Máte na zahradě jezírko nebo je ve vašem okolí příhodná vodní plocha? Potěšte žáby malým příbytkem, odvděčí se vám.

Dnešní zahrady i parky jsou často až příliš „uklizené“. Většinou je zde na krátko posekaná tráva, nikde žádná „divočina“, hustší keřík, hromádka kamenů či větví. Někteří zvířecí obyvatelé si pak těžko hledají úkryt. Teď na jaře jim ale můžeme snadno pomoct. Stačí pár starých květináčů nebo misek z mrazuvzdorné keramiky a domeček je na světě.

Potřebujeme:

• květináče
• pastelky, akvarelky, voskovky, progressky...

Jak na to:

1. Děti jako výtvarníci
Vyzdobíme květináče. Stačí pastelky (akvarelky, nebo progressky skvěle drží), tužka či voskovky. Malovat se dá z vnější i vnitřní strany. Jaké vzory se asi budou žabkám líbit?

2. Děti jako průzkumníci
Hledáme vhodné místo, kde je klid, stín a alespoň trochu vlhko. Někdy to chce chvilku času a delší pozorování i vyjednávání, kam můžeme „žabí hotel“ umístit.

3. Děti jako stavitelé
Květináče umístíme na vybraná místa. Vhodné je vyhrabat malou jamku a květináč  lehce zahrabat. Přehrnout listím, větvemi a vytvořit tak na vrchu ochranou „peřinu“. Případně umístit květináče do míst, kde později zarostou do husté vegetace.

4. Děti jako pozorovatelé
 V průběhu sezóny můžeme zkoumat, zda a kdo jejich domek obydlí. Jen pozor při průzkumu. Zabydlet se tu mohou nejen žabky, ale i pavouci, drobní savci, hlemýždi atd. Pokud jste vybrali příliš suché místo, je možné, že si ho za svůj domov vybraly vosy. I ty je krásné pozorovat, jen raději z bezpečné vzdálenosti.

Pozvěte netradičně někoho ven. Třeba kamaráda, který není moc velký fanoušek chození do přírody. Vytvořte vstupenky, obdarujte rodinu  dobrodružným kamenem, zabalte kamarádům fotovýzvu do krabičky nebo pošlete zážitkové pohlednice. Pozvání vyrobená s láskou se těžko odmítají. Přeci když babi dostane lístky do divadla, tak je určitě nezaloží, ale pěkně se na to připraví, oblékne se a vyrazí.

Potřebujeme:

• tužší papíry
• nůžky
• lepidlo
• tužky, pastelky, voskovky...
• na pozvánku pro fotografy navíc: vytištěnou fotovýzvu, krabičku od sirek, černý papír, kousek kartonu

Jak na to:

Stačí vylisovat list, vymyslet kam a kdy, nalepit a pozvat. Ke vstupence můžete přidat i program, občerstvení, poklad na konci výletu, cokoliv co zajistí, že vámi budou vyrážet kamarádi rádi.

Pro vášnivé fotografy a instagramery můžete vyrobit seznam naplněný inspirací na focení venku a zabalit ho do mini foťáku z krabičky od sirek. Můžete to pojmout jako hru a přidat termín focení, fotit společně a obrázky si pak vzájemně sdílet. Seznam venkovní fotovýzvy stahujte zde.

 

Stíny ukrývají mnohá tajemství. Jsou tu s námi ve dne, v noci. Ty veselé se zjevují za slunečných dní. V noci se zas probouzejí tajemné stíny, to když je obloha jasná a svítí měsíc nebo nám pomáhají světla pouličních lamp. Udělejte si ze svého stínu objekt zajímavého badatelského projektu.

Co se dá na obyčejném stínu zkoumat? Nabízí se řada otázek, pojďte jim společně s dětmi přijít na kloub. Mám vždy jeden nebo víc stínů? Kdo koho dokáže zastínit? Co vše dělá stín? Určitě vás napadnou další otázky. Na bádání se nemusíte dlouze připravovat, některé z experimentů zvládnete i cestou do školky nebo na procházce. Stín lehce zapojíte i do hry. Užijte si stínování.

Budeme potřebovat:

• křídy
• metr nebo pásmo
• čtvrtka
• figurky, zvířátka, lego panáčci a další oblíbené postavičky
• pastelky

Jak na to:

Pro studium vlastního stínu vyberte místo, kam dopadá slunce celý den, a na které se dá kreslit křídami (terase, asfaltový plácek před domem nebo chodník).

Můj stínový dvojník

Za slunečného dne vyběhněte ven a najděte svůj stín. Obkreslete ho křídou (budete na to potřebovat par’táka) a udělejte značku i na místo, kde stojíte. Chcete-li napište ke stínové siluetě i přesný čas. Stejný postup opakujte několikrát denně. Malí výtvarníci siluety rádi vymalují a dozdobí kamínky nebo přírodninami. Zkontrolujte svůj stín i před západem slunce, z malých stínových skřítků se najednou stanou obři. Výslednou „růžici“ stínů prostudujte a metrem změřte rozdíly. Jako to dopadlo? Kdy jsou stíny delší a kdy se naopak zkracují?

Hračky ve stínu

Nalákejte děti na zmenšeninu experimentu. Sledujte stín oblíbené hračky, lego panáčka nebo zvířátek na papírové čtvrtce.

Další stínové výzvy a otázky

• Můžu někomu vylézt na stínovou hlavu, ruku nohu?
• Mohu stínu utéct můžeme ve stínech závodit?
• Kde všude vidíme stíny a na čem se odráží?
• Proč je stín důležitý, kdy ho nejvíc vyhledáváme?
• Je nám v létě lépe ve stínu slunečníku nebo pod stromem a jak je to v zimě?
• Jak se zápasí ve stínu a jaké další hry se dají se stíny hrát?

Sledujte mláďata (a nejen ta savčí), kolik času se perou, okusují, jsou v jednom chumlu. Svobodná bojová hra u mláďat rozvíjí řadu dovedností, nejen jejich vytrvalost, odolnost, schopnost improvizace.

Jak na to:

1. Nic k tomu nepotřebujete

Stačí si lehnout a vaše mláďátka vás rychle objeví a už jsou na vás. Pak stačí jen chytat, objímat, jemně strkat, lochtat (pokud to nikomu nevadí), jakož i okusovat. Cokoli je vám všem příjemné.

Nebo zkuste z koberce či kusu trávníku udělat zápasnický ring, kleknout si na kolena a zápasit, kdo koho položí na lopatky. Někdy prohrajte, někdy vyhrajte. Můžete u toho hodně hlasitě komentovat. „Já už nemůžu. Ufff.“ „Já tě roztrhnu na deset kousků, jen se k tobě dostanu!“ Cokoli bude podporovat hravou bojovou i bezpečnou atmosféru. Jde o vyplavení adrenalinu, ale i endorfinů.

2. Hledejte své hranice

Ze začátku je třeba objevovat a vzájemně si vymezovat své osobní hranice. Co komu sedí, co ne. Občas něco přeženou děti, občas vy. I to k tomu patří. Jinak hranice neobjevíte. Ukazujte dětem, jak dát bezpečně najevo, že vám něco vadí.

Pokud někoho nechtěně kopneme, bouchneme, i to se v zápalu boje stává. Krátká přestávka, trocha pozornosti a jdeme znovu do toho.

3. Zbraně
Někdy jim stačí klacek, papír, šiška a jejich představivost vykouzlí pušku, kanón, granát. Jindy mají chuť vyrábět zbraně opravdovější. Pohlídejte, ať nemají ostré hrany nebo špičaté konce, kterými by šlo skutečně zranit. Pro nejmenší můžete vyzkoušet např. podkolenku naplněnou vlnou, kartonový meč a štít, ať se mohou zapojit. Hravé zbraně nemají cíl opravdu zranit, jsou to symboly, které nám dovolují lépe si užít hru.

4. Pohyblivý terč
Vytvořte si pohyblivý terč, ten od vás chce víc přesnosti, obratnosti, opatrnosti. Stačí třeba kus dřeva zavěšený na větvi. Dá se do něj trefovat z dálky nebo vyzkoušet i „boj na blízko“.

5. Ničení

Nechte je občas něco zničit. Je to nejen uvolnění tlaků, ale i silná badatelská cesta. Běžte ven, tam je materiálu k ničení dost. Samozřejmě vybírejte tak, aby to nikomu a ničemu neškodilo - suchá tráva, kameny, větve, led, písek. Často vzniknou nové bojové hry.

6. Boj ve fantazii

Často jim stačí jen svobodný prostor a čas. Jejich představivost zajistí vše další. Bojové scény, protihráče, zachráněné jednorožce. Děti jsou odborníci na hru, i tu bojovou. Důvěřujme jim.

 

 

Někdo sbírá kameny, jiný známky, ale co mraky, dá se z nich taky udělat sbírka? Při vytváření atlasu mraků se moc nenadřete. Dokonce se u toho můžete válet na dece. Podívejte se na nebe a sledujte mraky nad sebou. Nalaďte na ně svou představivost. Jaká zvířata, rostliny nebo věci na nebi běhají a rostou? Možná se nad vámi právě valí mořská vlna nebo hoří divoké ohně z červánků? Všechno je povoleno, v jednom mraku může každý vidět něco jiného a vůbec nevadí, když se neshodnete. Nejlepší objevy vyfoťte a máte základ pro svůj osobní atlas mraků.

Budeme potřebovat:

• foťák
• barevnou tiskárnu a papíry
• euroobaly nebo laminovací folii
• desky na atlas
• děrovačku
• fix na tabulku
• hadřík

Jak na to:

Na výletech nebo při odpočinku na dece vyfoťte zajímavé tvary mraků. Zapojte do focení i děti, budou rády součástí procesu. Možná vás překvapí svými nálezy.

Nakopírujte si obrázky např. do Wordu, vždy po 2 fotkách na jednu stranu. Vytištěné stránky vložte do euroobalů nebo je zalaminujte. Nechejte děti vytvořit titulní stranu atlasu nebo použijte naši předlohu. Tu najdete ke stažení na konci návodu.

A pak už jen hledejte tvary v obrázcích. Zapojit se může celá rodina. "Doodlování" (čmárání) na mraky vám půjde mnohem lépe, než kreslení na prázdný papír.

Je to o radosti z tvoření - kreslete a mazejte svá díla do nekonečna. Možná vám vznikne v mracích napínavý příběh nebo komiks.

Vezměte si svůj atlas na cestu vlakem, do čekárny u lékaře nebo na pláž k moři.

 

 

Plánujete s dětmi pozorovat typy mraků? Vyzkoušejte jednoduchou motivační pomůcku.

Budeme potřebovat:

• karton
• lepidlo
• obrázky mraků

Jak na to:

Na široký rámeček z kartónu nalepte s dětmi obrázky různých typů mraků (není třeba vše tisknout, prohlédněte časopisy či staré kalendáře). Můžete přidat i názvy typů mraků a lze dopsat i obvyklou výšku, ve které mrak vzniká. Pak už stačí jen se dívat a určovat.

Školní herbář, jeden z těch zábavnější školních projektů mého dětství. Už pár let čekám, že si děti ze školy donesou podobný úkol. Nebo už je to přežitek? 

Budeme potřebovat:

• karton
• lepidlo
• obrázky mraků

Jak na to:

Ze čtvrtky nastříhejte pásky na náramky, nalepte oboustranku. Než vyrazíte na lov, domluvte se s dětmi, jaké druhy a části rostlin je vhodné trhat. Vyberte místo, které je rozmanité a bohaté na plevele, voňavé bylinky a květy. Pokud se v okolí vaší cesty vyskytují chráněné rostliny, upozorněte děti, jak se k nim chovat.

Lepení ulovených ozdob je velmi snadné. Některým dětem vyhovuje mít náramek rovnou na zápěstí. Jiné raději zdobí pásek a na ruku si jej navléknou až ozdobený. Přidejte na náramek i voňavé bylinky (levanduli, mátu, meduňku), získáte tak šperk a parfém v jednom.

Užijme si výjimečný čas, kdy je trávník víc žlutý než zelený. Objevujme krásu i tvárnost pampelišek.

Budeme potřebovat:

• kameny, nejlépe s hladkým rovným povrchem
• fixy, tužky, pastelky...

Jak na to:

1. Pozorování

Je skvělé věnovat dost řasu pozorování žlutozeleného koberce. Co vše se tu hýbe, kdo tu hledá potravu, kdo úkryt? Kolik pampelišek kvete, kolik už odkvétá?

2. Malování

Jak se maluje pampeliškovými barvami? Vyzkoušejme to na papír. Nebo co takhle si vyrobit pampeliškové domalovánky? Stačí rozstřihnout květ a list napůl, nalepit a druhou polovinu domalovat.

3. Vyrábění

Pampelišky jsou dokonalý materiál na vyrábění a zdobení. Vyrobit můžeme si hodinky, brčka na bublání, prstýnky, chobotničky, frkačky, věnečky, tetování pampeliškovým mlékem... Nebo třeba pampeliškový med či sirup.

4. Hraní

Trávník plný pampelišek je skvělá herna. Můžeme vyzkoušet, jak daleko dolétne chmýří, zahrát si na pampeliškové víly, které doprovází semínka na dobrodružné cestě. Můžeme si vyprávět příběhy a pohádky, co vše musí chmýří na svých cestách překonat, než může vyklíčit.

Prkno, kulatina, kámen či cihla. Nic víc není třeba. A může začít nejen hodina tělocviku, ale i fyziky. Děti okamžitě přirozeně hledají rovnováhu, pracují s těžištěm. Padají, radují se, objevují.

 

Budeme potřebovat:

• prkno
• kulatina, kámen či cihla

Jak na to:

Pro jedno dítě stačí krátké prkno. Větší prkna umožňují balancování i ve skupinách, což je další výzva

Prkno, kulatina, kámen či cihla. Nic víc není třeba. A může začít nejen hodina tělocviku, ale i fyziky. Děti okamžitě přirozeně hledají rovnováhu, pracují s těžištěm. Padají, radují se, objevují.

 

Budeme potřebovat:

• volný prostor
• prkna, kulaté špalky, přírodniny, provazy, co zrovna bude dostupné...
• případně křídy na značení úkolů

Jak na to:

1. STAVBA DRÁHY
Nejprve je dobré se s dětmi domluvit, kde a s čím mohou stavět. Také je přínosné si ukázat pár příkladů – jaké překážky v terénu lez využít k přeskokům, co vyrobit k přelézání, jak vyznačit trasu, co je a co není bezpečné. Pak můžeme nechat stavbu na dětech.

Pokud máme větší skupinu, můžeme raději vyrobit víc překážkových drah nebo jednu velkou, kde každá skupina má na starosti jen jednu část. Dospělí mohou pomáhat, jen když je děti požádají, jinak mohou zůstávat na dohled a sledovat co se připravuje, případně s dětmi domluvit úpravy překážek, pokud jsou příliš nebezpečné či pro někoho náročné.

2. TESTOVÁNÍ
Nejlepší je, když vlastní stavbu otestují nejprve její autoři. Vyzkouší si trasu, přechody mezi překážkami, náročnost, vtipnost dráhy. Mohou ještě něco upravit, pokud je třeba. Pak představí, případně i přeběhnou na ukázku svou dráhu, aby ostatní věděli, co a kde se dělá. Pak si všichni dráhy vyzkouší. Není přínosné vzájemně se porovnávat, hodnotit, měřit čas. To vše ubírá hravosti a spolupráci. Důležitější je zde radost z pohybu a možnost se vyřádit.

3. DRÁHY JAKO ŽIVÝ ORGANISMUS
Když se děti svých postavených cest nabaží, často je napadnou změny a úpravy. Testují se nové výzvy, vyšší překážky nebo veselejší úkoly. Je skvělé dětem, které to baví, nabídnout dost času a volnosti si své nové hřiště užít.

 

Na vlastnoručně postavené houpačce vyzkoušíme, jak v praxi funguje dvojzvratná páka.

 

Budeme potřebovat:

• suché rovné klacíky
• prkno
• kulatý špalek/cihlu nebo provaz pro závěsnou houpačku
• přírodniny (hračky) k vážení

Jak na to:

1. ROVNOVÁHA
Každé z dětí si najde ideálně suchou rovnou větvičku. S klacíkem si nejprve hrajeme a hledáme rovnováhu na prstu, pak na hlavě, rameni či nosu, noze, jak nás bude bavit. Cíl je najít pro klacík rovnovážný stav. Můžeme se s dětmi pobavit o tom, co je to těžiště a co ho ovlivňuje.

2. MALÁ HOUPAČKA NEBO VÁHA
Když se nám podařilo najít rovnováhu s klacíkem, vyzkoušíme si vyrobit malou váhu/houpačku pro hračky či přírodniny. Jednoduše podložíme rovné prkýnko kulatým špalíkem. Minimalistickou variantu lze vyrobit z kuchyňského prkýnka nebo třeba větší knihy (raději vyberte nějakou, u které by nevadilo, kdyby přišla k drobné úhoně). Nechme děti trochu objevovat, co je těžší: jablko, nebo šiška, plastový lední medvěd, nebo labuť, jablko, nebo hruška? Se staršími dětmi můžeme vyzkoušet, jak se změní rovnováha, když posuneme závaží dál či blíž od středu váhy/houpačky (tedy od místa, kde je prkno podepřené špalíkem).

3. HOUPAČKA VE VELKÉM
Je skvělé, když mohou děti objevovat rovnováhu na vlastní kůži. Proto jim nabídneme stavební materiál – kratší prkno pro jednoho, delší pevnější prkno/fošnu pro celou skupinu, k tomu kulaté špalky, cihly či provaz na stromě – a požádáme je, ať si vyrobí a otestují vlastní houpačku. Stavba bude jistě rychlá, testování delší. Skupinám nechte mezi sebou raději větší prostor a pro testování vyberte trávník, ne chodník.

4. FYZIKÁLNÍ ZKOUMÁNÍ
Pokud děti houpačky baví, mohou přijít i fyzikální výzvy. Velkou houpačku si představíme jako váhu a budeme zkoumat, jak se mění rovnováha, když sebe jako závaží posunujeme po rameni váhy ke středu, či od středu dál. Děti rozhodně rády vyzkouší i pokusy s vystřelováním přírodnin či předmětů.  

TIP: Pokud vás láká trocha víc fyziky (nejen k páce), doporučujeme například díl pořadu Rande s fyzikou, věnovaný jednoduchým strojům.

 

Pojďme si užít společný čas venku a při tom vyrobit pěkný obrázek. Třeba jako dárek ke Dni matek. Barvy nám tentokrát poskytne pestrá přírodní paleta. Pojďme této paletě nejdříve přijít na kloub. Hnědou barvu má pro nás hlína. Zelená je venku zastoupená hned v několika odstínech: tráva, listí, mech, červenou, růžovou i oranžovou nám poskytnou cihly, žlutou pampelišky…. Děti vás jistě překvapí i dalšími „ barevnými“ nápady do své paletky.

 

Budeme potřebovat:

• nádoba nebo plátěná taška na sbírání přírodnin
• bílé čtvrtky
• případně tužky, pastelky, fixy na dokreslení detailů

Jak na to:

Vybereme vhodné místo z rozmanitou nabídkou přírodnin. Rozdáme dětem čtvrtky a vybídneme k hledání různých barevných materiálů. Nejlepší je nechat děti svobodně tvořit a experimentovat. Něktěří se možná pokusí nakreslit obraz. Detaily můžeme dokreslit např. tužkou.

Jiní budou jen testovat sytost a kvalitu barev. Můžete jim nabídnout, ať vytvoří vzorník přírodních barev i s popisky. Syté barvy např. z ostružin nebo borůvek přímo vybízejí k malování na tělo. Schválně koho to napadne nejdřív?

Důležité: Snažíme se využít hlavně neživý přírodní materiál. Živé části rostlin používáme v co nejmenším množství nebo takové, kterých je mnoho.

Případně si můžeme přírodní barvy vyrobit doma (viz nápověda dále)

Ptáme se:
Porovnávat můžeme sytost, kvalitu, vůni barev. Do hodnocení můžeme taky zahrnout, jak příjemné bylo s barvami pracovat.

Tip navíc:
Třeba vás přírodní barvení chytne natolik, že v něm budete chtít pokračovat i doma. V tom případě si venku nasbírejte podklady pro své barevné fantazie. Z některých rostlin lze jednoduše vyrobit povařením  "vodovky" .

Tady je malá pomůcka:

• Žlutá / heřmánkový čaj, pampelišky
• Červená / štáva z červené řepy
• Fialová / plody "psího" vína
• Modrá / borůvky, plody černého bezu
• Hnědá / povařené slupky z cibule, černý čaj, hlína
• Zelená / povařené zelené listy, mech
• Černá / opálený klacík

 

Pojďme si vlastnoručně vyrobit pomůcku pro objevování divočiny v trávě, na stromech, v hlíně i ve vodě.  
Kelímkové lupy lze koupit, ale není to nutné a při opakovaném používání se mohou poškrábat (například pískem nebo kamínky). Proto se hodí si na běžné pozorování a objevy vyrobit vlastní lupu. Navíc je to zajímavá zábava.

 

Budeme potřebovat:

• nejlépe průhledný kelímek nebo malou zavařovací sklenici
• kousek průhledného igelitu
• gumičku
• vodu
• případně pomůcky na odchyt breberek

Jak na to:

Do skleničky či kelímku můžeme šetrně lovit, pak rychle přetáhnout kousek igelitu a zagumičkovat. Na igelit kápneme trochu vody, aby vznikla jedna velká kapka. Vodní "bochánek" funguje jako lupa a zajistí až dvojnásobné zvětšení.

BEZPEČNOST PRO BREBERKY I PRO NÁS
Odchyt hmyzáků a jiných živočichů musí být bezpečný (například pomocí smýkačky či planktonky a nejlépe entomologické pinzety). I pozorování by mělo být rychlé a živočicha bychom měli co nejdříve vypustit na původní místo, kde jsme ho našli. Především v horkých dnech nepozorujeme na přímém slunku, které může prostor v kelímkové lupě příliš zahřát.

Potřebujeme:

• dlouhý provaz a karabinka (případně rulička od toaleťáku) pro každého hráče

Jak na to:

1. POSTAVTE TRASU
Na vhodném místě (park, zahrada, hřiště, louka, lesík, městská divočina atd.), kde je trochu různorodější/náročnější terén, stromy blízko sebe, svah, keře, … natáhněte provaz tak, aby tvořil trasu pro malé dobrodruhy. Příprava je časově náročnější, ale použijte alespoň 50, nejlépe však 100 metrů provazu. Ten obtáčejte kolem kmenů, propleťte ho v nízkých větvích,
veďte po kládě, keři apod.

2. CESTA DŽUNGLÍ
Dětem dejte do ruky malé karabiny, aby se mohly připnout na provaz. Pokud nemáte karabinky, stačí kroužky od záclon, ruličky od toaletního papíru nebo očko z provázku. Děti po jednom nastupují na start, připnou se na provázek a prochází džunglí, aby se s karabinkou dostaly do cíle. Cestou překonávají celou řadu překážek a do cíle doputují celé utrmácené, ale nadšené z dobrodružství, které prožily.

Narazili jste někdy s dětmi na otázku, zda se mandarinkové / pomerančové slupky v české přírodě rozloží? Rozloží, ale trvá to překvapivě dlouho. Pojďme si to ověřit jednoduchým pokusem a zároveň výrobou zajímavé dekorace. 

Budeme potřebovat:

• slupky z citrusových plodů

• klacíky

• nožík

• případně malé napínáčky / hřebíčky

Jak na to:

1. MATERIÁL

Při jezení citrusové svačiny zkusíme zachovat co největší kus slupky vcelku. Např. mandarinka se dá oloupat snadno: jemně nožem nařízneme slupku po obvodu a pak odloupneme v celku. S pomerančem a grepem je to náročnější, ale bude nám případně stačit jakýkoliv větší kus. Skvělý je i vymačkaný citron.

Při tom se můžeme dětí zeptat na jejich odhad: Jak dlouho to trvá, než se citrusová slupka v přírodě úplně rozloží?

2. VÝROBA

Na výrobu “houby” si připravíme klacík, které na jednom konci zašpičatíme. Na klacík připevníme klobouk z citrusové slupky - buď napínáčkem / hřebíčkem nebo třeba tak, že klobouk houby naplníme mokrou hlínou, do které klacík zapíchneme. 

Poté můžeme houby “zasadit” na vhodné skryté místo.

Můžeme se s dětmi bavit o tom, jaké skutečné houby jim výrobek připomíná a kde by ve skutečnosti rostly.

3. KROK: POZOROVÁNÍ

Poté stačí den za dnem pozorovat, co se s kloboukem děje. Jak sesychá, kdy začne chytat první plíseň? Případně můžeme vzhled slupek dokumentovat kreslením nebo focením. 

Můžeme se s dětmi zamyslet: Co všechno může průběh a rychlost rozkladu ovlivnit?

Není nutné nechávat “houbičky” venku do úplného rozkladu, to by trvalo opravdu hodně dlouho. Nicméně je užitečné porovnat původní odhad dětí se skutečností. A možná si díky tomu uvědomit, že slupky naházené kolem piknikového místa v přírodě “nezmizí” během týdne. Možná bude lepší je odnést domů, na kompost nebo do bioodpadu. 

4. JAK TO TEDY JE?

A jak dlouho tedy ten rozklad trvá? Většina zdrojů uvádí mezi 1,5 a 2 roky.

Kvůli vysokému obsahu kyselin a esenciálních olejů totiž může slupka zpočátku zpomalit růst některých mikroorganismů, což mírně prodlužuje rozklad v porovnání např. s bramborovými slupkami. Pozor také na to, že slupky tropického ovoce bývají ošetřeny chemikáliemi… Proto se nedoporučuje je ve větší míře dávat do domácího kompostu. Chemikálie omezují růst a množení mikroorganismů, což také zpomaluje rozklad. Naštěstí příroda je mocná a časem si poradí i s těmito chemikáliemi, zvlášť, když jsou slupky dobře zamíchané do zbytku kompostu.

Jak těžké je vlastně jedno kilo? Kolik šišek bude potřeba, aby jich bylo kilo? A jak velký kámen? Zkusme to!

Budeme potřebovat:

• váhu vhodnou ven – ideálně mincíř/siloměr

• větvičky

• kartón

• pastelky

• provaz nebo křídu

Jak na to:

1. ODHAD KILA
Úkol je jednoduchý: rozběhnout se po okolí a do látkové tašky, pytlíku či jen do rukou ulovit něco, co je jedno kilo těžké. Co by to mohlo být? Větev, kámen, hrst kamínků, pytel šišek? Kdo chce, může si připravit i víc kilových přírodnin. Společně si ukážeme, co kdo objevil a odhadl, a jdeme měřit.

2. VÁŽÍME
Na váze děti zjistí, jak přesný byl jejich odhad. Pomocí mincíře či váhy ověřují váhu svých přírodnin, případně odebírají či přidávají, aby měli přesně jedno kilo. Je skvělé, když se nám sejdou různé druhy přírodnin – kilo kamení, kilo větviček, kilová větev, kilo šišek atd.

3. KILOVÁ VÝSTAVA
Výsledná kila vystavíme, aby se nám postupně sešla celá sada přírodnin vážících jedno kilo. Je to skvělé porovnání, vidět na jednom místě zavěšené v taškách či pytlíkách kilo kamenní, kilo větví, kilo listí, kilo trávy atd. Pro děti je najednou představa jednoho kila v přírodě jasnější. Pro hravost i radost se hodí přidat na výstavu i kilo vody, kilo knih či třeba kilovou svačinu.

TIP: Doporučujeme do venkovních pomůcek zařadit mincíř. Pokud si pořídíte nejen mechanický, ale i elektronický, můžete navíc s dětmi snadno převádět jednotky.

Vyzkoušejme si hru našich rodičů. Vyrobit si vlastní hru ze dřeva. Zdokonalit svou koordinaci...

Budeme potřebovat:

• větve

• nůž, pilka

   

•  

Jak na to:

Z vhodné větve (průměr 3-5 cm) vyrobíme špačka. Dřívko dlouhé asi 10 cm stačí na koncích seříznout do špičky.

Pak už jen stačí položit špačka na zem či jiné vhodné místo a připravit si pálku (přiměřeně silnou a dlouhou větev) pro odpálení. Vyklidíme bezpečnou zónu pro odpal a pak už je možné začít zkoušet udeřit špačka do zašpičatělého konce tak, aby se vymrštil do vzduchu. Dalším úderem pálky ho můžeme odpálit do dálky. Dětem však často stačí naučit se vystřelovat špačka do vzduchu. I to je výzva.

 
Pojďme udělat venkovní muzeum! Děti vyrobí "exponáty" z přírodních materiálů a napíší ke každému informační cedulku. Při hře si procvičí psaní a pravopis.

Budeme potřebovat:

• papíry na psaní – nejlépe tužší materiál menšího formátu, např. čtvrtka na
  poloviny/čtvrtiny)

• tužky, pastelky

• kolíčky na prádlo (jeden pro každého)

• případně ukázky skutečných popisů muzejních exponátů

•  

Jak na to:

1. Naladění na téma

Zeptáme se dětí, jaká znají muzea. S jakými druhy muzeí se můžeme setkat a co se v nich vystavuje? V jakém muzeu kdo byl? Žáci jistě přijdou na mnoho různých druhů muzeí, pokud ne, můžeme nějaké doplnit. Např. přírodopisné, technické, umělecké, zemědělské, vojenské, národopisné muzeum, muzeum kuriozit, rekordů atd. atd. Nápady lze sepsat na papír a vystavit, aby byla inspirace po ruce.

2. Jak vypadají skutečné popisy exponátů

Pokud máme, ukážeme dětem fotky skutečných popisů exponátů. Můžeme je třeba schovat po okolí a nechat děti hledat.

3. Vlastní muzeum

Děti budou mít nyní ve skupinách za úkol vytvořit si své vlastní muzeum s exponáty. Je jen na nich, jaký typ muzea to bude a co v něm bude vystaveno. Návštěvníky ale nesmíme nechat váhat, co si to prohlížejí, a tak bude potřeba ke každému exponátu napsat popis / informační cedulku. Pokud chceme, aby si psaní vyzkoušeli všichni, můžeme zadat, kolik cedulek (a tedy i exponátů) má každý vyrobit.

Můžeme si říct (sepsat a vystavit), co by v popisu nemělo chybět (vycházet můžeme z fotek, co jsme si prohlíželi).

Například informace
CO to je za předmět,
jak je STARÝ,
k ČEMU slouží (sloužil),
ODKUD pochází,
případně KDO ho vyrobil, přivezl, daroval (jak se dostal do sbírek muzea – často to bývá napínavý příběh)
nebo další ZAJÍMAVOSTI.
Děti jistě přijdou na další možnosti.

4. Vyrábění exponátů

A pak už hurá do okolí hledat vhodné exponáty do svého muzea! Podpoříme děti v rozvíjení fantazie. Borová šiška může klidně být plodem vzácné africké palmy, dinosauřím vejcem nebo třeba pravěkým hřebenem. Někdo možná z přírodnin a nalezených materiálů vyrobí něco úplně nového. Nicméně koho víc láká realita, může klidně popsat skutečné rostliny, kameny atd., i to je zajímavé.

5. Prohlídka

Když jsou muzea připravená, dáme čas na prohlídku výtvorů ostatních. Texty u exponátů budou jistě originální a netřeba je nijak hodnotit. Pokud ale chceme kontrolovat pravopis, můžeme to uvést třeba takto: Muzea jsou jistě povedená a profesionální, ale stejně se mohlo stát, že se tam vloudila chyba. Každý z žáků proto dostane kolíček a pokud si během prohlídky nějaké takové chyby všimne, připne kolíček na danou cedulku. Úkolem autora cedulky pak bude chybu najít a opravit, poradit se může se svými spolupracovníky v muzeu.

Další možností je odnést si cedulky do třídy a podobnou kontrolu provést tam, nebo s texty nějak jinak dál pracovat.

Věděli jste, že motýli jsou perfekcionisti v symetrii? Na rozdíl od lidí je jejich pravá část těla dokonalou kopií strany levé. To funguje i jako obranný mechanismus. Nápadné vzory na obou křídlech některých motýlů připomínají oči, které do široka otevře, když zjistí, že je nablízku nebezpečí. Nepřítele upřený pohled často zmate natolik, že nechá kořist uletět.

Děti jsou polétavým barevným kouzlem fascinovány a většinou mají málo trpělivosti je pouze tiše a klidně pozorovat. Setkání se obvykle zvrhne v nekonečnou honičku. Kdo uletí, vyhraje! Vítězství naštěstí obvykle patří motýlům. I když je to lákavé, na motýly byste neměli sahat, jejich křídla jsou velmi křehká, neopatrným zacházením je můžete zahubit.

Vždycky jste si přáli, aby vám nějaký „Emanuel“ přistál na rameni? Máme pro vás návod, který zajistí, že se na vás motýli budou slétat jako na tu nejsladší květinu.

Budeme potřebovat:

• papírové čtvrtky
• vodovky nebo fixy
• těžítka: kancelářské sponky, drobné mince (centy, desetníky) nebo gumfix (lepicí "žvýkačka")

Jak na to:

Třepotavá krása motýlích křídel je oblíbené výtvarné téma. Varianty barevných vzorů a struktur jsou nekonečné, stačí jen pustit svoji fantazii na špacír. Nakreslit dokonale symetrického motýla dokáže každý. Dokonce i malé děti. Stačí použít trik, kdy namalujete pouze polovinu motýlího těla, papír přeložíte a tělo vystřihnete. Pokud nemáte zrovna chuť zabývat se tvary motýlích křídel, vytiskněte si hotové předlohy, inspiraci najdete na internetu například zde.

Teď přichází na řadu druhé kouzlo. Na spodní stranu horních křídel přilepte „těžítka“. Fungují drobné mince, kancelářské sponky nebo „lepicí žvýkačka“. Nám se nakonec nejlépe osvědčily kancelářské sponky, kterými lze postupně dovažovat křídla a nemusíte se zdržovat s izolepou. Aby motýl balancoval a nepadal, vyžaduje to trochu experimentování. Vše závisí na velikosti motýla a gramáži papíru.

Otestujte rovnováhu motýla na okraji židle nebo stolu. Funguje to? Vyzkoušejte, zda se motýl „chytne“ na váš nos, rameno nebo na palec u nohy.

A rychle ven, ať vám kytky v záhoně závidí. Zapojte celou rodinu a uspořádejte soutěž. Schválně kdo na sobě dokáže udržet co nejvíce motýlů?

Pojďme objevovat změny a vývoj v přírodě. Vyrobíme si vlastní kamenné pomůcky k zobrazení životního cyklu vybraných druhů.

Budeme potřebovat:

• kameny
• pastelky, fixy, tužky, akvarelky
• knihy, atlasy či určovací klíče
• lupu
• případně křídu

Jak na to:

1. POZORUJEME V PŘÍMÉM PŘENOSU

Na výpravách do přírody, včetně zelených míst ve městě či v zahradě, pozorujeme, jak se co mění a vyvíjí. Kde co nově roste, kdo kam nakladl vajíčka, už se vylíhli pulci, ...?

2. HLEDÁME ODPOVĚDI

Pokud děti baví pozorování vývoje, určitě padá i mnoho otázek. Jak se do vody ta vajíčka dostala? Proč ta žába skřehotá? Co dělá na květech včela? Jak pije motýl? Je skvělé si s dětmi hodně vyprávět, pozorovat v přírodě, ptát se, nabízet obrázky a knížky. Čím víc odpovědí

najdou děti samy, tím lépe. Hodí se mít pár kvalitních knih o přírodě, které můžete brát s sebou i do terénu na deku. Když se nám otázky a povídání kolem vývoje jednotlivých druhů opakují, možná děti ocení příležitost vyrobit si pomůcku: kameny s obrázky životních cyklů vybraných živočichů nebo rostlin. Skvěle se s nimi hraje i bádá.

3. TVOŘÍME KAMENNÝ ŽIVOTNÍ CYKLUS

Nejprve s dětmi vyrazíme na hledání vhodných kamenů. Nejlépe se maluje na ploché hrubší kameny – hodí se najít si v okolí jejich stálý zdroj. Pak si na příjemném místě (na dece, lavici, terase) rozložíme knížky, obrázky a hurá na malování. Každý může namalovat nějaký obrázek z vývoje života např. včely, motýla, žáby, šídla atd. Malým dětem můžeme namalovat obrysy, které ony vybarvují. Pokud vyrábíme víc životních cyklů, hodí se druhou stranu kamenů označit barevnými tečkami, vždy stejnými pro jeden druh.

4. OHLÉDNUTÍ

Teď je na dětech, jak si s kameny vyhrají. Mohou skládat vývoj živočichů do řady nebo do kruhu. Na papír či křídou na zem si mohou domalovat i šipky. Až si každý vyzkouší seřadit všechny vyrobené sady, můžeme se na chvíli zastavit a položit pár otázek. Děti mohou např. ukazovat:
Který vývojový cyklus jste už před dnešní hodinou znali?
Který jste někdy viděli v přírodě celý (viděli jste všechny fáze vývoje)?
Který životní cyklus je pro vás nový?

Léto je čas motýlů. Tyto krásné a všemi barvami hrající krasavce můžete pozorovat všude, kde není nouze o květy. Léto je čas her a relaxace v přírodě! Tak co obě radosti zkombinovat a strávit den třeba hraním si na motýlky a tvořením? Inspirace k vám letí na křídlech motýlích!
Přibližte zázračný vývoj motýla dětem pomocí pohybové hry a buďte si jistí, že nikdy nezapomenou, jak to vlastně s těmi motýly je!

Budeme potřebovat:

• Hodí se starší karimatka nebo prostěradlo, dále provaz nebo delší větev. Hru ale zvládnete na měkčím terénu i bez přípravy.
• Případně barevné křídy a kus volného chodníku na další hru

Jak na to:

Vyzkoušejte si čtyři stádia vývoje motýla pomocí pohybu:

Vajíčko – dítě sedí v dřepu a má hlavu schovanou mezi koleny, představuje vajíčko.

Housenka – dítě představuje housenku – plazí se na předem určenou vzdálenost a podplazí překážku. Tou může být delší holá větev nebo provaz napnutý dostatečně nízko, aby ji dítě muselo podplazit.

Kukla – dítě představuje kuklící se housenku. Kuklit se může různými způsoby – udělat kotrmelec, válet sudy, nebo se pomocí válení sudů zakuklit do karimatky nebo prostěradla.

Motýl – dítě představuje motýla, který se právě vykuklil. Pobíhá a mává rukama, jako motýl křídly.

STANU SE MOTÝLEM, BAREVNÝM KRASAVCEM

Představte si, že...

… se během krátké doby proměníte z vypasené chlupaté žravé housenky v nebesky lehké perleťové stvoření.
… máte jazyk srolovaný jak frkačku, a tu dovedete elegantně rozvinout, abyste dosáhli až na dno sladkého jezírka voňavého květu.
… umíte létat a jste lehcí tak, že můžete kráčet po křehkých okvětních plátcích.
… si někdy pletete svého miláčka s květinou.
… jste usnuli v zavřeném tulipánu.
... představte si, že jste motýl.

Provětrejte křídy. Namalujte na chodník nebo dvorek toho nejzářivějšího obr motýla a věnujte mu svůj život, alespoň na chvíli.

22. květen se po celém světě slaví jako mezinárodní den biologické rozmanitosti. Pojďme nabídnout domeček užitečným hmyzím sousedům (a možná tak zvýšit biodiverzitu na naší zahradě).

Škvoři možná na první pohled nevzbuzují zrovna libé pocity. Ale když se o nich něco dovíme, pozveme je k nám a nahlédneme do jejich života, mohou k nim děti získat hlubší vztah a respekt.

Potřebujeme:

• květináč
• provázek
• nůžky
• pastelky, voskovky...
• (určovací klíče)
• (lupa)

Jak na to:

1. krok: VYMALOVANÝ DOMEK
Na začátku je možné květináč pro škvorník vymalovat. Ideální jsou pastelky či voskovky.  

2. krok: TRAVNATÁ PEŘINA
Vnitřek květináče bude vystlán suchou travou či senem. Nejsnadnější je nasbírat hrst (dle velikosti květináče) delší suché trávy či sena. V polovině trávu či seno převázat provázkem a provázek pak protáhnout zevnitř otvorem na dně květináče. Tráva se ohne a vyplní vnitřní prostor květináče. Za provázek je možné květináč přivázat na vhodné místo. Trávu, která přečnívá, je možné zastřihnout a nechat jen lehce přečnívat.

3. krok: VÝBĚR MÍSTA
Místo, kam zavěsit škvorník, by mělo být dostupné pro škvory, kteří se v něm chtějí schovat přes den, než vyrazí v noci na lov. Proto je možné jej zavěsit např. na strom, ale tak, aby se některé větve, nebo kmen dotýkaly okraje svorníku. Tak budou škvoři moci zalézt do květináče. Pokud máte školní zahrádku, je možné umístit škvorníky i u záhonů, aby to škvoři neměli v noci daleko na lov a snadněji tak „ochránili“ vaše výpěstky.

4. krok SLEDOVÁNÍ
Škvorník můžete opakovaně sledovat. Můžete si i zřídit návštěvní knihu a zapisovat, do kterého škvorníku se kdy a kdo nastěhoval. Často se zde ukrývají i pavouci a další hmyzí návštěvníci. U škvorů baví děti určovat, zda se zabydlel ve škvorníku sameček, či samička. Pohlaví se pozná jednoduše, dle tvaru výrůstků na zadečku.

5. krok OHLÉDNUTÍ
V závěru pozorování je přínosné se zastavit a společně sdílet nejen zážitky z tvoření a pozorování, ale i objevy a plány do budoucna.

Můžete vyzkoušet zbudovat další hmyzí hotely (např. pro včelky samotářky), domeček pro ježka, žáby atd. Možností je mnoho. Snadno vám pak může vzniknout malá divoká zoo přímo u domu nebo školy.

 

23. 5. je světový den želv. Každoročně si tak připomínáme tyto nádherné tvory a důležitost jejich ochrany.

Během léta nás možná čekají dobrodružné cesty do dálek. Seznámíme se s mnoha novými místy, lidmi i živočichy. Občas si krom vzpomínek chceme odvézt i hmatatelnou vzpomínku na zážitky z cest. Pojďme si zahrát hru, díky které si prožijeme život jedné zdánlivě obyčejné mořské želvy. Možná si díky hraní uvědomíme, proč není dobré na dalekých cestách kupovat suvenýry z želvoviny, ochutnávat želví vajíčka a další suroviny z mořských želv, které jsou dnes kriticky ohroženy.

Staňte se součástí příběhu želvího dobrodružství i u nás na českém pískovišti. Hru si můžete zahrát v ČR i na písečné pláži kdekoliv na světě.

Potřebujeme:

• obrázek malé želvy (můžete využít obrázek v příloze)
• skořápky z vlašského ořechu
• lepidlo, šetrná lepenka
• nůžky
• 2 - 6 pingpongových míčků
• křídu

Jak na to:

Ven na pískoviště si připravíme 2–6 míčků (je to jen symbol, ve skutečné snůšce je mnohem víc vajíček) a 2-6 želviček (vystřihneme želvy z papíru a nalepíme jim na záda krunýř z poloviny vlašského ořechu například tak, že do skořápky vložíme kuličku z šetrné lepenky).

1. krok: VAJÍČKA V PÍSKU

Už jsme na pískovišti, nebo stačí i jen hromádka písku. Když jsou děti zabrané jinou hrou, nepozorovaně jim zahrabeme několik pingpongových míčků do malého ďůlku.

2. krok: PŘÍBĚH

Dětem můžeme vyprávět příběh… Kouzlem se dostávají daleko od domova a slyší vyprávět legendu o mamince želvě, která sem na pláž snesla svá vajíčka a bojí se o ně. Zloději vajíček čekají, aby mohli snůšku vyhrabat, část sníst hned a zbytek prodat. Pokud děti chtějí želvě pomoci, dalším kouzlem se z nich stávají ochranáři želv, kteří mohou snůšku ochránit.

3. krok: HLEDÁNÍ

Úkolem záchranářů je najít snůšku a jemně vyhrabat vajíčka, přemístit je do bezpečí a až se malé želvičky narodí vrátit je na pláž, aby mohly začít svou napínavou cestu do moře. Děti hledají na pískovišti, až objeví míčky. Jemně je vyndají a přenesou na jiné bezpečné místo, kde je opět zahrabou. Stačí kousek vedle na písku – přesunuli jsme se „jako“ na bezpečný želví ostrov.

4. krok: ZÁZRAK STVOŘENÍ

První část záchrany se podařila, z vajíček se líhnou malé želvičky. Ukážeme dětem malé želvičky, které jsme pro ně nebo s nimi vyrobili, a děti mohou sledovat, jak malé želvy putují z důlku snůšky do moře. Je to dlouhá a nebezpečná cesta, ale pro malé želvy je důležité, aby ji absolvovaly.

5. krok: V CÍLI

Malé želvičky to dokázaly! Dostaly se do moře, na okraj pískoviště, kde začíná jejich další dlouhá, nebezpečná cesta.

Můžeme přidat další úkol: Kolem místa, kde jsme, se rozhlédneme. Představíme si, že je to širý oceán, ve kterém želvy hledají potravu. Zkusíme odstranit nebezpečné kusy plastu, které želvám mohou ublížit (např. tím, že je považují za potravu, nebo jim překáží v cestě na pláž). Zkusíme se nejen projít po okolí a uklidit pár odpadků, můžeme také vymyslet, kde my sami v rodině můžeme snížit produkci plastového odpadu (sáčky, obaly atd.). Pokud se na plánu domluvíme s dětmi, máme všichni větší motivaci plastovou výzvu dodržet.

6. krok: NÁVRAT

Po určitém čase se můžeme k želvímu dobrodružství vrátit. Uplynulo jakoby mnoho a mnoho let najednou jsou děti kouzlem opět na místě, kde před „lety“ pomohly malým želvičkám. Najednou o kousek dál (na chodníku, terase, cestičce) se něco objevuje. Co to je? Rodič sám nebo i děti malují obrys velké dospělé želvy, která se vrátila na místo, kde se narodila – vylíhla z vajíčka, a kam teď snese novou generaci, želví vajíčka, která pomohou udržet mořské želvy na Zemi nejen v knihách a muzeích. Děti jistě překvapí velikost. Jak z tak malého vajíčka a malé želvičky může vyrůst tak velká želva?
Tím, že jim děti byly skvělými průvodci a ochránci nejen při vylíhnutí, ale i při životě v moři a snížily alespoň částečně množství plastu v mořích, želví dobrodružství mohlo mít dobrý konec.

Šplhaví ptáci žluna a krutihlav se živí především mravenci, jejich vajíčky, larvami a kuklami. Rozhrabávají mraveniště a nalepují je na dlouhý a daleko vysunutelný jazyk. My si na takové krutihlavy a žluny teď zahrajeme. Děti se tak zábavnou hrou učí, jakým způsobem si obstarávají ptáčci potravu. 

Potřebujeme:

• burizony a misky
• případně atlas ptáků (není nutné)

Jak na to:

Podle počtu dětí nachystáme misky a do každé z nich stejný počet burizonů, které představují mravenčí vajíčka a kukly. Děti je pak musí svým jazýčkem co nejrychleji sesbírat. U toho mají ruce za zády - stejně jako ptáci, nemohou si pomáhat rukama. Vítězem se stává ten, kdo bez použití rukou, pouze jazykem, vyprázdní první celou misku.

Ptejte se:

• Jaké další způsoby získávání potravy u ptáků ještě znáte?
• Jak mají k získávání potravy přizpůsobený zobák?
• Jak vypadá žluna a krutihlav? Najděte je v atlase ptáků.

Hemžící se mraveniště nebo mravenci lezoucí po stromě představují jednu z nejúžasnějších podívaných. Pozorujte mravence na na jejich cestě lesem. Dívejte se, jak nosí náklady, nebo jim nastavte prst a nechte si je lézt po ruce. Všímejte si i různých druhů → velkých černých lesních mravenců, mravenců zahradních nebo rezavých mravenců žlutých.

Potřebujeme:

• burizony a misky
• případně atlas ptáků (není nutné)

Jak na to:

POKUS → CO MAJÍ RÁDI 

Nedaleko mraveniště nachystáme na papírové tácky kostku cukru, krajíc chleba, drobky pečiva nebo nakrájené jablko. Sledujeme, jestli mravenci naši nabídku objeví a která potravina jim nejvíc zachutná. 

POKUS → ZÁVODNÍ DRÁHA

Zkuste mravencům na papír udělat závodní dráhu. V troše vody rozmíchejte cukr a cukrovou vodu použijte na výrobu bláta. Blátem namalujte na papír klikatou čáru, tedy závodní dráhu, na kterou budete lákat mravence. Cestu jim můžete osladit ještě několika jahůdkami. A pak už jen pozorovat, jací mravenci si přijdou pro dobrotu. Jak rychle najdou jahody na dráze?

HRA → NA KUKLIČKY

Vytvoříme s dětmi dvojice. Každá dvojice dostane roličku toaletního papíru. Jedno dítě papírem omotá druhé, až je celé zakuklené. Na znamení se zakuklené děti snaží dostat ven ze svých kukel. Zmačkaný papír můžeme využít do kompostu nebo na výrobu papírmašé. 

HRA → STAVBA MRAVENIŠTĚ 

V  jehličnatém lese s dostatkem šišek zkusíme postavit mraveniště. Nejprve nanosíme šišky na jedno místo, abychom pro ně nemuseli běhat moc daleko. Pak v přiměřené vzdálenosti označíme místo pro stavbu a vytvoříme dlouhou řadu dětí od zásobárny šišek k budoucímu mraveništi . Děti si podávají šišky po jedné z ruky do ruky až k poslednímu mravenečkovi, který je pokládá na zem a staví mraveniště. Můžeme hru pojmout také jako závod dvou družstev.¨

POZNATEK

Mravenci patří mezi sociální hmyz – žijí vždy ve společenství, které tvoří královna, samci a dělnice. Královen, plodných samiček, může být v mraveništi několik, mají křídla a jsou z celého mraveniště největší. Menší samečci mají také křídla. Nejmenší a bez křídel jsou dělnice, kterých je v celém mraveništi nejvíce. Nová mraveniště vznikají po odletu některých samiček a samečků z původního mraveniště. Samečci po spáření zahynou. 

 

Podívejte se na svět skrze papírový rámeček. Objevte venku s dětmi své téma, které mohou popsat v krátkém příběhu. Své rámečky i texty děti umístí venku v
přírodě a tím vznikne galerie, kterou můžeme procházet, prohlížet i pročítat.

Potřebujeme:

•  papíry s rámečky
• psací podložky
• tužky
• případně kolíčky pro upevnění papírů

Jak na to:

1. HLEDÁME TÉMA

Na vhodném domluvou ohraničeném místě (klidně blízko u domu, školy) rozdáme dětem rámečky. Úkolem každého bude skrze rámeček najít svůj výhled/detail – své venkovní téma (krajina, tráva, strom, kámen atd.), kterému chce věnovat svou pozornost a sepsat o něm příběh.

2. TVOŘÍME PŘÍBĚH

Během domluveného času má každý čas vytvořit příběh na své vybrané venkovní téma. Zkusit můžeme i básničky. Menší děti mohou nakreslit obrázkový příběh.

3. ZAJÍMAVÝ DETAIL

Kdo má již hotový příběh, může se projít po okolí a sám či ve skupině najít zajímavý
detail, na který chce ostatní upozornit. Ten může označit dalším papírovým rámečkem, aby se stal součástí blížící se výstavy.

4. GALERIE

Kdo má hotovo, může příběh  vystavit tak, aby bylo jasné, jaké téma popisuje. Všichni poté prochází galerií příběhů, prohlíží, pročítají a hledají příběhy, které je nejvíc zaujaly.