Kuličky patří mezi nejstarší sporty v historii lidstva. Potvrzují to archeologické nálezy - například ve starověkém Egyptě byly v hrobkách nalezeny kuličky vyrobené z oblázků. Dříve se hrávalo s kuličkami vyrobenými nejčastěji z oblázků, jílu, kostí či mramoru. Právě mramor dal pravděpodobně kuličkám jejich název v angličtině (marble = anglicky mramor, marbles = anglicky kuličky).

Potřebujeme:

• pytlík hliněných nebo skleněných kuliček

Jak na to:

Hru hrají 2-4 hráči proti sobě. Cílem hry je vyhrát co nejvíc kuliček.
Nejdříve se domluví, s kolika kuličkami se bude hrát. Například každý se třemi. Každý postupně hodí své kuličky od čáry k důlku. Kdo je nejblíž nebo se trefil do důlku, bude začínat. 

Teď už se pokračuje cvrnkáním. Každý má jeden cvrnk, když se ale trefí do důlku, může cvrnkat dál. Na konci svého tahu si pak vezme všechny kuličky, které jsou v důlku. Pak hraje další hráč.
Cvrnk je pohyb pouze jednoho prstu, přičemž se smíte dotknout jen jedné kuličky. 

Můžeme hrát několik kol, kdo má na konci nejvíc kuliček, vyhrál.

Venku v pohybu si vyzkoušíme svou prostorovou představivost, kreativitu s přírodninami i to, jak známe české řeky. 

Potřebujeme:

• přírodniny (větve, kamínky, proutky), případně provaz
• modré provázky
• kameny / kousky kartonu
• křídy a fix na kameny

Jak na to:

1. MAPA ČR
Děti samostatně, ale lépe ve dvojicích / skupinách mají za úkol vytvořit si obrys České republiky. Mohou použít, co je dostupné – suché větve, kameny, křídu na chodník, provaz atd. Když je skupina hotová, můžeme jim dát mapu ČR, ať si svůj vytvořený obrys samy zkontrolují, případně upraví. Na závěr si společně prohlédneme práci všech.

2. KDE JSOU NEJVĚTŠÍ ŘEKY
Opět ve skupinách či samostatně mají děti za úkol do svých vytvořených obrysů ČR vyznačit naše největší řeky. Na kameny či kousky kartónu mohou napsat i názvy. Když jsou skupiny hotové, opět jim dáme mapu řek ČR pro vlastní kontrolu a dle potřeby i úpravu.

3. PROCHÁZKA PO ŘEKÁCH
Na závěr si společně projdeme práci všech skupin. Podíváme se, kdo jak s čím pracoval, jak přesně se podařilo řeky vyznačit, a nezapomeneme na ohlédnutí. Co bylo nejtěžší? Co nás překvapilo? Jak snadné bylo vytvořit vlastní model? Co pomáhalo při práci? Jak fungovala skupina? Atd. Hodí se vytvořené modely i vyfotit a někdy později se na ně znovu podívat.

TIP
Pokud je sucho, máme velký pohodlný prostor (např. trávu) a cílová skupina to zvládne, moc doporučujeme vytvořit si i velký model ČR, kde budou řeky představovat těla ležících dětí, či dokonce dospělých. Je to veselá hra, která opět prověří prostorovou představivost i schopnost se domluvit v celé třídě. Při hře je často i velká legrace, když se děti snaží proplést a znázornit, kdo se do koho a kde vlévá.

Vytvoříme model hlavních pohoří ČR. Využijeme přírodniny a otestujeme svou prostorovou představivost i kreativitu.

Potřebujeme:

• přírodniny (šišky, hlínu, písek, větve, kamínky, ořechy atd.),
• případně provazy
• kameny / kousky kartonu
• křídy a fix na kameny 

Jak na to:

1. MAPA ČR
Děti samostatně, ale lépe ve dvojicích / skupinách mají za úkol vytvořit si obrys České republiky. Mohou použít, co je dostupné – suché větve, kameny, křídu na chodník, provaz atd. Když je skupina hotová, můžeme jim dát mapu ČR, ať si svůj vytvořený obrys samy zkontrolují, případně upraví. Na závěr si společně prohlédneme práci všech.

2. KDE JSOU POHOŘÍ
Opět ve skupinách či samostatně mají děti za úkol do svých vytvořených obrysů ČR vyznačit hlavní pohoří ČR. Mohou se rozběhnout po nejbližším domluveném okolí a najít co nejvhodnější přírodniny pro svůj model. Na kameny či kousky kartónu mohou napsat i názvy. Když jsou skupiny hotové, opět jim dáme mapu ČR pro vlastní kontrolu a dle potřeby mohou upravovat, co je třeba.

3. PROCHÁZKA PŘES POHOŘÍ
Na závěr si společně projdeme práci všech skupin. Podíváme se, kdo jak s čím pracoval, jak přesně se podařilo pohoří vyznačit, a nezapomeneme na společné ohlédnutí. Co bylo nejtěžší? Co nás překvapilo? Jak snadné bylo vytvořit vlastní model? Co pomáhalo při práci? Jak fungovala skupina? Atd. Hodí se vytvořené modely i vyfotit a někdy později se na ně znovu podívat.

TIP
Pokud je sucho, máme velký pohodlný prostor (např. trávu) a cílová skupina to zvládne, moc doporučujeme vytvořit si i velký model ČR, kde budou řeky představovat přímo děti. Je to veselá hra, která opět prověří prostorovou představivost i schopnost se domluvit v celé třídě. Při hře je často i velká legrace, když se děti snaží znázornit i výškové poměry pohoří.

5. 6. je den ptačího zpěvu, poslouchej a vyrob si i sbírku peří.

Vytvoř si sbírku nalezených pírek, přehledně ji sestav a třeba i doplň o nové, vymyšlené vlastní druhy. Vyzkoušej si psaní brkem.

 

5. 6. je den životního prostředí. Ptáci jsou jeho důležitou součástí a také dobrými bioindikátory jeho stavu.

Bohužel zvláště ve městech dnes ptáci čelí mnohým hrozbám. Pojďme se podívat na to, co našim opeřeným sousedům hrozí. Jaká nebezpečí na ně číhají (a co s tím můžeme dělat):

• velké prosklené plochy, do kterých mohou narazit, protože si myslí, že je to volný prostor (který se v nich zdrcadlí)

• krmítka přístupná kočkám

• nedostatek bezpečných míst a budek pro hnízdění

• nedostatek vody v dosahu, zejména v letních měsících

Zkuste se na své okolí podívat ptačíma očima. Vydejte se na průzkum okolí a zmapujte, co je a co není pro ptáky dobré. Pokud při svém mapování objevíte, že někde chybí krmítka s něčím na zub, pítka nebo budky, naplánujte, jak by se dalo pomoci, co zvládnete sami a na co bude lepší se spojit síly s někým dalším. Získáte tak přátele, které baví dělat něco pro své okolí stejně jako Vás a společně přispějete k ochraně našich opeřenců. Za odměnu je budete moci s radostí pozorovat, jak krouží kolem Vás a poslouchat jejich zpěv.

Skleněné nebezpečí – Našli jste skleněné plochy, v kterých se zrcadlí příroda či nebe? Tam kde je to možné, zkuste nebezpečí omezit. Nalepte na velká skleněná okna obrázky. Nemusí jít o siluety dravců. Důležitější než tvar, je hustota obrázků nalepených na sklo. Ideálně by měly být od sebe vzdálené 10–15 cm. Můžete vyzdobit okna, která jsou Vaše, nebo se domluvit třeba se školou nebo s vlastníkem prosklených autobusových zastávek. To bývají častá nebezpečná místa pro ptáky. Podělte se o takovou informaci s kamarády a pomozte společně předcházet takovým nástrahám.

Místo pro odpočinek – V dnešní krajině s obrovskými lány polí, je někdy pro ptáky hledání potravy náročné. Velké plochy polí znemožňují ptákům si odpočinout a ztěžují jim lov. Ptáci musejí hledat oddech daleko od lovišť, což je pro ně vysilující. Posedy a berličky usnadní dravcům a sovám lov a můžou tak řešit třeba kalamitní výskyt hrabošů přirozenou cestou i bez použití chemie. Berličky jsou jednoduchá bidýlka ve tvaru písmene T s dosedací ploškou dlouhou 20–30 cm. Mohou být dřevěná, případně kovová. Výška berličky může být 150–200 cm. Čím vyšší, tím mají ptáci lepší rozhled. Umístit je můžete přímo na pole, nebo využít meze a příkopy bez stromů a keřů po obvodu pozemku.

TIP:
Ke skleněnému nebezpečí doporučujeme se podívat na krátké video Jedna silueta nefunguje od České společnosti ornitologické nebo na skvělé instruktážní video Zelené domácnosti. 

Vítejte ve vodním světě. Budeme pozorovat skutečný život pod vodou přímo v terénu a porovnávat ho s obrázky v učebnicích.

 

Budeme potřebovat:

• lupy či kelímkové lupy
• nádoby na vodu
• síťky
• pinzety (nejlépe entomologické)
• určovací klíče
• pracovní list (PL)
• tužky a papíry

Jak na to:

1. KROK: ODHAD ŽIVOTA

V úvodu lekce děti odhadnou, kdo si myslí, že žije a koho mohou pozorovat ve zvolené vodě (rybníčku, jezírku, potoku...). Svůj odhad zapíší či zakreslí do PL. V této fázi je neopravujeme, můžeme s žáky diskutovat, ale necháváme je zapsat všechny nápady a možnosti.

TIP: Pokud je potřeba ušetřit čas, je možné zapsat odhad s dětmi už doma / ve třídě, např. na konci předchozí hodiny (pak doporučujeme pracovní listy vybrat a znovu rozdat dětem až v terénu).

2. KROK: LOV
Skupina společně vyvodí, jak je třeba se v terénu u vody chovat, aby to bylo bezpečné pro nás i živočichy. Případně dětem předvedeme, jak a kde bezpečně lovit síťkou. Jak snadno přemístit ulovené bezobratlé do nádobky atd. Skupina se rozdělí na menší jednotky (po cca 4 dětech) a jde se lovit.

3. KROK: POZOROVÁNÍ

Skupiny po úspěšném lovu pozorují a určují druhy. Sdílí svá zjištění i „úlovky“ mezi skupinami. Po cca 10 – 15 minutách je třeba bezobratlé vypustit zpět do vody (na místa, kde je žáci ulovili). Můžeme s žáky diskutovat, proč je to potřeba.

4. KROK: OHLÉDNUTÍ:

V závěru lekce děti porovnají své odhady – kdo ve vodě asi žije – s tím, koho jsme skutečně objevili. Můžeme kratičce diskutovat, koho dalšího jsme mohli ulovit. Co bylo pro děti největší AHA? Co objevili a na obrázku v učebnici by si asi nevšimli?

23. 5. je světový den mořských želv. Každoročně si tak připomínáme tyto nádherné tvory a důležitost jejich ochrany.

Během léta nás možná čekají dobrodružné cesty do dálek. Seznámíme se s mnoha novými místy, lidmi i živočichy. Občas si krom vzpomínek chceme odvézt i hmatatelnou vzpomínku na zážitky z cest. Pojďme si zahrát hru, díky které si prožijeme život jedné zdánlivě obyčejné mořské želvy. Možná si díky hraní uvědomíme, proč není dobré na dalekých cestách kupovat suvenýry z želvoviny, ochutnávat želví vajíčka a další suroviny z mořských želv, které jsou dnes kriticky ohroženy.

Staňte se součástí příběhu želvího dobrodružství i u nás na českém pískovišti. Hru si můžete zahrát v ČR i na písečné pláži kdekoliv na světě.

Potřebujeme:

• obrázek malé želvy (můžete využít obrázek v příloze)
• skořápky z vlašského ořechu
• lepidlo, šetrná lepenka
• nůžky
• 2 - 6 pingpongových míčků
• křídu

Jak na to:

Ven na pískoviště si připravíme 2–6 míčků (je to jen symbol, ve skutečné snůšce je mnohem víc vajíček) a 2-6 želviček (vystřihneme želvy z papíru a nalepíme jim na záda krunýř z poloviny vlašského ořechu například tak, že do skořápky vložíme kuličku z šetrné lepenky).

1. krok: VAJÍČKA V PÍSKU

Už jsme na pískovišti, nebo stačí i jen hromádka písku. Když jsou děti zabrané jinou hrou, nepozorovaně jim zahrabeme několik pingpongových míčků do malého ďůlku.

2. krok: PŘÍBĚH

Dětem můžeme vyprávět příběh… Kouzlem se dostávají daleko od domova a slyší vyprávět legendu o mamince želvě, která sem na pláž snesla svá vajíčka a bojí se o ně. Zloději vajíček čekají, aby mohli snůšku vyhrabat, část sníst hned a zbytek prodat. Pokud děti chtějí želvě pomoci, dalším kouzlem se z nich stávají ochranáři želv, kteří mohou snůšku ochránit.

3. krok: HLEDÁNÍ

Úkolem záchranářů je najít snůšku a jemně vyhrabat vajíčka, přemístit je do bezpečí a až se malé želvičky narodí vrátit je na pláž, aby mohly začít svou napínavou cestu do moře. Děti hledají na pískovišti, až objeví míčky. Jemně je vyndají a přenesou na jiné bezpečné místo, kde je opět zahrabou. Stačí kousek vedle na písku – přesunuli jsme se „jako“ na bezpečný želví ostrov.

4. krok: ZÁZRAK STVOŘENÍ

První část záchrany se podařila, z vajíček se líhnou malé želvičky. Ukážeme dětem malé želvičky, které jsme pro ně nebo s nimi vyrobili, a děti mohou sledovat, jak malé želvy putují z důlku snůšky do moře. Je to dlouhá a nebezpečná cesta, ale pro malé želvy je důležité, aby ji absolvovaly.

5. krok: V CÍLI

Malé želvičky to dokázaly! Dostaly se do moře, na okraj pískoviště, kde začíná jejich další dlouhá, nebezpečná cesta.

Můžeme přidat další úkol: Kolem místa, kde jsme, se rozhlédneme. Představíme si, že je to širý oceán, ve kterém želvy hledají potravu. Zkusíme odstranit nebezpečné kusy plastu, které želvám mohou ublížit (např. tím, že je považují za potravu, nebo jim překáží v cestě na pláž). Zkusíme se nejen projít po okolí a uklidit pár odpadků, můžeme také vymyslet, kde my sami v rodině můžeme snížit produkci plastového odpadu (sáčky, obaly atd.). Pokud se na plánu domluvíme s dětmi, máme všichni větší motivaci plastovou výzvu dodržet.

6. krok: NÁVRAT

Po určitém čase se můžeme k želvímu dobrodružství vrátit. Uplynulo jakoby mnoho a mnoho let najednou jsou děti kouzlem opět na místě, kde před „lety“ pomohly malým želvičkám. Najednou o kousek dál (na chodníku, terase, cestičce) se něco objevuje. Co to je? Rodič sám nebo i děti malují obrys velké dospělé želvy, která se vrátila na místo, kde se narodila – vylíhla z vajíčka, a kam teď snese novou generaci, želví vajíčka, která pomohou udržet mořské želvy na Zemi nejen v knihách a muzeích. Děti jistě překvapí velikost. Jak z tak malého vajíčka a malé želvičky může vyrůst tak velká želva?
Tím, že jim děti byly skvělými průvodci a ochránci nejen při vylíhnutí, ale i při životě v moři a snížily alespoň částečně množství plastu v mořích, želví dobrodružství mohlo mít dobrý konec.

17. červen je Světovým dnem boje proti suchu a rozšiřování pouští. Před 23 lety jej vyhlásila Organizace spojených národů. Každoročně si tak připomínáme problém prohlubujícího se sucha a degradace půdy v ohrožených oblastech.

Jak na to:

Připravte se na stále častější letní sucho! Zadržujte dešťovou vodu, která je nejlepší na zalévání Vašich rostlin. Je měkká, správně teplá, na rozdíl od kohoutkové nezasoluje půdu, protože neobsahuje minerály, soli a ani chlór. A navíc je zadarmo! Při plánování stavby domu je možné uvažovat i o jejím využití na splachování nebo praní prádla.

Chytejte dešťovku – Pořiďte si nádrže na vodu, kam svedete okap. Využít můžete staré nádoby, nepotřebné sudy a kanystry, které si ozdobíte podle gusta.

Na co si dát pozor? – Aby se voda v nádrži nekazila, umístěte ji raději mimo přímé slunce a často vodu odebírejte. Je dobré zabezpečit okapovou rouru sítem, aby do nádrže netekly nečistoty ze střechy. Pozor, aby se z nádrže nestala past na žíznivá zvířata. Voda láká živočichy k pití i ke koupání. Ponořte do nádoby šikmo silnější větev nebo prkno, po kterém vylezou ven, nebo ji zakryjte.

Jak mohou chytat děti dešťovku a bavit se u toho? – Nechte děti experimentovat a hrát si s dešťovkou. Získají povědomí o zachytávání a hospodaření s vodou a je to skvělá příležitost k bádání. Mohou vytvořit vodní labyrint nebo třeba srážkoměr.

Co budete potřebovat na vodní labyrint?

• PET lahve, trychtýř, hadice, vodní mlýnky, kyblík

• plot nebo stěnu, kam se dají přichytit hadice

Postup na stavbu vodního labyrintu:

Pokud Vaše děti rádi plánují, můžete labyrint nejdříve společně načrtnout. Nebo se vrhněte rovnou do akce a připravte vhodné nádoby, hadice a můžete začít stavět.
Na plot nebo jinou stěnu pomozte dětem připevnit hadice.
Do horního otvoru mohou závitem vsunout uříznutou PET lahev nebo cokoliv jiného, co plní funkci trychtýře a bude zachytávat dešťovou vodu.
Pod dolní konce hadic dejte nádoby na chytání vody.
Zbývá už jen vymyslet, co budou sledovat. Jak rychle se která nádoba naplní? Jaký trychtýř bude lepší? Do které nádoby se vejde nejvíc?

TIP:

Pro zeleň je lepší, když necháte dešťovou vodu vsáknout do půdy než odtéct do kanalizace. Pro zasakování se dají udělat na zahradě rýhy, nebo můžete vsakování podpořit výběrem povrchu – štěrk, dřevěné rošty nebo trávník, který se Vám navíc v parných dnech nebude pod nohama rozpalovat. Když necháte vodu vsáknout, doplňujete spodní vodu, podporujete odpařování a tím předcházíte suchu.

Potřebujeme:

• misku, kbelík, lavor nebo květináč
• kamínky,větvičky a dřívka nebo listy
  vodu
   

Jak na to:

Udělejte si ze zahrady nebo balkónu oázu klidu a pozvěte k sobě motýly, ptáky a jiná drobná stvoření na doušek dobré vody. V horkých dnech a ve městech to zvlášť ocení. Ptáčci se i rádi vykoupou. Vytipujte si klidné a bezpečné místo, kde byste jim mohli vytvořit občerstvovací stanici v podobě misky s trochou přírodního materiálu a vody. I malé věci mohou mít velký význam. Vaše pítko bude místem setkávání ptáčků, motýlů, včel a jiných hmyzáků a v noci možná přijde i krtek nebo další žíznivci. Voda do zahrad, parků a záhonků patří. Myslete na to, aby bylo pítko pro zvířátka opravdu bezpečné a mělo vždy na hladině nějaký plovák.

Postup na výrobu pítka:

Vyberte někde ve stínu klidné chráněné místo, kde nebude třeba bojovat s větrem a kde na nové návštěvníky dobře uvidíte.
Misku na vodu dejte nejlépe přímo na zem, vyskládejte do ní kamínky a větvičky, které budou sloužit jako plovák a miska se místo pítka nestala omylem vodní pastí. Plovák je důležitý, aby měli zvířecí kamarádi kde bezpečně přistát a odkud snadno odlétnout či odejít.
Pak už stačí jen pítko zalít vodou.

Pokud chcete vytvořit koupátko a pítko pro ptáky, vezměte nádobu o něco větší, ale ne hlubší než 15 cm, a najděte pro ni bezpečné vyvýšené místo. Ideálně takové, kam na koupající se ptáky nevyskočí kočka.

TIP:

Pokud se rozhodnete někde v okolí pítko nebo koupátko postavit, je důležité si naplánovat i pravidelnou výměnu a doplňování vody. V mělkých nádobách se voda rychle zahřeje a po čase se vypaří.

Pokusy jsou důležité pro pochopení zákonitostí a principů v přírodě. Aby děti, a nejen ony, poznaly svět, potřebují si ho osahat, očichat, okoukat. Pokusy jsou dobrý způsob, jak na vlastní kůži poznávat přírodní jevy. Začněte jednoduchými pokusy s vodou a tím probuďte u dětí zájem o poznávání a učení se nových věcí.

Vytvořte si svoji malou domácí čističku vody. Pitnou vodu tím sice nezískáte, ale o něco čistší užitkovou určitě ano. Větší kameny zachytí větvičky a listy, písek nebo filtrační papír zase ty drobnější nečistoty. Důležitou složkou je aktivní uhlí, které na sebe váže jedovaté látky.

Potřebujeme:

• prázdná 2 l PET láhev s uříznutým dnem
• 0,5 l sklenice
• 2 hrsti písku
• 2 hrsti štěrku
• aktivní uhlí (třeba z lékárny)
• vata
• filtrační papír nebo filtr na překapávanou kávu

Jak na to:

Jak na stavbu domácí čistírny vody:

PET lahev postavte do sklenice odříznutým dnem vzhůru.
Do hrdla vložte filtrační papír složený do kornoutu.
Na filtrační papír dejte vrstvu vaty. Pak nasypte písek a na něj kamínky a aktivní uhlí.
Do takto připravené čističky nalijte špinavou vodu třeba z kaluže (bahnitou s drobnými větvičkami nebo listy) a pozorujte vodu, jaká voda vytéká do sklenice. Co se s ní stalo?

Tip:
Podívejte se na díl seriálu Michaelovy experimenty věnovaný vodě v archivu České televize.

Potřebujeme:

• ruličky od toaletního papíru, papírových utěrek atp.
• napínáčky
• případně papírovou krabičku s vyřízlým otvorem

Jak na to:

Ruličky pomocí napínáčků připevníme k pařezu, padlému kmeni apod. Právě vznikl venkovní automat! Přepadla vás žízeň? Potřebujete krmivo pro ovečky? Potřebujete něco doručit potrubní poštou? Nebo chcete něco úplně jiného? Tenhle venkovní automat jistě dokáže splnit každé přání! Stačí vhodit minci (kamínek, dřívko...), nastavit dlaň a čekat, co se stane.

Pokud dětem nabídneme pouze prvotní inspiraci (připevněné ruličky) a necháme je probudit vlastní fantazii, můžeme žasnout, s jakými nápady přicházejí. A třeba nám dovolí si automat také vyzkoušet!trees

Vědeli jste, že některé lišejníky mají jednu speciální schopnost? Jaká to je? Který ze vzorků ji má? Děti dostanou detektivní úkol - podle indicií najít hledaný vzorek. Co je při tom čeká?

Potřebujeme:

• obrázky lišejníků a mechů (ke stažení zde)
• vzorky těch mechů a lišejníků, které nelze najít v okolí (viz seznam vzorků dále)
• vytištěné instrukce pro detektivy - viz dále v popisu aktivity (není nutné)
• roztok hydroxidu sodného v bezpečně uzavřené nádobce
• gumové rukavice a skleněné kapátko
• kyselina (např. ocet) na neutralizaci hydroxidu sodného
• indikační papírky pH (není nutné)

Úkolem dětí bude prozkoumat, jaké mechy a lišejníky rostou v okolí a potom podle postupných indicií odhalit, který ze vzorků má speciální schopnost (jakou, to se dozvědí v průběhu). V průběhu aktivity se budeme bavit o tom, jaké u nás rostou mechy a lišejníky, jaký je mezi nimi rozdíl a také, co to je pH. Je dobré, když mají děti s tématy nějakou zkušenost z dřívějška, ale není to bezpodmínečně nutné.

Je dobré děti podporovat v tom, aby se při plnění detektivního úkolu navzájem radily, spolupracovaly, rozdělovaly si úkoly... Pokud u něčeho váhají, můžeme je vhodnými otázkami navést správným směrem. Třetí krok pak musí řídit dospělý - jde o práci s žíravinou - hydroxidem sodným. Výsledný efekt ale stojí za to.

DETEKTIVNÍ ÚKOL

Milí detektivové,

máme pro vás úkol. Budou potřeba vaše znalosti o přírodě a schopnosti spolupráce. Troufáte si?

Dostanete _ vzorků. Jsou to vzorky mechů a lišejníků.

Vaším cílem bude najít mezi nimi jeden, který má speciální schopnosti. Jaké, to se dozvíte až v posledním úkolu. Nejdřív je potřeba, abyste společně splnili tyto kroky:

1. Víme, že hledaný vzorek máme zachycený na obrázku. Takže musíte ze všech vzorků vybrat jenom ty druhy, co jsou na obrázcích. Pokud nějaký vzorek ještě nemáme, bude potřeba jej nalézt v okolí.
2. Jsou mechy a lišejníky to samé? Víte, co jsou to lišejníky?
   Víme, že hledaný vzorek je lišejník. Takže vyberte všechny lišejníky.
3. Pamatujete si, jak jsme měřili pH? Co to je?
   Některé lišejníky reagují na změnu kyselosti tak, že změní barvu. Takže dřív se z nich vyráběly papírky na měření pH. Náš hledaný vzorek to také umí. Jeho speciální schopnost je, že když se na něj kápne silně zásaditá látka, tak se zbarví do ruda.
   
   Teď pozor! Dostanete nebezpečnou látku - hydroxid sodný. Víte, na co se hydroxid sodný používá? Je to silná zásada, která by vám mohla i mírně poleptat ruce, kdybyste se s ní potřísnili. Proto se musí použít kapátko a rukavice.

TIP

Pokud máme lakmusové papírky na indikaci pH, můžeme v druhém kroku s dětmi téma kyselosti / zásaditosti víc probrat a před kapáním hydroxidu sodného na lišejníky změřit pH různých kapalin - vody, slabé kyseliny (citron, ocet...) a připraveného hydroxidu.

Poznámka k práci s NaOH:

Roztok NaOH můžeme získat např. rozpuštěním pár granulí na čištění odpadů (tzv. krtek) v malém množství vody. Nejlepší je roztok vyzkoušet přímo na lišejníku (jde o terčovník zední  - Xanthoria parietina). Lišejník by se měl zbarvit do ruda.

Děti musí při samotném pokusu pracovat v rukavicích. Vysvětlíme jim zásady bezpečnosti práce s nebezpečnou látkou a jak zacházet s kapátkem (raději neotáčet kapátko vzhůru nohama, nepohybovat se s ním nad holou kůží atd.). Pokud by se někdo roztokem potřísnil, je potřeba si pořádně opláchnout kůži vodou. Na oblečení může roztok udělat skrvny (narušit barvu nebo i materiál). Je lepší na bezpečnost upozorňovat raději více než méně, často to i zvýší pocit prožitého dobrodružství, který si děti odnáší. Na druhou stranu se roztoku NaOH nemusíme nijak přehnaně bát, pokud pracujeme rozumně.

Po aktivitě roztok hydroxidu sodného neutralizujeme kyselinou (ocet, koncentrovaná kys. citronová) - pozor, pění to - a poté ho naředěný můžeme vylít např. do písku, hlíny, kde se případně ještě přefiltruje. Raději nelít např. do potoka, kde mohou být velmi citlivé organismy.

Potřebujeme:

• nůžky pro každé dítě
• případně i hřebeny, gumičky, sponky do vlasů atp.
• fixu na kreslení na kameny nebo provázek (není nutné)

Jak na to:

Zahrajeme si na kadeřnictví! Trsy trávy představují vlasy či vousy, obličeje vyrobíme z přírodnin či provázku. A už se nám hrnou zákazníci! 

Paní chce zastřihnout ofinu, pán ostříhat na ježka, puberťák patku, slečna účes na ples...

Výhoda je, že trávě, stejně jako vlasům, ostříhání nevadí.