvíli v klidu a pak se mohou pupeny rozvíjet, postupně se protahovat a růst. Živou větvičku si vyfoťte a pokračujte novou.

Vyzkoušejte přírodniny a přírodní barvy jako jednoduchou cestu k získání krásných velikonočních vzorů. 

Potřebujeme:

• uvařená vajíčka
• malé listy a květy
• tužky, pastelky
• lepidlo
• větvičky usychání

Jak na to:

Jednoduchost je krásná. Někdy stačí se inspirovat v přírodě přírodními barvami a vzory. Nejprve se projděte v okolí a hledejte inspiraci pro tvary a barvy, které pak přenesete tužkou či pastelkami na vajíčka.

Děti baví zkoumat různé přírodní odstíny vajíček. Jak vznikají?

Skvělé je i zdobení kraslic pomocí malých lístků a kvítků. Nejprve vyrazíme na sběr, čím menší lístky, tím lépe. Pak lístky připevníme vrstvou lepidla a necháme na větvičce či špejli zaschnout (vrstva lepidla schne docela dlouho).

Připravte velikonoční překvapení pro druhé!

Potřebujeme:

• ořechy
• něco malého jako překvapení
• provázek či stužku

Velikonoce nemusí být jen o dostávání výslužky. Můžeme zažít i obdarování. Nejprve si připravíme obal pro poklad. Netradiční vajíčko s překvapením. Skořápky od vlašského či kokosového ořechu se k tomu skvěle hodí. Pak už jen objevit nebo vyrobit nějakou maličkost pro radost, která se vejde do skořápky, a převázat stužkou či provázkem. Každé z dětí si připraví v domluveném prostoru venku hnízdečko z trávy či větývek.  Společně v tajemné atmosféře zaplníme všechna hnízda a pak už můžeme jen objevovat, co kdo najde ve svém "vajíčku" s překvapením.

20. března nastává jarní rovnodennost, tedy z astronomického hlediska první jarní den. Od tohoto magického času, kdy je den roven noci, se dny budou stále prodlužovat až do červnového letního slunovratu. Sluneční paprsky vyženou všechny zimní smutky a chmury a navrátí do přírody i do našich srdcí teplo a život! Těšíte se?

Od pradávna byla jarní rovnodennost jedním z důležitých svátků, který slavily národy po celém světě, včetně Slovanů. Jednou z tradic, která se v různých podobách dochovala až dodnes, je vynášení smrtky - Morany, představitelky zimy nebo také bídy a smrti! Morana, tedy figurína z hole obalené slámou a oblečená do dívčích šatů, byla vynášena průvodem z vesnice a vhozena do vody, nebo třeba shozena ze skály.

V dnešní době už má málokdo možnost zúčastnit se tohoto tradičního průvodu. Nicméně nic nám nebrání rozloučit se se zimou a přivítat jaro obdobným způsobem v trošku menším měřítku. Co třeba vyrobit si ze suché větvičky malou Moranku a pustit jí v den jarní rovnodennosti po vodě?

Co budeme potřebovat:

• suchou větvičku
• zahradnické nůžky (vystačíte si i s nožem, ale nůžky vám usnadní práci)
• ostrý nožík
• fixy
• tenký provázek nebo bavlnka
• kousek látky

Jak na to?

Vyrobte si Větvánka, panáčka z větvičky, kterého pak podle chuti ozdobíte, a proměníte ho tak v Moranu.
Fotonávod na výrobu Větvánka si můžete stáhnout zde.

1. Nejdříve najděte suchou větvičku silnou kolem 1 cm v průměru. Vyberte si, který kousek by se vám nejvíc líbil a ten pak z větvičky pomocí zahradních nůžek vystřihněte, nebo uřízněte nožem.
2. Pomocí nože seřízněte asi v 1/3 větvičky kůru tak, aby vznikl prostor pro namalování obličeje.
   Pro menší děti bude jednodušší, když si nechají klacík delší, vyberou si místo někde uprostřed, kde bude mít panáček Větvánek hlavu. Kůru z větvičky pak v tom místě lehko nožem seříznou, protože mohou řezat z obou stran a bude se jim klacík při tom dobře držet.

3. Chcete-li panáčka ozdobit, můžete mu například udělat vlásky ze suché či čerstvé trávy. Trávu lze na hlavičku připevnit pomocí provázku nebo bavlnky. Stejně můžete na druhý konec figurky připevnit i kousek ustřižené látky a vytvořit jednoduchou sukýnku. Figurky lze ozdobit různě. Fantazii se meze nekladou!

Teď už jen zbývá jen pustit Moranku po vodě a jaro může přijít!

Je vám líto vyhodit figurku do vody a nic si domů nepřinést? Vyrobte si kromě Moranky ještě Vesnu a přineste si s její pomocí jaro domů.

Keltové věřili, že stromy v sobě mají božskou sílu. Každý člověk patří dle data narození k jednomu ze stromových znamení, podle kterého mu byly přisuzovány některé vlastnosti. Tak vznikl keltský stromový kalendář.

Keltský stromový kelandář ve formě záložek si můžete stáhnout zde. Mnoho dalších naleznete na internetu nebo i v knihkupectvích. 

NAJDI SVŮJ STROM

My můžeme keltský stromový kalendář přijmout jako pozvánku ven. Třeba si o "svém" stromě něco přečíst a poté ho vyrazit hledat ven. Některé druhy asi najdeme jen v botanických nebo dendrologických zahradách, i to je ale pěkný cíl výletu. 

VENKOVNÍ STROMOVÝ KALENDÁŘ

Nebo prozkoumat stromy ve svém okolí (zahradě, parku, lese...) a vytvořit k nim cedulky s informacemi z keltského stromového kalendáře. Stačí jen stručně třeba na malých dřevěných cedulkách - na ty se hodí špachtle od nanuků. Pravděpodobně najdeme jenom část stromů, ael i to je zajímavé sledovat.

KTERÉ STROMY POTKÁME V LESE?

Když už jsme naladěni na hledání různých druhů stromů v okolí, doporučujeme si udělat výlet do nejbližšího souvislejšího lesa, při procházce pozorovat a zamýšlet se: Jaké je složení lesa? Které druhy stromů převládají? Jak jsou asi staré? Byly asi vysazené nebo se samy vysemenily? Jak vypadá zdravý les?

Světový den vody byl vyhlášen OSN, aby připomínal skutečnost, že na světě mnoho lidí (více než miliarda) trpí nedostatkem pitné vody, nebo vůbec nemá k vodě přístup.

Jak by se nám bez vody žilo? Jak to asi je žít na místě, kde téměř neprší? A jak je to s dešťovou vodou u nás?

Zeptáme se dětí, co si myslí: Kam asi odtéká dešťová voda v okolí školy nebo domova? Nejlépe za deště pak vyrazíme na průzkum. Projdeme daný terén (okolí školy nebo domu) a zjistíme, co se s vodou děje.
Teče do potoka, rybníku, kanalizace nebo do sudu na zalévání? Využíváme ji nějak (splachování, zalévání) nebo zmizí hned, jakmile naprší?

Jak můžeme vodu zpomalit, využít? Můžeme navrhnout, jak se dá vodu zadržet na naší nebo třeba školní zahradě.

Tip:

Pokud se chceme tématem zabývat více, můžeme se zaměřit i na to, jak se v naší obcí hospodaří s pitnou vodou. Kde a na co ji používáme? Co se s ní potom děje a jak se nová pitná voda vyrábí?

Na Světový den vody má mnoho vodních zařízení, jako jsou vodárny, přehrady, čističky, den otevřených dveří.

Něco navíc:

Tato badatelská "jednohubka" pochází z programu Badatelé. Chcete s dětmi bádat? prozkoumejte další badatelské aktivity a materiál na https://badatele.cz/.

 

Sada oblázků se lehce stane pomůckou pro zaznamenávání počasí. Stačí sesbírat vhodné kameny, pomalovat je, a pak už jen určovat, jak je venku. Snadno se pak můžeme například ohlédnout za uplynulým týdnem. 

Můžeme také porovnávat dostupné předpovědi počasí s tím, jaké počasí ve skutečnosti bylo. Doporučujeme pobavit se s dětmi krátce třeba i o tom, co to je meteorologie a jak se předpovědi počasí vytvářejí. 

Tip: Kameny se poté dají využít i při výuce cizích jazyků nebo odlišných klimatických pásem.

Potřebujeme:

• kus kartonu např. z krabice
• řezací nůž a podložku
• tužku
• tempery na vybarvování vázy

Jak na to:

1. VÝROBA
   Na kus kartonu (stačí např. 20x15 cm) si předkreslíme vázu s místem na kytici, kde uděláme několik křížků v rovnoměrné vzdálenosti od sebe. Křížků by mělo být cca 10-30, záleží jak velkou kytici chceme tvořit. Vázu pak vyřízneme řezákem a prořízneme také křížky. Vázu pak můžeme vybarvit nebo jinak ozdobit.
2. PLNĚNÍ VÁZIČEK
   Váza je hotová, jdeme ji vyzkoušet! Utrhneme květinu, vybereme si, kam ji chceme umístit a stonek protahneme dírkou. Pro snazší protahování lze díry zvětšit hrotem tužky. Při trhání květin je dobré myslet na to, abychom něco nechali také včelkám a jiným hmyzáčkům. Trháme jen květiny, kterých je v okolí dost a nejsou chráněné. Pokud chceme své vázičky naplňovat opakovaně, můžeme si z vyndaných květů udělat hromádku a používat je znovu v nových kombinacích.

3. NOVÉ VÝZVY
   Až si děti vyzkouší, jak se vázička plní a užijí si volné aranžování, můžeme se pustit do různých úkolů, např. vytvořit kytici tak, aby:

• se nám co nejvíc líbila
• v ní bylo co nejvíc druhů květin
• v ní bylo co nejvíc barev
• byla barevně (druhově) rozdělená na poloviny, třetiny, čtvrtiny atd.
• v ní bylo např. 3x6 pampelišek, 3x4 sedmikrásek apod.
• jeden vytvoří polovinu kytice a pak předá druhému - ten musí kytici symetricky doplnit
• vymyslíme vlastní výzvu

Do jedné vázičky můžeme také sbírat květiny, které potkáme cestou ze/do školy nebo na výletě. Jaké druhy tu rostou? Jak se proměňuje skladba květů - co nasbíráme v dubnu, v květnu, v červnu a co na podzim? Můžeme si kytici pokaždé vyfotit nebo zapsat, co v ní bylo, a porovnat.

Šiškami do stromů už se asi někdy strefoval každý. Co to ale tentokrát pojmout trochu jinak a vytvořit si venkovní pouťovou střelnici? Budeme potřebovat místo, kde je dostatek šišek a v okolí dost terčů – nejlíp se na to hodí dostatečně blízko rostoucí stromy.

Potřebujeme:

• šišky
• stromy
• přírodniny z okolí
• přesnou mušku 🙂

Jak na to:

Ke každému terči (stromu) připravíme nějakou odměnu – trofej, kterou si odnese ten, kdo se do stromu trefil. Na pouti se střílejí papírové květy, v přírodě můžeme mít květy opravdové (samozřejmě jen pokud jich je v okolí dost). Můžeme také uplést věnečky, připravit drobné přírodní ozdůbky, které si dobrý střelec bude moct vetknout za klopu, nebo posbírat zajímavé přírodniny. Jistě vymyslíte spoustu vlastních nápadů.

Na hledání a výrobu trofejí si můžeme nechat klidně víc času -  je možné, že tato přípravná fáze bude děti bavit víc, než samotné „střílení“. Můžeme je také na “lesní střelnici” navnadit už během výletu a  trofeje je nechat sbírat a připravovat cestou.

A pak už hurá: je tu pouť a jdeme na střelnici. Domluvte se, odkud se bude „střílet“. A jestli budou mladší třeba blíž nebo budou mít více pokusů. Je dobré se střídat po malém počtu ran, aby někdo nestihl vystřílet všechny trofeje dřív, než dostanou šanci ostatní.

Není nutné porovnávat, kdo vyhrál kolik trofejí. Ostatně možná je stejně nejhezčí vystřílet třeba kytičku pro někoho jiného. Zkrátka jako na pouti 🙂

Pojďme zkoumat barvy a vzory kolem nás netradičně. S jednoduchou papírovou šablonou dostane objevování okolí úplně nový náboj. Na závěr můžeme vyrobit originální přání nebo pozvánky ven.

Potřebujeme:

• papíry
• nůžky
• tužky
• foťák nebo telefon, pokud si chceme objevené vzory zaznamenávat

Jak na to:

Na papír si předkreslíme jednoduchý tvar - zvířátko, květinu, srdíčko... Vystřihneme, a okýnko do přírody je hotové!

Tento krok můžeme případně udělat i doma s pomocí vytištěných obrázků např. z internetu a hotové šablony použít jako pěkné přenášedlo / lákadlo ven.

Pak už stačí jen vzít šablonu a pustit se do průzkuu okolí - kde najdeme nejlepší vzory? Příroda rámovaná obrázkem je najednou úplně jiná. Takto vytvořené obrázky můžeme i zachytit na foťák a případně z nich pak doma vytisknout záložky, pozvánky, přáníčka nebo jenom upomínky na prožitý den.

Šablony s sebou můžeme vzít i jako zpestření procházky nebo výletu. 

 

Máte na zahradě nebo v okolí keře s dutými větvičkami? Například bez? Použijte je na výrobu skřítka nebo jiné loutky. Pojmenujte je, oblékněte a najděte ty nej kulisy pro podzimní divadlo.

Potřebujeme:

• duté větvičky (bez, jasmín, štědřenec, pámelník...)
• malou pilku, případně ostré zahradnické nůžky (u těch je větší riziko, že se větvičky budou při stříhání štípat)
• hřebík, silnější drát, nebozízek nebo pevnější větvičku na vydlabání duše
• nůž
• provázek
• přírodniny na oblečení a ozdoby a papírovou lepicí pásku na jejich přichycení

Jak na to?

1. Nařezané větvičky bezu je dobré nechat trochu proschnout, aby nebyly tak křehké a nepraskaly. Bude se s nimi lépe pracovat, ale jde to i s čerstvými.
   Promyslete si, jakou loutku vyrobíte. Můžete si ji třeba i nakreslit, ať vidíte, kolik a jak dlouhých kousků větviček budete potřebovat.
2. Větvičky nastříhejte zahradnickými nůžkami nebo nařežte malou pilkou na kousky podle potřeby.
3. Položte si je na podložku tak, jak chcete, aby loutka vypadala. Nebozízkem, větvičkou či hřebíkem prorazte ve větvičce otvor. Vytlačíte bezovou duši a místo ní pak provléknete větvičkou provázek. Tak pospojujete všechny části loutky.
4. Hlavu, oblečení a další ozdoby můžete udělat třeba ze žaludů, kaštanů, listů a suché trávy. K připevnění použijte provázek, nit nebo lepenku.

5. A teď už jen najít ty správné kulisy a divadlo může začít!

Den učitelů se v Česku slaví 28. 3., kdy si připomínáme výročí narození Jana Ámose Komenského (28.3.1592). A tak našim učitelkám, učitelům, vychovatelům, družinářkám, oddílovým vedoucím, ale i třeba prarodičům nebo rodičům (protože každý může být v našem životě důležitým učitelem) můžeme přinést malý dárek. A zároveň prozkoumat, co v této části roku vlastně v přírodě najdeme (můžeme porovnat březen / říjen, kdy se slaví Mezinárodní den učitelů).

Stačí se s dětmi rozběhnout po okolí - ať žasnou, hledají, zkoumají, a pak přinesou to, co je jejich oku a srdci milé. Tyhle dárky bývají nejlepší.

Může to být kamínek, kytička, list, dřívko, kousek kůry, můžeme samozřejmě z přírodnin i něco vyrobit...

Takové dárky mají mnoho výhod oproti různým koupeným "lapačům prachu". Nejenom, že je nemuseli vyrobit v továrně a necestovaly k nám z daleka, ale nemusí nikde chytat prach dlouho - a jde je zase vrátit přírodě. Listy nebo květiny vydrží jen chvíli a pak uschnou / zvadnou - a to je v pořádku, zapadá to do jejich přirozeného koloběhu.

Pořád si z výletů něco nosíte? Klacíky a kamínky jsou u vás hit? Všichni v sobě máme lovce nebo alespoň sběrače. Zkuste jednou místo šišek hledat s dětmi odpadlé PETky a další odpadlíky. Samozřejmě se do úklidu můžete pustit kdykoliv a kdekoliv. Ale ti největší kostlivci vylézají hlavně po zimě, kdy se sněhová přikrývka vsákne do země a na cestách, stráních a v lese to odpadlíky jenom kvete...

Nenechte svůj milovaný kousek přírody ve štychu
Vydejte se na lov „odpadlíků“! Zahrajte si s dětmi na lovce odpadlíků v indiánském přestrojení a zapojte se do úklidové akce Ukliďme Česko. Váš výlet bude mít smysl a promění se v dobrodružnou výpravu. Stačí nasadit si čelenku a vyzbrojit se „kopím“. Děti si začnou hrát a vy je můžete následovat.

Co budeme potřebovat na čelenku:

• nůžky
• karton (nejlépe ze staré krabice)
• šátek / "tunel"
• pastelky, vodovky, fixy (podle chuti)
• lepidlo

Co budete potřebovat na odpadlíky:

• klacek
• nůž (na zašpičatění klacku)
• papírová nebo plastová taška / pytel
• provázek
• pracovní rukavice

Jak na to:

Z  kartonu vyrobte čelenku a náležitě ji vyzdobte. Pokud jste v přírodě, můžete využít přírodní materiály (klacíky, listí). Pružný šátek vám dobře poslouží jako základ, za který vaše zelená pera zastrkáte. Na kopí se hodí středně tlustý klacek, jeden konec ořezejte do hrotu. Ostrost zvolte podle věku a zkušenosti vašich dětí s ostrými předměty. Ze staré tašky a provázku si udělejte vak na odpadlíky. 

Máte obavy nechat děti lovit odpadky? 

Je dobré říci si na začátku pravidla hry, hlavně co nesbírat. Doporučujeme vyhnout se papírovým ubrouskům a kapesníčkům, nikdy nevíte, co se pod nimi skrývá a navíc se v přírodě docela dobře rozkládají. Když zapojíte i ty úplně nejmenší, buďte jim nablízku, rozbitá lahev není ideální hračkou, ale vy ji s ochranou rukavic určitě sebrat můžete. Úplně bezpečná varianta této hry je, rozdělit si role, děti jsou hledači a dospělí jsou sběrači. 

Co s úlovky? 

Zkuste nad nimi ještě chvíli bádat. Vybrané odpadlíky pohřběte na hřitově odpadků. Roztřídit a nasytit kontejnery je taky zábava. Fotoreportáží a zážitky z akce se můžete pochlubit u nás na faceboku Učíme se venku nebo na Ukliďme Česko, KeepItClean, Čistý výlet.

 

Hrubá, hladká, vroubkovaná, hrbolatá, odlupující se... jaká je kůra? Pojďme zachytit její jedinečnost na papír.

Potřebujeme:

• papíry
• voskovky
• kolíčky na prádlo na vystavení výtvorů

Jak na to:

Rozdáme si papíry a voskovky a pustíme se do zkoumání kůry okolních stromů - jakou má kůra strukturu? Je hrubá? Hladká? Jaké vzory vytváří? Přiložíme papír na kůru a voskovkou po něm přejíždíme - technika zvaná "frotáž". Kůrové vzory se tak krásně přenesou na papír.

GALERIE A TIPOVAČKA

Když mají všichni vyzkoušeno a vyrobeno několik frotáží, doporučujeme si ty nejpovedenější (každý za sebe vybere) díla vystavit. Hodí se na to třeba kolíčky na prádlo, jimiž připevníme papíry k větvičkám okolních stromů.

Také si můžeme zahrát tipovačku - každý dostane frotáž vyrobenou někým jiným a jeho úkolem je nalézt původní strom.

PROTÁHNEME NOHY

Pro některé děti je zkoumání kůry a vzorů moc statické. Abychom si trochu protáhli nohy a procvičili tělo, můžeme si s hotovými obrázky zahrát jednoduchou hru: Jeden z nich vylosujeme a úkolem dětí je co nejrychleji doběhnout k danému druhu stromu. Starší možná správný strom poznají jen podle toho, jak obrázek jeho kůry vypadá. Mladším můžeme druh stromu prozradit.

Co se děje s odpadky, které vyhazujeme? Za jak dlouho se stane z ohryzku jablka kompost a jak je na tom plastový kelímek? Zakopejte poklad s odpadky a na podzim je zkusíte zase vykopat.

Potřebujeme:

• vzorky odpadků z:
  - papíru: noviny, papír, ubrousek
  - nápojového kartonu: krabička od džusu nebo mléka
  - plastu: pytlík, taška, kelímek od jogurtu
  - kovu: plechovka, alobal od čokolády, hliníkové víčko od jogurtu
  - skla: zavařovací sklenice, lahev, zrcátko
  - biodpadu: ohryzek jablka, list, banánová slupka

• prkno

• hřebíky

• ​kladívko

• rýč

• deník a tužku

Jak na to:

Připravte si odpadky, které chcete použít pro experiment (ze seznamu stačí vybrat jen několik vzorků, není nutné použít všechny). Společně s dětmi vyberte místo, kam odpadky „pohřbíte“. Odpadky přitlučte na prkno hřebíkem. Ty ze skla položte na prkno volně nebo si z hřebíku udějte háček, na který zavěsíte například sklenici. Do deníku si napište nebo zakreslete pořadí odpadků na prkně. 

Teď už jen vykopat dostatečně širokou a hlubokou díru, aby se do ní prkno s odpadky vlezlo a vše zasypejte hlínou. Nezapomeňte „hřbitov“ označit klacíkem nebo kamenem. Odpadky nechejte odpočívat minimálně šest měsíců, než je zkontrolujete.

Co dělat bez zahrady?

Když nemáte možnost odpadky zakopat do země, naskládejte je do papírové krabice a zasypejte je hlínou. „Hřbitov odpadků v krabici“ schovejte na stinné místo a zakryjte ho třeba prknem, aby v něm nemohli slídit psi, kočky nebo hlodavci.

Tip pro nedočkavé badatele:

Odpadky můžete zkontrolovat i dřív než za šest měsíců, už po pár týdnech lze například pozorovat rozpadající se bioodpad.