Každý z nás venku v přírodě odpočívá či si "nabíjí" své baterky jinak. Někdo je aktivní, běhá, pracuje na zahradě, někdo jiný raději fotí, kreslí, píše a někoho jiného nabíjí spíš společná procházka, výhled do krajiny, výšlap do hor či adrenalin při jízdě na kole z kopce. 

I každé z dětí relaxuje skrze přírodu podle svých potřeb. Proto se hodí, mít celé spektrum aktivit, her a výzev. Z těch si děti vyberou, co právě teď potřebují. Právě proto jsme se skvělou odbornicí na osobnostní typy a potřeby, psycholožkou Šárkou Mikovou, naši dlouholetou kamarádkou a poradkyní (a autorkou skvělých knih - více na www.teorietypu.cz) vytvořili 4 skupiny dětských potřeb.

Tyto děti jsou neustále „na příjmu“ svými smysly. Mají-li volnost, ideálně venku, je fascinující sledovat, co všechno vnímají a co ve svém věku fyzicky zvládnou. Slyší, co se kde šustne, všimnou si drobných detailů v okolí i jemných změn v mimice druhých lidí. Jsou citlivé na vůně a někdy až přecitlivělé v oblasti svého těla (proto si jako malí svlékají těsné oblečení nebo jim může být nepříjemné chození naboso).

Tyto typy potřebují vždy vidět dopad toho, co dělají. Než by dlouho promýšlely „co se stane, když udělám tohle…“, raději to udělají, aby zjistily, co se stalo, a mohly se podle toho zařídit. Reakcí se řídí jejich další akce. Mají-li tyto děti prostor, přirozeně na sebe přenášejí zodpovědnost za své činy (ty, které si samy zvolily), a to včetně situací, které okolí vnímá jako nebezpečné.

Diskutujte s nimi o rizicích, ale nechte se občas strhnout jejich nápadem, i když už dopředu víte, že je to hloupost. Dítě ocení, že jste s ním do toho šli, že jste mu dali důvěru to vyzkoušet. Bude mu jasné, že za svou akci nese zodpovědnost ono samo, a bude to pro něj cenná zkušenost. Zvýší to důvěru ve vás jako rodiče či průvodce a příště bude třeba víc naslouchat vašim radám.

Potíž nebývá v tom, že dítě vaše rady zcela ignoruje, ale většinou si to chce nejdřív zkusit po svém. Potřebuje vidět, jaký má to, co udělá, dopad. Učí se opravdovou fyzickou zkušeností. Učí se i vlastními neúspěchy – postupně zjišťuje, že mít plán B může být dobrý nápad, a učí se koukat pár kroků dopředu.

Mozek těchto typů funguje tak, že vše nové porovnává s tím, co zná z minulosti – informace a zážitky mají tito lidé pečlivě uložené a roztříděné ve své vlastní „knihovně zkušeností“. Potkají-li se s něčím novým, je to pro ně důvěryhodné a bezpečné pouze v případě, že to ve své knihovně najdou. Nebo alespoň něco velmi podobného. Vše nové je zprvu znejistí, protože pro to nemají v hlavě správný „šuplík“. V knihovně také hledají osvědčené postupy, které jsou efektivní tím, že vedou rovnou k výsledku – aby bylo „hotovo“.
Pro děti s potřebou stability je důležité zjistit, „jak to chodí“. Jsou-li součástí skupiny (rodiny, třídy, kroužku), nejdřív nasávají informace, aby věděly, jaká zde platí pravidla, co se smí a co se nesmí. Kvůli své potřebě stability totiž chtějí vědět, v rámci jakých mezí se mají chovat. 

Děti tohoto typu s největší pravděpodobností vyrostou v dospělé, na které se bude moci okolí spolehnout. Budou se snažit plnit závazky a obtížně ponesou, když se jim to nebude dařit. Díky potřebě spolehlivosti budou také ochotně hlídat, aby i druzí plnili, co mají, bylo možné se na ně také spolehnout a systém dobře fungoval jako celek.

Kreativní projekty, při kterých od nich někdo žádá, aby něco nového vymyslely, zapojily fantazii nebo šly až za hranici reality, je nelákají. Ba co víc, mohou se v nich cítit velmi nejistě a zažívat pocity selhání, pokud okolí nechápe, že potřebují velmi konkrétní zadání, ideálně s ukázkou možného výsledku. To samozřejmě neznamená, že tyto děti nemohou být kreativní. Naopak. Čím strukturovanější zadání dostanou, tím tvořivější se
budou cítit.

Tyto děti chtějí „být samy sebou, ale nebýt samy“. Užívají si svou jedinečnost, ale zároveň touží po harmonii ve vztazích s druhými lidmi. Všímají si, jak se druzí tváří, snaží se do nich vcítit, domýšlejí si, co druzí prožívají nebo chtějí, a podle toho se pak chovají – pomůžou, plní očekávání nebo přizpůsobují svůj názor, aby je měli druzí nadále rádi, neklesla jejich obliba nebo nevznikl konflikt.
Vycházení vstříc jiným lidem jde někdy proti jejich vlastním potřebám a představám – v takových chvílích zažívají vnitřní konflikt mezi tím, co by samy chtěly, a tím, co si myslí, že by měly dělat. Prožívají přitom silné emoce, které někdy projeví navenek, jindy je prožívají uvnitř, ale i když nic neříkají nebo mluví v náznacích, v jejich chování můžeme vidět známky nespokojenosti, zklamání, strachu či naštvání.

Tyto typy vnímají svět kolem sebe v souvislostech, dívají se na věci z různých úhlů pohledu a ve všem hledají logiku. To, co někdo vydává za fakt, potřebují prověřit (kdo to tvrdí a za jakým účelem) a následně analyzovat, aby mohly věc samy (po svém) pochopit.
Tyto děti chtějí rozumět světu. I když některé z nich rozebírají věci, aby zjistily, jak fungují, neznamená to, že jsou to typy, které potřebují vše zažít na vlastní kůži. Jsou to děti spíše „teoretické“ – budou si rády s dospělým číst encyklopedii nebo poslouchat jeho vysvětlování, jak věci (zvířata, lidé, stroje, děje v přírodě) fungují. Budou se také doptávat, aby tomu, co je zajímá, skutečně přišly na kloub. Jejich nejčastější otázkou je „proč“, ať už ji pokládají samy sobě (když přemýšlejí, jak něco funguje), nebo ostatním, když chtějí prověřit, že to, co druzí říkají, dává smysl. Všechny děti se někdy ptají „proč“, ne všechny ale očekávají logicky konzistentní odpověď.

Potřeba zdokonalování vede tyto typy k tomu, aby zlepšovaly své schopnosti a dovednosti. Nechtějí trénovat to, co už z jejich pohledu zvládají, a do opakujících se (rutinních) činností vkládají většinou jen málo úsilí. Energii investují do činností, které samy vnímají jako výzvu – něco zvládnout, něco pochopit apod. Záleží přitom na věku – dvouleté dítě může vnímat jako výzvu nalít si samo vodu ze skleněné lahve, zatímco desetiletý se už rád nechá obsloužit, protože s těmito praktickými záležitostmi svou kompetentnost nespojuje. Kvůli potřebě zdokonalování tíhnou tyto děti k úkolům, kterými by potvrdily svou kompetentnost. Často jsou to úkoly těžké a náročnější, než jaké mohou vzhledem k věku, fyzickým či intelektuálním možnostem zvládnout.