Kuličky patří mezi nejstarší sporty v historii lidstva. Potvrzují to archeologické nálezy - například ve starověkém Egyptě byly v hrobkách nalezeny kuličky vyrobené z oblázků. Dříve se hrávalo s kuličkami vyrobenými nejčastěji z oblázků, jílu, kostí či mramoru. Právě mramor dal pravděpodobně kuličkám jejich název v angličtině (marble = anglicky mramor, marbles = anglicky kuličky).

Potřebujeme:

• pytlík hliněných nebo skleněných kuliček

Jak na to:

Hru hrají 2-4 hráči proti sobě. Cílem hry je vyhrát co nejvíc kuliček.
Nejdříve se domluví, s kolika kuličkami se bude hrát. Například každý se třemi. Každý postupně hodí své kuličky od čáry k důlku. Kdo je nejblíž nebo se trefil do důlku, bude začínat. 

Teď už se pokračuje cvrnkáním. Každý má jeden cvrnk, když se ale trefí do důlku, může cvrnkat dál. Na konci svého tahu si pak vezme všechny kuličky, které jsou v důlku. Pak hraje další hráč.
Cvrnk je pohyb pouze jednoho prstu, přičemž se smíte dotknout jen jedné kuličky. 

Můžeme hrát několik kol, kdo má na konci nejvíc kuliček, vyhrál.

Venku v pohybu si vyzkoušíme svou prostorovou představivost, kreativitu s přírodninami i to, jak známe české řeky. 

Potřebujeme:

• přírodniny (větve, kamínky, proutky), případně provaz
• modré provázky
• kameny / kousky kartonu
• křídy a fix na kameny

Jak na to:

1. MAPA ČR
Děti samostatně, ale lépe ve dvojicích / skupinách mají za úkol vytvořit si obrys České republiky. Mohou použít, co je dostupné – suché větve, kameny, křídu na chodník, provaz atd. Když je skupina hotová, můžeme jim dát mapu ČR, ať si svůj vytvořený obrys samy zkontrolují, případně upraví. Na závěr si společně prohlédneme práci všech.

2. KDE JSOU NEJVĚTŠÍ ŘEKY
Opět ve skupinách či samostatně mají děti za úkol do svých vytvořených obrysů ČR vyznačit naše největší řeky. Na kameny či kousky kartónu mohou napsat i názvy. Když jsou skupiny hotové, opět jim dáme mapu řek ČR pro vlastní kontrolu a dle potřeby i úpravu.

3. PROCHÁZKA PO ŘEKÁCH
Na závěr si společně projdeme práci všech skupin. Podíváme se, kdo jak s čím pracoval, jak přesně se podařilo řeky vyznačit, a nezapomeneme na ohlédnutí. Co bylo nejtěžší? Co nás překvapilo? Jak snadné bylo vytvořit vlastní model? Co pomáhalo při práci? Jak fungovala skupina? Atd. Hodí se vytvořené modely i vyfotit a někdy později se na ně znovu podívat.

TIP
Pokud je sucho, máme velký pohodlný prostor (např. trávu) a cílová skupina to zvládne, moc doporučujeme vytvořit si i velký model ČR, kde budou řeky představovat těla ležících dětí, či dokonce dospělých. Je to veselá hra, která opět prověří prostorovou představivost i schopnost se domluvit v celé třídě. Při hře je často i velká legrace, když se děti snaží proplést a znázornit, kdo se do koho a kde vlévá.

Vytvoříme model hlavních pohoří ČR. Využijeme přírodniny a otestujeme svou prostorovou představivost i kreativitu.

Potřebujeme:

• přírodniny (šišky, hlínu, písek, větve, kamínky, ořechy atd.),
• případně provazy
• kameny / kousky kartonu
• křídy a fix na kameny 

Jak na to:

1. MAPA ČR
Děti samostatně, ale lépe ve dvojicích / skupinách mají za úkol vytvořit si obrys České republiky. Mohou použít, co je dostupné – suché větve, kameny, křídu na chodník, provaz atd. Když je skupina hotová, můžeme jim dát mapu ČR, ať si svůj vytvořený obrys samy zkontrolují, případně upraví. Na závěr si společně prohlédneme práci všech.

2. KDE JSOU POHOŘÍ
Opět ve skupinách či samostatně mají děti za úkol do svých vytvořených obrysů ČR vyznačit hlavní pohoří ČR. Mohou se rozběhnout po nejbližším domluveném okolí a najít co nejvhodnější přírodniny pro svůj model. Na kameny či kousky kartónu mohou napsat i názvy. Když jsou skupiny hotové, opět jim dáme mapu ČR pro vlastní kontrolu a dle potřeby mohou upravovat, co je třeba.

3. PROCHÁZKA PŘES POHOŘÍ
Na závěr si společně projdeme práci všech skupin. Podíváme se, kdo jak s čím pracoval, jak přesně se podařilo pohoří vyznačit, a nezapomeneme na společné ohlédnutí. Co bylo nejtěžší? Co nás překvapilo? Jak snadné bylo vytvořit vlastní model? Co pomáhalo při práci? Jak fungovala skupina? Atd. Hodí se vytvořené modely i vyfotit a někdy později se na ně znovu podívat.

TIP
Pokud je sucho, máme velký pohodlný prostor (např. trávu) a cílová skupina to zvládne, moc doporučujeme vytvořit si i velký model ČR, kde budou řeky představovat přímo děti. Je to veselá hra, která opět prověří prostorovou představivost i schopnost se domluvit v celé třídě. Při hře je často i velká legrace, když se děti snaží znázornit i výškové poměry pohoří.

5. 6. je den ptačího zpěvu, poslouchej a vyrob si i sbírku peří.

Vytvoř si sbírku nalezených pírek, přehledně ji sestav a třeba i doplň o nové, vymyšlené vlastní druhy. Vyzkoušej si psaní brkem.

5. 6. je den životního prostředí. Ptáci jsou jeho důležitou součástí a také dobrými bioindikátory jeho stavu.

Bohužel zvláště ve městech dnes ptáci čelí mnohým hrozbám. Pojďme se podívat na to, co našim opeřeným sousedům hrozí. Jaká nebezpečí na ně číhají (a co s tím můžeme dělat):

• velké prosklené plochy, do kterých mohou narazit, protože si myslí, že je to volný prostor (který se v nich zdrcadlí)

• krmítka přístupná kočkám

• nedostatek bezpečných míst a budek pro hnízdění

• nedostatek vody v dosahu, zejména v letních měsících

Zkuste se na své okolí podívat ptačíma očima. Vydejte se na průzkum okolí a zmapujte, co je a co není pro ptáky dobré. Pokud při svém mapování objevíte, že někde chybí krmítka s něčím na zub, pítka nebo budky, naplánujte, jak by se dalo pomoci, co zvládnete sami a na co bude lepší se spojit síly s někým dalším. Získáte tak přátele, které baví dělat něco pro své okolí stejně jako Vás a společně přispějete k ochraně našich opeřenců. Za odměnu je budete moci s radostí pozorovat, jak krouží kolem Vás a poslouchat jejich zpěv.

Skleněné nebezpečí – Našli jste skleněné plochy, v kterých se zrcadlí příroda či nebe? Tam kde je to možné, zkuste nebezpečí omezit. Nalepte na velká skleněná okna obrázky. Nemusí jít o siluety dravců. Důležitější než tvar, je hustota obrázků nalepených na sklo. Ideálně by měly být od sebe vzdálené 10–15 cm. Můžete vyzdobit okna, která jsou Vaše, nebo se domluvit třeba se školou nebo s vlastníkem prosklených autobusových zastávek. To bývají častá nebezpečná místa pro ptáky. Podělte se o takovou informaci s kamarády a pomozte společně předcházet takovým nástrahám.

Místo pro odpočinek – V dnešní krajině s obrovskými lány polí, je někdy pro ptáky hledání potravy náročné. Velké plochy polí znemožňují ptákům si odpočinout a ztěžují jim lov. Ptáci musejí hledat oddech daleko od lovišť, což je pro ně vysilující. Posedy a berličky usnadní dravcům a sovám lov a můžou tak řešit třeba kalamitní výskyt hrabošů přirozenou cestou i bez použití chemie. Berličky jsou jednoduchá bidýlka ve tvaru písmene T s dosedací ploškou dlouhou 20–30 cm. Mohou být dřevěná, případně kovová. Výška berličky může být 150–200 cm. Čím vyšší, tím mají ptáci lepší rozhled. Umístit je můžete přímo na pole, nebo využít meze a příkopy bez stromů a keřů po obvodu pozemku.

TIP:
Ke skleněnému nebezpečí doporučujeme se podívat na krátké video Jedna silueta nefunguje od České společnosti ornitologické nebo na skvělé instruktážní video Zelené domácnosti. 

6. červen je dnem zelených střech.
Zelené střechy mají mnoho přínosů - díky dobrým izolačním vlastnostem šetří spotřebu energie, ochlazují budovy, ale také snižují prašnost, hlučnost a odtok dešťové vody. Ta se do nich totiž vsákne místo toho, aby odtekla do okapů. Zelené střechy tak přispívají ke zvyšování vlhkosti a lepšímu klimatu v obcích a městech.

V následujícím pokusu si můžeme vyzkoušet, jak různé materiály zadržují či naopak nezadržují vodu.

Aktivitu pro vás připravil tým programu Badatelé (Globe). Doporučujeme vyzkoušet také další badatelské aktivity. Tato je původně určena pro starší žáky, nicméně její jednodušší vyriantu jde vyzkoušet i s menšími dětmi prvních ročníků. Pojďme na to.

Budeme potřebovat:

• vzorky půd
• seřízlé petlahve (petlahev rozřízneme podélně napůl, nebo necháme hrdlo vcelku a jenom ji z bodku seřízneme)
• odměrné nádobky

Jak na to:

Hlavní otázka, na kterou budeme hledat odpověď, je: „Jak různé půdy zadržují vodu? Do které půdy se voda nejvíc vsákne - a do které nejméně?“

1. VZORKY PŮD

Doporučuji nechat děti samotné vymyslet, které materiály (půdy) by chtěly testovat. Můžeme si je sepsat a domluvit se, kde můžeme vzorek dané půdy sehnat.

My jsme vyzkoušeli:

• jíl
• kompost ze zahrady
• písek
• štěrk
• mech a trávu*

*Opatrně jsme vykopali drn trávy/mechu i s kořínky, poté jsme ho zase vrátili na původní místo, aby tam mohl dál růst.

2. ODHAD

V dalším kroku necháme děti říkat své odhady - např. "Písek zadrží víc vody než štěrk…" atd. Ideální je si je i zapsat. 

V badatelství je správná formulace hypotézy velmi důležitá.

3. OVĚŘENÍ

Poté přejdeme k samotnému pokusu a ověřování odhadů (hypotéz):

Lahev vždy naplníme vzorkem půdy. Opřeme ji tak, aby měla (velmi mírný) sklon. Pod lahev dáme odměrnou nádobu. Odměříme domluvené množství vody a pomalu ji nalejeme do lahve (je dobré si říct, kolik vteřin budeme vodu lít, abychom vždy dodrželi stejnou rychlost). Pozorujeme, co se děje. Jak se voda vsákává, jakým proudem z lahve vytéká a pod. Můžeme také stopovat, jak dlouho trvá, než voda skrz půdu proteče. 

Pokud máme dost dětí i pomůcek, tak je samozřejmě nejlepší mít pro každý vzorek půdy jednu lahev a vodu do nich lít najednou. Můžeme pak lépe porovnávat, co se s vodou v půdě děje. 

Je skvělé dát dětem prostor, aby popisovaly, co vidí, co jim přijde zajímavé a kde pozorují rozdíly.

4. POROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ

Jak nejlépe porovnat, kolik vody skrz půdu proteklo? Doporučuju si udělat čárky na jedné průhledné nádobě. 

Poté se vrátíme k našim odhadům. Které se potvrdily? Které vyvrátily?

5. DISKUZE A PŘESAH

Můžeme se ptát:

Jaké jsou závěry pokusu? Co vás zaujalo / překvapilo?

Jaké mají rozdílné vlastnosti půdy dopady na náš život? Kromě zmíněných zelených střech zkuste nalézt další příklady ze svých zkušeností - např. kde jste dané druhy půdy viděli a jak se v daném místě ne/zadržuje voda? K čemu je to dobré / špatné?

Objevíme krásu i křehkost motýlích křídel. Pozveme motýly do hry. Detailně prozkoumáme barevnou kresbu nejběžnějších druhů motýlů, a to i ze spodní strany křídel.

Budeme potřebovat:

• papír
• tužky, pastelky
• podložky
• pracovní list s obrázky motýlů
• nůžky
• jehla a nit
• knihy s motýly
• klacíky

Jak na to:

1. MOTÝLÍ PRŮZKUM
Na vhodném místě (louka, květinový záhon) sledujeme skutečné motýly, nejen jak jsou zbarvení, ale i jak se pohybují. Můžeme děti nechat klást otázky, které je napadají. Příklady otázek: Jakou mají motýli dráhu letu? Jak vypadají jejich křídla, když jsou zavřená? Proč se tak liší barvy svrchu a zespoda? Proč jsou vlastně křídla motýlů zbarvena tak výraznými vzory a barvami?

INFO:
První motýly můžeme v přírodě vidět brzy na jaře, prakticky po roztátí sněhu (cca březen) – výrazný je např. žluťásek  řešetlákový, vyletují i přezimující babočky (b. kopřivová, b. paví oko). V rámci školního roku je nejbohatším měsícem na motýly červen. Nejvhodnější čas na pozorování motýlů nastává mezi 10. a 13. hodinou, kdy jsou nejvíce aktivní a „pasou“ se na květech, hledají partnery a vhodná místa k nakladení vajíček. Pak se schovají před poledním žárem. Odpoledne je na motýly chudší. Kupodivu chlad nebo prudký žár jsou pro ně vážnější překážkou v aktivitě než drobný déšť. Různé druhy motýlů potkáme venku ještě v říjnu.

2. VÝBĚR A VÝROBA MOTÝLŮ
Do skupin nebo samostatně si děti rozeberou různé druhy motýlů z pracovních listů. Některé se mohou opakovat, ale je přínosné, když bude vyrobeno více druhů. Vybrané motýly je třeba vystřihnout (menším dětem můžeme připravit předem). Pak vybarvíme křídla – podle skutečných motýlů, pokud máme štěstí, nebo podle obrázků. Nezapomeneme i na spodní stranu křídel. To bývá pro děti velké překvapení, protože obvykle znají motýly jen svrchu.

3. PŘÍPRAVY K LETU
Než motýl vylétne, je vhodné ho ještě upravit. Přeložíme motýla na polovinu a pak ještě přehneme každé z křídel cca 3 mm od středu těla a zahneme nahoru. Tím získá motýl prostorový tvar.

Středem těla pak propíchneme jehlu a protahneme nit. Nit můžeme připevnit na klacík. A hurá létat! Jak se liší let jednotlivých druhů? Zkusme je napodobit. Např. okáči mají typický třepotavý let. Jiné druhy zase letí plynuleji.

MOTÝLÍ PŮLHODINKA

Pokud se chcete o motýli zajímat více a případně pomoct s jejich sčítáním, doporučujeme sledovat akci Motýlí půlhodinka, kde najdete i mnoho zajímavých informací a určovacích klíčů.

8.6. je den oceánů. K oceánu se možná nedostaneme, ale rozhodně můžeme vyrazit k vodě. Nejlépe k potůčku. S sebou si totiž můžeme vzít tuto výzvu, která prověří (nejen) jemnou motoriku a představivost. Postavit vodní mlýnek.

Je skvělé nechat co nejvíc aktivity na dětech a nechat je projít si celým procesem jen s případnou minimální (a nevnucovanou) pomocí: mít jasný cíl, naplánovat kroky k jeho dosažení, zažít radost z úspěchu...

Budeme potřebovat:

• dřevěný hranolek s dírou uprostřed
• klacíky
• dřevěné lékařské špachtle
• hřebíčky
• kladívko

Jak na to:

Na dřevěný hranolek natlučeme ze čtyř stran špachtle jako budoucí lopatky mlýnku. Do hranolku zasuneme klacík. Další dva klacíky ve tvaru vidličky zapíchneme do potůčku a na ně položíme mlýnek.

Pokud nemáme přístup k potoku, můžeme mlýnek roztáčet pomocí vody nalévané ze zahradní konve. Při tom ale myslíme na to, abychom takovou vodu využili i jinak: například ji lijeme nad záhonem, který potřebujeme zalít, nad jezírkem či sudem s dešťovou vodou.

TIP:

Tato aktivita pochází z knihy Jak léčí zahrada, kterou vydala Lipka. Prozkoumat určovací klíče, pomůcky a další materiály a publikace z Lipky můžete zde.

Vyrobte si pomůcku, která vám dovolí pozorovat život u dna na mělčinách.

Budeme potřebovat:

• plechovka či petlahev, která má odstarněnou vrchní část i dno
• pevný průhledný igelit
• gumička
• izolepa

Jak na to:

Stačí plechovka či PET lahev, která má odstraněnou vrchní část i dno. Jednu stranu nádoby přikryjeme pevným igelitem (např. lze využít pytlíky do mrazáku či potravinovou folii ve více vrstvách). Igelit připevníme velmi pevně lepenkou či gumičkou. Je třeba zajistit, aby voda nevtekla dovnitř nádoby, proto se vyplatí okraje igelitu zalepit co nejvýš na nádobě. Propustnost můžeme vyzkoušet v nádobě s vodou, nebo přímo na břehu. A pak už hurá pozorovat život u dna.

Vítejte ve vodním světě. Budeme pozorovat skutečný život pod vodou přímo v terénu a porovnávat ho s obrázky v učebnicích.

Budeme potřebovat:

• lupy či kelímkové lupy
• nádoby na vodu
• síťky
• pinzety (nejlépe entomologické)
• určovací klíče
• pracovní list (PL)
• tužky a papíry

Jak na to:

1. KROK: ODHAD ŽIVOTA

V úvodu lekce děti odhadnou, kdo si myslí, že žije a koho mohou pozorovat ve zvolené vodě (rybníčku, jezírku, potoku...). Svůj odhad zapíší či zakreslí do PL. V této fázi je neopravujeme, můžeme s žáky diskutovat, ale necháváme je zapsat všechny nápady a možnosti.

TIP: Pokud je potřeba ušetřit čas, je možné zapsat odhad s dětmi už doma / ve třídě, např. na konci předchozí hodiny (pak doporučujeme pracovní listy vybrat a znovu rozdat dětem až v terénu).

2. KROK: LOV
Skupina společně vyvodí, jak je třeba se v terénu u vody chovat, aby to bylo bezpečné pro nás i živočichy. Případně dětem předvedeme, jak a kde bezpečně lovit síťkou. Jak snadno přemístit ulovené bezobratlé do nádobky atd. Skupina se rozdělí na menší jednotky (po cca 4 dětech) a jde se lovit.

3. KROK: POZOROVÁNÍ

Skupiny po úspěšném lovu pozorují a určují druhy. Sdílí svá zjištění i „úlovky“ mezi skupinami. Po cca 10 – 15 minutách je třeba bezobratlé vypustit zpět do vody (na místa, kde je žáci ulovili). Můžeme s žáky diskutovat, proč je to potřeba.

4. KROK: OHLÉDNUTÍ:

V závěru lekce děti porovnají své odhady – kdo ve vodě asi žije – s tím, koho jsme skutečně objevili. Můžeme kratičce diskutovat, koho dalšího jsme mohli ulovit. Co bylo pro děti největší AHA? Co objevili a na obrázku v učebnici by si asi nevšimli?

Potřebujeme:

• větvičky např. z břízy
• provázek (stačí přírodní)

Jak na to:

Stačí pár proutků. Snadno je najdeme i uprostřed sídliště, např. pod břízami. Vybereme podobně dlouhé a hladké. Svážeme provázkem a koště je na světě. Rychlá aktivita, která nechá "vyrůst" i nejmenší děti.

Otestujme své šifrovací i detektivní schopnosti. Pomocí přírodnin vytvoříme tajnou šifru. Kdo dokáže dekódovat - přečíst vaše slovo?

Potřebujeme:

• přírodniny
• rovnou zem či papír
• případně tužku/křídu
• ...a fantazii

Jak na to:

1. MAPOVÁNÍ PŘÍRODNIN
Rozhlédněte se a prozkoumejte okolí. „Jaké přírodniny najdete? A na jaká písmenka začínají?“…  Pokud je chladno nebo fouká, vyrazte na procházku s taškou či košíkem a posbírejte přírodniny (šetrně) a šifry si poskládejte až někde pod střechou či v závětří.

2. ŠIFRUJEME SLOVA
Teď už jen vymyslete slovo, které můžete napsat/zašifrovat pomocí prvních písmen dostupných přírodnin. Pokud nemáte nějaké písmeno, můžete si ho dopsat tužkou na papír nebo křídou na chodník.

3. HÁDANÍ
Nakonec si představíme své šifry a zkusíme si je vzájemně uhádnout. Podle času a chuti můžeme poskládat každý jedno či hned několik zašifrovaných slov. Doporučujeme zahrát si několik kol, každé další kolo bývá náročnější či veselejší.

4. ŠIFRY Z CIZINY
Kdo si troufne, může zkusit šifrovat z přírodnin nejen v českém jazyce. Co pojmenovat přírodniny například v angličtině? A jaké poskládat slovo?

TIPY:
- Pokud vás aktivita bavila, zkuste šifrování pomocí přírodnin vyzkoušet v různých prostředích a v různou roční dobu. Děti tak objeví, jak se mění spektrum a dostupnost přírodnin od jara do zimy.

- Nechte dětem na šifrování dost času, pokud je baví, vymyslí pokaždé něco nového. Třeba jiný způsob zašifrování či jinou hru s přírodninami, které si sesbíraly.

- Vyzkoušejte si šifrování nejprve venku s přírodninami a pak přidejte i další předměty, které najdete venku či pod střechou. Kde se vám skládá snadněji? Kde musíte zapojit víc kreativity?

Pojďme s dětmi pořádně prozkoumat letokruhy a využít je jako motivaci a pomůcku k rozvoji matematického myšlení. Tady je několik námětů,
které můžete využít s vlastními dětmi nebo se svými žáky – ať už přímo v přírodě nebo jako úkoly při distanční výuce.

Ještě matematicko-metodická poznámka pro rodiče i učitele menších dětí: Nebojte se i malým dětem otevírat dveře do světa pokročilejší
matematiky. Prvňáci a druháci sice neumí „násobilku“, ale po krůčcích u nich můžeme budovat představy o tom, jak násobení funguje.
Záporná čísla se sice učí až na druhém stupni, ale je skvělé občas naťuknout problém, kdy děti uvažují o číslech „pod nulou“. Stejně tak například níže popisujeme aktivity vedoucí k výpočtu obvodu kruhu, který se sice učí osmáci, ale pokud číslo pí dětem „nenápadně“ představíme už dříve, bude pro ně pak matematika mnohem pochopitelnější a zajímavější.

Potřebujeme:

• klády nebo pařezy se zřetelnými letokruhy

• pastelky nebo křídy

• případně napínáčky
•  

Jak na to:

1. Cestou si můžete s dětmi povídat o tom, co jsou letokruhy, jak vznikají.

2. Vyberte si svůj kmen, spočítejte letokruhy.

3. Kdo má nejstarší strom?

4. Kdo nejmladší? (porovnávání čísel, půjde to i bez zápisu? Nebo bude výhodnější sestavit si nějakou tabulku hodnot?)

5. Jaký je rozdíl (kolik let) mezi nejstarším a nejmladším? (pojmenujeme operaci, kterou dítě intuitivně udělalo – „takže ty jsi od sebe ty dvě čísla odečetl?“, menší děti možná dopočítají od jedné hodnoty k druhé na prstech – výsledek můžeme pojmenovat jako „rozdíl“, aby si jej dítě zařadilo do slovníku)

6. Kolik je ti let? O kolik let je tvůj strom starší než ty? (jak jsi to spočítal? Odečetl jsi svůj věk od věku toho stromu? Takže „rozdíl“ mezi vámi je xx let?)

7. Kolik tvých životů tenhle strom už prožil? Kolikrát je váš strom starší než vy? (mladší děti samy vymýšlejí systém, jak by u mladších dětí počítáme třeba 1, 2,…7 a znova 1, 2,…7 a děláme si čárky, starší mohou využít znalost násobilky)

8. Představy o větších číslech: Kdyby ten strom byl člověk, bude to spíš tvůj brácha, tatínek, dědeček? Nebo pradědeček prapradědečka?

9. Starších dětí se můžeme ptát: Ve kterém roce se tenhle strom narodil? Co se tou dobou kolem toho malinkého semenáčku zrovna dělo? Byla válka, totalita,…? Co by asi mohl vidět kolem sebe? Našel bys, jak se lidé v té době oblékali, jaké hity se hrály v rádiu?

TIP

Pokud s sebou máme i úplně nejmenší děti, mohou se skvěle zabavit jenom jednoduchým vybarvováním pařezů. I tam je možné počítat, třeba kolik barev použily? Kolik pařezů vybarvily? Případně mohou zkusit křídou / pastelkou sledovat jednu z letokruhových čar. Chce to trochu soustředění.

Jednoduché vyrábění, které přináší velký zážitek.

Potřebujeme:

• přírodniny
• přírodní provázek
• nůžky nebo nůž

Jak na to:

Vyhlédněte si vhodný klacek, kámen a ideálně i přírodní provázek. Pokud nebude po ruce vhodná pevná tráva, lze vše zpevnit přírodním provázkem. Pokud zbude čas, je příhodné vyrobené nástroje vyzkoušet. Například zkusit otevřít ořech, přeseknout větvičku atd. Testování pevnosti je součást badatelské cesty, jak výrobek zlepšit.

15. 6. je den fotografování přírody. Cílem tohoto svátku je povzbudit veřejnost k objevování přírodních krás prostřednictvím fotografie a zvyšovat zájem o ochranu životního prostředí.

Pozvěte netradičně někoho ven!
Stáhněte si seznam 32 nápadů a tipů na focení venku a věnujte ho vášnivým fotografům nebo instagramerům. Nebo naopak někomu, koho byste rádi k focení přírody nalákali. Seznam zabalený do mini foťáku z krabičky od sirek poslouží jako drobný narozeninový nebo vánoční dárek.

Co to pojmout jako hru? 
Přidejte k seznamu termín focení, foťte společně, bavte se sdílením obrázků nebo si vyrobte fotoalbum.

Vyrobte si foťák a hledejte divočinu

Stačí si vytisknout pracovní list s foťákem, vystřihnout, podlepit. Nebo si namalovat přímo na kartón svůj fotoaparát. Vložit ruličku jako objektiv a hurá ven.

Otevřete dveře a hledejte svou nejbližší divočinu, zeleň, kterou jste možná až do dneška přehlíželi. Hledejte detaily nebo nevšední kompozice a výhledy. Zdánlivé všednosti a běžná místa mohou díky pozornému oku skrze (papírový) objektiv vypadat zcela jinak.

Po prozkoumání terénu můžete vybrat ty nejlepší záběry či zážitky a zakreslit je do filmového pásu.

16. 6. je den mořských želv. Každoročně si tak připomínáme tyto nádherné tvory a důležitost jejich ochrany.

Během léta nás možná čekají dobrodružné cesty do dálek. Seznámíme se s mnoha novými místy, lidmi i živočichy. Občas si krom vzpomínek chceme odvézt i hmatatelnou vzpomínku na zážitky z cest. Pojďme si zahrát hru, díky které si prožijeme život jedné zdánlivě obyčejné mořské želvy. Možná si díky hraní uvědomíme, proč není dobré na dalekých cestách kupovat suvenýry z želvoviny, ochutnávat želví vajíčka a další suroviny z mořských želv, které jsou dnes kriticky ohroženy.

Staňte se součástí příběhu želvího dobrodružství i u nás na českém pískovišti. Hru si můžete zahrát v ČR i na písečné pláži kdekoliv na světě.

Potřebujeme:

• obrázek malé želvy (můžete využít obrázek v příloze)
• skořápky z vlašského ořechu
• lepidlo, šetrná lepenka
• nůžky
• 2 - 6 pingpongových míčků
• křídu

Jak na to:

Ven na pískoviště si připravíme 2–6 míčků (je to jen symbol, ve skutečné snůšce je mnohem víc vajíček) a 2-6 želviček (vystřihneme želvy z papíru a nalepíme jim na záda krunýř z poloviny vlašského ořechu například tak, že do skořápky vložíme kuličku z šetrné lepenky).

1. krok: VAJÍČKA V PÍSKU

Už jsme na pískovišti, nebo stačí i jen hromádka písku. Když jsou děti zabrané jinou hrou, nepozorovaně jim zahrabeme několik pingpongových míčků do malého ďůlku.

2. krok: PŘÍBĚH

Dětem můžeme vyprávět příběh… Kouzlem se dostávají daleko od domova a slyší vyprávět legendu o mamince želvě, která sem na pláž snesla svá vajíčka a bojí se o ně. Zloději vajíček čekají, aby mohli snůšku vyhrabat, část sníst hned a zbytek prodat. Pokud děti chtějí želvě pomoci, dalším kouzlem se z nich stávají ochranáři želv, kteří mohou snůšku ochránit.

3. krok: HLEDÁNÍ

Úkolem záchranářů je najít snůšku a jemně vyhrabat vajíčka, přemístit je do bezpečí a až se malé želvičky narodí vrátit je na pláž, aby mohly začít svou napínavou cestu do moře. Děti hledají na pískovišti, až objeví míčky. Jemně je vyndají a přenesou na jiné bezpečné místo, kde je opět zahrabou. Stačí kousek vedle na písku – přesunuli jsme se „jako“ na bezpečný želví ostrov.

4. krok: ZÁZRAK STVOŘENÍ

První část záchrany se podařila, z vajíček se líhnou malé želvičky. Ukážeme dětem malé želvičky, které jsme pro ně nebo s nimi vyrobili, a děti mohou sledovat, jak malé želvy putují z důlku snůšky do moře. Je to dlouhá a nebezpečná cesta, ale pro malé želvy je důležité, aby ji absolvovaly.

5. krok: V CÍLI

Malé želvičky to dokázaly! Dostaly se do moře, na okraj pískoviště, kde začíná jejich další dlouhá, nebezpečná cesta.

Můžeme přidat další úkol: Kolem místa, kde jsme, se rozhlédneme. Představíme si, že je to širý oceán, ve kterém želvy hledají potravu. Zkusíme odstranit nebezpečné kusy plastu, které želvám mohou ublížit (např. tím, že je považují za potravu, nebo jim překáží v cestě na pláž). Zkusíme se nejen projít po okolí a uklidit pár odpadků, můžeme také vymyslet, kde my sami v rodině můžeme snížit produkci plastového odpadu (sáčky, obaly atd.). Pokud se na plánu domluvíme s dětmi, máme všichni větší motivaci plastovou výzvu dodržet.

6. krok: NÁVRAT

Po určitém čase se můžeme k želvímu dobrodružství vrátit. Uplynulo jakoby mnoho a mnoho let najednou jsou děti kouzlem opět na místě, kde před „lety“ pomohly malým želvičkám. Najednou o kousek dál (na chodníku, terase, cestičce) se něco objevuje. Co to je? Rodič sám nebo i děti malují obrys velké dospělé želvy, která se vrátila na místo, kde se narodila – vylíhla z vajíčka, a kam teď snese novou generaci, želví vajíčka, která pomohou udržet mořské želvy na Zemi nejen v knihách a muzeích. Děti jistě překvapí velikost. Jak z tak malého vajíčka a malé želvičky může vyrůst tak velká želva?
Tím, že jim děti byly skvělými průvodci a ochránci nejen při vylíhnutí, ale i při životě v moři a snížily alespoň částečně množství plastu v mořích, želví dobrodružství mohlo mít dobrý konec.

17. červen je Světovým dnem boje proti suchu a rozšiřování pouští. Před 23 lety jej vyhlásila Organizace spojených národů. Každoročně si tak připomínáme problém prohlubujícího se sucha a degradace půdy v ohrožených oblastech.

Jak na to:

Připravte se na stále častější letní sucho! Zadržujte dešťovou vodu, která je nejlepší na zalévání Vašich rostlin. Je měkká, správně teplá, na rozdíl od kohoutkové nezasoluje půdu, protože neobsahuje minerály, soli a ani chlór. A navíc je zadarmo! Při plánování stavby domu je možné uvažovat i o jejím využití na splachování nebo praní prádla.

Chytejte dešťovku – Pořiďte si nádrže na vodu, kam svedete okap. Využít můžete staré nádoby, nepotřebné sudy a kanystry, které si ozdobíte podle gusta.

Na co si dát pozor? – Aby se voda v nádrži nekazila, umístěte ji raději mimo přímé slunce a často vodu odebírejte. Je dobré zabezpečit okapovou rouru sítem, aby do nádrže netekly nečistoty ze střechy. Pozor, aby se z nádrže nestala past na žíznivá zvířata. Voda láká živočichy k pití i ke koupání. Ponořte do nádoby šikmo silnější větev nebo prkno, po kterém vylezou ven, nebo ji zakryjte.

Jak mohou chytat děti dešťovku a bavit se u toho? – Nechte děti experimentovat a hrát si s dešťovkou. Získají povědomí o zachytávání a hospodaření s vodou a je to skvělá příležitost k bádání. Mohou vytvořit vodní labyrint nebo třeba srážkoměr.

Co budete potřebovat na vodní labyrint?

• PET lahve, trychtýř, hadice, vodní mlýnky, kyblík

• plot nebo stěnu, kam se dají přichytit hadice

Postup na stavbu vodního labyrintu:

Pokud Vaše děti rádi plánují, můžete labyrint nejdříve společně načrtnout. Nebo se vrhněte rovnou do akce a připravte vhodné nádoby, hadice a můžete začít stavět.
Na plot nebo jinou stěnu pomozte dětem připevnit hadice.
Do horního otvoru mohou závitem vsunout uříznutou PET lahev nebo cokoliv jiného, co plní funkci trychtýře a bude zachytávat dešťovou vodu.
Pod dolní konce hadic dejte nádoby na chytání vody.
Zbývá už jen vymyslet, co budou sledovat. Jak rychle se která nádoba naplní? Jaký trychtýř bude lepší? Do které nádoby se vejde nejvíc?

TIP:

Pro zeleň je lepší, když necháte dešťovou vodu vsáknout do půdy než odtéct do kanalizace. Pro zasakování se dají udělat na zahradě rýhy, nebo můžete vsakování podpořit výběrem povrchu – štěrk, dřevěné rošty nebo trávník, který se Vám navíc v parných dnech nebude pod nohama rozpalovat. Když necháte vodu vsáknout, doplňujete spodní vodu, podporujete odpařování a tím předcházíte suchu.

Kde všude je voda kolem nás? A jaké vydává zvuky? Povídejte si chvilku s dětmi a hádejte, kde všude se skrývá voda, a jaké její zvuky známe.

Jak na to:

1. Poslouchejte, zda uslyšíte vodu někde pod střechou. V bytě, domě, škole, školce.
2. Vyrazte na procházku a poslouchejte vodu venku mezi domy i v přírodě, parku, na zahrádce, v lese u potoka.
3. U potoka, kaluží, rybníčků si zkuste šlápnout i do mělké vody a poslouchat ji opravdu zblízka. Jaké vydává zvuky? Se zavřenýma očima se zkuste posadit na břehu tekoucí vody či jen šplouchajícího okraje rybníka, poslouchejte déšť i vítr v korunách. Naslouchejte tak dlouho, až se budete soustředit jen na vodu. Představte si, že sedíte na břehu Niagary nebo moře.
   Srovnejte zvuk studánky, potůčku a řeky. Zaposlouchejte se i do šumění rákosu, zvuků žab a ptáků kolem vody.
4. Pro odvážné. Poslouchej vodu pod vodou, ponořte se do rybníka nebo potoka, zavřete oči, zacpěte nos a nechte se unášet tichem rybníka nebo bubláním divoké řeky.

TIP
Můžete si vyvěsit velký papír a na něj si zakreslovat či zapisovat svá pozorování a poslouchání vody nejen jeden den, ale třeba i týden či měsíc, možná i rok.

Potřebujeme:

• misku, kbelík, lavor nebo květináč
• kamínky,větvičky a dřívka nebo listy
  vodu
   

Jak na to:

Udělejte si ze zahrady nebo balkónu oázu klidu a pozvěte k sobě motýly, ptáky a jiná drobná stvoření na doušek dobré vody. V horkých dnech a ve městech to zvlášť ocení. Ptáčci se i rádi vykoupou. Vytipujte si klidné a bezpečné místo, kde byste jim mohli vytvořit občerstvovací stanici v podobě misky s trochou přírodního materiálu a vody. I malé věci mohou mít velký význam. Vaše pítko bude místem setkávání ptáčků, motýlů, včel a jiných hmyzáků a v noci možná přijde i krtek nebo další žíznivci. Voda do zahrad, parků a záhonků patří. Myslete na to, aby bylo pítko pro zvířátka opravdu bezpečné a mělo vždy na hladině nějaký plovák.

Postup na výrobu pítka:

Vyberte někde ve stínu klidné chráněné místo, kde nebude třeba bojovat s větrem a kde na nové návštěvníky dobře uvidíte.
Misku na vodu dejte nejlépe přímo na zem, vyskládejte do ní kamínky a větvičky, které budou sloužit jako plovák a miska se místo pítka nestala omylem vodní pastí. Plovák je důležitý, aby měli zvířecí kamarádi kde bezpečně přistát a odkud snadno odlétnout či odejít.
Pak už stačí jen pítko zalít vodou.

Pokud chcete vytvořit koupátko a pítko pro ptáky, vezměte nádobu o něco větší, ale ne hlubší než 15 cm, a najděte pro ni bezpečné vyvýšené místo. Ideálně takové, kam na koupající se ptáky nevyskočí kočka.

TIP:

Pokud se rozhodnete někde v okolí pítko nebo koupátko postavit, je důležité si naplánovat i pravidelnou výměnu a doplňování vody. V mělkých nádobách se voda rychle zahřeje a po čase se vypaří.

Pokusy jsou důležité pro pochopení zákonitostí a principů v přírodě. Aby děti, a nejen ony, poznaly svět, potřebují si ho osahat, očichat, okoukat. Pokusy jsou dobrý způsob, jak na vlastní kůži poznávat přírodní jevy. Začněte jednoduchými pokusy s vodou a tím probuďte u dětí zájem o poznávání a učení se nových věcí.

Vytvořte si svoji malou domácí čističku vody. Pitnou vodu tím sice nezískáte, ale o něco čistší užitkovou určitě ano. Větší kameny zachytí větvičky a listy, písek nebo filtrační papír zase ty drobnější nečistoty. Důležitou složkou je aktivní uhlí, které na sebe váže jedovaté látky.

Potřebujeme:

• prázdná 2 l PET láhev s uříznutým dnem
• 0,5 l sklenice
• 2 hrsti písku
• 2 hrsti štěrku
• aktivní uhlí (třeba z lékárny)
• vata
• filtrační papír nebo filtr na překapávanou kávu

Jak na to:

Jak na stavbu domácí čistírny vody:

PET lahev postavte do sklenice odříznutým dnem vzhůru.
Do hrdla vložte filtrační papír složený do kornoutu.
Na filtrační papír dejte vrstvu vaty. Pak nasypte písek a na něj kamínky a aktivní uhlí.
Do takto připravené čističky nalijte špinavou vodu třeba z kaluže (bahnitou s drobnými větvičkami nebo listy) a pozorujte vodu, jaká voda vytéká do sklenice. Co se s ní stalo?

Tip:
Podívejte se na díl seriálu Michaelovy experimenty věnovaný vodě v archivu České televize.

Kdybychom neměli kalendář, asi bychom byli přesvědčeni o tom, že léto v České republice kraluje už minimálně dva měsíce. Z astronomického hlediska však letošní letní slunovrat, tedy den, kdy léto usedne na trůn namísto jara, začíná až 21. června 8 minut po poledni. Jedná se o nejdelší den v roce, kdy Slunce dosahuje na obloze svého vrcholu a má největší sílu. Přestože počínaje letním slunovratem začíná opět pomalu, ale jistě, denního světla ubývat a síla Slunce slábne, není na místě smutnit! Naopak! Letní slunovrat byl především pro naše předky dnem velmi významným, plným tajemných a s přírodou spjatých oslav. Přivítejte i vy léto v plné parádě, ozdobte sebe i svoje obydlí, a hlavně si užijte spoustu legrace. A co se k výzdobě na slunovrat nejvíc hodí?

„Víly vily věnce…“, něco vám to říká, že? Zvláště ty z pampelišek jsou hodně oblíbené, krásné a na učení techniky asi nejvhodnější. Ale co když už pampeliškám odzvonilo? Nebojte se! Louky, lesy i pole jsou plné krásných květů, které už se těší na to, až budou něco nebo někoho zdobit. Zkuste třeba kopretiny, heřmánek, mrkev, sedmikrásky, měsíček, chrpu, pomněnku nebo traviny. Fantazii se meze nekladou. Počítejte však s tím, že ač je technika pletení úplně stejná, oproti těm z pampelišek, je pletení věnců z jiných lučních květů trochu vyšší dívčí. Výsledek však stojí za to!

Co budete potřebovat?

• Hoóóódně květin s delším stonkem
• Provázek, případně nit
• Trochu zručnosti a trpělivosti

Jak na to?
Nejdříve natrhejte dostatečné množství kvítí, z kterého chcete věneček plést. Květy můžete trhat i v průběhu pletení, dávejte si však pozor na to, aby měly stonky co nejdelší. Vezměte si první dvě květiny a dejte je stonkem přes sebe. Stonek horní květiny obtočte těsně u květu kolem stonku té spodní tak, až budou nakonec oba stonky znovu u sebe. Vlevo přiložte další květinu a postup opakujte. Důležité je obtáčet stonek zadem za již zapletené květiny a okolo květu té poslední z řady. Až budete spokojeni s délkou květinového „hada“, svažte oba jeho konce provázkem, a je to!

U věnečku z lučních květů, které nejdou tak jednoduše obtáčet kolem sebe, vám pomůže, když si z delší trávy vytvoříte korpus a na něj pak některé rostliny jen přiložíte a upevníte je těmi, které jdou obtáčet, jako jsou pampelišky, kopretiny nebo třeba jitrocel. Obtočit je můžete i stéblem trávy. V případě, že věneček děláte s menšími dětmi, použijte pro uchycení květin tenkou nit, ať tolik nezkoušíte jejich trpělivost.

A co s věncem zrovna o letním slunovratu?
Chcete-li si do vašeho domova přivolat blahobyt a štěstí, ozdobte si věncem vchodové dveře stejně tak, jako to dělali naši předkové.

Chcete-li udělat radost vodním vílám a dalším přírodním bytostem, pusťte věnec po vodě, nebo jím ozdobte studánku. Když jim při tom ještě zazpíváte a zahrajete, určitě se postarají o to, aby se vám splnilo vaše tajné přání. Voda ze studánky má prý o letním slunovratu výjimečnou léčivou moc a vyléčí vám všechny vaše neduhy! Nepijte ale vodu, o které nevíte, zda je pitná, ať si nezpůsobíte břichabol.

Chcete-li vzdát poctu slunečním božstvům a duchům slunovratu, nebo si prostě jen užít krásný večer, můžete se věncem ozdobit a zatancovat si okolo ohně třeba při zvuku bubnů. Věnec nakonec v ohni můžete spálit a myslet při tom třeba na to, aby oheň dodal sílu Slunci, které ji od této chvíle začne ztrácet.

Chcete-li udělat radost svým bližním, darujte věnec někomu, koho máte moc rádi. V den letního slunovratu mají dárky obzvláště kouzelný nádech, tak proč toho nevyužít?

A chete-li si s věnečky hrát, stačí si udělat jen jednoduchý z trávy, který můžete kolem dokola převázat dlouhým stéblem nebo nití. Pak stačí jen zapíchnout klacek nebo vyznačit nějaké území, kam se máte věnečkem strefit a už jen pěkně miřte a házejte!

Mít tak svého koně, mohl by se pást před domem, na zahradě. To tak ve snu! Nebo ve stínu. Postavte si svého kouzelného koně, který se vám zjeví jen, když zasvítí slunce.

Potřebujeme:

• křídy
• klacky, větvě, přírodniny
• hračky z pískoviště
• různé zahradnické potřeby (např. kbelík, hrábě, koště, konev)
• zahradní nábytek (např. lavička, židle, stůl)
• hodit se můžou i deky

Jak na to

Pro výrobu stínových soch si vyberte slunečný den. Vyhledejte místo s hladkým povrchem, dobře funguje terasa, dlážděný chodník, asfaltový plácek před domem nebo v parku. 

STÍNOVÉ OBLIČEJE

Nejdříve si zahrajte jednoduchou hru s vlastním stínem. Křídou namalujte na zem různé výrazy obličeje a pak vyzkoušejte svůj obličej ve stínu rozesmát nebo rozplakat. 

STÍNOVÉ KOSTÝMY

Stačí obtáhnout stín celé postavy a domalovat kostým. Rázem bude zem plná baletek, superhrdinů a pohádkových postav.

STÍNOVÉ SOCHY

Velkou zábavu si užijete s rekvizitami. Vezměte si na pomoc např. lavičku, kbelík, konev, hrábě a další zahradnické náčiní. Pokuste se sestavit ve stínu třeba koně nebo jiné oblíbené zvíře. Hotovou stínovou sochu můžete obkreslit křídou na zem a nezapomeňte si ji vyfotit do deníku.

Jak se venku pozná kolik je hodin, když nemáte po ruce hodinky? Vezměte si na pomoc sluneční hodiny. Vyrobené je budete mít za pár minut, ale tím hra nekončí, při nastavování ciferníku se totiž budete bavit celý den.

Potřebujeme:

• pastelku
• kousek modelíny
• několik drobnějších kamínků
• hodinky
• případně křídu

Jak na to

Nejdříve vyrobte stojánek na „ručičku“ hodin. Z modelíny udělejte kuličku a do ní zapíchněte pastelku neořezanou stranou dolů.  Pak vyhledejte pro hodiny venku vhodné místo s hladkým povrchem. Pozor, musí to být místo, na které dopadá celý den slunce. Ručičku hodin postavte tam, kde bude střed hodin. Připravte si kamínky, které budou sloužit jako ciferník.

Teď vás čeká nastavení ciferníku, který bude mít tvar půlkruhu. Začněte v celou hodinu, např. v 10 hod a označte kamínkem místo, kam dopadá stín ručičky hodin. Pokračujte s označováním každou další hodinu, poslední kamínek položte v 17 hod a ciferník pro měření času od 10 do 17 hod jsou připravené. Druhý den se už můžete řídit časem slunečních hodin a kontrolovat, zda jste hodiny sestavili správně.

Pokud vaše děti baví vyrábění a práce s nástroji, možná se můžete pustit i do většího projektu. Vyrobit figurky pro dámu nebo šachy.

Nejjednodušší jsou dřevěné špalíčkové šachy z větví.

Potřebujeme:

• vhodné dřevo (větve)
• pilka
• nůž
• brusný papír

Jak na to

DŘEVĚNÉ ŠACHY

Na dřevěné šachy Je třeba sehnat vhodné větve. Různé barvy figur získáte, pokud jednu část větve oloupete nebo vyberete odlišné druhy stromů, které mají jinou barvu dřeva nebo jinak zbarvenou kůru (např. modřín, ovocné stromy vs. bříza atd.). Případně lze figurky nabarvit přírodními barvami - např. vyvařit v černém čaji nebo vývaru z červené řepy / červeného zelí apod.

Pak už stačí jen větve nařezat na vhodnou velikost, domluvit se, jaký tvar budou mít odlišné figury a na závěr vše do hladka vybrousit. Hrací desku lze namalovat na zem křídou, vytvořit z kartónu nebo třeba kostkované utěrky.

TIP - kamenné nebo keramické šachy

Figurky můžeme vyrábět i z jiných materiálů... např. si nasbírat různě zbarvené a tvarované kamínky. Nebo zkusit keramické šachy - ze dvou druhů hlíny můžeme udělat jednoduché figurky (občas v jednoduchosti je krása). Vypálit lze i jen tak v ohni, není potřeba keramická pec.

Vědeli jste, že některé lišejníky mají jednu speciální schopnost? Jaká to je? Který ze vzorků ji má? Děti dostanou detektivní úkol - podle indicií najít hledaný vzorek. Co je při tom čeká?

Potřebujeme:

• obrázky lišejníků a mechů (ke stažení zde)
• vzorky těch mechů a lišejníků, které nelze najít v okolí (viz seznam vzorků dále)
• vytištěné instrukce pro detektivy - viz dále v popisu aktivity (není nutné)
• roztok hydroxidu sodného v bezpečně uzavřené nádobce
• gumové rukavice a skleněné kapátko
• kyselina (např. ocet) na neutralizaci hydroxidu sodného
• indikační papírky pH (není nutné)

Úkolem dětí bude prozkoumat, jaké mechy a lišejníky rostou v okolí a potom podle postupných indicií odhalit, který ze vzorků má speciální schopnost (jakou, to se dozvědí v průběhu). V průběhu aktivity se budeme bavit o tom, jaké u nás rostou mechy a lišejníky, jaký je mezi nimi rozdíl a také, co to je pH. Je dobré, když mají děti s tématy nějakou zkušenost z dřívějška, ale není to bezpodmínečně nutné.

Je dobré děti podporovat v tom, aby se při plnění detektivního úkolu navzájem radily, spolupracovaly, rozdělovaly si úkoly... Pokud u něčeho váhají, můžeme je vhodnými otázkami navést správným směrem. Třetí krok pak musí řídit dospělý - jde o práci s žíravinou - hydroxidem sodným. Výsledný efekt ale stojí za to.

DETEKTIVNÍ ÚKOL

Milí detektivové,

máme pro vás úkol. Budou potřeba vaše znalosti o přírodě a schopnosti spolupráce. Troufáte si?

Dostanete _ vzorků. Jsou to vzorky mechů a lišejníků.

Vaším cílem bude najít mezi nimi jeden, který má speciální schopnosti. Jaké, to se dozvíte až v posledním úkolu. Nejdřív je potřeba, abyste společně splnili tyto kroky:

1. Víme, že hledaný vzorek máme zachycený na obrázku. Takže musíte ze všech vzorků vybrat jenom ty druhy, co jsou na obrázcích. Pokud nějaký vzorek ještě nemáme, bude potřeba jej nalézt v okolí.
2. Jsou mechy a lišejníky to samé? Víte, co jsou to lišejníky?
   Víme, že hledaný vzorek je lišejník. Takže vyberte všechny lišejníky.
3. Pamatujete si, jak jsme měřili pH? Co to je?
   Některé lišejníky reagují na změnu kyselosti tak, že změní barvu. Takže dřív se z nich vyráběly papírky na měření pH. Náš hledaný vzorek to také umí. Jeho speciální schopnost je, že když se na něj kápne silně zásaditá látka, tak se zbarví do ruda.
   
   Teď pozor! Dostanete nebezpečnou látku - hydroxid sodný. Víte, na co se hydroxid sodný používá? Je to silná zásada, která by vám mohla i mírně poleptat ruce, kdybyste se s ní potřísnili. Proto se musí použít kapátko a rukavice.

TIP

Pokud máme lakmusové papírky na indikaci pH, můžeme v druhém kroku s dětmi téma kyselosti / zásaditosti víc probrat a před kapáním hydroxidu sodného na lišejníky změřit pH různých kapalin - vody, slabé kyseliny (citron, ocet...) a připraveného hydroxidu.

Poznámka k práci s NaOH:

Roztok NaOH můžeme získat např. rozpuštěním pár granulí na čištění odpadů (tzv. krtek) v malém množství vody. Nejlepší je roztok vyzkoušet přímo na lišejníku (jde o terčovník zední  - Xanthoria parietina). Lišejník by se měl zbarvit do ruda.

Děti musí při samotném pokusu pracovat v rukavicích. Vysvětlíme jim zásady bezpečnosti práce s nebezpečnou látkou a jak zacházet s kapátkem (raději neotáčet kapátko vzhůru nohama, nepohybovat se s ním nad holou kůží atd.). Pokud by se někdo roztokem potřísnil, je potřeba si pořádně opláchnout kůži vodou. Na oblečení může roztok udělat skrvny (narušit barvu nebo i materiál). Je lepší na bezpečnost upozorňovat raději více než méně, často to i zvýší pocit prožitého dobrodružství, který si děti odnáší. Na druhou stranu se roztoku NaOH nemusíme nijak přehnaně bát, pokud pracujeme rozumně.

Po aktivitě roztok hydroxidu sodného neutralizujeme kyselinou (ocet, koncentrovaná kys. citronová) - pozor, pění to - a poté ho naředěný můžeme vylít např. do písku, hlíny, kde se případně ještě přefiltruje. Raději nelít např. do potoka, kde mohou být velmi citlivé organismy.

Jak na to:

Vítr je posel, který k nám či od nás nosí i mnoho vzkazů – zvuky se unáší na vlnách větru. Všimli jste si někdy, kolik zvuků je kolem nás? A co v nás způsobují?
Jděte tak daleko od silnice, cesty a vesnice, až neuslyšíte žádný „lidský“ zvuk, poslouchejte vlastní dech, zůstaňte nehybně stát a sledujte, jak se příroda navrací do svého přirozeného stavu zvuků. Které zvuky přírodní uslyšíte jako první?
Najděte si příjemné místo a zkuste chvilku jen tak poslouchat se zavřenýma očima. Pokud je to pro děti zatím náročné, stačí vydržet jen chvilku (třeba půl minuty) a postupně čas prodlužovat při dalších návštěvách.

TIP: ZVUKOVÁ MAPA

Potřebujeme papír, tužku, pastelky.

Pokud chcete, můžete si nakreslit i zvukovou mapu. Na papír si nakreslete kruh jako prostor kolem vás. Pak se zaposlouchejte do zvuků a postupně malujte či zapisujte, co kde slyšíte. Stejnou hru si zahrajte venku v přírodě, mezi domy, u silnice či uvnitř v místnosti. Jak se liší? Kde je vám nejpříjemněji?

Pojďme se zaměřit na detaily kolem nás a objevit krásu, kterou bychom jinak třeba přehlédli. Podíváme se na okolní přírodu očima sběratele. 

Potřebujeme:

• košíčky, látkové tašky nebo kapsy na sbírky přírodnin

Jak na to:

Tato hra nemá žádná pevná pravidla, je to spíš námět, se kterým můžeme naložit dle libosti. Na začátku se zkusíme vžít do role sběratelů. Tolik krásy a tolik různých věcí kolem! Jaké by to bylo sbírat třeba prázdné šnečí ulity? Kolik barev a vzorů dokážeme najít? 

Co lze sbírat: kamínky, peříčka, plody stromů, barevné listy, zajímavě tvarované klacíky nebo kousky kůry, předměty podle barev, blíže neurčené "zajímavosti a kuriozity"...

Nebo cokoli jiného - fantazii se meze nekladou!

Během procházky se koukáme po okolí a sem tam sebereme něco, co se nám hodí do sbírky. A když ne nám, tak třeba někomu jinému! Po čase můžeme zastavit a dát prostor na směňování - tobě se hodí do sbírky tenhle lesklý kamínek a mně zase tvoje ulita... apod.

Na úplný závěr můžeme uspořádat výstavku.

Budeme potřebovat:

• nádobu s vodou
• plastelínu
• olivy
• knoflíky
• sůl
• další předměty na zkoušení - skořápka ořechu, přírodniny...

Jak na to:

1 PLOVOUCÍ PLASTELÍNA

Nejdříve můžeme nechat děti trochu experimentovat s tím, co najdou v okolí. Co plave a co se potopí?

V samotném úkolu dostanou děti kousek plastelíny. Jejich úkolem je zařídit, aby  plastelína plavala. Řešením je vyrobit malou lodičku. Nejlepší je, pokud necháme děti experimentovat a radíme jim jenom tehdy, pokud o to samy stojí. Nebo jim můžeme dát malou nápovědu - skořápku od ořechu.

2 SLANÁ VODA JE HUSTŠÍ

Vyzkoušejte s dětmi i tento experiment: v běžné sladké vodě se olivy a knoflíky potopí. Ale pokud do vody přimícháme pár lžic soli, předměty náhle vyplavou na hladinu. Knoflíky je třeba osušit a opatrně je položit na hladinu.

Starším dětem lze zadat úkol: Dostanou vodu, sůl a jejich úkolem je přijít na to, jak knoflíky udržet na hladině. (Pokud si neví rady, můžeme je vést vhodnými otázkami, které je nasměrují ke správnému řešení, např. „Proč je možné ležet na vodě v Mrtvém moři?“).

Mami, tati, můžeme se zašpinit? Řekněte ano a budou se dít divy. 29. 6. je den bláta, tak si ho pojďme pořádně užít!

Hry s blátem patřily k dětství už odnepaměti a jeho možnosti jsou nekonečné. Chová se trochu jinak než modelína, keramická hlína nebo písek a uspokojí požadavky dětí v každém věku. Menší si užívají objevování struktury a hmoty, míchají hliněné polévky, lektvary, válí kuličky a pečou blátivé koláče. Starší se pouštějí do odvážnějších staveb a modelování. 

Bláto je zkrátka báječný výtvarný i stavební materiál a jeho velkou předností je, že vás nic nestojí a zdroje jsou neomezené. Možná vás čeká více práce s praním a uklízením, ale dětství je jen jednou, tak proč si nedopřát trochu legrace! A třeba vás nakonec bahnění bude bavit stejně jako vaše děti. Hlína totiž není špína! A kdo ví, možná máte doma budoucího pedologa.

Máme pro vás několik tipů, jak si s blátem užít.

Jak na to:

1. MALOVÁNÍ BLÁTEM
Stačí klacík, kelímek tekutého bláta a můžete se pustit do malování. Jde to i bez papíru, malujte na dlažbu, na asfalt, na dřevěnou desku nebo starou paletu. Vezměte si na pomoc velký štětec nebo košťátko. Obrazce budou nádherné a s první deštěm se samy uklidí. 

Když už budete řádně umazaní, odhoďte štetec a pusťte se do „razítkování”. Otisky rukou nebo nohou vytvářejí impozantní kompozice. 

A co vodovky? Jistě, na výpravách můžete nasbírat různé typy půd (černozem, hnědozem, jílovité půdy, železité), pak je jen dát do vhodných nádob, smíchat s vodou a může se malovat.

2. ​STROMOVÉ SOCHY
Ozdobte stromy na zahradě, v lese či parku. Stačí nádoba, hlína (nejlépe s trochou jílu, ale není to nutné), voda a fantazie. Do kbelíku, lavoru či misky naberte hlínu, přidejte vodu, vše smíchejte, až vám vznikne husté „těsto“ podobné keramické hlíně. Pokud se vám těsto podaří, máte vše připraveno a můžete tvořit: obličeje, hlavy zvířat nebo jakékoli jiné reliéfy na kmenech stromů (bláto lépe drží na kmenech s drsnější kůrou). Vymodelovanou sochu můžete dotvořit přírodninami (přidejte vousy, vlasy). Zábava je veliká. Nejen z tvoření, ale i z přípravy materiálu a pocitu bahna mezi prsty. Pokud budou následující dny bez deště, může socha pěkně vyschnout a vy (i další kolemjdoucí) se z ní můžete radovat velmi dlouho.

3. STAVBY Z HLÍNY NEJSOU PRO BÁBOVKY

Vyzkoušejte si, jak se staví z bláta. Zkombinujte bláto s klacíky a postavte bunkr, domeček pro skřítky, stáj pro koníky nebo mini město. Kdo má odvahu pustit se do větších staveb, bude potřebovat hliněné cihly. Výroba je jednoduchá, do plastových krabiček napěchujte bláto, zbytek zařídí slunce, které cihly řádně vysuší. Suchá hliněná cihla se vyklopí z krabičky jako bábovička.

Nebo se pusťte do náročnější VEPŘOVICE. V nádobě propracujte hlínu a slámu (případně suchou trávu). Směs nacpěte do tetrapakových krabic od mléka nebo džusu, kterým předem ustřihnete vrchní stěnu. Opět nechejte cihly na slunku vysušit a získáte opravdu pevné cihly na pořádnou stavbu. Malí stavitelé se nestačí divit, kolik je třeba cihel na jeden malý domeček.

4. BAHENNÍ SOPKA
Efektní vědecký pokus, který děti zaručeně ohromí, zařídí domácí pomocníci soda a ocet. Jako jádro sopky dobře poslouží PET lahev, nasypte do ní sodu na praní nebo jedlou sodu. PETku zašroubujte a kolem ní postavte kráter sopky, pak nádobu otevřete a přidejte ocet. Výbušná reakce a vytékající bublající „láva“ je zážitek, který si musí prožít každý malý vědec.

5. HODINA BIOLOGIE

V hlíně to žije! Jarní zahradní práce jsou ideální příležitostí, jak dětem přestavit žížaly a další půdní živočichy. Stačí obrátit vlhkou hroudu hlíny a otevře se vám tajný podzemní život plný neuvěřitelných tvorů. Chce to jen dobrou lupu a čas na pozorování.

JAK SE ODBAHNIT?

Na konci radovánek stačí dobrodruhy svléknout a oblečení jen vymáchat. Než dáte silně zabahněné oblečení do pračky, osprchujte z něj bláto hadicí na zahradě. Další možnost je nechat oblečení uschnout a ztvrdlé bláto oklepat nebo odstranit kartáčem. To stejné platí pro boty.

PROČ?

1. Poděkujte těm, kteří vám pomohli na cestě ven  
2. vše zabere jen chvilku a ocení za celý rok 
3. předejte radost za čas venku sobě, lidem kolem i místu venku 

Potřebujeme:

• venkovní vysvědčení
• pastelky, fixy, tužky...

Jak na to:

1. Vytiskněte si a vyplňte venkovní vysvědčení za třídu či ještě lépe za každého zvlášť.
2. Nechte děti ať vytvoří ocenění pro oblíbenou venkovní paní učitelku, učitele, trpělivou paní uklízečku, akčního pana školníka, venkovní družinářku, podporující vedení, chápavé rodiče atd. 
3. Oceňte i své oblíbené místo, opečujte oblíbené stromy, rostliny, zvířecí sousedy. 
4. Vytvořte své vlastní poděkování nebo použijte naše šablony a dotvořte je.  
5. Určitě přidejte konkrétní jména a kupu podpisů celé třídy. 
6. Ještě lépe, buďte kreativní a zkuste např. Popsaný kamínek, zpráva malovaná blátem, věnec z přírodnin, semenáček, květinu atd.